Jsme normální

18/04/2024

"Na to máš právo."
"Nic to mezi námi nemění."
"Já vám fandím."

Dobře míněné, ale přesto hloupé věty. Setkáváte se s nimi? Nebo jste je dokonce sami někdy použili?

Je to dost možné, protože se jedná o velmi časté reakce (nejen) na coming-out.

Když někomu řeknete (třeba jen mezi řečí), že žijete s člověkem stejného pohlaví, často to u druhé strany vyvolá nepříjemné emoce. Někdo se začne stydět, někdo je v rozpacích a neví, co říct... Další lituje vás, nebo lituje toho, že vás vůbec potkal... Po chvíli zaseknutí pak začínají lítat otřepané latentně homofobní fráze, které nadělají víc škody než užitku. Jsme na ně sice zvyklí, ale možná bychom je neměli jen tak přecházet...

Pojďme si je rozebrat a obrnit se proti nim...

https://www.jsmenormalni.cz/co-je-to-latentni-homofobie-a-jak-se-ji-branit/

11/04/2024

Sdílím svou starší úvahu o zkratce LGBT+. Mám s ní pořád stejný problém a pořád se mi nechce se s ní ztotožnit. Proč? To popisuji v příspěvku níže...

Víte o tom, že zkratka LGBT+ zahrnuje i heteros*xuály?

Pod znaménkem + se totiž skrývá řada dalších písmenek a jedno z nich je A jako Alies, neboli spojenci. To jsou všichni lidé, kteří podporují ta všechna ostatní písmenka, tedy všichni kromě homofobů a transfobů.

Takže zkratka LGBT+ nás zahrnuje skoro všechny.

Dalo by se říci, že tedy nezahrnuje homofoby, ale jelikož homofobové jsou často potlačení homos*xuálové, tak tam vlastně spadají taky.

LGBT+ není žádná menšina, ale většina :-)

Zkratka LGBT+ je hlavně naprostý nesmysl a je to taková finta, jak přispívat k nenávisti mezi lidmi pod rouškou tolerance.

Vyčlenili jsme minority, dali jsme jim nálepku a udělali jsme z nich "komunitu". Co na tom, že jsou spolu v "komunitě" lidé naprosto odlišných potřeb a názorů. Hlavně že máme katalyzátor lidské nenávisti a frustrace. A "komunita" je teď s*xy slovo, takže to funguje náramně.

Nejtragičtější na tom je, že sami příslušníci této pseudo-komunity - homos*xuálové, trans a jiní q***r-lidé - se sami dobrovolně vyčleňují a nálepkují. A tím podporují homofobní a transfobní nálady.

Viděla jsem fotografku, co fotí jen "komunitu". Cože?! Jako v čem jsou LGBT speciální, že mají specializovanou fotografku? To je nějaké zvláštní umění, zachytit homo-pár? Výrazně se to liší od hetero-páru? To je přece naprostá, ale naprostá blbost!

Dlouho jsem se bránila myšlence, že LGBT je ideologie. Ale ona to opravdu je nebezpečná ideologie, která škodí všem - homo, hetero, bi, trans, q***r...

Není nebezpečná tím, že se šíří informovanost o existenci homo a transs*xuality. Je nebezpečná tím, že vyčleňuje menšiny na okraj. Je nebezpečná tím, že místo obyčejného zvyšování informovanosti se zvrhla v ideologii. Vinou všech, kteří na to přistoupili.

Naše odlišnost je zneužitá k podporování nenávisti a rozdělování lidí. Je zneužitá k politickým záměrům. A mnoho z nás to (nevědomky) podepisuje.

Přestaňme to dělat, prosím!

Ať jste homo, hetero, trans, nebinární, fluidní, ... nebo třeba želva - nenechte se zmanipulovat k nenávidění ostatních lidí. Nenávist není naše přirozenost a prospívá jenom těm nahoře. Nenechte se přesvědčit, že jste něco víc, protože nejste!

Všichni jsme v první řadě lidé a jsme si víc podobní, než si myslíme. Každý máme právo zařídit si život tak, aby nám v něm bylo dobře, v rámci respektování svobody a integrity ostatních lidí. A bude nám všem lépe, když se v tom budeme podporovat, než když na sebe budeme navzájem ukazovat, jak jedni nebo druzí jsou špatní.

