03/08/2025
Vždycky, když se zamýšlím nad emocemi, tak si říkám, jak je uchopovat. Označení "negativní" emoce ve mně vzbuzuje jistou polarizaci, hodnocení.
Když dumám nad alternativami, tak mě napadá nepříjemné, nelibé, náročné, intenzivní, signální, primární, sekundární...
Ať to je, jak to je, tak emoce jsou nositelkami informace. Motivují nás, komunikují s námi, ale také s naším okolím.
Účelem nepříjemných emocí není uvrhnout nás do temnoty a utrpení. Jsou jako majáky v bouři, svítí proto, aby nás uchránily před nebezpečnými útesy chyb.
Rozhořčení je hlas, který se v nás zvedá, když je čas prolomit mlčení.
Úzkost je jemné, ale neodbytné klepání na dveře, které nás vybízí, abychom se připravili na to, co přijde.
Pocit viny je tichý soudce, jenž nám připomíná, že něco zůstalo nedokončeno, že je třeba napravit, co bylo pokaženo.
Zklamání je tichý šepot, který nás vede, abychom vytrvali i tehdy, když se cesta ztrácí v mlze.
Bolest je zrcadlo našich nejhlubších zásad. Tam, kde nás bolest nejvíce zraňuje, se skrývá klíč k tomu, co je pro nás opravdu důležité.
Co si o tom myslíte?
