http://www.veramiadikova-terapieduse.cz/

Terapie cestou duše, Malá Strana (2025)

22/03/2024

Holky a kluci, kteří se potýkáte s poruchou příjmu potravy, věřte, že na pocity nejste sami. První fáze je pokaždé odpírání si problému a nevěřícně koukáte na toho, kdo Vám sděluje, že se s Vámi něco divného děje.

Mým prvním impulsem ke změně jídelníčku byl rozhovor v pořadu pro dospívající o tom, jak lze zhubnout zdravou stravou. Protože jsem do té doby jedla vcelku špatně, tak si říkám, proč do změny nejít s příchodem nového roku. Je potřeba říct, že mi bylo 13 let a rozum dospívajícího jsem ještě opravdu neměla. Naopak je to bilanční věk z dětství do puberty. Proto nastavovat si diety v takovémhle brzkém věku je rizikové! Tím samým případem je i to, pokud někdo druhý nastaví dítěti / puberťákovi dietu nebo očistný / redukční režim (pokud na druhé straně nejde o obezitu).

Na samotné psychiatrii jsou často schopni odborníci nemocnému říct radu k nezaplacení: "Tak se už najez!". S touhle radou jakoby řekli člověku se zlomenou nohou: "Tak si prostě na tu nohu stoupni a jdi!". Říkám si v těhle případech, kam se to vzdělání podělo. Dostala jsem deníček, do kterého jsem si měla zapisovat, co jsem během dne snědla. S radostí jsem ovšem lhala a deníček hlavně nikoho nezajímal. Péče se dnes posunula (věřím) kupředu.

Hledejte primárně to, co Vás přivedlo ke změně vnímání sebe sama:
❓Kdo pokřivil obraz mě samotné/ho?
❓ Jak jsem se cítil/a, když padly narážky na mou postavu / váhu / vzhled?
❓Co nebo kdo snížil mé sebevědomí?
❓ Proč se mi smějí, že vypadám jako kluk/holka a jak se z toho cítím?

👇
POZOR na psychofarmaka!

Ty se dnes předepisují bohužel často a to i v případech, kdy to není vyloženě akutní. Zeptejte se sami sebe, zda daný odborník nebo terapeut je ten pravý člověk, který Vám poskytne plnou péči, kterou potřebujete a osobně Vám sedne. A zhodnoťte si sami v sobě, jestli jsou léky nevyhnutelné. Antidepresiva UTLUMUJÍ a zamezují plnému prožívání emocí. Proto je člověku líp, ale to není řešení. Útlum je další potlačení bublajících emocí a potřeb, které mají být vyslyšeny a je potřeba jim věnovat pozornost.

Taky mi byly doporučeny antidepresiva, ale už tenkrát jsem je nechtěla. Nepodlehni tomu a hledej toho správného člověka, který tě vyslyší a pochopí.❤

17/03/2024

Myslíte si, že tělo obelstíte, když pojede přes své kapacity a hle. Ono se nic neděje a můžete v režimu autopilota fungovat hezkých pár let. Jakoby "nic se neděje" a kasáte se, jak svůj hektický život bravurně zvládáte. Jenže po čase přijde sklizňové období a to, co jste si zaseli si taky sklidíte. Možnosti organismu nejsou nekonečné.

Na velkou emoční zátěž, nebo-li trauma reagujeme strategií, kterou máme po ruce právě v ten daný moment.

Můžeme:
👉utéct,
👉zamrznout ze šoku a nevíme co na to říct (nemáme vybudované dostatečné vnitřní hranice / vůli / sebehodnotu),
👉začít se hádat a urážet hlava nehlava / vypustit hněv a vztek až se z nás stane chrlič ohně.

Na úrovni fyzického těla přijímá informaci v první řadě mozek, který je přijímačem okolního dějství. Pokud nastane situace, při které si připadáte emočně jako uvězněni v kleci, může dojít k uložení neprojevené emoce do některé části těla. Tato emoce měla v tu danou chvíli vyjít na povrch, ale člověk je prozatím limitovaný veškerými předchozími zkušenostmi a informacemi. Zkrátka nevíte jak reagovat v poklidu nebo si situaci vykomunikovat. Emoci si zapíše sval jakožto příhodný zprostředkovatel.

