https://www.facebook.com/111723030672346/

Dana Fragnerová - Individuální lekce jógy, Olšanská 54/3, Praha 7 (2026)

28/01/2026

Jóga na pevném břehu – Dana Fragnerová
Ráda bych vás pozvala na 4 jógová setkání, ve kterých vás čeká jógová fyzická praxe, dech a společné zamyšlení nad základy jógové filozofie inspirované hlubokou a věky ověřenou moudrostí spisu Bhagavat Gíty (Píseň vznešeného). Setkání jsou určená pro začátečníky i pokročilé. Skupina 2 – 4 osoby.

Fyzická praxe: tradiční jógové ásany, které vás dovedou ke klidu v pohybu, k síle v uvolnění. Zastavíte se, ztišíte se, najdete stabilitu a bezpečí. Klidná mysl, harmonický dech, hluboká imaginace.

Bhagavat Gíta: nabízí mnoho odpovědí na důležité otázky života. My se podíváme na otázku „Kdo jsem?“, co je to Guru princip (učení se), dharma (smysl a úkol života), vivéka a vairagya (rozlišování a odpoutání se).

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4 setkání, středy 17.00 – 19.30 (celkem 10 hodin), cena: 2 700,-Kč
Termíny: 18.2., 25.2., 4.3., 11.3. 2026
Místo konání: Pevný břeh, Olšanská 54/3 Praha 3
Přihlášky prosím zašlete nejpozději do 10. února 2026 na mail: dana.fragnerova@seznam.cz
Těším se na setkání s vámi.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PŘIHLÁŠKA
Jméno a příjmení:
Adresa bydliště:
Email:
Telefon:
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

09/01/2026

PEVNÝ BŘEH – Dana Fragnerová, Eva Barešová

Vás zvou na seminář

„ZDRAVÁ KOMUNIKACE - ŘEKNI TO PŘÍMO“
V sobotu 7. února 2026 od 9 do 17 hodin.
Místo konání: Vratislavova 10, Praha 2
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravá komunikace – Řekni to přímo je nácvik komunikace (nikoliv terapie), zážitkový seminář, díky němuž:
• se naučíte lépe ohradit, postavit se sami za sebe
• říct autentické ANO či NE, nebo vlastní názor
• získáte lepší schopnost vzdorovat výzvám a změnám
• budete odolnější vůči tlaku z okolí a vnější nejistotě
• budete schopni lépe zvládat jinakosti lidí ve vaší blízkosti

Cílem semináře je naučit účastníky naslouchat ve stresové situaci svým potřebám a přáním, jednat ve svém nejlepším zájmu, respektovat sebe a zároveň i druhé. Program semináře je zaměřen na podporu pozitivních vztahů, osobní zodpovědnosti a zvyšování kvality života.

Počet účastníku je omezen, minimální počet 6 osob, maximální 15 osob.
Pro přihlášení kontaktujte Danu Fragnerovou: dana.fragnerova@seznam.cz
Uzávěrka přihlášek je 30. ledna 2026.
Cena: 1000,- kč
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Závazná přihláška
Jméno a příjmení:
Email:
Telefon:
Datum:

07/01/2026

PEVNÝ BŘEH – psychoterapie individuální, párová a rodinná.
Otevřeno pro jedince, páry, rodiny, pro všechny, kdo hledají podporu.
---------------------------------------------------------
Praha, Olšanská 54/3, 3. patro, místnost 363, kontakt: 721 205 950
Šumperk, 8. května 20, kontakt: 732 960 137
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kristina Pellarová – 728 950 066
Dana Fragnerová – 721 205 950
Helena Závišková – 607 704 789
Martina Viktorie Šotková – 608 033 162
Jana Neubertová – 774 732 582
Jolana Keprtová – 732 960 137
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Spojuje nás Virginie Satirová a její pojetí psychoterapie, naše přátelství a místo, kde chceme pracovat a dělat svět o trochu lepší. Nabízíme bezpečné prostředí, respekt a podporu k osobnímu růstu klientů. Možnost volby, zodpovědnost za svůj život, využívání osobních zdrojů vedou na pevný břeh, kde život nabízí radost, přijetí, svobodu. Najít klid a stabilitu můžete v individuální, párové i rodinné terapii. Rádi vás potkáme i na skupinových růstových setkání.

