Poradna pro život Přerov

26/12/2024

Plně souhlasím.

V ŽIVOTĚ MÁME DVĚ HLAVNÍ POSTAVY

Ten film se jmenuje Prázdniny a začíná tím, že hlavní hrdinka (Iris) vypráví, jak nám láska umí kompletně převrátit život vzhůru nohama. Jak někoho nabijí a zaplaví mu život barvami. Někomu jinému zase pomalu mizí a on chřadne. A někdo se uzavře do smutku, protože pro něho už je nenávratně ztracená. No a pak je tady jeden zvláštní druh lásky, ve které je Iris opravdový mistr: láska neopětovaná.

Je zamilovaná do pitomce, který si s ní pohrává, bere ji jako samozřejmost a dělá si co chce. Iris všechno chápe a toleruje. Vždycky tady pro něho je. Je vděčná za každou společnou chvilku. Ale každé Vánoce bez něho jsou peklo, každé narozeniny jsou peklo. Pořád čeká, že se to nějak změní. Doufá. Vrcholem všeho je, že jí Pitoma tak trošku zapomene říct, že se zrovna zasnoubil s jinou. Když se to Iris dozví je nešťastná, doma na ni všechno padá, a tak narychlo odletí na vánoční svátky z Londýna (kde Pitoma žije) do Los Angeles (které je hodně daleko od Pitomy). V Los Angeles se náhodou seznámí s jedním velmi starým pánem, ze kterého se vyklube slavný hollywoodský scénárista (Arthur). Začnou se přátelit a vyrazí spolu na večeři.

Arthur: víš, o čem celý večer přemýšlím?
Iris: ne
Arthur: proč tak krásná žena jako ty, odjede na Vánoce do cizího města a sedí na večeři se starým pavoukem jako jsem já?
Iris: no… pokouším se zapomenout na chlápka, kterého miluju, ale který se právě zasnoubil s jinou, a tak nějak mi to zapomněl říct
Arthur: to teda musí být d***l
Iris: jo, je to velký d***l… ale jak to víš?
Arthur: protože tě nechal odejít

Chvilku pauza a pak Arthur pokračuje.

Víš, ve filmu máme vždycky dvě hlavní postavy, První dámu a Nejlepší kamarádku. Iris, ty jsi evidentně První dáma, ale z nějakého důvodu se chováš jako Nejlepší kamarádka. Iris to překvapí: …máš naprostou pravdu! Měla bych být První dáma aspoň sama pro sebe a ve svém vlastním životě prokristapána! Chodím tři roky k terapeutce a nikdy mi to nevysvětlila tak jednoduše jako ty. Děkuju. To bylo brilantní.

Brutální, ale brilantní.

Necháme Iris dál večeřet s Arthurem a z Los Angeles se přeneseme na seminář do Třebíče. Je pátek večer a Luděk popisuje, jak ho v autě na parkovišti sejmula mozková mrtvice. Jaký to byl pro něho šok, jak se mu během vteřiny totálně všechno zhroutilo a jak se strašně bál, co s ním bude. Nejprve sanitka, pak dlouhé dny v nemocnici a pak první pomalé krůčky. Nekonečné cvičení a zase nekonečné cvičení. Nejhorší bylo, že absolutně nevěděl, jak to s ním bude dál.
Ptám se: a jak jsi to zvládnul?
Nezaváhal ani vteřinu: díky Hance, kdybych neměl ženu, nevyhrabal bych se z toho, to ona mě zachránila, byla u mě, byla trpělivá, bez ní bych to nedal. Někdy to vypadá, že to valím na plné pecky, že se mi daří, že to dávám, ale já vím, že bez mojí ženy bych byl poloviční.

A pak se stalo něco zvláštního.

Vedle Luďka seděl Zdenda a jenom řekl: připojuju se.
A pak David: připojuju se.
A pak Petr: připojuju se.

V místnosti je najednou zvláštní ticho. Na seminář o rodině přijeli tři chlapi a všichni teď vyložili karty na stůl a na rovinu přiznali, jak to u nich v životě je: kdyby nebylo mojí ženy, dokázal bych sotva půlku věcí.

Protože ona je můj Nejlepší kamarád.

