
27/05/2025
ROZHOVOR, který jsme spolu před časem vedli JÁ A LUDĚK za přispění jedné holčiny z domu osobního rozvoje MMAITREA:
Bylo pondělí večer, čas, kdy se Luděk vrací z práce a z bubnování. Jako vždy jsem mu šla se psem naproti a po příchodu domů se jala chystat večeři. Cítila jsem se unavená víc než obvykle, ale nenapadlo mě to říct a požádat Luďka, aby si jídlo nachystal sám z toho, co bylo v lednici.
Nereagovala jsem ani na jeho popichování ohledně přípravy večeře, kterou jsem částečně přece jen ponechala na něm, a ani na jemné náznaky nepohody v tom, co a jak říkal. V tu chvíli jsem chtěla mít už jen klid a vůbec jsem si neuvědomila, v jak velký konflikt může vyústit strkání hlavy do písku.
Luděk nechal spadnout na zem kousek chleba, který vzápětí sežral pes (jsme dohodnutí, že mu naše jídlo dávat nebudeme). Pak po mně Luděk vrhnul provokativní pohled. A oheň byl na střeše. Přečíst více tady:
https://www.caspromen.cz/clanky/rozhovor-s-marcelou-a-ludkem-peskovymi-od-konfliktu-k-lasce