07/12/2025
Moje mamka je ten nejhodnější člověk na světě.
Typ člověka, který by pomohl cizímu, dal i to poslední a ani na vteřinu by nezapochyboval.
Vždy jsem ji vnímala jako anděla ❤️
A ano — měla jasně nastaveno, že manžel je na prvním místě, (až potom děti).
Nikdy jsem to nebrala jako něco špatného. Brala jsem to jako normu a myslela si, že to tak jednou budu mít taky.
Jenže… co když ten manžel není „zdravý” člověk?
Co když je to alkoholik, agresivní, konfliktní a zlý člověk, který každý den dává vlastní rodině najevo, jak moc je nemá rád a jak mu zničili život? 🤯
Co může taková máma udělat, když sama žije ve strachu…😔
To, co dělala moje — nechala ho vyvztekat se… a pak šla plakat k nám do pokoje.
Ne proto, že by jí na nás nezáleželo.
Ale protože to bylo jediné, co tehdy zvládla 🙏
A proto mě v dospělosti překvapilo, když mi můj kamarád psycholog řekl, že bych měla cítit „přirozenou zlobu“ za to, že mě neochránila víc.
Jenže já to tak necítím 🧐
Nikdy jsem to tak necítila 🙏
Moje máma nebyla slabá.
Byla jen sama uvězněná v něčem, co přesahovalo její možnosti. A dle její vlastní volby je tam „uvězněná” dodnes💔
Poznamenalo mě to nějak? - nějak určitě ano.
A já dnes chápu, že to není o hledání viníka — ale o porozumění tomu, co nám chybělo, aby to člověk mohl doplnit jako dospělý.
A je také naprosto validní, že každý vnímá své dětství jinak — i když vyrůstal ve stejné rodině.
Nejde totiž o to, jaké to objektivně bylo, ale o to, jak ses jako dítě cítil ty sám.
Tvoje zkušenost je skutečná, i když ji ostatní můžou vidět jinak.
A to, že o tom mluvím, není jen pro mě.
Může to pomoct i někomu dalšímu, kdo si dlouho myslel, že je v tom sám.
Tak o tom pojďme mluvit… otevřeně, lidsky a bez studu. 🤍✨