O Virginii
Této Virginie se nemusíte bát. Chceme vám říct o jiné ženě tohoto jména, o úžasné ženě, která měla ráda lidi, vždy k nim přistupovala citlivě, s úctou a respektem. Mluvíme o Virginii Satirové (1916 – 1988), americké psychoterapeutce, zakladatelce rodinné terapie a modelu růstu každého jedince. Jsme vděčné, že jsme se potkaly s jejím pojetím psychoterapie, s pohledem na chování člověka a jeho komunikaci ve stresu. Inspiruje nás její víra v dobro, životní sílu a zdroje, které jsou neoddělitelnou součástí každé lidské bytosti.

03/01/2026

Osobní příběh v novém roce
Předsevzetí už si nedávám dlouhá léta. Tak nějak jsem začala tušit a dnes už jsem si jistá: většinou víme, co máme dělat, informací a poznatků máme vážně dost. Existují ale silnější kvality a vlivy, které nakonec rozhodnou o našem chování a žití. Rozhodla jsem se tedy tuto sílu poznávat a zkoumat, vnímat její dopady na mě samou. Co to konkrétně je, kde se to bere? Nakonec jsem došla k zajímavému poznání: jsem to já sama, je to ve mně. Všechny moje zkušenosti posbírané životem.

Vznikaly po cestě vlivem malých situací i větších událostí, formovaly je vztahy v mém okolí, můj temperament pak jen dokreslil hloubku a sílu zažitého. Vznikl tak „belief system“, souhrn všeho, v co věřím, co pokládám za důležité, bezpečné a prospěšné. To mě vede životem, často nevědomě. To formuje moji mysl a vidění světa. Změnit to je nemožné, pokud si neuvědomím, že to existuje, někde hluboko ve mně, a pokud neseberu všechnu odvahu a půjdu se podívat, poznat se upřímně, bez obran.

Poznání neznamená pouhé vědění, pravé poznání sebe sama vyžaduje i přijetí a odpuštění si, převzetí zodpovědnosti za svoji svobodu. Poznání sebe sama pak může začít tvořit osobní příběh, který budeme chtít číst. Bude napínavý, dobrodružný, romantický, s hlavním hrdinou, který má charakter a kuráž. Kuráž podívat se na to, jak jeho osobní příběh zapadá do příběhů ostatních lidí, jak se podílí na příběhu společnosti, světa.

Přeji nám všem osobní příběhy pravdivé, poctivé, barevné. Přeji nám všem příběhy inspirující a úctyhodné, příběhy, které společně vytvoří svět, v kterém bude radost žít. Krásný rok 2026.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jestli je něco mezi nebem a zemí, tak to ví vůně květin, kapka deště, vítr jemný. Je úsměvné myslet si, že když myslím, tak vím. Je blahodárné zklidnit dech, ztišit tep srdce, zjemnit hranice těla. Pak skulinka nebe pro mě otevře se. Mohu nahlédnout a tušit poznání velké, důležité. Ztlumit vztek, uchlácholit strach, povzbudit naději, cítit radost.

Mezi nebem a zemí je láska.

19/11/2025

Zlaté světlo
Tma převažuje, tmy je víc než světla. Opouštíme podzim a jdeme do zimy. Každoroční rytmus, spolehlivý, neměnný, očekávaný. Můžeme se připravit, můžeme si ještě užít poslední zlaté světlo podzimu. Oči oslněné světlem ze zbytku barevného listí na stromech, nohy ponořené ve zlatě listí na cestách. Lesní cesty, kroky, bohatství, bezpečí, ochrana. S tím vším kráčím a mám pocit, že jsem na hranici dokonalosti. Jenže, překročit tuto hranici, znamená zničit tajemství. A to já nechci. Tajemství je podstatou života na zemi. Ještě nechci do vesmírných výšek, kde jsou všechny odpovědi. Ještě chci objevovat tady a teď.

Přijmu rytmus času a smířím se s tmou. Ptám se jí, co nabízí. První slovo je klid. To není vůbec špatné, ani nebezpečné. Pomalu přehodnocuji svůj pohled na tmu, která ve mně vždy vyvolávala pocit nejistoty, ohrožení, ztráty kontroly. Klid podporuje můj vnitřní zrak. Ten vidí, cítí, slyší vše i v tmě tmoucí, vede moje kroky, zklidňuje moje myšlenky, obnažuje moje emoce, ukazuje pravdu mé bytosti. Hluboko v mojí tmě je láska a svoboda.

