14/12/2025
🔊Makrofágy a epigenetika - jeden z mechanismů, proč se dědí tělesné projevy a proč se často vrací
🧩 Makrofágy patří asi mezi nejméně pochopené, a přitom velmi zásadní buňky lidského těla. Často se o nich mluví jako o „imunitních buňkách“, ale to je výrazně zjednodušené. Jsou to strážci vnitřního prostředí, kteří neustále vyhodnocují, zda je svět bezpečný, nebo ohrožující - a podle toho jednají.
Pro jejich pochopení je třeba propojit současnou biologii, epigenetiku a psychosomatický pohled - aby bylo jasné, proč se některé záněty, infekce a chronické potíže neustále vracejí, i když "objektivně” je třeba vše v pořádku.
🧐 Co jsou makrofágy a odkud se berou
Makrofágy vznikají z monocytů v kostní dřeni. Ty putují krví a ve chvíli, kdy vstoupí do konkrétní tkáně, se z nich stávají tkáňově specifické buňky:
▫️v mozku mikroglie
▫️v játrech Kupfferovy buňky
▫️ve střevech střevní makrofágy
▫️v kůži dermální makrofágy
▫️v pánvi a reprodukčních orgánech specializované imunitní buňky
Makrofág tedy není univerzální "voják“, ale lokální specialista, který se učí jazyk své tkáně. A pravděpodobně může mít i lokálně svá různorodá specifika - s ohledem na "naučené chování".
👉 Jeho hlavním úkolem je:
- rozpoznat, co je vlastní a co cizí
- odstranit poškozené a mrtvé buňky
- regulovat zánět
- rozhodnout, kdy bojovat a kdy hojit
🤲 Jak makrofág skutečně pracuje
Když makrofág narazí na bakterii, virus nebo poškozenou buňku:
1. přichytí se pomocí receptorů
2. obalí cíl svou membránou
3. vtáhne ho dovnitř (fagocytóza)
4. rozloží ho enzymy v lysozomech
Část rozloženého materiálu pak vyloučí nebo předá dalším buňkám imunitního systému jako informaci - makrofágy tak nejen čistí, ale i učí imunitu, jak reagovat příště.
Tak. To bychom měli pro pochopení základu.
Teď to začne být zajímavější :)
👉 Dva základní režimy: M1 a M2
Nepředstavujte si to jako „buď–anebo“, jde o plynule se měnící stav mezi dvěma póly režimu makrofágu:
🔸️M1 – režim boje - aktivní zánět, produkce prozánětlivých cytokinů, ničení patogenů, obrana a přežití
🔸️M2 – režim hojení, útlum zánětu, obnova tkání, tvorba kolagenu, regenerace a návrat rovnováhy
Zdravé tělo se umí přepínat. Problém vzniká ve chvíli, kdy makrofágy zůstanou dlouhodobě v M1, i když už žádné skutečné ohrožení neexistuje. A to se bohužel děje.
Proč?
👉 Epigenetika: proč se makrofágy “zaseknou”
Epigenetika neřeší, jaké geny máme, ale jak jsou zapnuté nebo vypnuté - jak jsou předpoklady různých funkcí a reakcí organismu aktivní. A makrofágy jsou na epigenetické změny mimořádně citlivé.
🌟 Zejména během:
- těhotenství
- porodu
- raného dětství
- dlouhodobého stresu
- zánětů a infekcí…
…se v makrofázích vytváří epigenetické značky, které ovlivňují:
▫️jak silně reagují
▫️jak rychle spouštějí zánět
▫️jak snadno se uklidní
Moderní imunologie mluví o tzv. trénované imunitě.
Makrofág si pamatuje předchozí ohrožení a při dalším podnětu reaguje rychleji - a někdy až přehnaně - tedy, pokud nepochopíme, proč.
Pokud neuvolníme příčinu, nezklidníme organismus, a nenabídneme mu jiný stav.
Pocit bezpečí v pro nás (i rodově) citlivých situacích - třeba vztahových, pracovních… může dát signál i makrofágům, že mohou z režimu M1 (boj) přepnout do M2 (regenerace, klid).
Jako bychom jim, si, svému organismu, dali prostor a čas, zvyknout si na stav, který automaticky vyhodnotil jako ohrožující. Ale tentokrát v bezpečném prostředí, kde si může “osahat”, že se nic špatného neděje.