03/04/2024

Přijmout případnou homos*xualitu svého dítěte byste měli ideálně už před početím!

Proč?

Proč nečekat, až jestli s tím někdy přijde?

Postoj rodičů je klíčový ještě daleko před tím, než si samo dítě začne svou orientaci uvědomovat. Sexuální orientace je vrozená a někdy se projevuje už ve velmi raném věku (kamarád gay mi vyprávěl, že byl fascinován pen*sy už někdy ve 4 letech věku, i já jsem se cítila nějak jiná od útlého věku, v podstatě co si pamatuju, tak pořád). Dítě podvědomě vnímá, jestli to rodiče přijímají nebo ne.

Pokud je téma tabu, je nepřijímáno. Když se o něčem nemluví, je to jednoznačná známka toho, že to není v pohodě, není to přípustné, není to OK. Dítě tak vůbec nemusí vědět proč, ale cítí se nepřijaté, divné, jiné či nepatřičné už velmi brzy a ovlivňuje to jeho sebevědomí a sebejistotu na celý život.

Proto jsem přesvědčená, že každý rodič by měl být na tuto variantu připraven už před tím, než dítě počne. Stejně jako by měl dopředu přijímat obě možnosti, že bude mít kluka nebo holku, měl by dopředu přijímat také obě možnosti: že bude mít hetero nebo homos*xuála.

Já vím, jsem velký idealista a pro mnoho lidí mimoň. Jsem s tím v pohodě 🙂

Moc dobře vím, jak je takové přijetí důležité. Nejen ze své zkušenosti.

U homos*xuálů je násobně vyšší procento sebevražd - to má svůj důvod. Kdo nezažil nepřijetí kvůli své vrozené vlastnosti, ten nemůže úplně pochopit. Nepřijetí rodičů kvůli něčemu, za co nemůžete a co hlavně nemůžete změnit, bolí. Hodně.

I když je šance, že se vás to jako rodičů bude týkat, poměrně nízká, chcete riskovat, že svému dítěti způsobíte bolest a následky na celý život, které se jen velmi těžko odbourávají?

Pokud ne, dávám návod, jak na to:
https://www.jsmenormalni.cz/jak-prijmout-homos*xualitu-u-sveho-ditete/

03/04/2024

Myslíte, že vám se to stát nemůže?

To jsem si říkala taky: "Já přece ne."

A přece jo.

Ukazuje se, že ve společnostech, které homos*xualitu lépe přijímají, se procento gayů a leseb mírně zvyšuje. Pravděpodobně proto, že si svou orientaci přiznají i ti, kteří by na to v odmítajícím prostředí nesebrali odvahu a prožili život v sebepopření.

Dnešní generace mladých už nechce jen tak přijmout hetero-model jako à priori jediný správný status quo. Chtějí svou s*xualitu zkoumat a ujistit se, zda jim hetero-model bude opravdu vyhovovat, nebo potřebují pro své štěstí něco jiného.

A tak roste pravděpodobnost, že za vámi přijde vaše dítě s tím, že je gay nebo lesba, a nebo jen s tím, že neví a hledá se.

Je to dobře, nebo je to hrůza?

Na tom se asi neshodneme, ale to je jedno. Podstatné je, že tento fenomén tu je a jen tak nezmizí. A tak je dobré být na tu variantu, že vaše dítě je homos*xuál, připraven.

Asi žádný milující rodič nechce, aby jeho dítě prožilo celý život v sebepopření. A žádný rodič dopředu nezná a nemůže ovlivnit s*xuální orientaci svého dítěte. A to je důvod, proč se na coming-out svého dítěte připravit preventivně, i když k němu třeba nikdy nedojde.

Více v článku "Jak přijmout homos*xualitu u svého dítěte".