Snažil jsem se jim říct, že jestli v životě existuje nějaké privilegium, tak je to právě tohle: když se ženou vytvoříme Pevný pár, když jsme jeden pro druhého Nejlepší kamarád. Ale že je moc důležité, aby se muž ke své ženě nechoval jako k Nejlepší kamarádce, ale jako k První dámě. O to víc, že se ženy mají tendenci v rodině jako Nejlepší kamarádky opravdu chovat.

Nevíš, kde mám klíče?
Vím.
Ty máš dárek pro babi?
Mám.
Ty jsi fakt stihla uvařit hříbkovou omáčku?
Stihla.
Ty už jsi uspala malou?
Uspala.
Mám si o tom s bráchou promluvit?
Já bych to nedělala. Ještě to chvilku nechej tak, jak to je.

Ví. Chápe.
Je všude, kde je potřeba.
A je tam o krok napřed.

Předvídá, aby se nestal průser.
A když se stane, trpělivě líže rány.

Prostě Nejlepší kamarádka.

Někteří z nás si ale Nejlepší kamarádku mohou začít plést se Služkou. Protože každodenní stereotyp je sviňa. A taky moje vlastní pohodlnost je sviňa. Takže se snadno může stát, že si časem prostě zvyknu. Že jsou věci vždycky v pořádku. A že se to všechno vlastně zařídí a stane tak nějak samo. Tak nestane. A nezařídí. Proto je důležité, abych vždycky pamatoval na to, že v naší rodině je moje žena především První dámou. Až teprve potom Nejlepší kamarádkou.

Aby pro mě byla hlavně Královnou.

Existuje takový hezký slovní obrat, který vymysleli herci: Královna se nehraje, Královnu vám hrají ostatní. Takže když přicházíte na jeviště, všichni se automaticky postaví. Hrají vám Královnu. A vy Jí díky tomu můžete být.

V rodině hraje Královnu své ženě muž.
Muž je také ten, kdo v Páru začíná s Respektem.
Za to ho pak respektuje celá rodina.

Ale to není všechno.

Muž doslova sytí ženu svojí energií a jistotou, aby pak ona mohla sytit energií a jistotou jejich děti. Je to tak strašně důležitá věc, že dokonce můžeme říct, že pro dítě má větší váhu to, jaká je pohoda mezi mámou a tátou, než jaká je pohoda mezi tátou a dětmi.

JINÝMI SLOVY JAKOU OKAMŽIKY, KDY JE MUŽ DŮLEŽITĚJŠÍ JAKO PARTNER ŽENY NEŽ JAKO TÁTA DĚTÍ.

A můžeme to dokonce vystavět ještě dál.
Když dítě zažívá Respekt táty k mámě, je to pro něho zdroj pocitu bezpečí.
Když táta Respektuje mámu, je to pro dítě zpráva, že je svět v pořádku.
A taky když táta učí děti Respektu k jejich mámě, svět je v pořádku.
A hotovo.

A pak je tu ještě jedna důležitá věc.
Hodně, hodně důležitá.

Tím, jak se táta chová ke své ženě, nepřímo posiluje Sebeúctu jejich dcery. Jde o tzv. diváckou vazbu. Jednoduše řečeno, když se ke své ženě budu chovat jako ke Královně a naše dcera to vidí, její Sebeúcta bude stoupat nahoru. A dříve nebo později přirozeně pochopí, že je Budoucí Královna. A že právě a jenom ta královská pozice je místem, které ji v budoucích vztazích bude pařit. Ne podřízenost. Ne nadřazenost. Ne hloupé hry nebo slepá oddanost. Nic takového.

Vlastně se tím učí, kam až nechá zajít muže, které jednou v životě potká.
Co si nechá nebo nenechá líbit.
A když to je dobře, postupně se jí Sebeúcta propíše do každé buňky těla.

Tím vším se snažím se říct, že kdyby hlavní hrdinka z filmu Prázdniny zažila tátu, který by se ke své ženě choval jako ke Královně, žádný d***l by si s ní později v životě nemohl pohrávat.

Protože by byla Královna.
A s tou se nezahrává.

Debilové u Královny prostě nemají nárok.

Tak.

