Adéla Tancerová - kurzy a terapie, které mění život

26/09/2025

Setkali jsme se s vnitřním kritikem. S bolestí, kterou vyvolává. S humorem, který nám ji pomáhal nést.

Tam, kde jsme byli nepřijatí. Tam, kde nebyly naplněné naše potřeby. Tam, kde existovalo podmínění.. to vše bylo výživným podhoubím pro silného kritika.

A tak jsme potkali krásnou dívku, která pro sebe stále nebyla dost.. abychom za tím našli pocit samoty.. a představu, že když bude lepší, tak už sama nebude.

Jedna vyčerpaná maminka se potkala se svou touhou zajistit dokonalé podmínky okolo sebe.. aby zjistila, že se tím snaží umlčet pocit nedostatečnosti a dokázat druhým, že i ona má svou hodnotu.

Potkali jsme svět muže, který si pro sebe vybojoval, že je svůj.. ale uvíznul v boji proti světu, ve kterém žije.

Také tam byl muž, který měl kritika zdánlivě nad věcí.. uvíznul v nadhledu, odpojený od svých emocí. Lákavé řešení, které nás ale z dlouhodobého hlediska svádí z cesty srdce.

To jsou jen některé příklady s našich objevů.

Během kurzu se nám otevřelo i téma bezpečí ve vztazích. Viděli jsme, jak nás postupná drobná zklamání uzavírají a my zůstáváme uvězněni v sobě sami se svou bolestí.

Téma vztahů nám vstupovalo do programu více a více. Ve skupině bylo tentokrát více mužů a tak jsme mohli kouzlit s polaritou. Ženy pozvolna rozpouštěly svá brnění a otevíraly se přijímání bezpečí a podpory od mužů. Muži zažívali hluboké uspokojení a hrdost na to, že jsou tím čím jsou.

Do slov nenarvu, co jsme spolu prožili. Nevypíši všechny krásné zážitky, které přišly po kurzu. Ani výzvy, které vedly k usazení proměny.

Ale děje se to. Jeden víkend, a jste jiní. Opět tu byl prožitek klidu v hlavě. Žena překvapeně sdílela: "On je tam v hlavě klid. A zůstal i druhý den. Nezmizel. To je boží." Proměna toho, jak se cítíme je úžasná. A ve velké míře trvalá. Z toho mám obrovskou radost.

Nemusíte chodit stále dokola. Trvalé změny se dějí hned.

Děkuji za tu možnost a krásu toto tvořit a spolu s vámi prožívat.

24/09/2025

Mám obrovskou radost!
MOHENDŽODÁRO V PRAZE BUDE!
Po., 19-21h, Hloubětín

02/09/2025

Mám jednoho přítele, kamaráda, excelentního muže. Řekla bych o něm, že je úspěšný, vzdělaný, uznávaný.. a přesto tento muž, u kterého byste to nečekali, trpí neustálými vnitřními výčitkami. Nikdy pro sebe nebyl dost. Vnitřně je mučen svou nedostatečností, selháváním. Sám sebe žene do situací napravit selhání, která ani nezpůsobil.

Ale to on nevidí.

Je ovládán svým vnitřním kritikem. Velmi silným. Někdy až krutým. Nedá mu pokoj.

Je těžké se ho zbavit. Bojovat s ním. Válčit.
Je těžké mu zpříma pohlédnout do očí, protože je náplastí na našem otevřeném zraněním.

Na transformačním kurzu Zkroť svého (vnitřního) kritika se s ním skrze zrcadla technik setkáme tak, aby nás pustil k sobě a mohli jsme ho přetvořit a zacelili jsme rány, které kryje.

Na minulé kurzy byly neskutečné ohlasy, s okamžitým odlehčením a proměněným vnímáním.

"..to je neskutečné, ten nekonečný hlas v hlavě je pryč. Je tu klid! To je nádherné." (Markéta)

Kurz je již z větší části zaplněn, tak je škoda váhat. Odkládání na pak nedoporučuji, tuším že ten minulý byl před rokem a půl.

Máte otázky? Ptejte se, ráda odpovím.
Link v komentáři.

26/08/2025

"Meditace" v podobě vyhnání sršně? I tak může vypadat Mohendžodáro 🤣 Si to představte. Banda ženských, velký sál a nepatrný, byť obří, sršeň, který se rozhodne, že tam chce s vámi spát. No, nikomu se nic zlého nestalo.

Sešlo se nás méně, než obvykle. To vždy přemýšlím, zda má má práce smysl a zda a jak pokračovat dál. Nicméně také vím, že vesmír je moudrý a že náhody neexistují.

