27/05/2022
Sotva začal den a... už je šest večer.
Sotva přišlo pondělí a už je pátek... a měsíc už je pryč... a rok je skoro u konce... a již uplynulo 40, 50 nebo 60 let našeho života... a uvědomujeme si, že jsme ztratili rodiče, přátele... a uvědomujeme si, že je příliš pozdě se vrátit.
Takže... Zkusme si navzdory všemu užít zbývající čas.
Hledejme aktivity, které nás baví.
Dejme trochu barvy do naší každodenní šedé.
Usmívejme se nad maličkostmi v životě, které nám dělají dobře v duši.
Navzdory všemu si musíme i nadále s klidem užívat tento čas, který nám zbývá. Zkusme odstranit překážky.
Udělám to, až ...
Řeknu to, až ...
Popřemýšlím o tom, až ...
Vše necháváme na později, jako že "potom" tady ještě bude.
Protože nerozumíme tomu, že:
Potom káva vystydne...
Potom se ti změní priority ...
Potom se kouzlo zlomí...
Potom zdraví odejde ...
Potom děti vyrostou...
Potom rodiče zestárnou...
Potom se na sliby zapomene...
Potom se den stává nocí...
Potom život končí...
A pak už je často pozdě....
Takže... Nenechme nic na později...
Protože pokud stále čekáme, můžeme ztratit ty nejlepší chvíle,
ty nejlepší zážitky,
nejlepší přátele,
nejlepší rodinu...
Ten den je dnes. Ta chvíle je teď.
Už nejsme ve věku, kdy si můžeme dovolit odkládat to, co je potřeba udělat hned...a usmívejme se pro sebe a na sebe 😉
pr