Článek je nejen pro rodiče již přiznaných homos*xuálů, ale pro všechny rodiče. Protože všech rodičů se toto téma potenciálně týká.

https://www.jsmenormalni.cz/jak-prijmout-homos*xualitu-u-sveho-ditete/

03/04/2024

Jsem žena!
A je mi to jedno.
(Jeden genderový příspěvek lehce mimo naše hlavní téma)

Zvířata poznají po čichu, s kým se mohou spářit a s kým ne. My lidé to poznáváme zrakem. Proto vyžadujeme, aby nám všichni na první pohled ukazovali, co mají mezi nohama. Musí to být vidět na vašem obličeji, na oblečení, na způsobu chování… na všem. Potřebě páření a rozmnožování pak podřizujeme celou naši kulturu, aniž bychom si to uvědomovali.

A teď někdo vymyslel 50 pohlaví a bere nám tuto jistotu rozpoznání pářícího partnera na první pohled! Jaký skandál!!!

Není se ale čemu divit, že se to děje. Je to přirozený vývoj společnosti, která se již dlouho identifikuje s pohlavními orgány a potřebou rozmnožování, a nyní přechází do následující fáze rozvoje.

To, zda se narodíte s pindíkem nebo bez, ještě stále dost radikálně ovlivňuje celý váš život. Budou vám podle toho kupovat hračky (autíčka a lego vs. panenky), oblékat vás do příslušných barev (modrá vs. růžová), přihlašovat vás do patřičných kroužků (fotbal vs. aerobik)… Později vám podle vašeho pohlavního orgánu vyměří plat, určí dress code a budou vás různě diskriminovat nehledě na vaše skutečné talenty a schopnosti.

Přitom vaše biologické pohlaví toho reálně určuje jen velmi málo. Nemá žádný vliv na inteligenci, ani na míru empatie, ani na hodnotový systém, ani na náladovost a emoční vyrovnanost…

Kolikrát jsem viděla na sociálních sítích příspěvky stereotypizující muže a pod tím desítky komentářů od žen: „asi jsem průměrný chlap“. A naopak.

Ženy dnes najdeme v armádě a muže na rodičovské dovolené.
Studijní obory dříve dominované muži dnes zaplavují studentky-ženy...

Rozdíly dříve extrémní se postupně stále více mažou. A vznik 50 pohlaví je jen logickým pokračováním našeho oddělování od biologického pohlaví a potřeby rozmnožování. Naší cesty od zvířecí podstaty k podstatě lidské.

Identifikace – diferenciace – integrace

To jest obvyklý vzorec vývoje v jakékoli rozvojové linii.

Zde je řeč o rozvojové linii identity a my se posouváme z fáze identifikace s biologickým pohlavím do fáze diferenciace od něj.

Není divu, že to vyvolává velký odpor. Týká se to naší identity. Toho, kdo jsme, jak se definujeme. Lidé se bojí, že jim někdo bere to, na čem stojí celé jejich sebepojetí. Je to přirozený a normální strach. Je tak silný, jako strach ze smrti. Což ovšem neznamená, že bychom mu měli podléhat a brzdit vývoj.

Objevují se alarmující varování, že dojde k úplnému popření biologického pohlaví a reálných rozdílů mezi mužem a ženou.
Toho se já osobně nebojím.

Po fázi diferenciace totiž přijde fáze integrace, kdy své biologické pohlaví přijmeme z jiné úrovně, než jak jej vnímáme dnes. Bude samozřejmou součástí nás, ale nebude se kolem něj točit náš svět. Rozdíly mezi ženou a mužem budeme uznávat, ale ne přeceňovat… Budeme dokonce schopni akceptovat inters*x nebo trans-osoby, protože nebudeme potřebovat tolik řešit, co mají jiní lidé mezi nohama... Zmizí naše posedlost pohlavím. Svou identitu postavíme na něčem jiném. Nebudeme už chtít po ostatních, aby nám svým zevnějškem de facto ukazovali své pohlavní orgány…

Rozmnožovat se určitě nepřestaneme, i když to možná už nebudeme tak "hrotit".

Rozlišování 50 pohlaví je jen mezistupněm na této lince vývoje. Budeme se snažit nuancovat a identifikovat se s některou z 50 možností, což nás dočasně zmate a vyhodí z rovnováhy. Časem zjistíme, že je to zbytečné, že se nemusíme identifikovat s žádným pohlavím. Některá nová "pohlaví" (přesněji genderové identity) mimochodem této ne-identifikaci již odpovídají.

