TALLA

26/03/2026

Na první pohled to vypadá jednoduše: Jarda nemá dost disciplíny, proto pravidelně necvičí. A pak se nemůže divit, že ho záda pořád bolí. Jenže když se podíváme blíž na to, jak vypadá jeho den, začne se rýsovat úplně jiný příběh...

Jardův den byl plný situací, které ho stály obrovské množství vnitřní energie. Držel emoce na uzdě. Přizpůsoboval se. Polykal slova, která by jinak rád řekl. Dělal rozhodnutí, která nebyla úplně v souladu s tím, co by si přál.
A na to všechno potřeboval vůli.
Jenže vůle funguje podobně jako sval. Když ji celý den namáháme, večer už často nezbývá síla na další výkon – třeba na cvičení, změnu návyků nebo velká rozhodnutí.

Proto u nás ani ve fyzioterapii nedáváme jen rady typu „měli byste více…“. Vedle doporučení se snažíme pečovat přímo na místě.
Někdy totiž člověk nepotřebuje další úkol. Potřebuje úlevu. Uvolnění. Chvíli, kdy jeho tělo ani hlava nemusí bojovat.
A právě z téhle úlevy se pak u klientů často začne rodit chuť ke skutečné změně.

24/03/2026

„Jak mám být ke všem spravedlivý?“ Tahle otázka zazněla na jednom z workshopů.
Manažer pokračoval: „Snažím se férově rozdělovat práci i odměny. Beru v potaz výkon i výsledky. A přesto za mnou kolegové někdy chodí s tím, že tohle nebo tamto není spravedlivé.“

Chvíli bylo ticho a pak se ozvala jiná manažerka: „To nejde. Spravedlnost není objektivní. Každý ji cítíme jinak.“

A právě v tom je jádro věci. Každý člověk přichází s jinými zkušenostmi, potřebami a očekáváními. To, co jednomu připadá férové, může druhý vnímat jako nespravedlivé. Proto nepomáhají další tabulky ani přesnější pravidla.

Pomáhá něco mnohem jednoduššího — a zároveň náročnějšího: projevení zájmu.
👉 Místo, aby manažer obhajoval svá rozhodnutí, může dát prostor emocím.
👉 Místo vysvětlování může naslouchat tomu, co přesně jeho kolega potřebuje.
👉 Místo rychlých řešení se může doptávat, jak si kolega představuje účinnou podporu.

V praxi to znamená vyměnit otázku „Co mohu udělat, aby ses cítil lépe?“ za otázku „Co ti v této situaci pomůže cítit se lépe — a jak tě v tom můžu podpořit?“

V tu chvíli se změní dynamika rozhovoru. Očekávání směrem k manažerovi se promění ve spoluodpovědnost.
Pocit nespravedlnosti možná nezmizí úplně, ale výrazně zeslábne.
Stojí to za vyzkoušení. 😉

20/03/2026

Dovolte si dnes vnímat momenty, které naplňují váš život. ❤️

19/03/2026

Když jsme se s Janou po dlouhé době znovu potkaly, začala rychle vysvětlovat: „Já vím, že bych měla zhubnout. Jen nemám dost vůle.“
Jenže rychle se ukázalo, že to není o vůli.

Večer pro ni byl nejtěžší částí dne. Děti spaly, byt byl tichý a po dlouhém dni plném práce a starostí měla konečně chvíli, kdy mohla přestat být silná. A tak si sedla na gauč, otevřela čokoládu a alespoň na chvíli se cítila lépe.
Přišla úleva. Úleva od únavy. Od osamělosti. Od pocitu, že všechno musí zvládnout.

Tělo někdy nese to, co potřebuje duše.
A právě proto naše nutriční terapeutka Aneta s klienty nemluví jen o „kalorických číslech na talíři“. Zajímá ji jejich příběh – životní tempo, stres, návyky, emoce, které s jídlem souvisejí. Teprve v těchto souvislostech pak společně hledají takové nutriční změny, které dávají smysl právě jim a jsou dlouhodobě udržitelné.

⚖️ Protože když se začne ulevovat duši, tělo si často mnohem snáz najde cestu zpět k rovnováze.

17/03/2026

K čemu se přikláníte víc?
1️⃣ „Ve zdravém těle zdravý duch.“
2️⃣ „Zdravý duch podněcuje zdravé tělo.“

Mám tušení, že většina z nás nakonec souzní s oběma. 😊
Tělo a duši totiž nelze oddělit. A nemá smysl upřednostňovat jedno před druhým.

Když je nám dobře v těle, podporujeme tím i svou psychiku. Hormony, které se uvolňují při pohybu, odpočinku nebo kvalitním spánku, ovlivňují naši náladu i to, jak si interpretujeme situace a svět kolem sebe.

A když je nám dobře na duši, přirozeně se lépe staráme i o své tělo. Máme víc energie, větší chuť se hýbat, lépe jíme, lépe spíme.

