30/05/2026
AKTUÁLNÍ KOLEKTIVNÍ ENERGIE PODROBNĚ (navazuje na předchozí příspěvek, případně si přečtěte)
Místy včera polevilo, aby dnes opět zesílilo. "Vidím trávu růst tam, kde nic neroste." "Neklidné nitro je silně reaktivní." "Napětí vnější se spojuje s vnitřním, s nevyřešenými tématy a emočními zraněními." Někdo cítí tyto dny hodně tělo - tlaky, bolesti, diskomfort, pocit divna. Někdo cítí zvláštní směs emocí, i podle toho, co se mu v nitru aktivně otevřelo. Smutek, pocit vychýlení z rovnováhy, pocit vychýlení celého světa, jakoby byl nakřivo nebo rozdělen na dva, které se podivně překrývají. To poslední za mě vytváří právě astro-konstelace, která nás kolektivně vrací skrze podobnost do kolektivní minulosti. Najednou je tady přítomná energie, která náleží do jiné časové roviny. A podivně se to s přítomností proplétá. Vytváří místy až pocit neskutečna nebo divného snu, ze kterého se nelze probudit.
Moje kamarádka se mě zeptala: "Proč se to děje?" Děje se to proto, že se jako kolektiv vyvíjíme a součástí našeho postupu jsou i tyto astro-vlivy a nejen ony. Působí toho na nás tady skutečně dost.
V tématice aktuální energie vnímám následující: Abychom se mohli jako lidstvo posunout, musíme skrze právě tu často těsnou, znovu-probuzenou a velmi silnou prožitkovou zkušenost pochopit. Silně vystupuje téma polarizace do dvou táborů. V různých oblastech. Lidé bojují za dobrou věc, ale v zájmu té dobré věci říkají: "Lidé jsou zlo." "Největší pohroma nastala, když se člověk začal množit." nebo konkrétně: "Ať Tvoje děti umírají v bolestech." "Jsi zlo." "Jsi nepotřebný omyl." "Přejeme Ti, abys trpěl, přejeme ti smrt." V silných emocích, které jim spouští právě to jejich nejniternější, nejcitlivější téma, vypouštějí do kolektivního pole nenávist, zášť, odpor, hněv. Nevidí v tu chvíli, že nejsou odděleni, nýbrž propojeni. Nevidí, že jsou také lidé. Dělí se na dva tábory. Není tam schopnost nadhledu, klidu, pozorovatele. Není tam pochopení.
Když se objevují silné další vlivy jako v tyto dny, vše zesiluje násobně. Pole je napjaté k prasknutí. Proto ten tlak, ty bolesti, ty pocity - někdo podrážděný, jiný hluboce zarmoucený. Otázky po smyslu, po tom, kam jako lidstvo spějeme a pocit, že to s námi není dobré.
Často se s tím opakuji, ale je jediné řešení: Každý sám za sebe, každý sám do sebe - prozkoumat svá témata a ač je to těžké - to, co vidím kolem a hluboce se mě dotýká - vnímat také jako dar. Dar pro spatření toho tématu v sobě. Nedívat se pak ven, ale dovnitř a řešit příčinu toho, proč mám tak silné emoce. V takto silné dny kotvit denně vnitřní stabilitu, denně praktikovat. Stahovat pozornost dovnitř, stáhnout se z okolního dění.
Nebojte, již brzy se přehoupneme a bude to zase... jiné. Pro někoho fajn, jinému to ještě může chvíli trvat. Podle toho, kdo se dokázal uvolnit, nebojovat, přijmout. Kdo chtěl v sobě vidět a hojit. Kdo se kotvil a kdo ne.
To, co se děje - individuálně i kolektivně - to je vždy příležitost. Pamatujte si třeba jen jediné slovo: KLID. Vracejte se do něj. Je to nevyčíslitelná hodnota.