09/08/2025
Nehraju na Lví bránu ani jiné astromilníky.
Ale musím přiznat, že kolem 8. 8. každý rok cítím silné pole, které se mnou pořádně hýbe.
A většinou to není příjemné. Spíš mě nekompromisně kope do zadku, abych se hnula směrem, kterým mě život vyzývá.
Dávno už vím, že tlačit proti nemá smysl. Když naslouchám vedení, probíhá to laskavěji.
Tak jsem s těžkým srdcem zrušila plánované akce a poslední tři dny strávila doma – v posteli, s bolestmi svalů, kloubů a migrénou na spadnutí.
Když ale jdete s tím a ne proti tomu, celé se to odvíjí rychleji a jemněji.
Dnes už jsem byla fit. Dokonce jsem dopoledne ošetřovala – ptám se vždy svého těla, jestli na to má a bylo pro.
Spojení Lví brány a úplňku vytvořilo nádherný prostor pro léčení.
Ošetření probíhalo na dálku a pracovaly jsme s vnitřní oporou a pevností.
Když nemáme vnitřní oporu, hledáme ji venku. Křečovitě se chytáme všeho, co můžeme – lidí, věcí, událostí. Lpíme. A nejde se uvolnit, protože: „Co když ta opora zmizí?“
A ona mizí. Život nás totiž znovu a znovu zve, abychom ji našli v sobě.
Bez vnitřní opory se tělo stahuje, roste napětí a časem i bolest. Ocitáme se v režimu „přežít“ a je to jako bychom žili ve staženém krunýři. A tam není moc prostoru pro uvolnění ani pro léčení.
Dnes jsem systému klientky ukázala, jak vnitřní opora vypadá. Na sobě, aby to mohla vyzrcadlit.
„Podívej, takhle to vypadá. Chceš to zkusit?“
Nejdřív se mě její systém křečovitě držel, ale hned jak si trochu odpočinul tak chtěl. A našel svou vlastní oporu.
A páni, pak se začaly dít zázraky.
Miluju tu chvíli, kdy vidím u klientů návrat do kontaktu se sebou. Kdy člověk objeví, co všechno dokáže sám.
Dnes mi v jeden moment při ošetření tekly slzy vděčnosti, že tohle pro vás můžu dělat. Ukazovat, že uvolněnost a zdraví jsou tu i pro vás.
Tak konec dojáku.
Jdu si užít zbytek dne.
A jestli to s vámi rezonuje a chcete to zažít na vlastní kůži, jsem tu. Stačí se ozvat.