V reakci na emoční nálož může nastat:
⛔brnění v nějaké části těla,
⛔ztuhnutí svalu / zablokování (např. v páteři),
⛔třes v rukách / nohách,
⛔oslabení některých svalů,
⛔tiky,
⛔šumění v uších / nedoslýchavost aj. poruchy sluchu,
⛔rozostřené vidění,
⛔stažená krční páteř / ohnutá páteř / stažená ramena.

Svaly reagují na emoční otřes rychleji, než my vědomě zaregistrujeme, co se vlastně stalo. Naopak si v mnoha případech NE-uvědomujeme, že jsme emoci POTLAČILI a skrze svalové blokády se nám tělo snaží říct:" Haló, tady je tvá neprojevená emoce. Otevři mi vrátka. ". Do jaké části těla se tato blokáda / ztuhnutí / oslabení nebo třes uložil není náhoda. Části těla jsou přesnými obraznými indiciemi, které nás mají naučit zorientovat se v problému.

Jaký je první krok? Dělejme krůčky všímavosti k vlastnímu tělu. Naciťovat se na danou část těla není o kouzle, ale o přítomnosti. Vypněte na chvíli mysl, udělejte si čas pro sebe, zavřete oči a prodlužujte výdech. Vnímejte problematickou část těla a zaměřujte se na pocity.

14/03/2024

Jak zdravě pohlížíš na své tělo? Při pohledu do zrcadla ti běží hlavou:"Tohle tělo nechci! / Tenhle obličej nejsem já. / Musím zhubnout na bocích, na zadku, na břiše ne-li na rameni!"?

😥
Víš, že jakékoliv začínající pochybnosti o ideální váze, mírách a vzhledu jsou prvním stupínkem k tomu propadnout se do kolotoče poruchy vnímání sebe sama a následně k poruše příjmu potravy?

První signální destruktivní myšlenky:
🚫musím zhubnout kvůli někomu, abych mu dokázal/a, že za něco stojím;
🚫přestávám vnímat své tělo jako vlastní;
🚫když nebudu jíst, tak se mu/jí pomstítm;
🚫když zhubnu, budou si mě víc vážit a budu konečně viděn/a;
🚫štítím se své intimity;
🚫tahle velikost je jako pro slona.

Propad od myšlenky k tomu, čemu věříš:
💭 jsem hnusná/ý;
💭 jsem tlustá/ý až hanba;
💭 nestojím za nic a nikdo mě nevnímá / nechtějí se mnou bavit / nejsem zajímavá / jsem jenom k smíchu;
💭 dělám to všechno se záměrem zdravého životního stylu;
💭 musím se potrestat a ještě víc zhubnout.

Jedna narážka na tvůj vzhled může otřást sebevědomím. Přijde další ponížení, poznámky na velikost oblečení nebo kritika k "nedokonalosti" a sebevědomí padá pod pódium. Snažíš se vyrovnat někomu, kdo tvé jistoty podkopal a být mu blíž ironicky tím, že odpíráš jídlo a tedy odpíráš přísun energie -> nemůžeš něco strávit -> odmítáš život -> vzdaluješ se od prožívání/ sexuality / intimity/ kontaktu s druhými. Odpírání jídla je odepřením lásky a prožívání citovosti.

🙅
Nejprve nastává fáze popření. Člověk je přesvědčený, že se nic závažného neděje, když začne hubnout během týdne a je v úzkosti, i když jeden den nejde váha dolů. Kontrola se stupňuje. Hlídáš úzkostně co jíš a pokud něco sníš, schováváš obaly od jídla, aby se nikdo nedozvěděl, že na tajno sem tam něco zbaštíš. Stydíš se před sebou. Hanbou se propadáš jedině sama před sebou a za trest si odepreš další porci jídla. Tahle cesta je nebezpečná. Nestyď se říct o pomoc, co se to začíná s tebou dít.

