31/12/2025
Říct si o pomoc není slabost a platí to i u vojáků🦾
Vánoce umí být zvláštní. Všude světýlka, cukroví, fotky u stromku… a přitom někdy stačí večer zavřít dveře a člověk slyší hlavně vlastní hlavu. A stává se to i vojákům.
V naší profesi se učíme zvládat tlak a posouvat své limity. Výcvik, odpovědnost, fyzický výkon, směny, cestování. A do toho máme stejné starosti jako všichni ostatní - partner(ka), děti, zdraví, závislosti, peníze. Každého z nás něco trápí. A někdy je toho moc i na ostrého bojovníka, který je za normálních okolností schopen neuvěřitelných výkonů.
Trendem armád NATO - včetně té naší - je věnovat psychice vojáků čím dál větší pozornost. Psychické zdraví je součástí toho fyzického. A sebelepší svaly a vytrvalost jsou k ničemu, když nefunguje hlava. Rozvíjíme proto Psychologickou službu, která je dnes přítomná už prakticky na všech útvarech. Od psychologů očekáváme kvalitní vzdělání a praxi, mají důstojnické hodnosti a jsou součástí osobních štábů velitelů útvarů - svému nadřízenému "nedonáší", jeho povinností je dodržovat mlčenlivost, ale referuje mu o stavu mužstva a náladách mezi vojáky. I to je znalost důležitá pro plánování vojenských operací.
Psycholog na útvaru není jen od toho, aby seděl v kanceláři či ve stanu a čekal, až za ním někdo přijde si popovídat. Je součástí běžného provozu a jsou na něj kladeny stejné nároky jako na ostatní - musí mít fyzičku, odstříleno i odběháno. Účastní se cvičení a zahraničních misí, plní vojenské úkoly a aktivně se pohybuje mezi vojáky. Řeší i situace v týmech, ptá se, zajímá se, komunikuje jako první. A navíc jsou jeho služby otevřené i rodinným příslušníkům vojáků.
Psycholog je tu pro vojáky - bez ohledu na to, zda řeší pracovní záležitosti, nebo zátěž z osobního života. Je připraven soukromě nabídnout rady a techniky, přesměrovat na dalšího odborníka, nebo prostě jen vyslechnout. Vážíme si všech našich mužů a žen, kteří si dokáží říct o pomoc včas dřív, než jim problém přeroste přes hlavu.
