02/07/2025
Včera jsme měli vzácnou návštěvu!
Přijela naše Galyna se svojí dcerou Allou a dcerou Aliskou. 🤍
Alla byla jedna z prvních maminek, ktere jsme pomáhaly s výbavou a překladem do porodnice. Do ČR utekla už ve vysokém stupni těhotenství se svojí maminkou Galynou. Absolvovaly tehdy dlouhou a strašně náročnou cestu. Sveho muže a Kyjev opustit nechtěla, ale musela. Její zdravotní stav se, díky nocování v chladném krytu, začal rapidně zhoršovat a její gynekoložka jí doporučila odjet.
Při předávání věcí na jaře 2022 Alle jsem poznala i její maminku. Setkání to bylo velmi emotivní. Cítila jsem, že tohle setkání neskončí předáním věcí. Propásla jsem tehdy i lekci zpěvu, nešlo prostě odjet. Strasne jsme brečely.
Galyna se k nám pak připojila a byla dlouhou dobu součástí týmu minimimiua.
Jeji nádherný dům, který si doslova vypiplala (takové zdobení oken a fasády starou technikou jsem viděla poprvé v životě) byl vybombardován, vyrabován, přišla o svého psa…. Z venku to může působit, že šlo “jen o dům a psa”, ale s Aničkou jsme viděly, co se v člověku děje… Jak dlouhé a obrovsky těžké období to pro Galynu bylo. A bude asi do konce života.
Teď všichni žijí v Kyjevě. Za neustálého houkání sirén, stresu, kam se trefí tentokrát….
Malá Aliska, která se tu narodila a strávila první dva roky života, první dva dny po prijezdu reagovala na jakýkoliv velký hluk: “Mami, musíme se ukrýt do krytu! Mami musíme se schovat! Poleti rakety! Musime se schovat!” Až 3.den se jeji mamince podařilo uklidnit její nervový systém ….
Včera naši Ljube řekla, že se jí “Praha líbí, protože tu nelítají rakety a drony!!!” 😔😔😔
At jste sebeostrilenejsi různými příběhy, když tohle vysloví takhle malej prcek, ten knedlík v krku se vám prostě udělá….
A mnohem víc si uvědomíte ten brutální dopad na děti a jejich psychiku! A celé jejich dětství!
Zažily jsme alespoň jeden krásný společný den! Povídaly si nepřetržitě, odnesly zásilky pro maminky, které připravila naše Anna s Ljubou a Aliska vyzdobila krabice…
Aliska dostala od Markéty sadu nádherného oblečení po malé Berticce, kterou učím zpívat, a které “náhodou” prinesla…. A způsobila u malé princezny obrovské nadšení…. 🥹 A celé to tak krásně zapadalo do sebe, propojilo se a plynulo. Byl to krásný den!
Nemůžu na to přestat myslet. Na to, že se holky vrací do války. Že zase nebudou v bezpečí. Že Aliska bude volat na mámu, ať se jdou schovat….
Na to, jak Anička a Ljuba (a miliony dalších lidí) neustále trnou, jestli druhý den budou jejich rodiny a přátele živí…
Zase mě to proplesklo!
Kdekoliv, kde nelítají drony a rakety je krásně! Kdekoliv, kde můžete svobodně a bez strachu žít, se můžete znovu “postavit na nohy” a plnit si své sny! Je potřeba si to každý den uvědomit! Jen pár km od nás totiž vypadá každodenní život diametrálně jinak!!! Jen pár km od nás!!!
Jestli bych měla říct jednu pozitivní věc na tyhle strašný a nesmyslný válce, tak jsou to tato přátelství! Vznikla náhodou, vzešla ze špatných podmínek, ale jsou pevná a budou už trvat na vždy!
A já jsem za toto přátelství neuvěřitelně vděčná! A připomenu, co mě a Aničku Galyna vždy svojí krásnou češtinou učIla:
“VŠE BUDE DOBRÉ, HOLČIČKY! VŠE BUDE DOBRÉ!”
🤍🤍🤍🤍🤍🤍🤍🤍