Přijmu rytmus času a smířím se s tmou. Ptám se jí ještě jednou, co nabízí. Dalším slovem je odpuštění. Těžký kalibr, zatím nevím, co s tím. Vrátím se později, protože v hlavě mi zní vina a stud, pocity nelibé, nežádané. Odpustit sobě je nejtěžší. Přijmout a smířit se s částmi, které mi nesedí do obrazu sebe samé, velký a důležitý domácí úkol pro zimní čas. Nějak tuším, že láska a svoboda budou světlem, na které se mohu spolehnout. Nezmizí, nezhasnou, jen je chtít vidět.

Napadá mě, zda přeci jen jsem neodhalila tajemství, zda hranice dokonalosti nebyla dosažena. Možná láska a svoboda jsou bránou vesmírných výšek, propojují tento a tamten svět. Možná. Kdo ví, už nepoví. Kdo vědí, už nám neřeknou… (Hradišťan, píseň Tak tady byl).

29/08/2025

Přenastavování
Jsem zpět na Vysočině, asi tady na mě múzy čekaly. Holky zlaté, trpělivé. Počkají si, až bude správný čas. Co by se unáhlovaly a vnucovaly se tam, kde je tma, nevlídno, chaos a rychlost. Dala jsem si načas, než jsem je opět uměla vnímat, slyšet, cítit. Zbitá jak pes, prázdná jako hluboká jáma, sama v krajině posedlou tmou (Jiří Suchý). Děly se velké změny, ale já to nezaznamenala, jela jsem jak křeček v kolečku, práce, povinnosti, rozvrh, jízdní řád, péče o druhé. Jen výkon a rychlost - kvantita se svou rozpínavostí a šedivostí, svým plýtváním všeho včetně času. Krásné a důležité jsem odsunula, přikryla s tím, že se vrátím později. Taky možnost, jenže pak se divím, inspirace, obrazy a slova zmizely, nemám k nim přístup.

Zbyla mi jen trpělivost a odvaha projít tou krajinou tmy a být vděčná za každou světlušku, paprsek, úplněk a slunce bez mraků. Jdu už celé léto a úplně jistá si nejsem, světla není pořád dost, ale svítí se, občas pomůže baterka, pouliční lampa.

Chci hledat kvalitu vyjádřenou barevností, hloubkou, jedinečností. Má trvalou hodnotu, je vlastně malá, lokální, ve své podstatě má zakódovanou jednoduchost. Tak trochu přehlížená, podceňovaná, ale při tom exkluzivní, každý ji nakonec pozná a ocení.

Žít kvalitně znamená přijmout i všechny změny, které se na mě valí. Sbližuji se se svým tělem, začíná si žít jinak, potřebuje jiné tempo, jinou péči. Smiřuji se i se změnami, které prodělaly zdejší louky, hledám jejich novou krásu a nacházím. Nové oči vidí novou nádheru, jinak vyjádřenou harmonii v nových liniích zdejší přírody, lesů, luk a rybníků. Musím po jiné cestě, která nepůjde úplně s dobou, ale půjde s mým srdcem. Nová přání, nové příběhy v mém životě.

Přenastavuji se, nevyžádaně. Tělo, mysl, dech i Já. Slzy, pot a vztekání. Je těžké a bolestné překročit poslední práh života.
Ale proč, když přede mnou cesta tichá v lese čistém a jabloň v sadu rodící. Jablíčka začínají zrát, před bránou věčnosti.

08/06/2025

Vlnění, vůně, dopisy
Šla jsem zkontrolovat jasmín. Ještě nekvete, tak že vůně se odkládá. Co ale právě teď je, zelené vlnění ječmenových fousků. Jemné, křehké fousy mladých klásků vytvářejí ladnost. Vítr čeří hladinu pole a vzniká synchronní pohyb. Je to pohyb jemný a plynulý, uklidňuje a zároveň vybízí k pohybu, jen nezamrznout a nezůstat stát. Mohu jít vpřed a doufat v nové a radostné. Toho je mi hodně zapotřebí.

