https://institutparoveterapie.cz/vycvik-parova-terapie/, https://www.institutparoveterapie.cz/

Inpat - Institut párové terapie, Praha (2025)

20/01/2025

OBSAH JE SLYŠET, FORMA JE CÍTIT...
OBSAH MLUVÍ, ALE FORMA KŘIČÍ...

Obsah je slyšet, forma je cítit – ale skutečné sdělení přichází z prostoru za nimi.
Obsah mluví, ale forma křičí a to, co je za ní, šeptá nejhlasitěji. Slova nesou sdělení, forma jejich emoční sílu – ale podtext odhaluje pravdu o napojení.

Jednou z další kompetencí kvalifikovaného párového terapeuta je dovednost citlivě vstupovat do subjektivních světů jedinečných partnerů. Do světa bolestí, tužeb, zklamání, radostí, potřeb, představ, zranění či hlubokého odcizení…

Vstupní branou je “autentický” rozhovor partnerů o jejich vztahu, tak jak “zrovna nejlépe dokáží”. Ať zní jakkoliv, ať je o čemkoliv, ať ukazuje na kohokoliv, tak je to vše, co často na sezení potřebujeme. Víme, že to bylo dříve jinak, víme, že jejich přirozenost a vztahovost je často ukryta za kupou bolesti, osamocení, nepochopení, strachu, zoufalství či bezmoci…

Klidné a všímavé bytí v přítomnosti, dobré zazdrojování, zklidněný nervový systém, vhodná motivace a vnitřní bezpečí ponese párového terapeuta do přiblížení k subjektivním světům partnerů. A k tomu patří nutné odlišení vyřčeného obsahu od doprovodné formy a přiřazených významů, které jsou schovány za slovy. Zde se láme rozdíl mezi kvalifikovanou párovou terapií a poradenstvím. Zde se láme chleba, zda sestoupíme ke vztahovosti nebo ji mineme a zůstaneme pouze u tématu. Párová terapie však není pro každého…

Trénink „sebeprojevového ucha“ párového terapeuta je pronikání do tajů partnerské dynamiky. Schopnost zkušeného párového terapeuta slyšet více než jen slova je dovednost, která překračuje běžné naslouchání. Trénink takzvaného „sebeprojevového ucha“ umožňuje terapeutovi dekódovat, co slova opravdu nesou – nejen o tom, co říká mluvčí o svém partnerovi, ale především o něm samotném. Každé slovo, výčitka, povzdech či obhajoba se stává zprávou o světě toho, kdo mluví, o jeho touhách, potřebách, zraněních a hranicích.

Tento unikátní způsob naslouchání vytváří prostor, kde nejsou slova používána jen jako informační platforma, nebo jako zbraně či obrany, ale kde mohou být klíčem k hlubšímu pochopení sdílejícího partnera – vstoupit do světa vztahového a emočního dění. Slova o druhém, se tak stávají zrcadlem, které “odráží” nitro toho, kdo je vyslovuje. V rukou citlivého terapeuta se tento přístup stává nástrojem pro objevování, ne pro posuzování, nástrojem pro niterné pochopení, ne pro hledání pravdy, nástrojem laskavého emočního napojení, ne pro hledání řešení, kdo co má dělat.
—------------

Pokud by někdo z kolegů/kolegyň měl chuť, připomínáme, že do konce března 2025 je možné se přihlásit do Výcviku párové terapie. Od září 2025 začíná III. běh. Více případně v komentáři.

, , , , , ,

09/12/2024

PARTNERSKÁ KOMUNIKACE JAKO VSTUPNÍ BRÁNA K BLÍZKOSTI NEBO K ODDÁLENÍ?

Partnerská komunikace je jedním z nejtěžších druhů mezilidské komunikace. Probíhá mezi dvěma subjektivními, proměnlivými a často emočně ne/vyladěnými světy. A aby toho nebylo málo, tento spojovací most mezi dvěma břehy je zatěžkán historií – partnerskou, osobní a někdy dokonce i rodovou. Každý z partnerů vstupuje do vztahu se svým jedinečným příběhem, vlastními zkušenostmi a hluboce zakořeněnými vztahovými i komunikačními vzorci.