Možná, že přes fázi popření biologického pohlaví budeme muset v rámci diferenciace projít. Ale bude to jen přechodné a ve finále zdravé oddělení.

Není se tedy čeho bát, jde o přirozený vývoj. A také není proti čemu bojovat, protože tento vývoj v této fázi už nejde zastavit 😊

03/04/2024

Coming-outem to nekončí, ale začíná!

V souvislosti s homos*xualitou se hodně mluví o coming-outu.
Z veřejného prostoru má člověk pocit, že svou odlišnou s*xuální orientaci jednoho dne přijme, řekne to všem okolo, a pak už si jen užívá autentického života bez skrývání.

Jenomže tak to není.

S výjimkou veřejně známých osobností všichni celý život potkáváme nové lidi, kteří o naší orientaci neví, a řešíme, jak a jestli o ní mluvit. Protože v praxi je dost těžké o ní nemluvit. Pohlaví svého partnera či partnerky totiž nepřímo sdělujeme každou chvíli, kdykoli se o své "drahé polovičce" zmíníme nebo se s ní někde objevíme.

Coming-out vlastně nikdy nekončí, jen se mění to, jak to člověk prožívá.

Jelikož bych bývala sama ocenila, kdyby se mnou o tom někdo kdysi mluvil, rozhodla jsem se sdílet na svém blogu svůj příběh: co následovalo po coming-outu v blízkém okolí a jak jsem se vyrovnávala (a vyrovnávám se) se svou odlišností.

Dost osobní článek najdete zde:
https://www.jsmenormalni.cz/coming-outem-to-nekonci-ale-zacina/

Rozšiřte jej k těm, kterým by mohl pomoci

03/04/2024

Má smysl vymezovat se jako homos*xuál či jako heteros*xuál?

Občas pro jednoduchost a pochopitelnost používám nálepky „heteros*xuál“, „homos*xuál“, „lesba“ a „gay“, ale popravdě nejsem vůbec jejich fanouškem, a to z toho důvodu, že s*xuální orientace není černobílá a téměř každý máme v sobě kus homos*xuála a kus heteros*xuála, jen jsou ty „kusy“ jinak velké.

Snaha napasovat nás do nějakých škatulek a nejlépe nás ještě poštvat proti sobě, mi přijde jednak hloupá a jednak destruktivní pro nás všechny.

Od toho se dostáváme k otázce, zda má vůbec smysl se nějak určovat a zařazovat do jedné ze škatulek.

Zařazovat se do škatulek podle mě smysl nemá.

Zkoumat svou s*xuální orientaci a zabývat se tím, které pohlaví mi více voní, do koho se dokážu zamilovat a s kým mi bude celý život dobře – tak to má velký smysl a je to určující pro spokojený život.

Proto se v novém článku podíváme blíže na otázku, jak zjistit, zda jsem více na chlapy nebo na ženy, aniž bych musela spát se statisticky vypovídajícím vzorkem obou pohlaví 🙂

Sexuální orientace je totiž mnohem komplexnější, než se běžně předpokládá. Není jen o s*xu, není černobílá a nehledá se primárně v posteli...

Více v článku:
https://www.jsmenormalni.cz/co-je-s*xualni-orientace-a-jak-poznat-na-co-jste/

03/04/2024

Jste hetero? A jak to víte?

Lidé si často myslí, že „s*xuální orientace“ rovná se „s kým se mi líbí s*x“. Vyzkouší s*x s opačným pohlavím, je to dobrý (když ne hned, tak časem), takže jsou hetero a basta.

Kdo váhá a potřebuje svou orientaci hledat, ten obvykle experimentuje se s*xem se stejným pohlavím. Hledá, s kým se mu to bude líbit víc, zda s muži nebo s ženami. Závěry z takovýchto experimentů ale nejsou vždycky relevantní!!!

Sexuální orientace je totiž mnohem širší pojem. Zahrnuje s*x, ale neomezuje se pouze na s*x. Proto se s*xuální orientace nehledá v posteli ani v gay-baru.