Pánové, přeju vám, aby vaše ženy byly vašimi Nejlepšími kamarádkami.
Ale abyste se k nim nezapomínali chovat jako ke Královnám.
Aby se vám vánoční čas neproměnil jenom ve sled událostí: uvařeno, uklizeno, napečeno, zabaleno.
Jde o víc.

Jde o První dámu vašeho života.

A vám milé dámy přeju… však vy víte… jste přece o krok napřed… takže je to jednoduché jako facka:

BÝT VE SVÉM ŽIVOTĚ SAMA SOBĚ PRVNÍ DÁMOU!

zdraví vás

Marek Herman

05/11/2024

Jsou i postupně se rozsvěcující se budíky, lampičky, taky je dobré večer se tlumit večerním světlem bez modré složky.

VSTÁVÁNÍ ZA TMY: nejde děti ráno dostat z postele a večer do postele? A vás, koneckonců, taky ne? Může to být rozhozeným cirkadiánním rytmem, protože ráno nemáte dost světla.

Toto bohužel nejde vyřešit nějakou jednoduchou “hrou”, ale přecejen se dá použít vtipný hack: silná lampa (aspoň 10 000 luxů) místo Slunce.

Proč to dělat:

Rozhozený cirkadiánní rytmus narušuje nejen spánek. Ale i hormony, zažívání, srdce, imunitní reakce, únavu, glukózu (chuť na sladké a tloustnutí), nefungují jako by hodiny, podle kterých se řídí procesy ve spoustě orgánů, náladu .. (jsou lidi, kteří přímo trpí tzv. sezónní depresí). Život se pak těžko zvládá nějak “hravě” :)

Jak to dělat:

Nejjednodušší pokyn je koupit nějakou tu lampu, např. Beurer TL50 a postupovat podle pokynů u ní. My ji máme u postele, po probuzení jsme v posteli, syn si kreslí nebo kouká na něco a u toho to svítí.

Podrobnosti:

Kdo si naopak rád počte co a jak a proč, shromáždila jsem pro vás různé podrobnosti.

Světlo

Jasnost světla, na které se naše oči dovedou adaptovat, se neskutečně liší. Jednotka jasu je lux. 1 lux je jasnost Měsíce. 10 luxů je svíčka, světlo v místnosti mívá 100, venku pod mrakem je 1000, slunečný den ve stínu je 10 000 a plná palba v poledne v létě je 100 000 luxů.

Vetšině lidí trpících tou sezónní depresí stačí se svítit denně 5000 lux-hodin, tj půl hodiny pod tou 10 000 luxů lampou. Pokud nemáte depresi, jen chcete svému rytmu dávat dobře vědět, že je ráno, tak může stačit i 10-15 minut. Jak daleko od lampy? Je to tradeoff mezi jak daleko a jak dlouho. Typicky se uvádí 30-60 cm. Není nutné hledět přímo do lampy (zblízka je to nepříjemné případně i nebezpečné), ale světlo má být ve vašem zorném poli.

Pokud bych potřebovala ošetřit více dětí najednou, zkoušela bych je u snídaně posadit blízko u sebe a zapnout jim to k tomu, nebo teda zkoušela zda lze dítě probudit o deset minut dřív a vtěsnat teda do ranní rutiny jednu krátkou pohádku na mobilu posvícenou tou lampou.. Matky jsou kreativní :) nějak to vykoumáte.

Funguje to?

Jak poznáte, že to funguje. Pokud budete testovat i na sobě, v ideálním případě by se vám mělo začít docela dobře vstávat. Protože ještě před probuzením se tělo tím rytmem nastaví na to, že za chvíli bude ráno. Vyžaduje to samozřejmě ale několik věcí - máte naspáno dost hodin, kvalitně (v místnosti je tma a celkem chladno, nebudíte se co hodinu na kojení, …) a každý den vstáváte zhruba ve stejnou dobu. Pokud ideálu (“dobře se mi vstává”) zatím nedosáhnete :) dá se orientovat podle toho, že večer se vám lépe usíná, máte celkově více energie. Děti jde lépe ráno dostat z postele a celkově jsou v lepší pohodě.

