01/12/2025
Včera jsme měli skvělou možnost strávit večer s protagonisty hry a moc jsme si to užili. Tim ale nechci a nebudu flexit, třeba to vůbec neznáte a je to v pořádku, ale dvě myšlenky přesáhly hluboce rámec té soutěže a o to se chci podělit.
Už dřív hledali králové i chuďasové magický elixír, který jim přinese štěstí.
Dnes neděláme nic jiného. Hledáme štěstí v kariéře, v drahých věcech, v tom, jak nás vnímají druzí.
Naháníme ho v pochvalách, ve výkonu, v adrenalinu, ve filtrech na Instagramu.
Jenže tohle všechno je jen kulisa,
Štěstí najdete až ve chvíli, kdy se zastavíte a podíváte se dovnitř.
Do toho, kým jste, ne kým se snažíte být.
Do toho, co Vás skutečně drží nad vodou – lidi, kteří vás milují, chvíle, které jste si odžili, práce, vztahy.
Štěstí není venku.
Je v tom, jak žiješ, jak se k sobě chováš a jaký život si kolem sebe stavíš. A když občas tohle člověk uvědomí, zjistí, že honil něco, co už dávno měl.
Soutěž vyhrála Policistka odhalující zločiny a násilí na dětech. A připomněla téma, které má větší sílu než jakákoliv hra.
“Predátoři” nejsou příšery z ulice. Většinou vypadají jako „hodný strýček“.
Učitel. Trenér. Vedoucí. Vychovatel nebo i kněz.
Lidé, kterým naprosto věříme… a kteří dokážou tu důvěru zneužít.
Pár markantů, jak je poznat:
📍přehnaná pozornost k jednomu konkrétnímu dítěti
📍dárky, tajnosti a věty typu „tohle rodičům neříkej“
📍snaha být s dítětem o samotě
📍postupné posouvání fyzických hranic
📍manipulace („jen já ti rozumím“)
📍normalizace divného chování
❤️a hlavně: jakýkoliv pocit nepříjemna u dítěte je signál
Tohle je message která by měla rezonovat, oblast, ve které bychom se měli vzdělávat. Buďme pro děti bezpečí. A pro predátory problém.
Díky za pozvání, bylo to skvělý!
