24/03/2024
Sedím u krbu a sleduji plameny. Někdy po práci si dovolím tenhle druh relaxace. Jen tak sedím a tupě zírám, jak se mění dřevo na p***l. Uklidňuje mě to a občas mě i něco napadne. Chvíli si s myšlenkou pohrávám a pak se zase vrátím k plamenům. Oheň je živel a mám k němu respekt. Stejně jako k vodě a větru. Jsem příjemně unavený po návratu z plavby po oceánu. Nechávám doznívat vše, co se za týden na lodi odehrálo. Dlouho jsem si snil o cestě po moři. Fouká vítr, plachty napnuté a vlny jdou přes příď. Párkrát už jsem na moři byl, zažil regaty i klidnější hagioterapeutické plavby. Před 17 lety jsem z prostředí jachtingu utekl. Zejména kvůli alkoholu a drogám. Tolik podnapilých lidí, jako se tehdy kolem jachtingu pohybovalo, bylo pro mě příliš. Tehdy jsem se inspiroval Rudolfem Krautschneiderem. Slyšel jsem s ním rozhovor, kde se ho ptali, co dělá s problémovou mládeží na moři. Odpověděl, že nic, moře si vše srovná samo. Zaujalo mě to a někdy v té době jsem dostal nápad, uspořádat něco jako „suchou plavbu“. Název suchá se mi nakonec moc nelíbí. S marketingovou akcí „suchý únor“ to nesouvisí a ani si nemyslím, že měsíční abstinence na výkon, někomu prospěje. Nikoho k abstinenci nenutím. Na svojí lodi chci mít ale bezpečno, a k tomu patří zejména bezpečná posádka. Chtěl jsem jet s někým, na koho je spolehnutí. „Nežiji pro abstinenci, ale abstinuji proto, abych mohl žít, dle svých představ.“ To je heslo, v jehož duchu vedu své terapie směřující k abstinenci. Dostatečně dlouhou dobu jsem si představoval bezpečnou plavbu a za nějaký čas ji realizoval. Plavbu, kde budu v bezpečí od podnapilých lidí v těsné blízkosti. Blízkost je totiž na jachtě nevyhnutelná. Ne každý ji zvládá, a ne každý s ní umí pracovat. Alkohol takovou blízkost zaručeně rozbije, nebo znásilní. Vyrazil jsem tedy s pár přáteli na svoji první bezpečnou plavbu. Ne všichni byli abstinenti, ale s mými pravidly na lodi souhlasili. Pluli jsme Atlantikem mezi Kanárskými ostrovy. Vítr se točil, jak jsme potřebovali, a tak jsme toho viděli víc než dost. Učil jsem se pracovat s posádkou. To je, jak jsem záhy pochopil, to nejdůležitější, co má kapitán na moři. Dobré lidi, kteří umějí, když je třeba, zatáhnout za jedno lano. Velmi brzy mi došlo, že na lodi při vlastní plavbě není místo pro terapeutické postupy. Rozkazy a direktivní příkazy musí znít z kapitánových úst jasně a hlasitě. Každý na palubě musí vědět, co má dělat. Rozhodně automaticky neplatí, že dobrý terapeut musí být i dobrý kapitán a naopak. Chvílemi mi to kapitánování šlo náramně, zejména s doutníkem v ústech, a občas to nestálo za nic. Musím být sebekritický. Občas nevěděla pravá, co dělá levá. Nakonec jsme všechny zmatky zvládli. Nebyli jsme na závodech, a tak bylo vždy dost času na to situaci vyřešit a uklidnit. Jsem rád, že na mé první plavbě byl kapitán Patrik. Za roky, co se známe nabral na moři velkou zkušenost a byl mi jistotou, když jsem byl v úzkých. Posádka fungovala lépe a lépe, až jsme to dotáhli téměř k dokonalosti. „Téměř“ proto, abychom si nechali něco na příště. Přece jen, budu muset na moři ještě nějakou tu zkušenost nabrat. Toliko ke kapitánství.
Viděl jsem některé členy posádky, jak si užívají bezprostřední radost ze života. Měl jsem radost s nimi, že se umí bavit, hrát si a zároveň dodržovat několik málo pravidel, které abstinence vyžaduje. Stačí jich opravdu jen několik. Jinak v nich vznikne chaos a zmatek a těžko se dodržují. Ostatně podobně jako na lodi. Cestou, když zrovna nefoukalo, jsme probírali těžkosti i lehkosti, které život přináší. Zaujala mě naše debata o majáku. Paradox. Maják jako značka u cesty. Symbol naděje, bezpečí, který ale většina z nás nechce mít příliš blízko. Jste rádi, že svítí do dáli, ale mít ho v těsné blízkosti, znamená větší nebezpečí. Stojí totiž většinou sám, na místě, které to nebezpečí skrývá. Námořníci jsou tudíž za něj rádi. Plavba je pak bezpečnější. Připomíná mi to právě tu blízkost, která vzniká mezi lidmi. Je krásná, naplňující a svůdná. Ale je dobré ji také umět držet v jisté, pro nás bezpečné vzdálenosti. Držet se v bezpečí a pomalu se přibližovat. Zvládat blízkost jsem se učil v terapeutických výcvicích. Ztroskotání v té blízkosti je možná stejně nebezpečné jako na lodi. Umění blízkosti ve vzdálenosti a vzdálenosti v blízkosti je důležité při pobytu na lodi. Učím se ho stále. V běžném životě zrovna tak. Často mám někoho, kdo je blíž, než bych chtěl a o jiných si sním, jaké by to bylo, kdybych teď mohl cítit každý jejich pohyb. Všichni, kdo byli se mnou na lodi s blízkostí nějak pracovali. Buď si pro sebe vytvořili prostor, nebo uměli snést, když byli zrovna odsunuti do větší vzdálenosti. Ano, na lodi je velký trénink nejen pro kapitány a námořníky, ale také velký trénink zvládání blízkosti a těch emocí, které v ní zažíváme. Moje první plavba skončila. Užili jsme dost. Blízkosti mezi námi i zdánlivě nekonečné vzdálenosti mezi ostrovy. Až se vše zklidní, nakonec to bude dobrá zkušenost pro další plavby oceánem.
