01/03/2026
Mám narozeniny. A letos nemám přání pro sebe.
Přála bych si, aby porodní asistentky v ČR dokázaly stát při sobě, spolupracovat a táhnout za jeden provaz místo toho, aby se vymezovaly jedna vůči druhé.
Aby poporodní návštěvy nebyly otazníkem v systému, ale běžnou a samozřejmou součástí péče o ženu a dítě.
Aby i lidé mimo náš obor rozuměli tomu, jak důležitou roli porodní asistentky v životě rodin mají.
Aby každá žena mohla rodit tam, kde se cítí bezpečně, a způsobem, který je v souladu s ní – s podporou, kterou opravdu potřebuje.
Aby naše práce měla jasně vymezené kompetence, respekt a podmínky, ve kterých se dá dělat dobře a dlouhodobě.
Aby péče nebyla jen sled výkonů, ale vztah, kontinuita a opravdová opora.
Aby hlas žen zazníval nahlas. U porodu, po porodu i při nastavování systému péče.
Pokud by někdo chtěl tohle narozeninové přání podpořit konkrétně, může přispět UNIPA, která o tyto změny dlouhodobě usiluje.
Přeji si péči postavenou na respektu, spolupráci a důvěře.
A já slibuji, že pro to budu dál dělat maximum – v každodenní péči o ženy i aktivní podporou své profesní organizace. 💛