29/04/2026
Prázdniny se ještě zdají daleko, ale ve škole už se o nich pomalu začíná mluvit. Kdo kam pojede, kdo bude u babičky, kdo jede na tábor, kdo bude u mámy nebo u táty.
A někde mezi tím často padne otázka:
„Už se těšíš?“
Většina dětí možná ano. Ale ne všechny.
Pro některé děti může konec školního roku znamenat i nejistotu. Mění se režim, mizí každodenní rytmus, někdy i kontakt s lidmi, u kterých je dítěti dobře. A doma to nemusí být pro každé dítě jednoduché.
Když dítě neví, co ho čeká, nemusí říct: „Mám strach.“
Někdy jen začne zlobit, odmítat, mlčet, plakat nebo dělat, že je mu všechno jedno.
V naší práci ale opakovaně vidíme, že pro některé děti je konec školního roku i časem nejistoty. Přijdou o známý režim, o každodenní kontakt s kamarády nebo s dospělým, u kterého se cítí bezpečně. Některé čeká víc času doma, víc přesunů a víc nejasných domluv.
Text jsme napsali hlavně ze zkušeností našeho týmu: z práce s dětmi a rodinami, z rozhovorů, ze situací, kdy se za vztekem, odmítáním nebo mlčením ukázal strach, nejistota nebo prostě jen zmatek v tom, co bude dál.