Komunikace mezi partnery ale není jen o náhodné větě, kterou právě slyšíte. Každá partnerská interakce, rozhovor nebo dokonce tichý monolog se odehrává na pozadí jejich individuální kondice a společné emoční půdy. Tuto půdu tvoří síla a kvalita jejich neviditelného citového pouta (partnerského attachmentu) a jeho dalších „neviditelných přátel“ – například koluzivního propojení nebo nevědomých vztahových přesvědčení.

Na rozdíl od běžné komunikace je partnerská konverzace zasažena mnoha faktory: životními zkušenostmi, emoční kondicí, aktuálním kontextem a především kvalitou samotného vztahu. Emoce, blízkost, zranitelnost, ale i obranné mechanismy či frustrace – to vše ovlivňuje, jak je vyřčené přijímáno a jaký význam mu příjemce přisuzuje. V partnerské komunikaci tedy často nejde ani tak o to, co bylo řečeno, ale spíš o to, co bylo ve vnitřním světě druhého vyvoláno. Nejde jen o dekódování slov, ale o to, jaký „vnitřní prožitek“ vyvolaná slova probudí: jaké citlivosti a významy rozvibrují, čeho se dotknou a jaký emocionální otisk zanechají. Tento vnitřní prožitek často rozhoduje o dalším směru vztahové dynamiky – alespoň do té doby, než se interakce posune někam dál.

Pokud však příjemce zpracovává to, co slyší, přes filtr svého „vnitřního obrazu partnera“, dynamika se výrazně komplikuje. A zde mají nevýhodu zejména partneři v krizi. Jejich vnitřní obraz partnera bývá často negativní, ohrožující, nedůvěřivý a někdy dokonce až nelidský. To znamená, že slova protějšku procházejí již předem zkresleným filtrem, který je připraven slyšet spíše hrozbu než přijetí.

Abychom nezapomněli, dekódované vjemy u příjemce nejsou tvořeny pouze slovním obsahem (verbální rovinou), ale i neverbálními a paraverbálními signály. Tyto složky často přebírají kontrolu a mají na výsledný význam silnější vliv, než si sami uvědomujeme. To, co slyší ucho, je až druhotné – význam přichází z celkového vjemu.

Tento malý střípek z úvah o dynamice partnerské komunikace ukazuje, proč se u párových terapeutů tak často setkáváme s požadavkem na „zlepšení komunikace a vzájemného porozumění“. Ale jde skutečně jen o komunikaci? Nebo je to mnohem hlubší proces odkrývání a obnovování citového propojení, které leží za slovy?

Proto je pro nás důležité, aby naši pároví terapeuti byli mistry v této komunikačně-vztahové dynamice. Aby dokázali být skutečnými průvodci jedinečného emočního světa odvážných partnerů, kteří dorazí na párovou terapii se svým „bolavým nebo zaseknutým“ příběhem.

Úroveň a kvalita komunikace partnerů je pro párového terapeuta vstupní branou do vztahu. Není to jen o obsahu vyřčeného, ale o celkovém emočním nastavení partnerů. Terapeut naslouchá nejen tomu, co si partneři říkají, ale také tomu, co zůstává nevyřčeno – tomu, co je slyšet mezi řádky a cítit v tichu. Právě tento vztahový podtext často odhaluje skutečný stav partnerství.

Pokud párový terapeut ulpí pouze na povrchové úrovni slov, riskuje, že mine podstatu problému stejně, jako se to děje samotným partnerům. Partneři nepřicházejí s problémem komunikace, ale s bolavým vztahem – s odpojením, zraněním a frustrací. Komunikace je v tomto případě jen symptomem. Její kvalita je závislá na kvalitě vztahu, ve kterém probíhá.