V novém článku vysvětluji, co je to s*xuální orientace a jak ji lze naprosto bezpečně a v klidu zkoumat.

Rozšiřte ke všem, kdo v této oblasti hledají, tápou a jsou třeba zmatení...

03/04/2024

Slyšela jsem o terapeutech (naštěstí z dálky), kteří údajně umí léčit homos*xualitu. Podle některých homos*xualita dokonce neexistuje. Prý jsme všichni jen zablokovaní heteros*xuálové a oni nás dokáží odblokovat.

Co si o tom myslím já po 11 letech osobního rozvoje a po stovkách odbloků nejrůznějšími metodami? Dá se homos*xualita léčit? A měli bychom se o to snažit?

I na tyto otázky odpovídám v novém článku o s*xuální orientaci, o tom, co to je, jak ji určit, apod.

Celý článek k přečtení zde:
https://www.jsmenormalni.cz/co-je-s*xualni-orientace-a-jak-poznat-na-co-jste/

03/04/2024

Během mého coming-outu mě překvapila jedna věc: lidé (obzvláště kamarádky-ženy) se mi začali najednou svěřovat se svými homos*xuálními zkušenostmi a já byla v šoku, že to vůbec není nic výjimečného.

Jednou se mi svěřila moje čistě heteros*xuální kamarádka, že si připadá jako exot, protože všechny holky v jejím okolí jsou "tak trochu bis*xuální". Vlastně jsme si notovaly, že jsme svou vyhraněností divné obě.

Vyvodila jsem z toho hypotézu ke zkoumání: co když rozdělení s*xuální orientace ve společnosti odpovídá Gausově křivce? Co když vůbec není nějaká hetero většina a homo menšina? Co když jsou dvě menšiny a mezi nimi většina lidí více méně bis*xuální?

Nemám pro to objektivní důkazy a nehodlám se hádat, jestli to tak je nebo není. Realita je, že to zatím nevíme a dle mého to ani nedokážeme zjistit, protože naše možnosti zkoumání s*xuální orientace jsou notně omezené.

Dotazníková šetření jsou mimo mísu, protože lidé jsou v oblasti s*xuality často velmi nevědomí a ovlivnění kulturou a tím, "co je správné". Nevěřím moc ani testování fyziologických odpovědí na homo/hetero podněty, neb ani tam nedokážeme úplně odfiltrovat mysl, přesvědčení a strach z homos*xuality. Navíc s*xuální orientace je víc než jen co vás více vzruší...

Dle mého osobního zkoumání s*xuální orientace není primárně o s*xu. Já kdybych měla v posteli s chlapem poznat, že tam něco chybí a že bych měla hledat něco jiného, tak to popravdě asi nikdy nepoznám. Dobrý s*x totiž nestojí na pohlaví partnera. Rozhodně ne jenom na něm...

Svou s*xuální orientaci tak můžete, ale nemusíte v posteli poznat.
Co to tedy je s*xuální orientace, co všechno zahrnuje a jak člověk pozná, zda je homo nebo hetero?

Své dosavadní pátrání jsem shrnula v článku:
https://www.jsmenormalni.cz/co-je-s*xualni-orientace-a-jak-poznat-na-co-jste/

03/04/2024

Pochybujete o své s*xuální orientaci nebo znáte někoho, kdo pochybuje?

Jak svou orientaci bezpečně a v klidu zkoumat? Podle čeho zjistit, na co jste?

Navzdory rozšířenému přesvědčení, že s*xuální orientace rovná se "s kým se mi líbí s*x", jsem přesvědčená, že pro zjištění své orientace není potřeba být promiskuitní. Stačí otevřenost a vnímavost vůči sobě v každodenním životě a odpověď na tuto zásadní otázku přijde možná až nečekaně snadno.

Svá doporučení ohledně zkoumání s*xuální orientace jsem shrnula v článku: https://www.jsmenormalni.cz/co-je-s*xualni-orientace-a-jak-poznat-na-co-jste/

Rozšiřte jej mezi ty, kterým by se informace mohly hodit...