Večer

Ranní slunce (světlo) je důležitý faktor orientující cirkadiánní rytmus. Večer je ale taky důležitý. Ideálně byste po setmění už neměli používat normální osvětlení (tj silné stropní lampy), ale spíš něco u země, stojací lampy, které moc nesvítí (má to být jako že večer svítí u země oheň nebo nějaké svíčky a to je ok, versus když nad hlavou vám “pálí slunce”). Druhá věc je, že večerní slunce nebo ten oheň atd jsou červené. Nemají modrou složku. Na to existuje spousta filtrů na PC a červených brýlí a kde čeho - hlavní pointa je, že pokud jste totálně vyčerpaní z nekvalitního spánku, může pomoct večer omezit koukání do obrazovek a silné světlo.

Chytré hodinky

Spánek je ohromně klíčová věc ovlivňující všechno včetně všeho :)
Pokud byste to chtěli sledovat a zlepšovat nějak evidence-based pořádně, nakupte rodině chytré hodinky. Ukáže to průběh spánku, podíl hlubokého, … a pokud vyjdou katastrofální hodnoty :) tak to lze brát jako vodítko, že úpravy životního stylu k lepšímu spánku můžou vaši rodinu silně zazdrojovat. Pokud toto čte matka, která už se pátý rok nevyspala, a jen se směje – soucítím. Ale právě vy si možná už ani nepamatujete, jaké to bylo fungovat tzv normálně :) . Třeba by šla aspoň nějaká malá změna.

Proč cirkadiánní rytmus potřebuje světlo?

Nevíme. Asi původně v té Africe na rovníku je den pořád stejně dlouhý, tak to evoluce nějak podcenila. Orgánové hodiny, které toto řídí, sídlí někde v hypothalamu a když nemají ty informace skrz světlo, tak se rozjíždí. Jako by si myslely, že otočení Země kolem osy trvá vlastně 25 hodin. (Četla jsem hororovou story o rodičování dětí, které mají ten rytmus 25 hodin a nejde to nijak ovlivnit, ani melatoninem ani ničím - zkuste si to, matky, představit. Dítě usíná každý den o hodinu později než včera.) Ale normálně se to dá právě ovlivnit tím světlem :) tak i když to zní tak nepohodlně, myslím, že to stojí za to.

Bez lampy

Musí se to řešit takto technicky? Nemusí. V době předlampové to lidi samozřejmě také zvládali. Znamená to ale do 30-60 minut po probuzení jít ven a dostatečně dlouho (podle počasí) tam být. Cesta autem nebo MHD nestačí. Ve světlé části roku stačí jít pěšky do školky a podobně. Ale přes zimu to chce dlouho - nevím přesně - a to nezapadá do životního stylu většiny rodin.

Máte pocit sezónní deprese, když je tma?

Je náročné děti ráno probouzet?