A právě zde hraje klíčovou roli terapeut. Nejde o to naučit partnery „správně“ mluvit, ale pomoci jim vytvořit podmínky, ve kterých jejich slova mohou najít bezpečné místo. Párový terapeut se stává průvodcem, který sleduje nejen to, co se říká, ale i to, co se za těmito slovy skrývá. Pomáhá partnerům pochopit, že komunikace není jen o informacích, ale o propojení – a že o významu slov rozhoduje vždy ten, kdo je přijímá. A že významem to jen celé začíná – pod tím často bývá mnoho vztahově důležitějšího. Ale to už je zase jiný příběh…

, , , , , ,

25/11/2024

ZA OPONOU VZTAHU A PÁROVÉ TERAPIE: Co je opravdu důležité?

Víte, partneři do párové terapie většinou nepřicházejí s problémem, ale spíš s něčím, co bychom mohli nazvat „bolavým řešením“. Někdy je to mlčení, jindy nekonečné hádky, odtažení nebo naopak zoufalá snaha „vše zachránit“. Na první pohled to vypadá, že jde o konkrétní situaci, o něco viditelného a popsatelně „špatného“. Ale když se podíváme blíž, zjistíme, že za tím vším je často „něco za oponou“.

Otázkou pak není jen, „Co mají dělat?“ nebo “Kdo co z partnerů má dělat?”, ale spíš: „Co je vlastně vhání do tohoto způsobu bytí?“ Co je to za skryté síly, zranění a nevědomé vzorce, které určují jejich aktuální či dlouhodobou vztahovou dynamiku? Co způsobuje, že opakují stejné cykly, a jaké hlubší potřeby a obavy leží v pozadí? Ještě důležitější otázkou je pak: „Co se stane, až to začnou dělat jinak?“ Protože změna chování může být jen prvním krokem. Opravdová změna nastává, když se za viditelnými problémy podíváme na neviditelnou dynamiku, která tyto problémy udržuje. Párová terapie, kterou se snažíme rozvíjet není o špatných, manipulativních, agresivních či toxických partnerech.

Párový terapeut se snaží vytvořit přijímající prostředí, ve kterém rozvíjí svou laskavou zvídavost po jedinečném příběhu vztahu. Párová terapie má často jedinečnou schopnost pomoci napravit rozbitý vztah, ale pouze vztah samotný může začít hojit zraněná srdce uvnitř něj. Specifické párově terapeutické vnímání, techniky a nástroje jsou důležitou součástí procesu – pomáhají strukturálně usměrnit komunikaci, zmírnit konflikty a vytvořit prostor pro bezpečný dialog. Ale samotné techniky nestačí. To, co skutečně přináší trvalé změny, je znovuobnovení vztahu – citlivého napojení, vzájemné důvěry a ochoty být jeden druhému blízko, a to i se všemi obavami a zranitelností, které taková blízkost přináší (živý , odolný a flexibilní reconnecting). Párovou terapií nehledáme potvrzení, zda mají být partneři spolu nebo mají odejít, hledáme možnost společně zahlédnout příběh vztahovosti.

Za každým viditelným konfliktem se skrývá něco hlubšího – staré bolesti, zklamání, nenaplněné potřeby nebo strachy. Tyto skryté dynamiky často zůstávají nepovšimnuty, protože jsou příliš subtilní nebo emočně náročné na to, aby je partneři dokázali sami pojmenovat. Párový terapeut v tomto procesu hraje klíčovou roli. Jeho úkolem není jen řešit povrchové problémy, ale především pomoci partnerům nahlédnout, co se děje za oponou jejich konfliktů a emocionálních reakcí. S využitím specifických párově-terapeutických intervencí a empatického “bytí s nimi v tom” dokáže terapeut vytvořit prostor, kde mohou partneři nejen pochopit, co je rozděluje, ale také objevit, co je může znovu spojit.

Tento proces není snadný. Párová terapie není pro každého. Odhodit masky a nechat nahlédnout za oponu často znamená čelit nejen zraněním způsobeným partnerem, ale také vlastním nejistotám, zklamáním a vnitřním obranám. Zároveň je to ale právě toto zranitelné odhalení, co otevírá cestu k opravdové intimitě a propojení. Když se partneři dokážou podívat za oponu, nejen na problémy, které mají, ale i na dynamiky, které je vytvářejí, začnou se dít věci, které mají moc vztah proměnit – hluboce, trvale a někdy až překvapivě stabilně.

“Za viditelným je vždy něco neviditelného” říká jeden z našich učitelů. A za každým konfliktem ve vztahu se skrývá příběh, který teprve čeká na to, aby byl pochopen. Když se podíváme za oponu, můžeme nejen pochopit, co v minulosti zlomilo důvěru a blízkost, ale také objevit nový prostor, kde může začít uzdravení. Vztah, který projde touto cestou, už není jen funkčním spojením – stává se místem, kde mohou oba partneři najít nejen jeden druhého, ale i sami sebe. Zde se párová terapie stává místem, kde se dotýká spirituální části lidského příběhu. A to nás baví:)

, , , , , ,

15/11/2024

TADY A TEĎ - most k napojení, zranitelnosti a léčení

„Tady a teď“ je okamžik, kdy se může zrodit skutečné napojení – most, který spojuje dva břehy. Je to prostor, kudy se přenášejí vzácné poklady: upřímnost, pochopení a vzájemná blízkost. Zároveň je to cesta, kterou lze odvést smetí bolesti, starých zranění a nevyřčených strachů. V tomto jediném okamžiku se může vztah znovu nadechnout, získat novou perspektivu a vytvořit místo pro společné léčení.

Napojení „tady a teď“ vytváří intimitu, bezpečí a důvěrné místo, kde mohou partneři odložit své obranné zdi a podívat se jeden na druhého s větší laskavostí. Je to příležitost, kde lze nejen pochopit, ale i léčit. Zároveň se přítomnost „tady a teď“ stává nezbytným místem pro zranění, zklamání či nepochopení. Blízkost totiž nevyhnutelně odhaluje naši zranitelnost – a právě v této zranitelnosti tkví možnost skutečného spojení, ale i riziko, že se dotkneme citlivých míst toho druhého i svých vlastních.
Blízkost bez zranitelnosti je jako most, který nikam nevede. Jen skrze naši ochotu ukázat své opravdové já, a tím i svou zranitelnost, může vzniknout skutečné propojení. Zranitelnost je průchodem k intimitě a hloubce. Otevírá dveře nejen k porozumění, ale i k možným ranám, protože odhaluje, kým skutečně jsme.

A právě díky odvaze zůstat v tomto prostoru, navzdory zranitelnosti, vzniká prostor pro hlubší pochopení, růst a hojení. „Tady a teď“ je šance, kdy párový terapeut může partnery zastavit, zachytit a napojit. Tím vznikne okamžik, ve kterém se může odehrát to nejdůležitější – vzájemné setkání, pravdivý kontakt a odvaha být přítomný a zranitelný. Tady a teď je místem, kde začíná každá skutečná změna, kde vznikají nové mosty a kde se staré rány mohou začít hojit. Blízkost a zranitelnost zde tvoří neoddělitelný pár – a jejich spojení je tím, co dává vztahům i párové terapii smysl i sílu růst.

Párový terapeut je průvodcem, který pomáhá párům nalézt tento most, obnovit spojení i z míst, odkud se zdálo, že už není návratu. Jeho klíčovým nástrojem je schopnost být sám napojený „tady a teď“ a citlivě obnažit prostor, kde partneři mohou znovu objevit své vlastní napojení. Terapeut svou přítomností, nasloucháním a bezpečným vedením vytváří prostor, ve kterém mohou partneři čelit svým odlišným obavám, bolestem i touhám. Pomáhá jim otevřít cestu k větší diferenciaci a k hlubší intimitě, kde se rány mohou stát bránou k růstu a k nadějí na lepší zítřky.

, , ,

01/11/2024

NALADĚNÍ A NAPOJENÍ TERAPEUTA NA SEBE JE ZÁKLAD PRO OBNOVU SPOJENÍ PARTNERŮ

Princip „terapeutické sezení může začínat až tehdy, když je terapeut napojen na sebe a na svůj subjektivní svět“ klade důraz na jednu z nejzákladnějších podmínek pro efektivní a citlivou práci v párové terapii – schopnost terapeuta být v kontaktu se sebou samým. V praxi to znamená, že terapeut potřebuje nejprve vědomě naladit své vlastní vnímání, pocity a myšlenky, než začne skutečně vstupovat do prostoru vztahu mezi partnery, které provází terapeutickým procesem.

Tento princip vnáší do terapeutické praxe hluboké uvědomění o vlastní subjektivitě. Terapeut přichází do každého sezení s vlastními prožitky, zkušenostmi, emocemi i momentálním duševním stavem, které mohou mít vliv na to, jak pracuje, jakou energii vyzařuje a jak reaguje na dynamiku mezi partnery. Pokud terapeut začíná sezení bez dostatečného kontaktu se sebou, může snadno upadnout do reaktivního režimu, který zamlžuje jeho schopnost citlivě naslouchat a reagovat na jemné signály z partnerského vztahu. Takové "sebe-napojení" je tedy prvním krokem, jak vytvořit podmínky pro autentickou, otevřenou a empatickou přítomnost v terapeutickém procesu a možnosti vzájemného napojení.

Tento princip je také připomínkou, že terapeut není pouhým neutrálním pozorovatelem, ale bytostí, která spoluutváří prostředí terapie a tím ovlivňuje její dynamiku. Často je zapotřebí, aby terapeut krátce zhodnotil svůj vlastní stav – zjistil, zda je v klidu, přítomný, emočně dostupný a připravený přijmout vše, co se v terapeutickém prostoru objeví. Případná potřeba krátké vnitřní přípravy nebo zamyšlení není výrazem neprofesionality, naopak – je projevem odpovědnosti a hlubokého respektu k terapeutickému vztahu a k procesu léčení, který může začít pouze ve chvíli, kdy je terapeut plně přítomen a v souladu se svým subjektivním světem. V místnosti jsou vždy přítomny tři subjektivní světy, kde je důležité aby svět párového terapeuta byl bezpečnou kotvou, v momentech vzájemného odpojení či ohrožení partnerů.

Pro partnery to má navíc jedinečný přínos. Čím autentičtěji je terapeut v kontaktu se sebou, tím citlivěji a vnímavěji dokáže reagovat na jejich potřeby, projevy a vzájemnou dynamiku. Terapeut se tak stává jakousi „kotvou“, která pomáhá partnerům bezpečně procházet těžšími momenty a podporuje jejich odvahu otevřít se svým vlastním niterným obavám či zraněním. Napojený terapeut, který pracuje s vědomím vlastního subjektivního světa, působí nejen jako průvodce, ale také jako zrcadlo – ukazuje, že sebeuvědomění a vnitřní přítomnost jsou důležitým základem pro skutečné spojení a pro pochopení toho druhého.

Tento přístup podporuje otevřenější, hlubší a autentičtější terapeutický proces, kde mají partneři možnost vidět příklad laskavé pozornosti a vnitřního napojení, který mohou postupně přenášet i do vlastního vztahu. Takové „napojení“ terapeuta tedy nepřináší jen kvalitu samotné terapie, ale má moc inspirovat partnery k objevování vlastní schopnosti vnímat sebe a druhého z místa, kde není třeba jednat či posuzovat, ale jen vnímat a být plně přítomný v každém okamžiku.

Celé to vypadá jako samozřejmost, ale není. Naladění a napojení na sebe vytváří možnost vytvořit v sobě prostor pro další subjektivní světy, se kterými se za chvíli v sezení setkám. Na to tuto situaci není mozek od přírody vybaven a proto ji vědomě trénujeme a posilujeme.