🫂
Myšlenky a pocity rozebíráme na mých terapiích. Pro nezávaznou konzultaci mě kontaktuj zde.

09/03/2024

To, co křížilo naší dosavadní cestu nebyla nikdy náhoda. Do života nám přicházejí výzvy, které nám nastavují zrcadlo. To abychom názorně viděli:
🫸 jaké emoce v sobě potlačujeme,
🫸 jaké emoce si nedovolujeme,
🫸 co si nedovolujeme a co si nakazujeme,
🫸 v čem sami sebe blokujeme,
🫸 kde jsme se zasekli ve vývoji,
🫸 čemu věříme.

🙅Tyto výzvy mohou za sebou nést velkou emoční nálož. Z výzvy se tak stává trauma, na které zůstaneme sami a nevíme, jak s tím naložit. Věta, která se opakuje u většiny lidí je:"Stalo se to jako blesk z čistého nebe.". Celé emoční dějství se propisuje se všemi smysly a symboly do podvědomí, kam na to dlouho (nebo nikdy) nesáhneme. Emoční nálož; intenzita a celý příběh s námi jde životem a ovlivňují nás v dalších situacích, ale vědomě o tom nevíme. To vše se děje na pozadí podvědomí.

🗃️
Představte si to jako šuplík se šanony, který jen tak neotevřete, protože je na kód.
Balík emočního traumatu se ale propisuje dál. Mozek zpracuje informaci skrze nervový-imunitní-hormonální systém. Jsou to zprostředkovatelé informací. A každá buňka v našem těle nasává tuto informaci jako houba. Podle konkrétního typu emočního traumatu; v souvislosti s kým a s jakou intenzitou stresu se tato informacemi propíše do příslušného orgánu a konkrétní části orgánu.

🌱
Umístění problému není náhoda. Zpracovaná informace má svůj řád a tělo má mechanismus daný biologií a přírodními a duchovními zákony. Jenom lidi mají potřebu oddělovat to, co dává smysl smysl jedině pohromadě. Proto se musíme dívat na nemoc v celistvém obrazu.

06/03/2024

Kdo nepotřebujeme pro přežití vnímat mateřskou energii? Nikdo takoví není. Ovšem, bez táty to nejde. Přesto ale mámy jsou poskytovatelky života, zázemí a prvního kontaktu, když se na tento svět narodíme. Matka je to první, díky čemuž jsme v prvním kontaktu i s vnějším světem a s emocemi, a to už v prenatálním období, tedy u mámy v bříšku.

🙍
Hledáme někoho, kdo bude splňovat ty pravé znaky archetypů matky, kterým se nám v životě nedostalo. Budeme je podvědomě hledat dokud nebudou naše potřeby uspokojeny. Hledáme je u partnerů / u přátel / u jiných blízkých lidí / možná někdy i u terapeuta.

🫸Potřeby, které chceme uspokojit:
🔹neopětovaná náklonnost;
🔹podpora;
🔹soucit;
🔹něha a zájem;
🔹sílu a pochopení;
🔹zázemí a bezpečí;
🔹dotek a náruč.

Naše podvědomí má vyloženě radar proto, aby si vyhledalo nedosycenou potravu ve formě mateřské energie. Muži si jí hledají u svých partnerek. Aneb nedělejme maminku našim mužům a naopak my mužům nenastavujme bryndák pod bradu. My ženy spíš vyhledáme v jisté formě nadřazenější ženu, od které se můžeme učit, i když v některých případech to může zprvu působit spíš jako rivalství než rovnocenné přátelství. Žena se ženou bývá lehce bojovném postavení, dokud nenastane určitá forma hierarchie v tom smyslu, že jedna od druhé se učí a inspiruje se.

👥
V mnoha případech se setkávám s tím, že v hlubší vrstvě problému je nedocenění / nedostatečná podpora nebo nedostatečné pochopení ze strany mámy. Pokud jdeme krok po kroku po skutečné příčině problému, pak musíme jít i do původního zázemí a k člověku, se kterým jsme zažili první kontakt (v tomto životě). A to je vždy matka. Pro každého z nás. I když je Vám 30 nebo 50 let, tak ve skrytu duše chcete být v ten špatný moment v náručí mámy nebo chcete slyšet konejšivá slova a útěchu z úst mámy.