Naše malá skupina a novoluní v panně nás vedli do hloubek našich stínů a do rozpoznání své vnitřní rozpolcenosti.
..že jedna část je tvrdě řídící a druhá totálně bohémská.....že jedna část miluje život, ale ta druhá část nedokáže přenést přes srdce ztráty.....že jedna část touží po milující a radostné rodině, zatímco ta druhá se drží v povzdálí, protože je rodině na obtíž..

Rozkol, kam se podíváš. Ale cílem není zbavit se jedné či druhé části. Cílem není se "vykosit". Jen poznat a trochu se vnitřně domluvit. To i to je mou součástí. To vše jsem já. Jak s tím tedy žít?

To je ten úkol a to, v čem vás Mohendžodáro velmi podpoří. Dovoluje ženě být vším. Mít mnoho podob i pocitů. A proměňovat se podle toho, co se děje a v jakém je rozpoložení.

Ta úleva.. kdybyste to viděli.. ta obrovská úleva, že nemusím být jen něco z toho. Že není potřeba být VŽDY naladěná, chápající.. ale také, že nemusím být vždy rozladěná. Buď mě role mohou omezovat, osekávat.. nebo mi dovolí poznávat se i v podobě, o které jsem dosud netušila, že tam je. To je nádhera Mohendžodára. Celý rituál Mohendžodáro je právě o těchto uvolněných proměnách.

Pod taktovkou novoluní jsme dělaly vnitřní úklid. Třídily vzorce, ve kterých už nebudeme pokračovat a formovaly nová nastavení.

Letos to pro mě bylo náročné. Ale i krásné a hluboce uspokojující.

18/08/2025

CO ČLOVĚKU NEDOCHÁZÍ .. paradoxně to nejsou žádné „tajné kódy“ schované v chrámu, ale věci, které máme přímo před nosem, jen je zakrývá hluk světa a naše vlastní automatické myšlení.

1. Že realita není pevná, ale tvárná

Myslíme si, že svět je „daný“ a my se mu musíme přizpůsobit.
Ve skutečnosti každá myšlenka, pocit a rozhodnutí mění vibrační pole, které pak formuje události.
Uniká nám, že jsme spolutvůrci, ne pasivní figurky.

2. Že čas není lineární

Vnímáme čas jako minulost -přítomnost -budoucnost, ale na hlubší úrovni probíhá vše současně.
To znamená, že naše „budoucí já“ už existuje a může nás vést, stejně jako „minulá já“ můžeme léčit.

3. Že tělo je chrám, ne stroj

Chováme se k němu jako k nástroji na výkon, místo jako k živé anténě mezi hmotou a duchem.
Uniká nám, že každá buňka slyší naše myšlenky a reaguje na náš emoční stav.

4. Že strach je program, ne pravda

Většina strachů je převzatá zvenku — není to naše původní energie.
Když se od nich odpoutáme, zbyde čistý instinkt, který je moudrý a klidný.

5. Že jsme všichni propojeni

Věříme v oddělenost, ale pole vědomí je společné.
To, co cítíme a vysíláme, ovlivňuje i lidi, které nikdy nepotkáme.
Uniká nám, že uzdravením sebe uzdravujeme část kolektivního vědomí.

6. Že „obyčejné“ je posvátné

Hledáme osvícení v mimořádných zážitcích, rituálech, cestách…
Přitom hluboké propojení se může otevřít při mytí nádobí, chůzi po trávě nebo při obyčejném nádechu.

7. Že smrt není konec

Strach ze smrti řídí většinu lidského chování.
Přitom smrt je přechod vědomí, ne vymazání — ale dokud si to nepřipustíme, žijeme polovičatě.

Když to shrnu: největší věc, která lidem uniká, je jejich vlastní síla a schopnost vědomě tvořit, protože ji předali vnějším autoritám a programům.

DENNI KLÍČE K PROCITNUTÍ

1. Jsem tvůrcem své reality.
To, na co zaměřuji pozornost a čemu dávám energii, roste.

2. Každý nádech je nový začátek.
Můžu se rozhodnout znovu a jinak, bez ohledu na včerejšek.

3. Moje tělo slyší každou moji myšlenku.
Láskyplné myšlenky léčí, tvrdé slova zraňují — i když jsou jen „v hlavě“.

4. Čas je pružný.
Můžu čerpat sílu z minulosti i moudrost z budoucnosti už teď.