Jak to kolem toho cítíte? Díky za sdílení

11/12/2023

Celý život holky čekají na péči. Protože tak pro nás, ženy, vypadá Láska. Že přijde někdo velký a silný a vezme tě, malou a slabou do náručí. Zachrání, vyléčí, postará se. Všechny chceme do náručí, pořád. Když je nám smutno a špatně, když je nám dobře a radostně, když máme správný den, i když vůbec ne. "Do náručí" - je univerzální lék na všechno: únava, deprese, smutek, hněv, pocit víny atd.
Ano, absolutně každá "zlá" žena je taková proto, že nemá, kdo by ji vzal do náručí. Nebo má, ale ten to nedělá. Jakákoli drzá paní ve frontě, jakákoli drbna, jakákoli přísná tchyně - jenom žena, o kterou se nikdo nestará. Možná někoho má, možná je dobrý člověk i snaží se o ní starat - ale ona to necítí, nenaplňuje ji to, nedokáže v tom utopit svou bolest. Variant "proč" je spousta.
Možná se sama zvykle braní, když ji někdo chce vzít do náručí. Možná se necítí být hodná péče. Možná vůbec nezná, jaký to je. Možná neumí poprosit o péči a jenom čeká, že na to ten dotyčný přijde sám. Možná zkouší všeho dosáhnout sama a být nezávislá. Každá žena má svůj důvod, proč zůstává bez péče. I když bývají ty, které fakt nemají nikoho - ale těch je vážně málo.
Žena, co zůstala bez péče a ochrany, stává se nejen zranitelnou. Je v podstatě nahá před celým světem. Musí přežívat, bránit se, být asertivní a agresivní, vždy držet štít. Taková žena vypíná své srdce, zmrazuje svou duši. Aby nevadily v přežití.
Jakékoli konflikty a hádky - je pokus ženy získat aspoň nějakou péči, nějakou pozornost. Nejčastěji - úplně divnými postupy. Například, vydíráním, manipulováním, obchodováním, svými úspěchy, hysteriemi, nekonečným shoppingem, jídlem, povolností. Takovým chováním žena křičí v divném jazyce "Vem mě rychle do náručí!" - ale jelikož jazyk nejde pochopit, muži slyší jenom křik.
Představte si jakoukoli ženu, se kterou máte těžký vztah – a pochopte, že ve skutečnosti ji jen scházela a schází péče. Hádá se a válčí ne z nudy, ale z vnitřní prázdnoty, bolesti a napětí. Šťastná žena, co má dostatek péče nikdy válčit nebude. Nepotřebuje být drzá, prosazovat se, plést intriky. Nepotřebuje nikoho do ničeho nutit. Vedle takových žen se cítí jinak, žije se jinak.
Moc péče v životě ženy je obrovská a je silnější, než její negativní minulost!
Bylo by super, kdyby „do náručí“ stalo oficiálním lékem, s receptem, který pak jde uplatnit. Dojít a dostat si to, co potřebuješ, bez zbytečných proseb a vysvětlení. Jsem nemocná, tady je předpis – tečka.
Nebo kdyby každou nešťastnou ženu posílali „do náručí“ jak do polepšovny. Kdyby za krizových a krutých časů rozdávali nejenom humanitární stravenky, ale i kupóny „do náručí“ - pro ženy. Protože pokud v krizi žena dokáže zůstat živá a šťastná, všichni ostatní si krize ani nevšimnou!
Bylo by super, kdybychom se my ženy naučily pečovat o sebe navzájem a „brát do náručí“, když je potřeba. Neřvat, nenadávat, ale v duchu objímat a opečovávat. Nakolik jednoduše to lze představit s cizími ženy, natolik těžký to je s vlastními příbuznými a blízkými, obzvlášť čím komplikovanější je vztah.
Aby matky neučily životu, ale braly dcery do náručí i když dceři je už 40. Obzvlášť když je dceři 40! Aby vyrostlé dcery občas braly do náručí své mámy, obzvlášť když máma zůstala sama. Nevymýšlely, proč se to tak dělat nemá, nesnažily se mámu udělat šťastnou – ale jen obklopovaly péči, s láskou a úctou.
Aby tchyně přijímaly do rodiny nevěst celým svým srdcem, bez hodnocení a soupeření. Obklopovaly láskou těch, které od nynějška budou dávat lásku jejím synům. Aby nevěsty dokázaly pochopit tchyně, které se jen bojí o své milované kluky. A vzaly se tak navzájem „do náručí“.
Můžeme si pomáhat všechny. Ženský kruh výměny lásky skrz „do náručí“. Jen zkuste darovat aspoň kapičku tepla každé ženě, kterou potkáte. V duchu či viditelně. Dle vlastních možností, po trošce, na pár vteřin. Zahřát vnitřním teplem a pustit do světa. Jak rychle by zmizely všechny konflikty a války!
A ten první a hlavní krok je – vzít do náručí sebe samých. „Starejte se o sebe, přece nelze přenechat tak důležitou věc cizím lidem!“ 🙂 Když začneme o sebe pečovat, dovolíme si dostávat péči od světa – ostatní taky začnou chtít o nás pečovat. To je zákon.
Bereme se do náručí, když v tichu čteme knížku, pečujeme o své tělo, chodíme na procházky, modlíme se či cvičíme, dáváme si oblíbený dortík či ovocný salát. Když jsme jen tak samy v klidu. Bez těchto okamžiků uvnitř nás roste napětí.
Můžeme čekat, než nás konečně zachrání muži, ale pro ně je to moc velké břemeno. Udělat z nešťastné ženy šťastnou nedokáže nikdo. Dokud ona sama nerozhodne, že stojí za to. A tehdy muž bude schopen znásobit její vnitřní bohatství, vzít ji do své milující náručí. Protože náručí nemůže být moc, předávkování není možné. Je to přirozený produkt, bez konzervantů a chemie, neškodí, ale jenom prospívá. Každé ženě.
A PRO MUŽE
Vždy pro ženu je nejpříjemnější, když do náručí ji vezme přesně ten, koho miluje. Buď je to otec, bratr, manžel, syn, kamarád, příbuzný…
Nevíte si s ní rady? Vemte ji do náručí.
Nevíte jak ji uklidnit? Vemte ji do náručí.
Nevíte, co s jejími zlozvyky? Vemte ji do náručí.
Už jste unavení se s ní prát? Vemte ji do náručí.
Chcete být uslyšen? Vemte ji do náručí.
Chcete dokončit válku? Vemte ji do náručí.
Chcete po ní něco (třeba, dobré jídlo)? Vemte ji do náručí.
Chcete být doma šťastný? Vemte ji do náručí a neustále držte!
Zacházejte s ní šetrně a citlivě. Nezneužívejte ji , Chraňte ji , Braňte ji , Milujte ji . A stane se vaším talismanem, vaším darem a vaší inspirací. Harmonie domovu začíná od ženy, kterou vy držíte v náručí.

od Komnata snů

24/11/2023

Hodně důležité téma, v článku jsou i odkazy, kde dále hledat informace. A příčin je vždy rozhodně vícero, mj. vidívám i nutnost zpracovat staré, ovšem stále probíhající, rodové/rodinné programy, které volají o pozornost.

Bití sama sebe pěstmi, vytrhávání si vlasů, řezání se střepy nebo žiletkou. Myslíte, že byste si určitě všimli? Ne nutně. Když už si někdo ubližuje, má zároveň cesty, jak viditelná zranění ukrývat. Nemluvě o tom, že sebepoškozování začíná obvykle ubližováním si...

23/08/2023

Naše těla reagují stejně, jen ne tak viditelně jako ten míček. Proto někdy přidávám působení ladiček k tomu, co děláme.

02/07/2023

Neznáme svůj příběh dopředu. Výzvou je ho přijmout takový, jaký teď je. A vnímat to dobré v sobě i okolo.

✨ Životní spokojenost, i když se nám nenaplní naše životní přání 👇

Je dobrá zkušenost, když se nám neplní naše sny. Tuhle zkušenost moc dobře znám. Je to takový dobrý zásek do příběhu, který jste slyšeli od dětství. Škodolibost života.
Od dětství už víte, proč budete jednou šťastní až do smrti a celý život za tímto momentem nevědomky jdete.
Snažíte se vystudovat tu školu, najít si toho partnera a mít ty děti a mít se dobře. A pak, pak to PŘIJDE! 🥳😍

A třeba se vám stane to, co mně, že se ty sny plní hodně nevšedně, krkolomně a některé chtě nechtě zůstanou nenaplněné.

A to potom stojíte před svým životem a ptáte se, co je špatně. S vámi, s životem, probíráte to s lidmi kolem, ti soucitně přikyvují a přemýšlí s vámi, kde co děláte špatně.
Přece celkem dobře vypadáte, je s váma sranda, nic závadného neukazují ani konstelace nebo terapie. Tak přece tu pro vás musi byt kousek toho štěstíčka!

No a kromě toho, že na tom makáte, manifestujete, meditujete, běháte a přesto nic, tak si dovolíte jednu troufalou myšlenku.

Že i když se neplní, co se plnit má a díky čemu konečně budete ok, tak že se cítíte vlastně dobře.
Věci nejsou, jak by měly být, ale z neznámého duvodu je vám fajn, kromě toho, že si nejste jistí, jestli jste opravdu ok takhle “neúplní”, jestli byste se neměli vic stydět, vic snažit, jestli vám něco neuniklo…

Den za dnem s tou neúplností žijete, např. jste stále single bez partnera svých snu, nebo děti se ne a ne narodit, nebo to poslání se vám ne a ne zjevit. A nejdřív pořád brečíte a připradáte si méněcenní, protože takový nenaplněný sen je prostě blbá věc.

Ale časem se třeba rozhodnete být spokojení, i když partner nepřichází, děti nepřichází, poslání nikde, roky utíkají a vrásky přibývají…

A najednou ucítíte, že třeba nemáte vždy pod kontrolou, co vám život nabízí, ale máte na výběr, jak se vnitřně cítit - buď dál bez naplněného snu nešťastná, nebo dál bez naplněného snu a se vší nedokonalostí SPOKOJENÁ.
A tohle je veliká úleva!

Obvykle k rozhodnuti “byt spokojena dej se co dej” potrebujeme desítky let a pouštění mnoha ocekavani a naucenych představ.

Ale nemusí to trvat tak dlouho, když se s tím netarabíme sami….

Víc vám napíšu již brzy . . . 🤩

Ted me zajima, co si vyberete vy?

15/06/2023

Není to jednoduché, ale je to potřebné

Zní Vám to jako protimluv? Podivujete se, proč odhánět člověka, kterého milujete? Inu, právě proto, že je toxický. Že zanechává za sebou, nebo spíše ve Vás spoušť. Jako by Vás pak pouto k té osobě ne posilovalo, ale oslabovalo či zabíjelo. A nejen Vás, i děti, které se na...

07/05/2023

Přesné vyjádření, jaký postoj nám pomáhá

"Čas od času si musím něco připomenout:

Není se mnou nic špatně. Mám vzorce, které se musím odnaučit, nové způsoby chování, které si potřebuji osvojit, a rány, které potřebuji vyléčit. Ale není nic špatně se mnou ani s jádrem toho, kým jsem. Jen se zkrátka odnaučuji celé generace bolesti a rozpomínám se na lásku. A to chce čas."

* * *
- Gabrielle Bernstein"

22/03/2023

Dobré rady pro psaní životopisu

Mám pro vás březnovou dávku tipů, jak drobnými úpravami zkvalitnit váš profesní životopis. Opět vycházím z toho, co mi v posledních týdnech přistálo na stole.

👉 Pokud máte ve svém CV sekci s názvem "Profil" nebo "Shrnutí profilu", upravujte ji vždy na míru pozice, na kterou se hlásíte. Vyvarujte se obecným řečem o tom, kdo jste a co hledáte. Je důležité, aby v této části CV zaměstnavatel našel průnik mezi tím, co on hledá a vy nabízíte.

👉 Pokud tam tuto sekci nemáte, přidejte si ji. Patří hned pod kontaktní údaje. V případě, že ji napíšete dobře, bude to ta nejpůsobivější a nejvýkonnější část vašeho životopisu.

👉 Dejte si pozor na velikost písma, kterým máte napsané svoje jméno. Pokud ji přestřelíte, nejspíš to bude zaměstnavatel (většinou nevědomě) vnímat jako znak přebujelého ega.

👉 Nepoužívejte jako kontaktní e-mail svoji pracovní adresu. Obvykle nepůsobí dobře ani použití e-mailu na vlastní webové doméně. Tím spíš, když o předmětu činnosti, kterou komunikujete na svém webu, nemáte v CV žádnou zmínku.

👉 Pokud je to možné, nepoužívejte v CV oborové zkratky či oborový žargon. Váš potenciální přímý nadřízený jejich význam nejspíš bude znát, náborář velmi pravděpodobně ne.

👉 Máte za sebou několik let relevantní praxe? Pak zařaďte sekci Vzdělání až za sekci Praxe, nikoliv před ni. Vaše zkušenosti a úspěchy zajímají zaměstnavatele víc než vaše vzdělání. Tím spíš, pokud jste studovali jiný obor, než ve kterém působíte.

👉 A evergreen: Pozor na nejednotnost ve formátování. Jsou to drobnosti, ale když nemáte CV v této oblasti vyladěné, jen stěží přesvědčíte zaměstnavatele o své pečlivosti a důslednosti.

Nějaké otázky či nejasnosti? Ptejte se.





_______________________________✒

👉 Jsem kariérová poradkyně s celostním přístupem.
❤ Spolupráce se mnou vám zkrátí dobu hledání nové práce na minimum, ušetří měsíce (často i roky) strávené v nevyhovujícím zaměstnání a mílovými kroky vás přiblíží k tomu, abyste byli v profesní oblasti konečně spokojení.