🤱
Archetyp matky potřebujeme nejdřív správně prožít ve vztahu k sobě, abychom ho mohli my sami v sobě přijmout a vstoupit do této role. POZOR! Nepleťte si mateřskou roli se samaritánkou. Matka se stará a pouští v lásce. Samaritánka má potřebu stále někoho zachraňovat, protože se jí samotné nedostalo mateřské podpory.

04/03/2024

Hledáš SMYSLU- plnou činnost, při které můžeš rozdat to nejlepší ze sebe, vykouzlit úsměv na tváři a nabídnout pochopení tam, kde je to skutečně potřeba? Víš, že jsou i místa, kam se člověk jen tak nedostane, protože počítá s tím, že svou pomoc a sílu může nabídnout pouze ze svého křesla? Občas je fajn vstát a vyjít do "terénu" do reality, která je pro onkologické pacienty teď aktuální. Někteří ještě neví, že by si mohli říct o pomoc, a proto je třeba dojít na místo.

I ty můžeš být součástí našeho skvělého kavárensko- terapeutického týmu ve Všeobecná fakultní nemocnice v Praze v prostorách hemato-onkoligie společně s naším skvělým Nadační fond Pavla Novotného. Nadační fond poskytuje komplexní služby pro onkologické pacienty a pro jejich blízké.

Kolik času ti dobrovolnická práce a zabere? ⏱️
Stačí dvě hodinky v měsíci. Naše Kavárna Života je otevřená každý všední den od 9 do 11 hod.

Co je tvým úkolem? 🦸
Připravovat kouzelnou kávu/čaj, popř. jiné občerstvení a s úsměvem a nabitým naladěním nabourat atmosféru onkologické ambulance. Pobavíš se s pacienty, poslechneš si příběhy z prostředí onkologie a třeba navážeš nová přátelství. Nabereš tu spoustu zkušeností, pokory a uvědomění i sám/sama pro sebe.

Co, když mám opravdu zájem? 🤩🙌
Napiš přímo mě. Najdeš mě i zde Terapie cestou duše, napiš mi na email vera.miadikova@nfpavlanovotneho.cz nebo i přímo přes Messenger. Domluvíme se na setkání přímo ve VFN, ať víš do čeho jdeš a jak taková kavárna vypadá.

Budu se moc těšit,
Věra Miadiková
Nadační fond Pavla Novotného

25/02/2024

"Jaktože ve svém věku ještě nemáš rodinu?". S pokřiveným výrazem ve tváři klade otázku starší generace. "Ale já si chci užívat a nevázat se. Času je dost.". Odpovídá mladší generace (ehm, ta moje). Křehká generace otevřená všem možným typům síťování, ale to tradiční už není trendy. Vítejte ve světě individualistů, aneb zapiš si za uši: ghosting, stonewalling, breadcrumbing, benching, zobieing aj.
❤️‍🔥
Dnešní vztahový svět vyžaduje strukturovaný slovník, přičemž doslovný překlad do češtiny zde nenajdete. Proč všechny tyhle názvy potřebujeme, když ve shrnutí jde o jednu a tu samou příčinu? Psychologie stále objevuje nové výrazy, aby mluvila jazykem mladé generace. Není to ale všechno další nálepkování? Není to tak, že za těmito výrazy stojí jedna a ta samá příčina?
👩‍❤️‍👨
Současná společnost je nastavená na individuální životy. Staví se stále menší byty, protože už se systémově předpovídá život bez rodiny. Technologie a sociální sítě nás vedou k osamostatněnému životu v digitálním světě. Protlačujeme něco, co se tváří jako rovnoprávnost, i když jde o jinou formu utlačování. Zasazujeme se o práva žen, přestože nevíme, jaké má taková žena predispozice; talenty a jakou má cykličnost. Žijeme ve světě přebujelé hojností a přehršelem informací a možností a teď nevíme, co ochutnat dřív. Stejně je tomu tak ve vztazích. Můžeme všechno a nemusíme nic pořádně.
⚧️
Nechceme spolu komunikovat, ale protože máme dobu síťování, tak palčivá témata a otevřenou diskuzi můžeme obejít nebo ideálně úplně vyřadit. A právě od toho tu máme nálepky, kterými můžeme omluvit naše jednání a udělat z toho normu. Řeknu to jednoduše bez nálepky, když už máme takovou potřebu všechno důležité zaobalovat. Jsme vážně takoví poserové?!
👇
Položili jste si tyhle otázky?
🔹Proč by mi druhý narušoval mé výsostné teritorium?
🔹Proč mě děsí city a jejich projevování? Co by pro mě znamenalo ukázat svou zranitelnost?
🔹Bojím se konfliktů, a tak radši přímou komunikaci řeším útěkem?
🔹Víš, že výmluvy směrem ke druhému jsou jen výmluvy pro tebe samotného?
🔹Hledáš si záložní plány u vícero lidí, protože se bojíš opuštění?