5. Strach není můj učitel, ale program.
Můžu ho vypnout a slyšet čistý instinkt.

6. Jsem propojen se vším živým.
To, co udělám pro sebe, ovlivňuje i druhé, a naopak.

7. Odpovědi jsou už ve mně.
Ticho je brána, kde je slyším nejjasněji.

8. Smrt je změna formy, ne konec.
Žít s vědomím této pravdy přináší svobodu a odvahu.

9. Obyčejné je posvátné.
Kouzlo je v každodennosti, ne jen ve „speciálních chvílích“.

10. Jsem jiskra Zdroje.
Moje hodnota je vrozená a nezávisí na tom, co dělám nebo co si myslí ostatní.

„Cesta domů nezačíná krokem vpřed, ale návratem k sobě.“❤️

Simona Šatránová ❤️
skupina MEZI SVĚTY

Sdílím, protože to je jednoduché a přesné (nalezeno na fb)

06/08/2025

Máme za sebou kurz, který se tvářil nenápadně, ale na kterém se děli a dějí zázraky. Doslova a do písmene. Zpětné vazby vypovídají vše. Oživení, radost, vystoupení z autopilota.

Hráli jsme si..
Smáli jsme se..
Sbližovali jsme se..

Ale také drželi odstup..
Naráželi na zranění z dětství..
Setkávali se s pocitem nedostatečnosti..

A procházeli uvědoměním sebe..
Znovuspojením s tím, co skutečně jsme..
Zamilováním se do Země i do sebe..

DO ŽIVOTA

Radost v životě a z života není samozřejmá. Není neustále přítomná. A už vůbec není dobré ji odkládat na někdy jindy. Naopak! Je třeba ji do života zvát, vítat, dělat jí místo.

Možná ode mě tentokrát uslyšíte méně slov a přidám více fotek k prožitku. Hloubka a radost se nevylučují.

Tentokrát zvu k prožitku ženy na MohendžoCamp (21.-24.8.25), kde zacílíme na práci s emocemi a tělem.
A v září pro muže i ženy Zkroť svého vnitřního kritika (18.-21.9.25).

Krok po kroku na cestě k sobě i dosycení toho, co nám v životě chybělo a chybí.
Porozumění.
Přijetí.
Spojení.
Souznění.

To vše a mnohem více společně prožíváme na Usedlost Naděje - vzdělávací a terapeutické centrum .

30/07/2025

Užíváš nebo přežíváš?
Je to dost rozdílný přístup k životu. Problém je, že kapacita a nastavení prožívání se zásadně formuje mezi 0-3 rokem života. Ale kdo z nás si to pamatuje, že? Naše tělo ano. A naše podvědomí. Potom se to již jen děje, aniž bychom si to uvědomovali.

Mluvila jsem s tolika ženami, které měli problém chtít něco pro sebe. Ať šlo o čas, odpočinek, věci.. vše v módu "to mi stačí, to bych neměla".

Jasně, že bychom mohli rozvinout diskusi o askezi a vděčnosti. Ale o tom tento příspěvek není. Je o naplňování potřeb a radosti z tohoto procesu. Není to o konzumaci věcí a zážitků, ale o sycení.

Toho se budeme na kurzu dotýkat. Podíváme se na naše vnitřní nastavení, kdy, za jakých podmínek a nakolik smíme prožívat radost a něco pro sebe chtít. Kde máme vnitřní stopku, že to je moc a to a to nemůžeme. Prohlédneme náhradní programy, které jsme si mezi tím vytvořily.

Porozumíme a procítíme, kde jsme konzumací nahradili nasycení a proměníme toto naladění.

Cítíte, kde je rozdíl mezi konzumací a dosycením? Že mohu konzumovat ve velkém.. ale přesto být uvnitř prázdná a hladová? O tom všem kurz bude.

Je docela hezky naplněn. Ale toto téma mi přijde tak důležité.. a tak neviděné, že vás zvu ještě jednou. Je to jedno z míst, kde máme nejvíce životních zranění. A ty máš teď možnost s tím pohnout. Teď. Protože život je jen teď.

Jsem pro vás podporou v těžkých časech a průvodkyní na cestě osobního rozvoje. Poskytuji terapie, konzultace, Bachovy esence, kurzy osobního rozvoje. Nenahrazuje psychoterapii.

29/07/2025

Jak to máš s radostí v životě? Užíváš nebo prožíváš? Ruku na srdce a nespokoj se s plochou odpovědí.

13/07/2025

Sedím na mém oblíbeném molu, popíjím kávu a v hlavě mám prázdno. Po studeném propršeném víkendu konečně hřeje sluníčko. Jak symbolické.

