26/03/2024
Z HLAVY K SOBĚ 🤍
Tak jsem dobádala 😀. Asi v roce 2012 se mi obrátil život naruby, kdy jsem začala poznávat sebe. Poznávala jsem se opravdu důkladně. Stal se ze mě badatel své hloubky. Poznávala jsem se skrze utrpení. Lítala jsem mezi odporem a touhou. Začala jsem se velmi důkladně pozorovat a rozebírat každý prd. Časem mi došlo, že to nikam nevede. Tím započala cesta k jednoduchosti. Nic méně i tak jsem pár let žila převážně v hlavě 😀. Snaha jak to tedy má být ideálně mě velmi zaměstala. Tohle byla moje hlavní činnost 😀. Chtěla jsem se taky dostat k Bohu. V doměmí, že pak už bude jen ráj. Ó jaká další iluze. Nevědomě jsem k něčemu většímu než jsem já vzlížela. Chtěla tomu být blíž, ale právě tím jsem se především vzdalovala od sebe. Pořád jsem byla v pozornosti ke všemu. Pozorovala jsem se celé dny i noci😀. KONTROLA, KONTROLA, KONTROLA. Hlavně neudělat chybu. Asi by to bylo na román, tak to zkrátím. Nastal konec hledání, bádání, pozorování. Došlo to přesně tam kam mělo. K SOBĚ 🤍
To letité hledání vysněného ideálu skončilo. Pěkně zpátky nahama na zem. Nepotřebuji hledat žádného Boha,nebo způsob jak se k němu dostat blíž. Mám mnoho poznání a mé poznání mě právě dovedlo k sobě samé. Jsem to já, koho jsem hledala 🤍. A ještě jedno pro mě skvělé uvědomění. Než jsem nastoupila na cestu poznání, tak jsem rozhodně žádné emoce, myšlenky nepozorovala a taky jsem žila. Copak děti pozorují své emoce, myšlenky? Prostě prožijí emoce a nazdar. Jde se dál. Ovšem i tohle byla potřeba dělat. Protože tady jsem se naučila vidět, že to nejsem já. Prohlédla jsem omezující programy mysli. Je mi to jedno, ať si tam klidně běhají, co já s tím😀. A když přijde emoce? Tak se jednoduše prožije. Nic na tom není a nic to neznamená. Největší past by byla si je zakazovat, nebo je kontrolovat. Když jsem tak moc duchovní a vědomá, tak by už ale chodit neměly? Opravdu, a kdo to říká? 😀. Tohle může být další iluze mysli. Pokud přijde emoce, tak je to v pořádku stejně jako když žádná není. Je to jedno. Čím víc se odmítají, tím víc mají tendenci se vracet. Jasně, přijde myšlenka a pokud na ni naskočím jsem v emoci. Někdy je to tak rychlé, že není šance nenastoupit. No a co? I tohle je jedno. Jestli nastoupíš, nebo ne. Pro mě je svoboda taková, že už to hlavně neřeším. Je to tak úlevné. Uvolnit se do toho jak to právě teď je. Nechtit to jinak. Vše se samo narovnává,odpadává, ukončuje. Ok, poznání je a jde se dál. ŽÍT, POZNÁVAT, OCHUTNÁVAT, CO ŽIVOT PŘINÁŠÍ PRÁVĚ TEĎ.
PS: Pro mě je daleko svobodnější, přirozenější si emoci plně prožít než ji pozorovat. Tím pozorovatel skončil svou úlohu. Tato úloha byla ovšem velmi prospěšná, abych mohla prohlédnout hru mysli. Má tady své místo. Jak svobodné a velmi úlevné 🤍
S láskou Petra 🤍
