Psychosomatická klinika je nestátní zdravotnické zářízení, které poskytuje pacientům terapii nejrůznějších psychosomatických potíží hrazenou právě z pojištění.
Psychosomatická klinika byla založena v roce 2003. Vznikla spojením nápadu známého psychiatra MUDr. Jarolímka a majitele krásné břevnovské vily a podnikatele Aleše Voverky.
Základní filozofií pracoviště byl od začátku celostní přístup. Základní strategií mezioborová týmová spolupráce a společné hledání optimální péče o pacienta. Nástavbou měla tehdy být jakási “virtuální poliklinika” spojující “virtuální týmy” nejrůznějších odborníků pracující se společnými pacienty.
Klinika se zpočátku potýkala s mnoha těžkostmi - s malým zájmem pacientů i spolupracujících odborníků. To se ale v průběhu let začalo proměňovat, patrně v souvislosti s rozšiřujícím se povědomí o celostním přístupu a s poznáváním limitů čistě biologického přístupu v medicíně.
Postupně přibývalo pacientů kteří u nás vyhledávali léčení svých potíží i lékařů se zájmem o spolupráci. V roce 2010 až 2011 jsme se ocitli díky stavbě tunelu Blanka, která probíhala v bezprostřední blízkosti budovy, téměř na staveništi.
Ve stejnou dobu byla již intenzita provozu větší a my jsme se stále více potýkali s omezeným prostorem staré budovy. Majitel budovy pak udělal další odvážné a dobré rozhodnutí, a to využít stavebních úprav v bezprostředním okolí vily k dostavbě dvou nových křídel s dostatkem nových místností pro narůstající potřeby kliniky.
V současné době má Psychosomatická klinika početný interdisciplinární tým, který se skládá z kvalifikovaných specialistů se zkušenostmi v psychosomatice, psychoterapii, psychiatrii, psychologii i somatických oborech. Tento tým nabízí psychiatrickou ambulantní péči, klinicko-psychologickou ambulantní péči, psychoterapii individuální (dynamickou, rogeriánskou, psychoanalytickou, gestaltterapii, KBT), skupinovou a rodinnou i stacionární. Vhodným způsobem do komplexního programu začleňujeme i techniky práce s tělem, autogenního tréninku, focusingu, arteterapie, dramaterapie, souborů relaxačních cvičení, taneční terapie a dalších.
Multioborový tým je v léčbě psychosomatických onemocnění nepostradatelný. Spojuje totiž dovednosti, zkušenosti a pohledy několika odborností, mnoha různých přístupů a postojů. Každý z týmu má své znalosti a dovednosti, svůj způsob myšlení a vidění světa. Vzájemně se tedy doplňujeme, obohacujeme a inspirujeme. Při řešení otázek jsme schopni dosáhnout kompromisů, které tak vylučují krajní postoje a názory, čímž se v týmu udržuje důležitá rovnováha.
Chceme, aby Psychosomatická klinika byla i zdrojem informací, vědomostí a zkušeností z oblasti psychosomatiky (nebo spíše chápání bio-psycho-sociálních souvislostí) při prevenci, diagnostice a terapii.
Náš tým organizuje přednášky s psychosomatickou problematikou, vede akreditované kurzy pro střední zdravotní personál, podílí se na postgraduálním vzdělávání psychologů v oboru klinická psychologie, na postgraduální výuce lékařů v oboru psychosomatická medicína.
Věnujeme se i výuce studentů medicíny a fyzioterapie. Umožňujeme jim nahlédnout propojenost uměle oddělovaných úrovní lidského organismu v systémech vztahů i možnou koexistenci různých konceptů.
“Můj doktor nic nenašel”
Určitě to znáte – trvající tělesné potíže jako třeba bolesti hlavy, bolesti v zádech, únava, nebo trávicí potíže nebo kožní příznaky. Někdy nejsou zvlášť obtěžující a odezní samy od sebe, jindy se ale znovu vrací nebo trvají dlouho a nepříjemně zasahují do našeho života.
Pacienti s psychosomatickými poruchami a lékařsky nevysvětlitelnými příznaky tvoří významnou část klientely praktických lékařů. Přístup k těmto pacientům ve všeobecných praxích často není optimální, nevede ke zlepšení a nepřináší pacientům potřebnou podporu. To vyvolává nejen zbytečně vynaložené náklady na diagnostiku a léčbu, ale i zklamání lékařů a pacientů. V praxi není brán dostatečný zřetel na komplexní bio-psycho-sociální přístup ke způsobu jejich stonání.
Vývoj psychosomatického myšlení
“Je největší chybou v léčení nemocí, že jsou lékaři pro tělo a lékaři pro duši, když obojí přece nejde od sebe oddělit.”
Platón (427 – 347 př. Kr.)