Nebojíš se jít do hloubky kořene problému? I toto řešíme na terapii cestou duše.

18/02/2024

Péče o zdraví zaměstnance je nepostradatelnou součástí péče o celou organizaci. Ve firmě/v organizaci máme určitou organizační strukturu. Ta má jistou podobu pyramidy. Tou nejsilnější základnou jsou však ti "nejmenší" jedinci ve struktuře, kteří odvádějí zprvu možná podřadnou a rutinní práci, ale tu nejhlavnější bez které by se celý firemní mlýn neroztočil.
🤸
Proto je důležité věnovat pozor péči o spokojenost zaměstnanců na všech úrovních a nastavit si:
🔹jasné cíle a jejich možná rizika a přínosy;
🔹umění delegovat úkoly tím správným směrem a ke správným lidem;
🔹část dne, kdy jsme produktivnější v rutinních úkolech a kdy v kreativních/logických činnostech;
🔹čas od kdy do kdy pracovat a zcela vyřadit nadbytečný čas, kdy už cítíme, že nic nového nevymyslíme, dochází nám energie pro aktivní řešení/obvolávání a schůzky;
🔹pravidelné přestávky a oddych od PC/telefonu nebo opakující se činnosti.
🤝
Péče o zaměstnance a personalistika by měly být protknuty základními pojmy a vnímáním, jak pečovat o své duševní zdraví. Témata jdou spolu ruku v ruce. V dnešní době narůstá pracovní vyhoření a s tím spojené deprese; dlouhodobě nastřádaný stres a deficit spánku (a tedy ochranného melatoninu), dostatek času a klidu na kvalitní jídlo; mentální vyčerpání a přemíra informací, které musíme během dne zpracovat; bolesti hlavy a zad, které přelepíme růžovými tabletami a litrem kávy.
👇
Každý takovýto disbalanc vede k postupnému vyčerpání organismu, mentálnímu zahlcení, kdy už nevíme jakým úkolem začít dřív a řešíme páté přes deváté, a nakonec dojde k psychickému zhroucení. Takovouto kombinací docílíme k prvotnímu ochoření, následně můžeme pozorovat opakující se nemoci -> záněty močových cest; gynekologické záněty; virózy; nachlazení; záněty horních cest dýchacích apod., nebo vše může přejít do chronických onemocnění -> alergie; narušená střevní stěna; vypadávání vlasů; ekzémy; problémy s menstruačním cyklem; bolesti hlavy; zažívací problémy atd.
⛔
Proč nehledáme cesty, jak si zefektivnit činnost a vymezit si jen určitý čas proto, abychom odvedli dobrou práci bez destruktivních myšlenek.

📚Zaměřme se na revizi našeho pracovního stolu.

16/02/2024

"Co nám brání bejt spolu ty a já?". Zpívají si asi ti, kteří čekají na spasení do konce svých dnů. A nastane druhý příchod Krista. Tak už aby to bylo, protože ten svět je čím dál tím horší. 😵

Co když ale žádný zachránce není? Co bychom si pak počali? Že bychom museli převzít zodpovědnost každý sám za sebe? Radši počkám až to někdo udělá za mě...uff, svět je ošklivý. Tak co, poznáváte se v tom někdo?

