28/04/2026
Nepracuji v porodnici, a přece se mi pod rukama pravidelně rodí lidé. Malí i velcí, bez rozdílu. Přirozeně i císařským řezem. Naposledy včera.
Porod a jeho průběh je – nejen dle mých pozorování – naprosto zásadní událostí. Vše, co při něm bylo moc, málo, brzy, pozdě, pomalu nebo příliš rychle, se nesmazatelně propisuje do paměti našeho těla. Tento hluboký otisk pak ovlivňuje naše každodenní fungování, chování i to, jak reagujeme na svět kolem sebe – v dětství i v dospělosti.
Při porodu je ve hře tolik sil a faktorů, že jeho zvládnutí (a někdy i pouhé přežití) je tím největším životním vítězstvím. Pokud vše proběhne hladce, je to zázrak. Často si ale neseme skrytá traumata, která se později projevují jako špatné držení těla, úzkosti, nevysvětlitelné strachy nebo neustálé vnitřní napětí.
Když tělo vypráví svůj první příběh
V kraniosakrální biodynamice se často setkávám s tím, že tělo si pamatuje detaily, které naše vědomá mysl dávno zapomněla. Zde je pár příkladů z mé poslední praxe, kdy se zdánlivě nesouvisející potíže ukázaly jako ozvěny porodu:
- Zaseklý krk a chronické napětí krk/bedra: častý případ, který má kořeny v uvíznutí, příliš dlouhé době záklonu nebo v obtočení pupeční šňůrou.
- Celoživotní naštvání na celý svět: klient, který cítil neustálý odpor vůči okolí. Na lehátku se ukázalo, že jde o „naštvané miminko“ – jeho očekávání o tom, kdy a jak se chce narodit, bylo narušeno vyvoláním a lékařským zásahem a tento pocit nesvobody a bezmoci se stal jeho životním nevědomým postojem.
- Slabost v nohách; malá iniciativa: u porodů císařským řezem občas chybí ten první impulz použití„vlastní síly“ a zapření se nohama do porodních cest. Člověk pak v dospělosti může mít pocit, že mu v životě chybí tah na branku a stabilní základ pod nohama.
- Trávicí potíže a „ochranný“ tuk na břiše: klientka řešila dlouhodobé problémy s trávením a tuk v oblasti břicha, který nešel nijak shodit. Během terapie se ukázalo, že jde o téma pupeční šňůry. Pokud byl pupečník odříznut příliš brzy, nebo došlo k šoku, tělo si vytvořilo „brnění“ (tuk) a systém zůstal v nastavení nedostatku a odcizení od matky. Po zpracování tohoto traumatu se břicho konečně uvolnilo a s ním i pocit, že na světě „není dostatek“.
- Věčné pozdní příchody: ano, poznávám se😃. Ano, i náš vztah k času může být porodním vzorcem. Pokud byl příchod na svět příliš pomalý, nebo naopak násilně urychlený, může se to v dospělosti projevovat jako chronický problém s termíny a dochvilností.
Síla porodního zážehu
Možná se ptáte, proč má jeden moment před lety takovou moc nad naším dnešním životem. V biodynamice pracujeme s konceptem tzv. porodního zážehu (Birth Ignition). Děje se během porodu a bezprostředně po něm, kdy miminko udělá první nádech. Třetí mozková komora (hlava), srdeční centrum (hrudník) a pupeční centrum (břicho) se energeticky rozsvítí a propojí, jedná se doslova o výbuch do plného sebeuvědomění a samostatné existence. První velké samostatné vítězství, plné sebeuvědomění a jasný vzkaz sobě i světu: „Jsem tady a mám sílu zvládnout svůj život.“
Pokud tento zážeh neproběhne plně nebo jen částečně (např. u náročných porodů nebo císařských řezů), tato jiskra v nás může doutnat jen napůl a projevit se jako nedostatek životní iniciativy, pocit odpojení, pocit nedostatku energie nebo obtížného prosazování se.
Nový začátek na lehátku
Kraniosakrální biodynamika dokáže tyto staré vzorce jemně oslovit po 5, 10 i 50 letech. Inteligence těla nás během terapie často sama vezme zpět k momentu průchodu porodními cestami. Ne proto, abychom znovu trpěli, ale abychom proces v bezpečném prostředí doprožili, uvolnili a dokončili.
Tělo tak může odložit starou zátěž a nastavit si nové, svobodnější vzorce pohybu i bytí.
Z lehátka pak zpravidla vstává „úplně nový člověk“ 😇 – lehčí, uvolněnější, růžolící, rozzářený a radostný.
Váš porodní příběh už byl napsán a jestli jej neznáte, zeptejte se mámy. Dokončení pak můžeme zvládnout při kraniálce, aby Vám bylo dobře na světě.
