15/03/2021
„Policie musí postupovat podle zákona a občané musí dodržovat zákony. Pokud kdokoli z této premisy uhne, tak musí být potrestán“ tolik citace z dnešních médií.
Když jsem si přečet tato slova, tak mě běhal mráz po zádech. Přestože tato slova zní jako projev člověka vyjadřující principiální postoj, tak si troufnu říct, že ve své podstatě je to výplod choré mysli. Proč takto usuzuji?
Systém moci, ve které žijeme, nemá být založen na trestech.
Pomsta, kterou si osobuje státní aparát, má být až posledním krokem v řadě opatření.
Jsme v situaci, kdy všechny kroky předcházející trestu, jsou neschopností představitelů státního aparátu neúčinné, jelikož státní aparát udělal snad vše pro to, aby naprosto znedůvěryhodnil jakékoliv opatření, které sám nařídí.
Jsme v době, kdy neplatí základní zákony, na kterých je postavena tato společnost.
Jsme v situaci, kdy je část společnosti ponechána v naprosté frustraci s vědomím, že to budou oni, kdo ponesou náklady a nebude jim pomoženo - k tomu si troufnu svou osobní úvahu, že jde o postradatelnu část voličů pro obě vládní strany. Pro ty „šťastnější“ a důležitější voliče už bylo nachystáno a rozdáno několik dárků, ale asi by bylo fajn porozumět, že to je hra „něco za něco“ a neplatí se z kapes těch, kteří ji hrají.
Jsme v situaci, kdy představitelé státu vytvářejí neuvěřitelnou společenskou tenzi, označují viníky a posilují negativní a konfrontační nálady ve společnosti.
Policie podléhá člověku, který je v současné situaci a v kontextu skutečností, ke kterým se ještě dostanu, schopen pronést veřejně obdobný výrok.
Potom se asi těžko divit, že se objevují excesy a bude jich velmi pravděpodobně narůstat, pokud nebude ze strany státu jasně řečeno, že některé jednání ze strany represivních složek není akceptovatelné.
A nyní k tomu co mě v poslední době skutečně zasahuje.
Když se bude jeden rodič, v přítomnosti dítěte, dopouštět násilí na druhém rodiči, tak k tomu jistě má nějaký „velmi rozumný důvod“, ale hlavně to bude proto, že „může“. Co se děje mezi rodiči bývá tragédie, ale to, co se v takovém případě děje v psychice dítěte, které je tomu přítomno, tak to je zrůdnost, kterou si myslím, jako dospělí, nejsme schopni vůbec představit. Potom si pomáháme takovými, ve své podstatě velmi práznými, termíny jako traumatizace, ztráta základního pocitu bezpečí, bezmoc, nedůvěra ve svět, ve kterém žije. Pohled na ohrožení života jeho nejbližšího, které ohrožuje život dítěte samotného... apod. Když se něco takového dostane k soudu, tak u nás se musí jednat o velmi, ale velmi osvíceného soudce, aby v celém případu viděl toho nejzranitelnějšího a věnoval se týrání dítěte, ke kterému takto, zcela jednoznačně, dochází. V České republice(a velmi rád bych z tohoto byl vyveden) přestože je zákonem jasně definováno, že dítě je zvláště zranitelná oběť, tak to chce velkou osobní odvahu a osvícenost soudců, státních zástupců a policistů, aby tuto oběť vlastně vůbec viděli. No a když ten, kdo mlátí tatínka nebo maminku je policista, tak o co se vlastně jedná? Očima pána, který se na veřejnosti rád předvádí v červeném prádle se jedná očividně o trest za neuposlechnutí litery zákona(má zřejmě na mysli nařízení vlády na základě - velmi suspektně - nezákoně vyhlášeného stavu nezákonnosti) a pokud by tak policista nekonal, tak se sám dopouští(nevím čeho). Jenže v tu chvíli je pro mě ten nejdůležitější prvek ten, který je v celé situaci nevinný a také nejslabší. Dítě. Nehodlám se nijak zastávat rodičů, kteří si raději nenechají(a pardon za ta slova) raději nasrat na hlavu, než aby své dítě vystavovali tak zrůdné zkušenosti. (Jak situace ve skutečnosti vypadaly se stejně nikdy nedozvíme.) Nechci se zastávat ani nijak hanit policii (jakoukoliv). Práce policie si často velmi vážím a vnímám v jak složité situaci aktuálně policisté jsou. Ale v situaci, kterou se zabývám pro mě není důležitý ani rodič, který si nenasadí roušku, ani policista, který se ztotožní se svou rolí nebo pravidlem natolik, že přestane přemýšlet. Důležité je pro mě dítě. To nemůže ani porozumět hře dospělých, ani nemá moc cokoliv v situaci změnit. Může situaci jen strpět – a být ve stavu, kdy jsem vystaven něčemu co ohrožuje mou existenci a nemít žádnou moc s tím cokoliv udělat jen to strpět – to je stav psychické traumatizace.
V takové situaci nezbavíme rodiče rodičovských práv za to, že se chová jako blbec. Ale rodičem se stáváme bez toho, abychom se tomu učili. Na druhou stranu policista, který se ztotožní se svou rolí nebo nařízením natolik, že je schopen přehlédnout nejdůležitější ohroženou hodnotu v situaci, kterou řeší, tomu nemá být umožněno nadále bez kontroly chodit samostatně. V roli policisty, na veřejnosti. Takový policista je vyjádřením stavu společnosti, která je ochotná, v rámci manipulace se strachem, přehlížet, potlačovat a likvidovat všechny ostatní hodnoty. Vždy samozřejmě s velmi bohulibou nebo lidumilnou motivací. Z historie známe mnoho takových systémů. Z nich náboženský fanatismus a fašismus asi něco řekne každému. Žijeme v době, která bude myslím do budoucna velmi hlubokou studnou poznání lidského charakteru a společenských procesů. Dá se říct, že ve velmi živém sociologickém a psychologickém experimentu. Bohužel ho žijeme. Teď a tady. V minulosti proběhlo - s iluzorní představou toho, že jsou řízené těmi, kdo je vymysleli - několik psychologických experimentů, které se zabývali tím, jak jsou lidé schopni vyrovnávat se s mocí, a jak podléhají autoritě. Velmi doporučuji seznámit se s pracemi, které najdete jednoduše pod jmény Zimbardo nebo Milgram. Bohužel pro účastníky experimentů si psychické následky - po uvědomění vlastního jednání - nesli účastníci těchto experimentů ještě velmi dlouhou dobu. Je mi velmi líto policistů, kteří jsou vmanipulováni do situace, kdy jednají způsobem, který je samé v budoucnu dožene. A s hrůzou sleduji to, co se děje v našem státě. Je obtížné porozumět dění na naší politické scéně bez základní znalosti psychopatologie. Bez znalosti termínů psychopatie, sociopatie, porucha osobnosti... V dalších příspěvcích se pokusím, alespoň částečně, tyto termíny osvětlit. V tuto chvíli nám všem přeji, před volbami, dostatečně dlouhou paměť.