V letadle jsem takhle seděla vedle svědků Jehovových. Byla to zajímavá konverzace. Navedla mě k myšlence, že spasitele hledají různé skupiny lidí. Od náboženské sekty přes úředníka až po nemocného člověka. Očekáváním spasitele, ať už ve formě Kristovské bytosti nebo člověka, který nás přijde vysvobodit ze zajetí naších denních starostí, se zbavujeme ZODPOVĚDNOSTI. Zodpovědnost je jedním základních pilířů zdravé společnosti a zdraví v našem životě. Bez ní se neobejde celostní medicína, politická struktura, kvalitní vztahy nebo takové dospělé jednání.

A právě přechodem do dospělosti přebíráme slavnostní pochodeň zodpovědnosti nejen za své jednání a následky, ale i za své rozhodnutí/nerozhodnutí (protože i nečinění je rozhodnutím) a za své EMOCE. Jde to všechno ruku v ruce se SVOBODOU. Hledáme stále svobodu a smysl života, ale přitom jsme doteď nebyli ochotní a schopní převzít tuto pochodeň. A naopak nám jí druzí nebyli ochotní předat. Zodpovědnost spočívá i v předání té vlastní někomu dalšímu.

⁉️ Dospělý zodpovědný předává pochodeň->předává a uznává dospělost druhého->uznává jeho sílu a schopnost, ale zároveň ho nechá rozbít si pusu->je to projev lásky->druhý se stává dospělým a přebírá pochodeň zodpovědnosti. ⁉️

👇
Tento řetěz se prolíná i do tématu zdraví. V západním zdravotnickém systému a ve východních, alternativních a přírodních směrech máme pomocné berličky na cestě ke zdraví. Ten, kdo tvoří jádro zdravého organismu jsme my sami, protože musíme pátrat po prvotním přelomu/po prvotní disbalanci, a to už na úrovni našich emocí.

Stejné je to se vztahy. Hledáme partnera, o kterého se můžeme opřít. To však nejde mezi dětmi. Děti hledají neustálé výmluvy a čekají na rozhodnutí. Zásadní otázka zní:"Už vám někdo řekl, že jste dospělý a život je tady a teď"?.🧘

09/02/2024

Od reality unikáme všichni. Ať právník nebo duchovní učitel. Každý ale jiným způsobem. Poznala jsem tak duchovně zaměřené lidi, že své denní problémy v životě už nevidí. Zaměřují svou pozornost do vyšších sfér, o kterých se právníkovi může jenom zdát. Nicméně realita je tady na Zemi ve hmotě v propojení všech rozměrů našeho bytí a života. Jak už ale víme, tak vše začíná u nás. Pokud chci pomáhat lidem, musím stejnou měrou pečovat i o sebe.
🧘
A pokud chci otevírat vyšší čakry (od srdeční výš), pak bych měla zvládat hmotnou realitu, tzn.:
🔹vztah k sobě samé a k ostatním,
🔹rodinné vazby,
🔹partnerské vazby,
🔹práci s penězi a hmotnými statky,
🔹svou sexualitu,
🔹své vlastní hranice a emoce.
🧐
"Když ale medituju, bude všechno vyřešené!". Dovolím si nesouhlasit. Pracovat pouze se spirituální stránkou naší duše je důležitá věc, ale vyjde vniveč, pokud obcházíme samotnou práci s fyzickým tělem, myslí a emocemi. Kamarádka mi takhle říká: "Volala mi kamarádka, že má problémy ve vztahu, ale ona přitom pořád medituje.". Tady je kámen úrazu. Je potřeba jít do syrové reality našich problémů, tzn. bez hledání prvotní příčiny na úrovni emoce-mysl-tělo se neobejdeme.