Cítím směsici únavy a vděčnosti a v hlavě se mi převalují útržky obrazů z kurzu. Téma s*xuality a druhé čakry nebývá snadné. Naše těla vydávala vzpomínky dávno pohřbené, zapomenuté, ale stále živé a bolavé.

Doteky, které jsme nechtěli.
Touhy, které jsme zazdili.
Tělo, na které jsme zapomněli.

Často jsme se dotýkali i kolektivního vědomí. Jasně diktovaných norem, co je správně a co ne. Od rodičů, společnosti, církve. Nakonec.. na důvodech, proč se to dělo, tolik nezáleželo.

Ale na přirozenosti, kterou jsme potlačili a bez níž naše existence ztrácí smysl, na té záleží velmi. Je to ta důležitá rozdvojka, která říká, zda mě můj život baví, nebo nebaví. Právě teď. A teď. A teď. A teď.

Vídám to často, že lidé již ani netuší, co je naplňuje a zvedá ze židle. Dobře vědí, co by měli. Vědí, co by bylo dobré (a rozumné). Ale neznají své touhy. Ani se neodvažují jich dotknout. Jakobychom byli naučení, že touha je méně, než povinnost.

Rozmotali jsme mnoho uzlů. A 1.-3.8. budeme pokračovat dál volně navazujícím kurzem stále s tématem druhé čakry - Radost a tvořivost, kam se můžeš přihlásit i ty. Nevyřeším všechny tvé problémy. Ale můžeš se o kousek posunout ve svém prožívání, porozumění a dalších volbách, které budeš dělat.

Jo, a fotky nemám. Má pozornost byla jinde.

11/07/2025

Touha.. kolik oblastí může zasáhnout. Dnes trávím den na Naději, než večer začne kurz. Dopoledne jsem vedla rituál křtu pro Elišku a pak měla volno. Téměř celý čas trávím se štěňátky a koťátky.

Je mi s nimi tak krásně. Rozpomněla jsem si na tu zvláštní energii, když jsem měla doma miminko. Vždy jsem cítila, jako by se v jeho blízkosti vše ztišilo, změklo, zastavil se čas. Přítomnost prodchnutá bezpečím a klidem.

A teď to cítím znovu. V blízkosti těchhle zvířecích miminek. Jejich přítomnost mi dělá tak dobře!

Najednou se celý kurz Probuď svou touhu dostává ještě na jinou úroveň. Najednou chápu, proč tolik lidí chtělo, ale nakonec si ho nedovolilo / nemohlo..

Stojím tváří v tvář své touze po zvířátku, možná dokonce po pejskovi. A otázka zní: "Dovolím si probudit a vyslyšet svou touhu?", zatím co rozum říká něco jiného.

Zamýšlím se. Jak se to stalo, že nás naučili neslyšet a nevnímat své touhy. Jakto, že jsme tak moc utlumili sami sebe? Že se touha stala zbytečností?

Jak to máte vy?
Dovolujete si cítit své touhy? Naplňujete je? Které potlačujete? Které odkládáte? A které raději ani nevnímáte?

Jak by se asi náš život proměnil, kdyby hlas touhy a srdce měl stejnou váhu, jako hlas rozumu...?

Téma touhy, radosti, tvořivosti, citů, vnitřního volání a prožívání je zásadní pro naši spokojenost, a tak budeme pokračovat 1.-3.8. opět na Naději.

A já? Co myslíte? Mám to štěňátko, které si mě našlo, vpustit do svého života? Rozumné to není. Naplňující? Možná..

10/07/2025

„Probuď svou touhu?“, zeptala se mě potichu.
„To je název kurzu? Nezní to… trochu moc?“
A dívala se na mě pohledem, ve kterém bylo všechno – zvědavost, smích, i obava, aby to nebyla nějaká divná věc, kde bude muset být nahá a dělat něco, co nechce.

Usmála jsem se.
„Jo. Je to název kurzu. A dlouho jsem jsem nad ním sama váhala.“

„Fakt?“
„Fakt.“

„Proč?“
„Protože tohle téma bylo dlouho skrytý. Nejen přede mnou, ale i před světem. Jako by ho zabalil stud. Společenský zákaz. Jako by nepatřilo do běžného prostoru.“

„A nepatří?“
„Možná právě že patří. Jen jsme se ho naučily potlačit, zlehčit, vysmívat se mu nebo z něj udělat jen další výkon. A já sama jsem si roky říkala: Co zrovna já k tomu mám co říct? Vždyť je tolik jiných žen, které učí tantru…“

Chvíli bylo ticho.

