Opravna duší

09/07/2025

Tohle je místo, ze kterého se po mé péči cist dostane k vám v malé lahvičce.
Cist, který nezahání jen různá virová onemocnění, kašel a covidové stavy,
ale také léčí veškerá emocionální zranění.
Tady, ze skály, hledí na moře a slunce.
Není to “jen” bylina, ale i část velké moci přírody.

09/06/2025

Integrační doba po ošetření

Ráda bych otevřela z mého pohledu velmi důležité téma – integrační dobu po ošetření. Jistě ve vašich ošetřovnách často slyšíte určitá doporučení, která si odnášíte domů na období 3 až 5 dnů po ošetření, které jste právě absolvovali.

Obecně doporučujeme klidový režim a dbáme na dostatečný příjem tekutin. Ráda bych nyní vysvětlila, proč tato doporučení dáváme, a co se děje ve vašem těle po kraniosakrální terapii.

Nejprve bych chtěla objasnit, proč je důležité po ošetření zvýšit příjem tekutin. V průběhu terapie pracujeme s vaším tělem – nezáleží, na kterou jeho část se konkrétně zaměříme – vždy dochází ke zlepšení cirkulace tekutin, a to jak krve, tak lymfy. Tyto dvě tekutiny tvoří základ metabolické výměny.

Jednoduše řečeno: po ošetření tělo začne provádět jakýsi „generální úklid“. Tkáně, které dříve zadržovaly napětí, při uvolnění vypouštějí větší množství metabolitů – tedy odpadních látek (toxinů). Na tomto místě je dobré si připomenout, že naše tělo detoxikuje neustále, nejen na jaře nebo na podzim. Po ošetření ale tento proces může být intenzivnější. A právě jedna až dvě sklenice čisté vody udělají velký rozdíl – pomohou předejít bolestem hlavy nebo únavě, které se mohou během integračních dnů objevit.

Navážu na předchozí myšlenku a zmíním se o somatických projevech, které se v integračním období mohou objevit.

Při práci s tělem se dotýkáme nejen svalů, fascií a skloubení, ale i dynamiky vnitřních orgánů. Tělo během integrační doby přenastavuje svou celkovou organizaci v reakci na změny napětí v jednotlivých strukturách. Proto můžete po ošetření pocítit větší únavu, chuť si odpočinout nebo i lehkou nevolnost. Někdy ale nastane opak – můžete pocítit příval energie, jako byste se „probudili“ a náhle měli spoustu sil.

A právě zde bych chtěla zdůraznit: tato energie není určena pro vnější výkon, ale je uvolněná pro vnitřní práci – pro vás. Pokud se vám to děje, nedoporučuji hned umývat všechna okna nebo dohánět roční resty. Místo toho jděte na procházku nebo si dopřejte činnost, která vám přináší radost. Malujte, tancujte, tvořte – cokoliv, co potěší vás.

V integračním období se může kromě fyzické únavy objevit také emocionální uvolnění – například větší plačtivost, podráždění nebo citlivost. To vše souvisí s tím, co se při ošetření uvolnilo na fyzické úrovni. Jelikož jsme celistvé bytosti, s každým fyzickým uvolněním přichází i uvolnění emoční.

Na závěr bych vám chtěla ze srdce doporučit: využijte opravdu dobře čas a energii, které jste do ošetření investovali. Dodržujte integrační dobu, postarejte se o sebe a své potřeby. Dopřejte si odpočinek, volnost a dostatek tekutin – třeba i v podobě kvalitního bylinkového detoxikačního čaje.

A jak ráda říkám: samoregulační a sebeozdravné procesy vašeho těla začínají naplno pracovat ve chvíli, kdy opouštíte naši ošetřovnu. Tak jim dejte prostor – nenechte se okamžitě pohltit stereotypem každodenních povinností.

S láskou❤️ Ilona

Ilustrace:Pinterest

10/05/2025

Hodně důležité ❤️

Často jsou to lidé v blízkém okolí, kteří si všimnou, zeptají se, podrží...

Kteří pomohou překlenout hlubokou propast, co dělí ženu od vyhledání pomoci.

Lidé, kteří mámu podepřou, aby mohla udělat první krok zpátky k sobě.

Můžete to být právě Vy. 🥰

05/05/2025

Malé děti bohužel padají. Padají z postýlek, přebalovacích pultů, židlí, postelí, kočárků.
Děje se to častěji, než si chceme připustit, ale neznamená to, že jsme špatní rodiče. Děje se to i tam, kde je rodič velmi pozorný – možná tady dokonce o něco častěji.

K napsání tohoto článku mě inspirovalo nedávné ošetření dvouletého chlapečka. Přišel s maminkou a sotva prošli dveřmi, pustil její ruku, vlezl mi do náruče, obtočil ruce kolem mého krku a těsně se ke mně přitiskl. Chvíli jen tak byl. Pak se začal spasmaticky nadechovat a rozplakal se. Nepouštěl se, jen dlouze plakal. Ten pláč měl různé kvality – od bezmoci až po hněv.

Naštěstí měl skvělou maminku, která ho celou dobu držela za ruku a jen ho hladila. Bylo to tak v pořádku. Po nějaké době pláč ustal a celý jeho systém výrazně změkl. Pro mě, jako terapeuta, je to známka, že došlo k uvolnění zadrženého šoku z nervového systému.

Po ošetření jsem se maminky ptala na průběh porodu – ten byl bez komplikací. Ale pak si vzpomněla, že chlapec spadl z přebalovacího pultu (sama mám tři děti a dvěma z nich se to stalo) a později následovalo několik dalších pádů přímo na obličej. Tohle je v naší praxi častý příběh. Děti prostě padají. Ale co se děje potom?

Vyhledáme lékaře, uděláme rentgen, ultrazvuk – kosti jsou celé, dítě má jen modřinu.
Říká se: „Děti jsou gumové.“ My říkáme: „Jsou tekuté.“ Ale…

Pád z výšky může v systému dítěte zanechat určité komprese – například v lebních švech nebo jednotlivých kostech. Nervový systém v takové chvíli často nemá dostatek kapacity to sám zvládnout a navíc je v šoku i rodič. Dítě se tak nemá k čemu přirozeně orientovat a svůj šok regulovat. Komprese přetrvává a vytváří patologické napětí, které může více či méně narušovat další zdravý vývoj.
V tomto konkrétním případě jsem cítila nevyřešené napětí v oblasti obličejových kostí.
Kosti lebky a membránový systém jsou nejpevnější ochranou centrálního nervového systému. Je však důležité vědět, že lebka miminka není stejná jako lebka dospělého. Kosti nejsou srostlé, protože mozek rychle roste. Proto má dětská lebka fontanely, které se postupně v průběhu růstu uzavírají.

Pokud si vzpomenete na podobný příběh ze svého života, chci zdůraznit: dětský organismus není tak křehký, jak se může na první pohled zdát. Naopak, díky kratší historii a jiným metabolickým procesům zvládá spoustu dramatických událostí poměrně dobře. Dětský systém se navíc orientuje ke zdraví lépe než ten dospělý. Prostá fyziologie. Ovšem není výjimkou i to, že se potýkám s propuštěním podobných dětských úrazů i u dospělých klientů, kdy nevyřešený vzorec zůstává po dlouhou řadu let.

Na co si jako rodiče můžete dát pozor?
U kojenců:
• časté a nadměrné ublinkávání
• asymetrie hlavičky
• preference ležení jen na jedné straně
• neklid, záškuby při usínání nebo odpočinku
• příliš brzké držení hlavičky (může působit jako rychlejší pokrok, ale často není)

U starších dětí:
• obtížná regulace mezi aktivitou a klidem
• časté úrazy – například když dítě často zakopává nebo si opakovaně uhodí hlavu
• problémy s usínáním, silná potřeba fyzické blízkosti rodiče
• bojácnost, neschopnost si chvíli hrát samo

Na vývoj dítěte nemá vliv jen pád z výšky. Napětí může zanechat i zákrok v celkové anestezii nebo očkování, které nebylo načasované s ohledem na potřeby dítěte, ale například jen kvůli očkovacímu kalendáři. Ale to je téma na jindy.