Můžete si to představit jako když zkoušíte zmrzlou vodní plochu nohou - opatrně se opíráte o led a ujišťujete se, že je dostatečně pevný, že vás unese. A nakonec si na něm třeba užijete velkou legraci :) protože jste přesvědčili skrze zkušenost a prožitek sami sebe, že se můžete uvolnit. Tradá.
😳 Pokud prožitek bezpečí chybí, makrofágy reagují automaticky na stav neprobádaného ledu, který se jeví bez zkoušení nebezpečný - a hotovo. Režim M1 aktivován a držíme, vojáci.
To je biologický základ chronických zánětů, přecitlivělosti a některých autoimunitních potíží.
👉 Psychosomatický rozměr
Makrofágy reagují nejen na patogeny, ale i na:
▫️napětí ve tkáních
▫️nedostatek kyslíku
▫️špatné prokrvení
▫️signály nervového systému
Chronický stres, potlačování emocí a dlouhodobý pocit ohrožení (i nevědomě) udržují tělo v sympatiku (režim boje, útěku…). Neprokrvují se dostatečně některé tkáně (zejména pánevní dno, břicho).
V takovém prostředí makrofágy nepřepínají do hojení.
Psychosomaticky tedy nejde o to, že by tělo selhávalo, ale že dlouhodobě žije v režimu přežití. Na neprobádaném ledu. Ve střehu, v bojové reakci.
Dejme si příklad…
🧐 Kazuistika 1: Opakované vaginální mykózy
Žena (32 let) trpěla vaginálními mykózami několikrát ročně. Lékařské nálezy byly opakovaně v normě.
Biologicky:
makrofágy ve vaginální sliznici reagovaly přehnaně
narušovaly rovnováhu mikrobiomu
Epigeneticky:
- vysoký stres matky v těhotenství
- přesvědčení “být ženou je nebezpečné”
- porod se separací
Psychosomaticky:
- potlačený vztek, smutek
- slabé hranice - bolavé vztahy s muži
- stažená pánevní oblast
Změna nastala až ve chvíli, kdy práce směřovala k pocitu bezpečí v těle, uvolnění tkání a regulaci nervového systému. Prožitek zdravé mužské polarity.
Masáž břicha + konstelační vizualizace, doporučení pokračovat automasáží, která uvolňuje a prokrvuje tkáň, mikrobiom, rozproudí lymfu.
Mykózy výrazně ustoupily po první MS.
🧐 Kazuistika 2: Chronická únava po infekcích
Žena (40 let) se po běžných infekcích nedokázala vrátit do plné vitality.
Makrofágy zůstávaly aktivované i po odeznění nemoci.
Epigenetická stopa:
- dětství v režimu “musím vydržet“ na základě rodové zkušenosti
- matky emočně nedostupné (ztráta 2 generace zpět)
Psychosomaticky:
- neschopnost odpočinku
- tělo neumělo přepínat mezi režimy M1 a M2
Zlepšení přišlo až s prací na dovolení klidu, regenerace a ukončování zátěže skrze konstelaci - zejména přijetí ztráty v rodu.
🙏 Společný jmenovatel
Ve všech případech nebyla imunita slabá. Byla přetrénovaná na přežití.
Makrofágy dělaly přesně to, co se naučily - chránily tělo v prostředí, které vnímaly jako nebezpečné.
Změna nepřišla bojem proti symptomům, ale změnou prostředí, ve kterém buňky fungují.
Jistotou na pevném ledu.
Když zacházíme s prožitkem a organismem jako celkem, potřebujeme se ladit na řeč našeho těla, každé buňky a podvědomí.
K tomu nám pomáhají vědomosti - a zkušenosti, které s každou vaší vloženou důvěrou v proces rostou a vždy fascinujícím způsobem nachází cestu k uzdravení, která je pro vás tady a teď nejlepší.
To nikdo předem nevymyslí, i když nějaký směr a základní témata na základě symptomů a anamnezy detekujeme.
I proto máme k dispozici celou škálu technik a cest - abychom společně mohli vyslyšet přesně vaši potřebu.
▫️▫️▫️
Dnes si můžete představit své vlastní makrofágy - zavolat si je k sobě třeba jako bytosti, které mohou komunikovat vaším jazykem, a poděkovat jim za jejich úsilí.