„A co se změnilo?“
„Možná to, že právě protože jsem byla odpojená od těla, protože jsem necítila skoro nic… dnes vím, že touha není samozřejmost. Že když zmizí, nezmizí jen s*x. Zmizí barvy, chuť, dech. Život.“

„Takže to je kurz o s*xu?“
„Ne tak úplně. Je to spíš o tom, co bylo dřív, než jsme si začaly říkat, že musíme něco cítit. O těle. O duši. O strachu, který drží dech v hrudníku a nepustí ho do pánve. O kontrole. O tom, že chceme víc – ale zároveň se toho víc bojíme.“

„A pro koho to je?“
„Pro ženy, které necítí. Nebo které cítí, ale jen skrz závislost, únik, potřebu tlaku. Pro ty, kdo si chtějí znovu vzít svoje tělo zpět. Jemně. V bezpečí. Bez nutnosti předvádět se nebo něco dokazovat.“

Znovu ticho.

„A skončí to s*xem?“
„Ne. Začneme u těla a skončíme u intimity. To je mnohem víc.“

„Cítím z toho něco zvláštního,“ řekla tiše. „Možná to potřebuju. Ale ještě si to neumím představit.“

„Nemusíš,“ řekla jsem.
„Stačí, když to v tobě něco malinko rozvlní.“

14/06/2025

Rozvádím se. Vypadá to jako prohra. Prožívám to jako selhání. A přesto to není ani jedno.. stačí se podívat do příběhu rodových žen.

Víte, co ty příběhy mají společné? Z máminy i otcovi strany? Jsou tam ženy nešťastné v manželství. Obětované pro rodinu. Pečující o všechny. Rozdané. Bez svých životů. Neodešly i když chtěly. Toužily opustit vztahy s tvrdými muži, ale bály se, že se neuživí. Že muži jim seberou děti. Že je děti zavrhnou. Žily docela slušný patriarchát. Muž vládne, žena poslouchá.

Jako perličku přidám příběh mé praprababičky z máminy strany. Když byla mladá, otec jí vybral ženicha, kterého nechtěla a chystala se svatba. Před oltářem si tato žena na otázku: "Berete si dobrovolně tohoto muže?" dovolila říct "NE". Ale.. její vlastní otec si ji vzal bokem do zákristie, profackoval ji, vrátil před oltář, kde již řekla "Ano". Farář takový sňatek posvětil. A když jsem se ptala babičky, jak to s ní bylo dál, řekla mi: "No zvykla si. A byla dobrou ženou."

A my se na ty mámy a ženy z rodu spolu podíváme. Setkáme se s tím, co podvědomě opakujeme. S tím, čemu se vyhýbáme jako čert kříži. S tím, kde nás příběh našich rodových žen atakuje a ovlivňuje.

Cílem je jediné. Být naplno sama sebou, ve spojení se svými kořeny. Jednat a rozhodovat se ve svém životě svobodně a ne podle zvyklostí (takhle se to u nás dělá), ani ze strachu (abych nebyla jako máma, babička, prababička), ani z obdivu (abych byla jako máma, babička, prababička).

Tento kurz se přihlásil o slovo v době, kdy tématem ženského postavení v rodině i světě silně procházím a mnoho věcí skrze můj vlastní život vylezlo napovrch. A ani téma Marušky (mého mrtvě rozeného čtvrtého dítěte) není v našem rodě náhodné.

Proto ti teď nabízím možnost vědomě nahlédnout na svůj život, sebe jako ženu, vztah s matkou, i propletení s rodem. Je na co se těšit a co poznávat. Proč? Přeci pro tvůj lehčí, svobodnější a naplněnější život.

Chceš-li se přihlásit, několik míst ještě je https://www.tancerova.cz/kurz/mama-a-zeny-z-rodu/ . A pokud se ti to zrovna nehodí, zkus se podívat, jaká témata a schémata se ve tvém životě i rodu opakují. Možná budeš překvapená, jak moc tě to ovlivňuje.

www . tancerova . cz
🪶 hloubka 🪶 změna 🪶 bezpečí 🪶

Na transformačním kurzu Máma a ženy z rodu nahlédneme do vztahu s mámou, do toho, co nás bolí a omezuje. Co kopírujeme. Předáváme dál. Krom vztahu s matkou se zaměříme na rodové vzorce, které ovlivňují naše chování a volby. Uvolníme tlak minulosti, odkryjeme předávaná sch....