Za mě je toto obcházení řešení. Celostní přístup je zapotřebí aplikovat ve všech směrech. Z minulosti jsme v paměti buněk poznamenaní např. tím, že sexualita je špinavá záležitost -> jedna výhybka od plné reality života. Manipulace a přílišná dobročinnost přispívá k oslabení našich hranic -> další výhybka. Únik ke spiritualitě -> únik od hmatatelných problémů a od zodpovědnosti.

Proč se mi to děje? Poctivá terapie pracuje se všemi sférami duše a života - práce s fyzickým tělem; práce s pocity a myšlenkami; ideálně pracuje s éterickým tělem, ale především klade důraz na prvotní emoce a podobu spouštěcí situace našeho dnešního problému. Meditace je skvělá věc, jak pochopit a navnímat náš vnitřní svět a obrazy vědomí, které nás vedou na cestě poznávání duše. Řekla bych, že meditace je nepostradatelný medikament pro každého z nás. Není ale všelékem ani spasením. Únik značí strach ze zodpovědnosti hlavně z toho poznat naše duševní komnaty.

A co Vy? Máte nějaké únikovky ze strastí? Nečekáte na spasení?

06/02/2024

Proč jsme schopní používat své tělo nástroj pomsty? Tělo je prostředník mezi našimi duševními bolístkami a vnějším světem, který je přece k nám tak krutý. Máš pocit, že si zasloužíš se potrestat tím, že budeš svoje tělo poškozovat? Máš pocit, že potřebuješ své tělo zničit až tak, že nebude vidět, a tak prestaneš jíst/zapiješ to/sahneš po žiletce apod.? Věř mi, že tělo není tím pachatelem. A pamatuj si, že NIKDO NA NIC NENÍ SÁM!
👥
To, co tě dohání k šílenství je raněná část tvojí duše a potřeby, po kterých prahneme jako po jídle -> sociální kontakt, dotek, naslouchání a bezpečí.
🪞
Představ si svou duši jako zrcadlo. V dětství a během dospívání okolí tohle zrcadlo rozbije (konfliktní situace; výchova; vyřčené a nevyřčené věci) na několik kousků. Pro další přežití si podvědomě zvolíme tu část zrcadla, která nám pomáhá, ale zároveň škodí, protože upřednostníme jen jednu část své duše (to co nás navenek charakterizuje) a to zranitelné a stinné v nás zahodíme jako nežádoucí a nechceme to vidět.
🤗
Přijetím svého těla musíme být odhodlaní přijmout hlavně sami sebe i s těmi nejniternějšími potřebami; slzami a stíny. Hledáme stále na sobě nedokonalosti, protože je to snaží než-li přijímat své tělo takové jaké je. Je snaží ublížit si, než se obejmout. Je snaží odepírat si a jít s váhou až na kost (protože nechceme být viděni svému okolí, ale hlavně sami sobě). Jdi na to pomalu. Otázka sebe-přijetí je dlouhá. Ale k tomu je potřeba hledat pravou příčinu a neřešit jen následky/projevy problému.
⁉️
Sama jsem ušla kus cesty od absolutní nenávisti ke svému tělu. Měla jsem tendenci zahalovat se do velkých tmavých a neforemných kousků, abych byla co nejmíň vidět a nechybělo silné líčení. Se svou váhou jsem nebyla spokojená. Chtěla jsem vylézt z kůže, ale i to by bylo málo. Buď jsem nejedla, nebo jsem jedla moc, ale v zápětí jsem si uvědomila, že to jídlo musí ven. Váha byla na houpačce přesně do té doby, dokud jsem svůj vzhled aktivně řešila.
💔
Jak jsme uvnitř spokojeni se svým vzhledem je krásně vidět.
📝
Otázku sebe-přijetí a poruchy příjmu potravy řeším na terapii. Jdu cestou pochopení a hledání příčiny. Jediný, kdo ale může udělat radikální změnu jsi TY SÁM. ;)

Terapie cestou duše

22/03/2024

17/03/2024

14/03/2024

09/03/2024

06/03/2024

04/03/2024

25/02/2024

18/02/2024

16/02/2024

09/02/2024

06/02/2024

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie