11/03/2019
VÝCHOVA DĚTÍ – hranice a s nimi spojený pocit bezpečí a ochrany.
Jedna z nejkrásnějších událostí v životě člověka je bezpochyby narození dítěte. Přivítání nového člověka do rodiny, do života, do světa….
Na začátku potřebuje děťátko jen lásku a péči . Postupně dorůstá a začíná objevovat svět – nejen ten fyzický, ale i ten neviditelný- citový, energetický a vztahový. Úkolem nás rodičů je, ukázat mu, jak fungují zákonitosti života. Možná namítnete, že nikdo nedostal příručku, jak správně dítě vychovávat. Každá rodina má svá specifika a přístup, který považuje za správný. Velké množství literatury na toto téma již bylo napsáno a může nám být pomocí, ale i vnášet zmatek, když zrovna na našeho potomka v konkrétní situaci pravidlo neplatí.
Dnešní článek je věnován základní dětské (ale i lidské) potřebě-vytvoření HRANIC. Zdravě a s láskou nastavené hranice u dítěte vytváří pocit bezpečí. Už malý kojenec vnímá bezpečí skrze tělesnou blízkost maminky a v pravidelných intervalech se opakující rituály. Krmení, koupání, spánek jsou pevně ohraničující činnosti jeho dne. Jakmile malý človíček povyroste do batolecího věku, hranice jeho zvídavosti se posunují a nám rodičům nastává krásný i náročný úkol. Období předškolního věku, kdy se utváří většina návyků, chování a myšlení dětí. I historicky se přístup k výchově dětí mění a vyvíjí. Od vykání rodičům u našich prababiček, přes autoritativní výchovu další generace až po uvolněný přístup, jako druhý protipól k výchově založené na uplatňování moci.
Zdravou variantou může být partnerský přístup k dětem. Vždyť dítě není jiný živočišný druh než vy. Nelze dítě vychovávat autoritativně a očekávat, že se bude chovat s respektem k vám i okolí. Hranice nejsou neměnné ani rigidní. Měly by být pevné , bezpečné a reflektovat vývoj a schopnosti dítěte. Jako názorný případ mohu popsat vytváření hranic u batolete, kdy je vhodné najít zdravou míru prostoru, pro jeho objevování světa a zároveň zabezpečit vnější hranici. Batole má možnost prozkoumat v místnosti všechny možné předměty. Možná jste si všimli, že děti nejvíce přitahují předměty, které používají dospělí. V přemíře dnešních krásných hraček dítě nakonec nejvíce zaujme nádobí v kuchyňské skřínce nebo krabice „ nezbytností“ na návštěvě u babičky. Přiměřeně věku je nechte tyto věci zkoumat. Našim úkolem je jen zabezpečit vnější hranici – zásuvky, otevřená okna, schodiště, oheň, vařící vodu. Do doby, než přijde vhodný čas dítě seznámit i s těmito faktory. Postupně jak dítě vyzrává posunujeme i my hranici jeho samostatnosti. Když se naučí chodit, zdolá i schody, které byly dříve vnější pevnou hranicí.
První, co bychom si měli při jednání s dětmi uvědomit, je v jaké emoci se v dané situaci jako rodič nacházíme. Neovládá mne právě vztek, strach….? Pokud ano, řádně svůj emoční stav prodýchejte a podívejte se na celou situaci znovu z klidu. Pro dítě od 1 do 6ti let jsme důležitým vzorem, vnímá naše pocity, emoce, sklony a často nám nastavuje zrcadlo. To co nás zlobí u našich dětí, je právě někdy náš vlastní program či sklon k návyku. Chovejte se proto tak, jak byste chtěli, aby se chovaly vaše děti. Važte si sebe a přijímejte se jako hodnotná lidská bytost. Vše co se v rodině děje, se odráží do chování dětí. Vězte tedy, že děti „nezlobí“, ale zrcadlí vztahy a atmosféru v rodině. Zamysleli jste se někdy nad pojmem, když dítěti řeknete: „nezlob !“ Co si pod takovým slovem má představit? Dáváme mu tím najevo, že jeho chování je v dané chvíli nepřípustné. Jenže ono neví proč a jak to udělat jinak. Pokud k dítěti zaujmeme mocenský přístup – vyvoláme buď jeho vzdor nebo poslušnost. V dlouhodobém horizontu není ani jedna varianta bezpečná.
Naslouchejte svému dítěti, co se vám snaží chováním nebo slovně sdělit? Ztotožněte se s jeho pocity, dejte mu najevo empatii- pojmenujte jeho pocity. I když to nemusí být příjemné, nebojte se nechat jakýkoli pocit dítě prožít. Vy jste tam jako jeho opora, s kterou může prožít své niterné strachy, zlost, smutek, radost….. Nesnažte se emoce a pocity potlačovat větami typu- jsi přece kluk a kluci nepláčou nebo rychle dítě zabavit a odvést pozornost jinam, případně celou situaci popřít. Dítě se prožíváním emocí v bezpečném prostředí učí poznávat samo sebe. Místo vysvětlování pozorně naslouchejte. Nechte své dítě vyprávět, co se mu přihodilo. Nedávejte mu rady, nehodnoťte ho. Dostatek empatie a prostoru poskytnou dítěti utřídit si vlastní myšlenky. Jako příklad ze života mne napadl příběh mého syna Petra. Přišel v první třídě ze školy smutný a trochu naštvaný. Už potřetí se mu ztratily z penálu pastelky. Když šel o přestávce na toaletu. Nechala jsem ho vyjádřit jeho rozhořčení. Potvrdila mu, že by mne také mrzelo, kdyby se mi stalo to, co jemu. Když mohl bezpečně prožít své emoce, jeho mysl se uklidnila a Petr začal hledat řešení. Napadlo ho, že si penál vždy schová do tašky, až bude opouštět třídu. Byl spokojený, že na řešení přišel sám a vzrostla tak jeho sebedůvěra. I toto je nastavení hranic. Nasloucháním dáváme najevo lásku- zajímá mne co prožíváš, jsi pro mne důležitý. To je ten pevný bod a pomalu předáváme nastavení hranice do rukou dítěte. Samo nachází řešení. Stejně tak můžeme děti zapojit do vytváření programu rodiny na víkend. Každý člen může dostat prostor se vyjádřit a navrhnout program. Důsledně bychom potom měli program realizovat.
Samostatnou kapitolu by si jistě zasloužil vztah k dospívajícím dětem. To co jsme do dětí vložili v dětství, se nám nyní zúročuje. Dospívající děti se začínají vymezovat vůči rodičům, začínají je vidět kriticky. Je to důležitá součást života, která slouží k odpojení se od rodičů a vytvoření si vlastní identity. V tomto období nám na dobré nastavení hranic mohou posloužit dohody. Chceš jít ven s kamarády po časovém limitu, který máme dohodnutý, Ano, vím, že je to pro tebe důležité. Můj návrh je – zítra dojdeš pro nákup a výměnou pak můžeš zůstat s kamarády déle. Můžeš i ty navrhnout co bys mohl (a) udělat? Dospívající se tak učí principu dávání a přijímání. Posouváme hranice do vztahové oblasti.
Drazí rodiče, nepovažujte děti za svůj majetek ani cíl. Nikdo v životě vám nebude tolik důvěřovat a milovat vás, jako vaše děti. Setkali jsme se tady – rodiče a děti, abychom se vzájemně učili. Žijte svůj život a dětem, prosím, dopřejte to samé.