, , ,

29/10/2024

VŘELÝ KONTAKT NAD TERAPEUTICKÝM PROCESEM

Princip „laskavý a přijímající kontakt a pohyb ve dvou světech má vždy přednost před terapií“ v sobě nese hluboké porozumění pro lidskou přirozenost a nezbytnost empatie, která někdy musí převážit nad samotným procesem terapeutické práce. V partnerském vztahu a obzvláště v párové terapii jde o to, aby partneři nejdříve zažili pocit hlubokého přijetí a bezpečí, než se pustí do jakékoli náročné a někdy až bolestivé transformace.

Věnujeme-li prostor laskavému a přijímajícímu kontaktu, otevíráme dveře k autentičtějšímu a hlubšímu setkání dvou osobností, které mohou spolu sdílet nejen krásné chvíle, ale i zranění, obavy a nevyřčené touhy. Tento přístup vyžaduje, aby oba partneři dokázali ustoupit ze svých pozic „správného“ a „špatného“ a více se zaměřili na to, co je skutečně spojuje – na jemná gesta, vzpomínky, společné sny nebo jen tiché sdílení přítomného okamžiku.

Pohyb mezi „dvěma světy“ zde odkazuje na subjektivní svět každého z partnerů. Každý z nás si nese své jedinečné zkušenosti, emoce, vzorce myšlení a přesvědčení, které formují náš vnitřní svět. Přístup zaměřený na laskavý kontakt a respekt k těmto rozdílným světům vytváří prostor, kde může každý z partnerů být plně přijat ve své jedinečnosti. Tímto způsobem se buduje vzájemné porozumění a tolerance – nejen k tomu, jak vidí svět partner, ale i k tomu, jak si každý z nich uvědomuje a vyjadřuje vlastní potřeby.

Terapie pak nabývá na síle a smyslu, protože je stavěna na základě důvěry a respektu k individualitě každého z partnerů. Laskavý kontakt není jen prostředkem k řešení problémů, ale stává se cílem sám o sobě. Vede partnery k pochopení, že někdy je důležitější vytvořit prostor pro vzájemné přijetí než se za každou cenu snažit nalézt okamžité řešení. Tento princip tak staví laskavost do popředí a připomíná, že láskyplný kontakt je to, co dává celé terapii život a smysl.

Proto mnohokrát není párová terapie vůbec potřeba a stačí jiná forma podpory. A to je důvod proč párová terapie není pro každého. A to je důvod proč práce s páry není pro každého terapeuta.

V našem výcviku se snažíme vytvořit dostatek bezpečí, uvolnění a hravosti....

29/10/2024

VŘELÝ KONTAKT NAD TERAPEUTICKÝM PROCESEM

Princip „laskavý a přijímající kontakt a pohyb ve dvou světech má vždy přednost před terapií“ v sobě nese hluboké porozumění pro lidskou přirozenost a nezbytnost empatie, která někdy musí převážit nad samotným procesem terapeutické práce. V partnerském vztahu a obzvláště v párové terapii jde o to, aby partneři nejdříve zažili pocit hlubokého přijetí a bezpečí, než se pustí do jakékoli náročné a někdy až bolestivé transformace.

Věnujeme-li prostor laskavému a přijímajícímu kontaktu, otevíráme dveře k autentičtějšímu a hlubšímu setkání dvou osobností, které mohou spolu sdílet nejen krásné chvíle, ale i zranění, obavy a nevyřčené touhy. Tento přístup vyžaduje, aby oba partneři dokázali ustoupit ze svých pozic „správného“ a „špatného“ a více se zaměřili na to, co je skutečně spojuje – na jemná gesta, vzpomínky, společné sny nebo jen tiché sdílení přítomného okamžiku.

Pohyb mezi „dvěma světy“ zde odkazuje na subjektivní svět každého z partnerů. Každý z nás si nese své jedinečné zkušenosti, emoce, vzorce myšlení a přesvědčení, které formují náš vnitřní svět. Přístup zaměřený na laskavý kontakt a respekt k těmto rozdílným světům vytváří prostor, kde může každý z partnerů být plně přijat ve své jedinečnosti. Tímto způsobem se buduje vzájemné porozumění a tolerance – nejen k tomu, jak vidí svět partner, ale i k tomu, jak si každý z nich uvědomuje a vyjadřuje vlastní potřeby.

Terapie pak nabývá na síle a smyslu, protože je stavěna na základě důvěry a respektu k individualitě každého z partnerů. Laskavý kontakt není jen prostředkem k řešení problémů, ale stává se cílem sám o sobě. Vede partnery k pochopení, že někdy je důležitější vytvořit prostor pro vzájemné přijetí než se za každou cenu snažit nalézt okamžité řešení. Tento princip tak staví laskavost do popředí a připomíná, že láskyplný kontakt je to, co dává celé terapii život a smysl.

Proto mnohokrát není párová terapie vůbec potřeba a stačí jiná forma podpory. A to je důvod proč párová terapie není pro každého. A to je důvod proč práce s páry není pro každého terapeuta.

V našem výcviku se snažíme vytvořit dostatek bezpečí, uvolnění a hravosti, aby i zkušení kolegové se mohli ponořit do svého příběhu vztahovosti a mohli brousit svou citlivost vůči stovkám párů, se kterými budou pracovat.

A vyplácí se to, plnými doušky. 🙏🍀

, , ,

28/10/2024

PROČ JE TEN NÁŠ VÝCVIK VLASTNĚ INTEGRATIVNÍ?

III. běh výcviku - přihlašování do výcviku je již v plném proudu, konec přihlášek do 30. března 2025. Začátek výcviku září 2025, Praha.

A proč jsme si vybrali právě integrativní přístup? Protože moderní vztahy potřebují moderní přístupy. Moderní vztahy jsou pestré a jedinečné a proto je důležité, aby i párový terapeut měl svou paletu pestrých, účinných a efektivních párově terapeutických “nástrojů”. A to bez rozdílu věku, pohlaví, orientace či preference. Upínat se dnes pouze k racionálním náhledům (ať jsou jakkoliv hluboké), tak i dělání změn pouze na behaviorální úrovni se dnes jeví již jako krátkozraké a dlouhodobě neúčinné. Dnešní doba přináší skvělou možnost se učit od skvělých učitelů po celém světě. S některý osobně, s jinými online či na střídačku, a sjinými alespoň ze záznamů, knih či jejich následovníků Potkáváme různé přístupy, různé kulturní a sociální kontexty. A tak se dnes můžeme skoro na vzdálenost jednoho metru živě potkávat dokonce s inspirativními kolegy z celého světa - například s Ellyn Bader, Terry Realem, Stanem Tatkinem, Andrew Balfourem, Anne Power, Esther Perel, Marthou Kauppi, Tammy Nelson, Richardem Schwartzem, Jill a David Scharffovi, Hendrix Harville, John a Julie Gottmanovi, Hans Jellouschek, Julie a John Gottmanovi, Peter Frankel, a určitě jsou další inspirující jejichž dotyky již dnes udržuje s úctou a ve vzpomínkách např. Helen Fisher, Sue Johnson, Jurg Willi, Daniele Wile, Bobe Resnick či David Schnarch... Je jich tolik, a každý přináší velmi zajímavý pohled.

Právě tyto inspirující střípky a přístupy jsou hlavními zdroji našeho integrativního pojetí párové terapie. Proto je náš výcvik velmi bohatý na vzájemné odlišnosti, proto je vhodný pro jakýkoliv směr vašeho uvažování. Dle zkušenosti si každý přijde na své. To důležité je mít čas, energii, chuť a vydat se na cestu za příběhy jedinečné vztahovosti párové dynamiky.

A tak zde budeme sdílet naše malé základní principy integrativního pojetí párové terapie...

Odkaz na výcvik je v komentáři.

, , , , ,

03/09/2024

, , , ,

01/09/2024

, , ,

Inpat - Institut párové terapie

20/01/2025

09/12/2024

25/11/2024

15/11/2024

01/11/2024

29/10/2024

29/10/2024

28/10/2024

03/09/2024

01/09/2024

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie