13/01/2026
SEBELÁSKA A JAK JI ROZEZNAT OD SOBECTVÍ?
Zdravá sebeláska je určujícím faktorem v tom, jak se náš život odvíjí. Projevuje se jako schopnost přistupovat k sobě laskavě se vším, co k nám patří; starat se o své fyzické, emocionální a duchovní potřeby a jejich naplnění. Máme-li v sobě zdravou míru sebelásky, vztahujeme se i k lidem a celé přírodě s úctou a vděčností.
Nepleťme si sebelásku se sobectvím.
Sebeláska je odrazem naší sebehodnoty, kterou si přinášíme do svého dospělého života z rodiny, do které jsme se narodili a kde jsme vyrůstali. Je to důsledek emocionálního dědictví našich předků - životní energie, lásky a úcty k životu, která k nám od nich plyne. Sobectví je naopak mírou tohoto dluhu, který chceme v dospělosti stále naplnit, ať už to vypadá jakkoli: máme pocit, že máme málo peněz, úspěchu, oblíbenosti, něhy a pozornosti blízkých atd.
Kde pramení sebeláska?
Základním předpokladem pro naši zdravou sebehodnotu a z ní plynoucí sebelásku je emocionální dědictví našich předků. Do jaké míry je toto dědictví zatíženo vzdorem či rezignací vůči událostem, kterých byli ve svém životě svědky, do takové míry jsme napojení na proud životodárné energie. Toto dědictví je cosi jako razítko, kterým jsme označeni a se kterým vstáváme a uléháme. S ním jdeme do všech situací, které nás v životě potkávají. Vše, co říkáme, jak smýšlíme a jak jednáme je tímto razítkem označeno. Když si uvědomíme tyto souvislosti, otevírá se před námi cesta k novému myšlení a chování.
Jak sebelásku navýšit?
Chceme-li navýšit hodnotu, kterou přikládáme sami sobě, je potřeba uzdravit svá vnitřní zranění a vystoupit ze vzdoru či rezignace spojenými s událostmi, které byly složité nebo zraňující. V tomto směru nám můžou pomoci terapeutická setkání s rodinnými konstelacemi. Konstelace umoňují se na život dívat z hlubšího úhlu pohledu a tak uchopit události, které se staly, novým způsobem. Pak je smíření s minulostí snadnější a k nám může začít proudit více vyživující energie z rodových kořenů.
Jak pomáhá sebeláska žít vědomě?
Když přestaneme plýtvat energií na popírání svých nepohodlných emocí z minulosti, můžeme ji začít používat k tvoření a ve svůj prospěch. Začneme sami sebe vidět s větší laskavostí. Přestaneme sami sebe peskovat a srovnávat s ostatními. Vzdáme se výčitek, že děláme co nechceme, a neděláme, co bychom rádi. A když se se svými krásou neoplývajícími vlastnostmi budeme přijímat my sami, začnou nás akceptovat časem i ostatní. Rázem ubyde situací, které nám byly dříve nepříjemné. Naše chování bude vykazovat větší míru laskavosti i pevnosti. Poztivní přístup, vyvěrající z naší posílené sebelásky ovlivní i chovaní druhých lidí k nám.
Od oběti k tvůrci.
Získaná svoboda nám umožní místo jedovatých šípů vysílat do okolního světa úctu a respekt přes všechny odlišnosti, které nás dříve dráždily. Mraky na nebi se postupně roztrhají a do našeho života se opět vrátí slunce.