Fakt, že změna je vždy jistá, je teď velmi dobrá zpráva. Až klasy ječmene dozrají, tak snad i já sklidím dobrou úrodu. Zatím něco nového klíčí, musím dávat velký pozor na plevel a rychle se ho zbavit. Naděje růstu a zrání je vždy možná, ale neobejde se bez podpory úsilí a pokory, dva v jednom.

S velkým nadšením a těšením jsem se vrhla na dopisy. Našla je po 35 letech moje máma a předala mi je. Dávná minulost, milostné dopisy od dvou mužů, napsali mi je v letech 1988 až 1991. Moje velké lásky, hluboké vztahy a důležité vzpomínky. Přestala jsem číst po pár dopisech, nešlo to. Ocitla jsem se v úplně jiné době, potkala jsem se s úplně jinou bytostí, než jsem teď. Změna je to tak obrovská, až mi vzala pevnou půdu pod nohama. A mám co dělat, abych dýchala.

Pomáhá mi pohled na věčné vlnění ječmene. Vše plyne, mění se, vyvíjí se. Může tam být klid i chaos, záleží na síle a směru větru. Kam půjdu, co udělám, záleží jen na mně. Chci si odpustit velkou bolest, kterou jsem způsobila mladému muži, který miloval mě, a já milovala jeho. Vše je tak dávno a toto již nezměním, mohu ale mít soucit sama se sebou a lásku pro muže laskavého, poctivého, odvážného, byť je kilometry daleko.

Až jasmín rozkvete a vůně mě přiláká, možná malý krůček ke smíření sama se sebou pocítím. Můj dech se provoní sladce, bíle a tráva pod nohama mi připomene, že jsem o trochu pevnější, zralejší, a když pán bůh dá, i moudřejší.

10/05/2025

Co potřebuje poutník
Kdysi jsem vyjádřila svoje přání. To jsem ale ještě netušila, že v hloubi duše poutníkem jsem. „Být tak poutníkem a slyšet svoje kroky, vidět cestu čekající na moje stopy, cítit čerstvý vzduch ve vlasech, uchopit pevnou hůl a moci se o ni opřít, vychutnat si třešně právě utržené. Nic není víc než svobodné srdce, širý kraj a očekávání možností. Není nic víc uklidňujícího než batoh na zádech, nic bezpečnějšího než vědět, kde je sever a kde jih. Neztratit se ve světě ani sama v sobě.“

Co potřebuje poutník? Cestu a požehnání, malý raneček a víru, že všude může být dobře. Potřebuje zdravé nohy, odvážné srdce a oči dokořán, mysl lehkou, přátelskou, vstřícnou.

Poutník chce potkávat dobré lidi, tančit, zpívat a poslouchat příběhy. Radovat se, družit se a pak jít dál. Jít svou cestou a zůstat sám, vystačit si s málem, zanechat stopy lehké, téměř neviditelné, protože je jen malou, nepatrnou součástí velkého celku. Poutník je bohatý jen svým bytím, chudý na přetvářky, lži a nedobré úmysly. Poutníkovi stačí málo, má jen, co unese, na zádech i v srdci.

Poutník nedrancuje přírodu, matku Zemi. Dary čerpá po troškách, pro svoje přežití a vždy s ohledem na další generace. Poutník neválčí, neničí, ale ani netvoří, umí jen obrazně bořit hranice a stavět mosty, vše pro lidi dobré vůle.

Poutník nabízí svoje nezávislé srdce, přináší nádech dobrodružství, je poslem zajímavých zpráv, velkým uchem i ochráncem tajemství. Je nadějí, že věci mohou být jinak, je důkazem, že svoboda existuje.

Ticho pohlcuje čas, svět se asi zastavil, nevím, protože já kráčím dál, nikdy není úplně tma.

15/04/2025

Dvě formy bytí, velikonoční příběh
Musím na Vysočinu, potřebuji její louky, louky tak obyčejné, že krása a jednoduchost není k přehlédnutí. Potřebuji její lesy, lesy tak hluboké, kde tajemství a nekonečnost lze občas zahlédnout a pocítit. Potřebuji prožít svůj nový zážitek, zážitek života a smrti, dvou forem bytí, které jsou podstatou existence. Tady to půjde, tady nic neruší. Čistota přírody, klid široko daleko, jemné plynutí jsou všude zdejší. Nechybí, nepřebývají, jsou akorát, je jich dost pro každou bytost.

Sedím v koncertním sále a Šostakovičova symfonie nese poselství, o kterém zatím nic netuším. Přichází pomalu, opatrně. Hudba pronikne nejdřív do těla, pak se pomalu usadí v srdci. Odtud už je jen kousek do mojí mysli, zážitek se přetváří do slov. Život pro život, život pro smrt, smrt pro život. Koloběh existence, rytmus vesmíru, pravda vyjevená i zastřená tajemstvím.

Život a smrt, dvě formy bytí, obě stejně krásné a důležité. Dvě kvality nekonečné existence, které se liší pouze formou. Život je forma bytí projevená v hmotě, smrt je forma v hmotě neprojevená. Zde se píše příběh duše. Život je dar, duše se balí do těla a je vržena do víru emocí a vztahů. Hledá sebe samu, svou podstatu a zároveň sama být nemůže, bez spojení s druhými lidmi nepřežije. Nezbývá jí než vyvinout úsilí k žití a spolužití a pro svoje snažení najít smysl. Pak lze mluvit o štěstí v životě lidském.

Smrt vnímáme jako ztrátu, velikou, hlubokou a zásadní. Myšlenka definitivního konce útěchu nepřináší. Ale co my víme. Za tím vším jen prostor obrovský, neznámý, neuchopitelný a tichý. To ticho pečuje, naděje klidu a harmonie může být součástí víry v každém srdci. My volíme.

Musím na Vysočinu, právě teď v čase velikonočním. Možná se v té obyčejné kráse přírody dotknu příběhu smrti, který si připomínáme každý rok už víc jak dva tisíce let. Tak dlouhá doba vytrvalého upomínání dává naději, že koloběh života a smrti nemá konec ani začátek.

17/01/2025

O radosti
Najednou mám 15 minut čas, uvědomím si to u pultu pekařství. Mohu se zastavit, akorát čas na vypití kávy. Posadím se tedy s kávou na lavičku na náměstí. Je chladné ráno, ale mám teplý kabát a poctivé boty. Krásný pocit klidu, uvolnění, moje energie pomalu stoupá, přináší tichou radost, prostě jen tak, radost ze života, a ta hladí moji duši, občerstvuje tělo.

Chtělo by se mi říci, že k zážitku radosti stačí málo, ale ruku na srdce, zklidnit se a uvolnit se je velká věc. Radost je energie, síla, která vzniká z ticha, klidu, smíření. Opravdová radost (neplést se zábavou, rozptýlením, rušením, útěkem) potřebuje přirozený běh života, života běh, který vychází z rytmu přírody, vesmíru. Radost roste ve sdílených lidských okamžicích, při společném naladění. Přináší pocit bezpečí a bezpečí radost násobí.

Nevím přesně, kdy jsme jako lidé ztratili propojení s přírodními cykly. Přehlížíme roční období, den a noc nemají svůj původní význam. Bude za tím zřejmě to, co nazýváme pokrok. Je zima, Karafiátovi broučci spali a spali, ale my běžíme, jedeme na plný výkon. Léto v plné síle a energie přírody na maximu, a my máme prázdniny, odpočíváme. V noci svítíme, ve dne sedíme, v okamžicích rozjímání na hraně dne a noci cvičíme, posilujeme, závodíme, soupeříme. Zábava, únik, rozptýlení. Tichá radost z rozjímání v okamžiku, kdy není den ani noc, kdy se protiklady světla a tmy přiblížily natolik, že s sebou nesou tajemství poznání.

Poznej sama sebe, Dano, sjednocuj protiklady – nekritizuj, nehodnoť, sundej soudcovský klobouk. Radost je v prostoru mezi protiklady. Paradox, čím je prostor menší, tím je radost hlubší. Jde k podstatě života, k tajemství přírody, k zázraku nekonečna.

16/12/2024

Narozeninový dárek
Narozeninové dárky jsou různé. Já, mikulášské dítě, něco o tom vím. Nikdy netuším, zda bude od Mikuláše, anděla nebo čerta. Ono se to stejně pozná až s odstupem času. Letos opět všechny tři zmíněné síly namíchány, protřepány a předány v momentu překvapení tak velkého, že mě to zastavilo na ulici Vinohradská a štronzo jsem zírala a lidi mě ohleduplně obcházeli.

Uvědomění si své pozemské mise díky daru do vínku mně předaného. Sudičky se tenkrát předvedly, do kolébky vložily dar tak vzácný, který mě vede mezi lidi tak lehce a samozřejmě, předaly mi nenápadně zabalený balíček, který přináší radost a štěstí. To je ta lepší stránka, ale jsme v životě, ve světě protikladů, takže je tu i ta odvrácená strana, strana povinnosti o dar pečovat, používat ho bez nároku na ocenění, poděkování, uznání. Nežádat aplaus a záři reflektorů, ale jen tiše dar rozdávat. Pro mě úkol nelehký, někdy nad moje možnosti, protože uznání, potlesk a fanfáry mám vlastně ráda.

Co s tím? Mohu jen děkovat vzácné síle humoru a nadhledu, kouzelné moci moudrosti a dojít až na samý konec bolesti a uvědomit si, že lesk a bída jedna mince jsou. Člověk je opravdu svobodný až v okamžiku, kdy uznání, bezpečí, svobodu a lásku umí najít sám v sobě, kdy ví, že je víc než jen tělo, mysl, role a vztahy, když ví o svém božském zrnku v sobě, největším daru pro cestu životem. Objevit svoje zrnko je největší štěstí. Víš, kdo jsi a proč tu jsi. Je to požehnání a radost.

Tak požehnané a radostné Vánoce přeji.

28/11/2024

Vše dobré chce čas
Vše dobré chce čas a úsilí. A někdy zase vůbec nic, jen zůstat v klidu, pozorovat a plynout s časem a událostmi. Rozeznat, kdy zůstat v klidu, kdy zabrat, to je vyšší dívčí. Ale až se to naučím, bude se mi dýchat lehčeji a snadněji.

Čas s námi ale stále zůstává. Jsme jeho součástí, pasivní veličinou, kterou čas okopává, hněte, nebo čas vytváříme a rozhodujeme, co s ním uděláme, jak ho využijeme? Mám pocit, že nás všechny pohltil, zmítáme se od povinnosti k povinnosti a už vlastně ani nevíme, co musíme, co chceme, co potřebujeme, co si přejeme. Nerozlišujeme podstatné a podružné, významné a bezcenné, nevidíme krásu obyčejnosti, nevnímáme rytmus každodennosti, neslyšíme slova podpory a naděje.

Nechci to. Zastavuji se, nebudu čekat, až mě zabrzdí nemoc nebo jiná těžká událost. Chci být paní svého času. Otevírám oči, nastražuji uši, nabízím srdce životu. Chci mnoho dobrého, chci dobro pro sebe i ostatní lidi. Je ale důležité spočinout v klidu srdce, dýchat se svou duší a dívat se kolem sebe, abych to dobré vůbec zahlídla, zachytila a udržela při životě.

Blíží se očekávaný čas, adventní čas, kdy o zklidnění, ztišení a zastavení mluvíme nejvíc. Uděláme to upřímně? Vše dobré upřímnost potřebuje, neobejde se bez ní. Pravda, láska a naděje, tři hvězdy života, tři světla, která by neměla chybět na žádném vánočním stromečku na náměstích a návsích. Vše dobré potřebuje čas a čas potřebuje člověka s důvěrou v srdci. Jít pevně s důvěrou v sebe, s důvěrou v život je nejvíc. Důvěra přináší vše dobré bez ohledu na čas a úsilí.

Někdy cítím rytmus vesmíru a srdce moje se ladí, dech dýchá v tempu nebeského klidu. Žít v důvěře je nejvíc. Srdce obtisk lásky nebeské a dech kosmický posel klidu. Mohu se o ně opřít, znají i tajemství hlubokých děr černých, vesmírných.

Dana Fragnerová - Individuální lekce jógy

28/01/2026

09/01/2026

07/01/2026

03/01/2026

19/11/2025

29/08/2025

08/06/2025

10/05/2025

15/04/2025

17/01/2025

16/12/2024

28/11/2024

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie