03/06/2020
S příchodem nových vědeckých objevů se velmi často přezkoumávají zdánlivě fundamentální základy celých lékařských oborů, zároveň často vznikají nové směry vědecké činnosti.
To je přesně to, co se stalo s korneologií - vědou o stratum corneum epidermis (lat. rohová vrstva - horní vrstva pokožky, vrstvy zploštěných odumřelých buněk, které se odlupují), která ji považuje za hlavní bariéru pokožky. K rozvoji této disciplíny významně přispěl americký dermatolog Albert Kligman.
Předtím, než Kligman začal posuzovat horní vrstvu pokožky jinak se věřilo, že stratum corneum epidermis jsou „mrtvé“ nadržené šupiny, které jsou v podstatě mechanickou bariérou mezi vnějším prostředím a podkladovými vrstvami kůže.
Ve svých studiích Kligman aplikoval takové metody studia epidermis jako jsou: korneometrie (hodnocení úrovně hydratace stratum corneum), sebometrie (hodnocení aktivity mazových žláz), tevametrie (měření transepidermální ztráty vlhkosti), pH-metry (hodnocení pH na povrchu kůže), mexametrie (hodnocení pigmentace a zarudnutí), cutometrie (hodnocení pružnosti pokožky), atd. Kligman na základě své práce spolehlivě dokázal, že stratum corneum epidermis je živá, dynamická tkáň, na jejímž stavu závisí bariérová funkce pokožky.
Všechny tyto znalosti o epidermální bariéře zcela změnily přístupy k léčbě kožních onemocnění a přinesly mnoho nového jak do oborů, tak do výroby prostředků pro dermatologii a kosmetologii. V důsledku toho se také objevila korneoterapie - souhrn přístupů, metod a nástrojů, jejichž účinek je zaměřen na obnovení a údržbu bariérové funkce stratum corneum.
Málokdo ví, že podráždění, zarudnutí, suchá pokožka, vznik pocitu pnutí či stahování nejsou ničím jiným než vnějšími projevy narušení bariérové funkce epidermální vrstvy. K těmto poruchám mohou vést jak vnější faktory (vliv vysoké teploty, větru, ultrafialového záření), tak agresivní kosmetické procedury (peeling, resurfacing, dermabraze).