Jak může kraniosakrální terapie v této situaci pomoci?

Jako terapeuti umíme vyhledat a uvolnit patologické napětí nejen v lebních kostech a švech, ale i ve svalových a fasciálních řetězcích. Pomáháme systému dítěte směřovat k celistvosti. Vytvořením bezpečného prostoru umožňujeme uvolnění zadrženého šoku a podpoříme tak zdravou regulaci nervového systému.

Pokud se vás něco z toho týká, neváhejte kontaktovat svého terapeuta a dopřejte si jednu až dvě návštěvy. Velmi tím prospějete celému rodinnému systému.

S láskou ❤️Ilona

08/04/2025

Jedna z nejlepších knih 🫶

31/03/2025

❤️boží to bylo

27/03/2025

Dneska jsem pracovala v opravdu krásném poli.. a teprv teď mi došlo, že dneska to šlo lip.. možná proto, že to společné pole podrželo spousta jiných praktikantů .. ve společném vědomém ztišení. Krásný den kraniosákrální terapie .. všem nám .🌊🫀

Dnešní den 27.3. je výročí narození zakladatele kraniosakrální terapei W.G. Sutherlanda, narodil se v roce 1873. Byl to důležitý průkopník, student zakladatele osteopatie A.T. Stilla.

Sutherland osteopatii propracoval dále, do přesnější práce s kraniem(lebkou), popsal kraniosakrální systém, roli tekutin a potence ve fyziologii člověka a v udržování zdraví. Sutherland také popsal "Dech života", jako dynamický princip uspořádávající funkci a formu nejen lidského organismu.

Na sklonku života, žil v kalifornii u Tichého oceánu, což mu umožnilo být v kontaktu s přílivem a odlivem - důležitým rytmem v přírody.

Jedním z důležitých citátů Dr. Sutherlanda je - "Ztiš se a věz." Ztišení nám umožňuje vnímat zdraví přítomné v člověku, i když máme obtíže, umožňuje nám spojit se se základním fungováním našeho organismu, který tam vždy je a vždy pracuje na tom, aby nám bylo co nejlépe to jde.

Tak vezměme dnešní den jako pozvánku k vědomému ztišení a zastavení - třeba jen na 2 minuty. :) To může být forma oslavy tohoto důležitého kraniálkového výročí. Přidáte se?

26/03/2025

Proč se kraniosakrální terapeut zajímá o průběh těhotenství a porodu – váš nebo vašich dětí?

Moc ráda bych zkusila vysvětlit, proč tak často kladu otázky na prenatální období a váš porodní příběh. Věřím, že tato část našeho života nás velmi intenzivně ovlivňuje a formuje celý náš život.

Abych to trochu vyjasnila – jako holistický terapeut pohlížím na lidskou bytost jako na celek, který neustále směřuje ke zdraví. Vnímám příběh každého člověka jako tři zásadně důležité fáze: embryonální vývoj, porod a život samotný. Nekoukám teď na rozdíl mezi dětstvím, dospíváním, dospělostí či stárnutím (každá z těchto etap má samozřejmě svá specifika, ale pro dnešní téma to není tolik podstatné). Jednoduše věřím, že začátek udává tempo a směr.

Život embrya a plodu není něco, co porodem přestane existovat, ale právě naopak. Podmínky, které nás embryonálně utvářely, se v zásadě potvrzují porodním příběhem a následně i formují náš život.
Z toho plyne, že náš embryonální příběh nekončí narozením, ale pokračuje dál v nových podmínkách. Je to něco jako otisk prstu – podobný, ale vždy jedinečný. Nic není dobře nebo špatně, vše je jen možnost, která nás činí jedinečnými.

V průběhu těhotenství se budují základy pro celý náš život. Je jasné, že životospráva matky ovlivňuje vývoj plodu – škodlivost kouření, drog či alkoholu si většina z nás snadno uvědomí. Jsou zde ale i méně zřejmé faktory, jako zvýšený děložní tonus, riziko potratu, předchozí potraty, horší průtoky krve do dělohy, stresová zátěž nebo placentární nedostatečnost. Tyto faktory sice vnímáme jako riziko během těhotenství, ale pokud těhotenství skončí porodem živého a relativně zdravého dítěte, jejich vliv už většinou dál neřešíme.

Přitom nervový systém je funkční už od druhého měsíce těhotenství, což znamená, že jeho fungování v průběhu života je zásadně ovlivněno tím, jak probíhají následující měsíce až do porodu i hned po něm.

Bylo těhotenství očekávané, nebo ne? Měla matka v tomto křehkém období dostatek podpory a vnitřních i vnějších zdrojů, nebo procházela těžkým životním obdobím – úmrtím v rodině, nemocí, vztahovými problémy, rozchodem či odmítnutím těhotenství druhým rodičem? Byla emocionálně zralá na rodičovství, nebo se bála, že to nezvládne? To vše významně ovlivňuje nejen naši představu o vnějším světě, ale i o nás samotných.


POROD – krátká, ale zásadní fáze

Porod je sice velmi krátký úsek životního vývoje, ale je ovšem nesmírně důležitý. Setkávám se docela běžně s porodním zahlcením i u klientů, kterým je přes 70 let. Není to tedy jen o miminku.

Nedonošené dítě bude mít mnohem křehčí zdraví než dítě, které dozrálo v klidném prostředí do termínu. Důležité je i to, zda byl porod dlouhý a komplikovaný, zda dítě uvízlo v porodních cestách, nebo bylo naopak porozeno překotně.

Zkuste se na chvíli zastavit, prodýchat a zamyslet se nad svým vlastním porodním příběhem.

Co nás jako terapeuty zajímá?

* Byl porod vyvolávaný?
* Byla použita anestezie?
* Byly použity kleště nebo vakuumextrakce?
* Bylo dítě vytlačeno vnější silou, nebo mohlo pokračovat svým tempem? (nejlépe v symbióze s matkou)
* Mělo dítě omotaný pupečník kolem krku? Nebo mělo během porodu dostatek kyslíku?
* Narodilo se císařským řezem – akutně nebo plánovaně?
* Proběhl po porodu bezpečný bonding, nebo bylo dítě kvůli komplikacím ihned odděleno od matky a bylo do jeho bezpečného prostoru hodně zasahováno?
Všechny tyto faktory mají zásadní vliv na následný vývoj dítěte. Není třeba zdůrazňovat, že komplikovaný porod může ovlivnit strukturu a funkci nervového systému.

ŽIVOT – nekonečná série “poprvé”

Začátek života je plný intenzivních momentů – první pády, zranění, separace, lékařské zákroky. Děti prostě padají z postýlek, kočárků, z přebalovacích pultů. Učí se chodit, jezdit na kole, lezou po stromech, houpačkách, občas si vyrazí zuby nebo musí podstoupit operaci v celkové anestezii. Některé zažijí hospitalizaci se separací od rodičů atd. To se prostě děje!

Abychom mohli v terapii zaměřit pozornost správným směrem, to vše nás zajímá. A nejsme to jen my – stejné informace potřebují pediatři, neurologové, logopedi nebo psychologové na PPP, když zkoumají například školní zralost.

Ptáme se na váš příběh, který nezačal porodem, ale vlnou vápenatých iontů, která uzavře zygotu jakožto novou entitu. V tomto splynutí dochází k početí “projektu”, spojení ducha a hmoty. Říkáme tomu “zážeh početí”.
Dalších 9 měsíců je už velmi intenzivní, společná a velmi jedinečná cesta.

A nakonec bych ráda zdůraznila, že věříme v obrovskou sílu našeho systému a jeho schopnost se orientovat ke zdraví. Náš organismus stále hledá možnosti k rozřešení věcí, co ještě nedokázal zpracovat. A někdy k tomu může pomoci právě kraniosakrální terapie nebo jiná integrativní terapie.

S láskou ❤️Ilona