Každý z nás asi tuší, že člověk ve složité situaci snadněji onemocní a hůře se léčí. Přijatelné vysvětlení přináší model stresu, se kterým přišel W. B. Cannon už v roce 1929. Představa, že některé psychosociální faktory spolu s chronicky vysokou úrovní pracovního stresu mohou mít za následek vznik fyzicky nevysvětlitelných příznaků, bývá přijatelná i pro pacienty. Teorii stresu dále rozvinuli Selye, Lindemann, Tyhurst, Sifneos a Caplanová. Zatímco fáze akutního stresu nastavuje organizmus na útěk nebo útok se všemi tělesnými důsledky, méně známá fáze rezistence vede k vyčerpání rezerv, snížení obranyschopnosti a k rozvoji celé řady tělesných symptomů. Hypotézou se zabývali intenzivně Holmes a Rahe. Jejich teorie životních událostí stojí na rozsáhlých výzkumech a přinesla i praktický dotazník, který lze využít při odhadu míry vlivu psycho-sociálních událostí. Engel ve svém bio-psycho-sociálním modelu jde dál a pokládá většinu nemocí za multikauzálně podmíněné. Jak biologické, tak psychologické a sociální faktory se v různé míře podílí na každém onemocnění. I když v učebnicích lékařských fakult je tento model často opakován, jen velmi málo lékařů má znalosti o psychickém a sociálním kontextu nemoci.
Při nezbytném zjednodušení a respektu k současné úrovni znalostí je možné trvat na tom, že Engelův bio-psycho-sociální model nemoci je dostačující pro vysvětlení většiny psychosomatických onemocnění.
Mechanismus vzniku a udržování symptomů je možné shrnout do velmi zjednodušujícího vysvětlení: Tělo pacienta používá všechny své regulační a obranné systémy, aby komunikovalo ve svém nejbližším prostředí (nejčastěji v rodině, na pracovišti) o svých vnitřních, psychických stavech (myšlenkách, emocích, pocitech, přáních, zraněních…), čímž spoluvytváří sociální realitu, ve které žije. Některé z tělesných projevů organismu mají charakter příznaků, znamení nemoci, a tak se mohou podílet na rozvoji maladaptivního, začarovaného kruhu. V těchto případech již nejde o to, JAK tělo vytváří příznak, ale PROČ ho vytváří, neboli co signalizuje svému okolí.
Projevy psychosomatických onemocnění jsou velmi pestré. Proto je třeba pacienta vždy dobře vyšetřit podle převažujících příznaků, ale současně se nenechat vtáhnout do nekonečného kolotoče vyšetřování. Při vzniku psychosomatických onemocnění hrají významnou roli emoce. Mají totiž svůj tělesný projev a ten se omylem stává signálem choroby. Nejen zlost a smutek, ale především úzkost, jsou velmi častým zdrojem somatizací. Emoce jako řídicí systém mají významný vliv na regulaci tělesných pochodů. Podle toho, kde nejvíce působí, pak můžeme rozlišovat karidopulmonální, gastrointestinální, svalově–pohybový nebo obecný soubor symptomů. Časté jsou ale také kožní, urologické, gynekologické nebo jinak specializované příznaky. Na jejich vzniku se podílí všechny tělesné regulační systémy. Lékař může rozpoznat rozkolísanou rovnováhu vegetativní nervové soustavy, imunitního systému, hormonální soustavy, napětí v pohybovém aparátu. Každý totiž reagujeme na nadměrnou zátěž jinak.
Nejčastější projevy psychosomatických onemocnění
Kardiopulmonální: bušení srdce, obtíže na hrudi, dušnost bez námahy, hyperventilace, teplé nebo studené pocení, sucho v ústech a další
Gastrointestinální: nevolnost, pálení jazyka, bolesti zubů, nechutenství, záchvatové přejídání až do obrazu poruchy příjmu potravy, bolesti břicha, škroukání, průjem, zácpa, pocit plnosti, škytání, říhání, regurgitace, pálení žáhy, meteorizmus, pálení na hrudi nebo v nadbřišku a další
Muskulo-skeletální: bolesti v rukou nebo nohou, svalové bolesti, bolesti v kloubech, napětí, ztuhlost, pocit obrny v rukou nebo nohou, bolesti zad, bolest je často stěhovavá, nepříjemný pocit necitlivosti nebo brnění a celá řada dalších
Jiné obtíže: obtíže koncentrace, poruchy spánku, poruchy paměti, někdy i poruchy zraku, světloplachost až blefarospasmus, nejrůznější zvuky v uších, kožní projevy, svědění, únava, slabost, sexuální dysfunkce, bolesti hlavy, závratě, mdloby a řada dalších.
Na rozdíl od běžných nemocí v případě psychosomatických onemocnění tyto typické příznaky nelze lépe vysvětlit jinou fyzickou nebo duševní chorobou. Příznaky ovlivňují fungování pacienta a jeho pohodu.
LÉČENÍ
Pro úspěšnou léčbu je zásadní vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem a rovněž tak upřímný zájem lékaře o pacienta v jeho celistvosti.
Pacientům proto při úvodních setkáních věnujeme dostatek času. Pacientovi názory a zkušenosti jsou pro nás velmi důležité. Stížnosti na potíže a jejich subjektivní prožíváni jsou vždy součástí celé osobnosti a celoživotní historie a tak k nim proto i přistupujeme.
Vztah mezi lékařem a pacientem je pro terapii klíčový. Jeho účinnost je srovnatelná s podáním léku.