Z pohledu psychosomatiky proto vlastně není správná otázka „co je víc“.
Mnohem důležitější je jiná: Co můžu udělat pro to, aby se mému tělu i mé duši dařilo co nejlépe?
😉 Tak si ji dnes nezapomeňte položit. ❤️

12/03/2026

„Takže si za to vlastně můžu sám…“ odsekl pohotově a značně naštvaně Petr. Je to reakce, kterou slýchám docela často. Jakmile se objeví spojení mezi tělem a psychikou, lidé mají pocit, že to znamená jediné: že jsou viníky své nemoci.

Jenže o to v psychosomatické péči vůbec nejde.
Nejde o hledání chyby. Žádná skutečná chyba ani viník neexistují. V každé chvíli jednáme vždy v souladu s tím, co máme k dispozici — s našimi zkušenostmi, emocemi i možnostmi. A i když nás některé kroky později zabolí nebo dovedou až k nemoci, tehdy dávaly smysl.
V psychosomatické péči jde proto o pochopení souvislosti.

Když porozumíme tomu, co naše tělo vyjadřuje a z jakého důvodu právě tímto signálem mluví, otevře to prostor pro změnu. Najednou vidíme, kde jsme dlouho překračovali vlastní hranice nebo hodnoty. Kde jsme nesli víc, než bylo únosné.
A právě v tom okamžiku se objevuje to nejdůležitější: ne vina, ale nová cesta.
Možnost začít hledat nové postoje k obvyklým situacím. Možnost hledat nové cesty, které tělu i duši uleví.

💡Co by se změnilo na vaší aktuální bolesti (zad, břicha, nohou...), kdybyste začali hledat souvislosti?

10/03/2026

„Takže vy si myslíte, že jsem blázen?“ zeptal se mě Josef, když jsem během terapie zmínila možnost psychosomatických souvislostí jeho fyzických obtíží.
Bolesti žaludku ho trápily už měsíce. A on se bál, že když se při lékařských vyšetřeních stále nic neukazuje, je jeho problém „jen v hlavě“ a tím pádem je on "divný".

Jenže psychosomatická nemoc není psychická nemoc.
A už vůbec není známkou slabosti. Naopak. Často přichází u lidí, kteří jsou zvyklí být silní. Vydržet. Postarat se. Nepřidělávat starosti druhým Neukazovat své limity. A tak dlouho nesou stres, napětí nebo bolest uvnitř… až je tělo začne vyjadřovat po svém.

Tělo není oddělené od duše. A když jedna část dlouho nemůže mluvit, druhá začne.
Psychosomatika není nálepka.
Je to pozvání porozumět sobě o něco víc.

😊 Co vaše tělo říká právě teď?

09/03/2026

PsychosomatickaPece.cz

08/03/2026

Pečujeme o vitalitu a rovnováhu vašeho těla a mysli. 🍀

05/03/2026

03/03/2026

V manažerské praxi často slýchám rozhovory o dovednostech, kompetencích a výkonu zaměstnanců. Jenže lidé si do práce nepřinášejí jen své zkušenosti a znalosti. Přinášejí si i svůj nervový systém.

Ve chvíli, kdy se člověk cítí ohrožený (tlakem, nejistotou, kritikou nebo strachem z chyby), mozek přestává hledat řešení a začne hledat ochranu. A v tu chvíli se zásadně mění naše biologické fungování.
Klesá schopnost kreativně přemýšlet, spolupracovat i učit se.
Objevují se obranné reakce: vysvětlujeme, obhajujeme se, nebo se naopak stahujeme do sebe.

Manažer pak často získá pocit, že jeho lidé nejsou dost schopní nebo dost angažovaní. A reaguje tím, že více kontroluje, tlačí nebo vysvětluje.
Ve skutečnosti už ale nejde o řízení výkonu.
👉 Jde o řízení stresové reakce.

Jakmile manažer dokáže tohle uvidět, něco se změní — tlak poleví, bezpečí naroste a spolu s ním začnou růst i výsledky týmu.

💡 Zkuste si dnes všímat momentů, kdy se vy nebo lidé kolem vás začínáte obhajovat. Možná jde o nepřímé vyjádření potřeby bezpečí.

28/02/2026

„Hanko, až budeš nechávat tisknout nový polep výloh, dej tam něco výrazného a jedinečného.“
Tuhle výzvu, hozenou rukavici od známého, jsem prostě nemohla nechat ležet. A tak jsem oslovila úžasnou mladou autorku Mayu Kukačovou s prosbou, aby pro Psychosomatické centrum vytvořila dva obrázky.

A jsem z nich nadšená 🤩 Vyjadřují přesně to, o co v centru s kolegyněmi společně pečujeme: hloubku života, sílu a zdraví.

Jenže počasí dlouho nepřálo tomu, aby polepy mohly konečně na sklo. Proto mě sluníčko obzvlášť potěšilo - je radostněji na duši a zároveň už nové polepy vítají naše klienty a zdraví kolemjdoucí. ☀️