Bright Future Dimension

11/10/2025

Ahoj, jsem ježčí mládě, můžete mi říkat třeba Bodlinka. Prozřetelnost mě dnes zavedla před dům jedné hodné rodiny, která zrovna přijížděla domů, vzali mě dovnitř a dali mi najíst. Prý už se tady o ježky starají. Říkají, že jsem moc malý na to, abych to zvládl venku a protože mají vše, co potřebuju a záchranné stanice jsou přeplněné, zůstanu u nich do jara. Vážím jen 193 gramů a maminku a sourozence jsem někde ztratil. Potřeboval bych vážit nejméně půl kila, abych se zvládl připravit na hibernaci. Když jsem přišel, byl jsem hodně zablešený, teď už jsem v pořádku 🙂 Takhle mi chutnalo, když mě přinesli a už mi dovnitř chystají i domeček a mazlícího plyšáka, aby mi připomínal maminku. Mám tam voňavé seno a taky hodně jídla. Už jsem snědl druhou misku. Držte mi palce, abych to do jara dobře zvládl 🪽

04/10/2025

A k tématu rozpomínání se na to, kým jsme (viz předchozí příspěvek) přidávám dnes ještě jeden příběh - připomeňte si jej se mnou:

O DUŠI, KTERÁ BYLA STÁLE NESPOKOJENÁ
Byla jednou jedna duše na životní pouti, která se svými touhami a následky žití připoutala k opakování životů na Zemi. Jako to na Zemi chodí, pokaždé prošla závojem zapomnění. Když se narodila bohatá, stěžovala si, že na ni rodiče nemají žádný čas. Měla všechno materiální, ale chyběla jí láska. Celý život pak v druhých hledala lásku a pozornost a bloudila, protože neviděla, že si lásku může dát ona sama. Nakonec pohlížela s despektem na vše materiální i na bohaté lidi. Přála si narodit se raději jako chudá a mít rodiče, kteří se jí budou věnovat. A tak se v příštím životě narodila jako chudá, milujícím rodičům. Ale neměla zdaleka vše a mnohé si musela odpustit. Záviděla jiným dětem jejich věci a zase nebyla spokojená. Když dospěla a začala pracovat, stále se dívala očima nedostatku, a nakonec ve stáří opustila život plná zášti a křivdy, včetně zlosti na své rodiče, kteří se podle ní měli snažit víc. Opět si přála mít víc peněz a skutečně se narodila rodičům, kteří pěnez měli dostatek. Ale energie její zášti a křivdy způsobila, že se narodila podobně zraněným rodičům a počas dětství zažila s rodiči různá příkoří vlivem jejich chování. Nepamatovala si, jak se v minulém životě chovala a nepochopila, že zažívá to, co sama vytvářela svými činy a myšlenkami, ani co má změnit, ani neviděla, že by mohla skrze sebe přinést rodině i světu jinou energii. A tak opět prožívala život plný pocitových křivd, cítila se odmítaná a sama, i když měla partnera a děti. Začala se ale ptát sama sebe, proč tomu tak je, proč to zažívá. Uběhlo ještě pár životů než pochopila více a posunula se, a nakonec si i přála porozumět některým lidem. Tak se stalo, že v některých životech stála v jejich botách a mohla poznat, co cítili. Ne vždy porozuměla, ale s každým životem se posouvala, protože se ptala svého nitra a hledala cestu. Někdy trpěla fyzickými potížemi, jindy ji trápily více pocity. Ale postupně se začínala zdokonalovat a její vědomí rostlo...
Není zde žádný boží trest, je zde zákon příčiny a následku. Co dáváme ven, to se k nám vrací. Kdy se tak stane, to záleží na mnoha faktorech. Vězte, že je důležité učit se dívat pod povrch, namísto touhy upřené na životy jiných, protože nevíte, co za tím stojí, ani proč máte prožívat život, jaký je. Dokud se člověk nenaladí na duši, nemůže porozumět tomu, proč se narodil do určitých podmínek, jakou lekci se má naučit - ani to docenit. Někdo vidí u druhých velký duchovní růst a přeje si to samé, ale není napojený na duši, aby viděl, že úkolem tohoto jeho života je sbírat praktické zkušenosti a postavit v sobě pevné základy, nikoli být odpojený od těla a žít mimo realitu. V dnešní době také přibývá lidí, kteří nejsou spokojeni se svým vzhledem nebo pohlavím a činí někdy i velké změny, aniž by se ptali svého nitra proč. Stává se, že duše prožije mnoho životů v jednom pohlaví a když potřebuje zkušenost v opačném, necítí se v těle dobře. Vše je nové a zvláštní. Podobně na psychické rovině bývají lidé nespokojení se stavem svých životů a chtějí něco jiného. A duchovně rovněž.
Je důležité ladit se na duši a pokušet se porozumět tomu, co člověk v životě má. Někteří se potřebují učit vděku, jiní mohou potřebovat uchopit odpovědnost a sílu a měnit aktivně stav svých životů. Vše bude ale slepé a někdy i zkomplikuje vývoj nebo bude třeba opakování proto, že člověk kráčí životem dle svých aktuálních pohnutek, aniž by se učil dívat pod povrch. Když se začnete na své současné životy od jejich samotného počátku dívat s otázkou: "Proč jsem to měl zažít/proč jsem to potřeboval"...a nakonec i s otázkou: "Co zde mám vytvářet, co se mám naučit" - s pozorností upřenou nikoli na ostatní, jak to mají oni, ale dovnitř, můžete v rámci jednoho života učinit významné pokroky. Také buďte bdělí při vytváření svých tužeb, neboť ty vás poutají k Zemi 🫶

04/10/2025

Když přijdeme na tento svět, jsme přesně v té energii, v jaké máme být pro svoji životní Cestu. Bohužel na světě se stále ještě objevuje mnoho lidí, kteří v sobě nesou emoční zranění a rodovou zátěž. A tak se děje, že na mnoho dětí taková zátěž skrze jejich rodinu působí a ony postupně zapomenou. Uvěří příběhu jiných o tom, kdo jsou.
Rodina nás tvaruje. Energií rodičů a jejich vnitřními tématy, které ještě nevyřešili, atmosférou, zvyky, nevyslovenými očekáváními. Někdy i bolestí. Mnozí se přizpůsobí, protože si přejí být milováni. Učíme se, co se smí. Co neříkat. Kdy se usmát. Co dělat a co ne. A tak pomalu zapomínáme. Kým jsme byli, než jsme se naučili být tím, koho z nás chtěli mít.
Rosteme. Studium, práce, možná vlastní rodina. Každý další krok dál od středu. Všechno dává docela smysl — až na ten tichý hlas uvnitř, který někdy šeptá: „Takhle jsi to přece necítil/a, když jsi byl/a malý/á.“ „Tohle nejsou tvoje slova.“ „Tady nejsi doma.“ V důsledku zapomnění se řada lidí zabývá činnostmi, které jsou často na míle vzdálené tomu, proč sem přišli nebo se nechají okouzlit pozlátky, které nabízí hmota.
Vnitřní hlas se tu a tam hlásí o slovo skrze pocity, zapojuje i tělo, které vysílá různé signály. Někdo ten hlas umlčí úplně. Jiný ho začne poslouchat. Pomalu. Krok za krokem. Skrz terapii, samotu, přírodu, psaní, pohyb. Cokoli, co ho přiblíží zpět k sobě.
A tak jednou můžete zjistit, že to, co jste měli celou dobu schované hluboko uvnitř, nebylo zlomené ani špatné. Bylo tiché a čekalo, až přijde jeho čas. A až budete připraveni si vzpomenout.
Pokud byste chtěli na cestě rozpomínání si na to, kým opravdu jste, nějakou podporu, můžete si připomenout nebo vyzkoušet mou vedenou meditaci na Napojení na vesmírný klid a smysl života, kterou najdete na YT kanále Brigth Future Dimension 💜

01/10/2025

JAK ZVÍŘATA VNÍMAJÍ NAŠE EMOCE A MOHOU Z TOHO I ONEMOCNĚT
Zvířata, která milujeme, psi, kočky i další jsou s námi propojena. Někdy až tak hluboce, že do sebe přejímají naši bolest, i když bychom je o to nikdy nepožádali nebo bychom je nechtěli zatížit. Zvířata nevnímají svět tak jako my. Nepotřebují slova ke komunikaci tak jako my, neváží si nás podle našeho výkonu, nežijí podle plánů, které si vytváříme do budoucnosti, žijí a vnímají teď a tady. Vnímají nás přes naše vibrace, rytmus těla, řeč těla a očí. Poznají smutek, i dříve než ho stihneme přiznat sami sobě. Cítí napětí v místnosti, i když se na tváři snažíme držet úsměv.
Pokud žijí v prostředí, kde je hodně napětí, hádky mezi lidmi nebo si jeho člověk (záměrně nechci říkat pán) v sobě odžívá silné emoce - smutek, bolest, různé strachy, vztek, zášť, emoční zranění jako je opuštění, křivda, zrada - vnímá tuto energii na sobě a v sobě. Pokud je to mladé zvíře, které je více dynamické, více extrovertní - ano, i na zvířata a jejich založení mají vliv různé faktory, včetně konstelace narození - může se mu dařit ze sebe nahromaděný stres dostat pohybem, kousacími hračkami apod. Pokud se jedná o zvíře, které je více introvertní nebo nemá možnost stres "vyběhat", může se ukládat uvnitř. Záleží také velice na tom, jak dlouho disharmonie v prostředí nebo v člověku trvá.
Bohužel dnes mnoho lidí svým psům a kočkám vůbec nerozumí - ať už proto, že netuší, že psi a kočky mohou zrcadlit jejich vnitřní stav podobně jako to dělají malé děti nebo proto, že jim schází empatie nebo nemají otevřené srdce a nezabývají se hlubšími otázkami. Čím blíž je zvíře ke svému člověku, čím užší vazbu si k němu člověk vytváří, tím více zvíře vnímá jeho emoce a vnitřní stav. Není náhoda, jak se zvíře chová. Často slýchám věty jako: "Chová se teď najednou jako blázen, vše kouše." nebo "Vyjíždí na jiné psy." nebo "Bojí se jiných psů." nebo "Je teď nějak apatický, nepoznávám ho." - aniž by člověk dal do souvislosti to, co on sám cítí v současné době, co prožívá aktuálně ve svých vztazích, práci apod. nebo kupř. jak se chová/ choval a co cítí/ cítil při kontaktu s jinými psy on sám, pakliže se jedná o projev psa vůči jiným psům. Pes vnímá také náš postoj vůči určitým lidem a situacím a může se podle toho zachovat. Někteří lidé své psy za některé projevy zrcadlení trestají. Případně je trestají proto, že neporozuměli určitému jeho chování. Zvíře s námi přitom stále čile komunikuje. Jenže mnoho lidí má co dělat samo se sebou, natož aby dokázali vnímat takto jemnou a specifickou komunikaci. Samozřejmě hrají roli také další faktory jako je plemeno psa, věk zvířete, to, zda je pes osvojen až jako dospělý a má již předchozí zkušenosti, které jej ovlivnily, výživa, prostředí apod., ale o tom tento příspěvek není. Je o tom, že psychika zvířat je velmi důležitá, o podpoře uvědomění, že my lidé svými vnitřními stavy působíme na zvířata, která máme okolo sebe a o tom, že nikdy není náhoda, jak se zvíře chová (samozřejmě nejen v důsledku kontaktu s námi, ale i s jinými podněty) a že není náhoda, jakými fyzickými nebo psychickými potížemi začne trpět nebo trpí.
Podle charakteru potíží, podle zasaženého orgánu apod. můžeme poznat, co se ve zvířeti odehrává. Klíčem ke zlepšení potíží je otevření se zvířeti, snaha mu porozumět, nespokojit se s běžnými vysvětleními klasické veterinární medicíny - podobně jako se s tím můžeme potkat u lidí se západní medicínou. Obojí umí pomoci v řadě akutních nebo úrazových stavů, ale mnohdy obtížně hledá odpovědi na potíže chronické nebo nevěnují pozornost psychice. Tak tomu zkrátka je. Psychika je přitom u lidí i zívřat nesmírně důležitá a zaslouží si mnohem větší pozornost. Neplatí to jen pro zvířata tzv. domácí, ale i divoká. Zvířata jsou velmi vnímavá a lze s nimi navázat hlubší komunikaci.
Když se začnete na svá zvířata dívat jako na své zrcadlo, mnohé se vám může osvětlit. Možná také získáte motivaci pro změnu svých vnitřních stavů, pro vnitřní léčení nebo pro postavení se čelem potížím nebo tématům, které vás v životě trápí.
Hodně zdraví a lásky všem zvířatům 💜

29/09/2025

„Milovat druhého je možná nejtěžší úkol, který nám byl svěřen – poslední, konečná zkouška a důkaz, práce, pro niž se stáváme jinými učícími se.

Láska je práce na sobě samém, která vyžaduje hlubokou osamělost, bdělost a sílu.
Lidé se často pokoušejí milovat, aniž by nejprve udělali práci, která by je učinila schopnými milovat – tedy bez toho, že by pochopili sami sebe.

Bojíme se být sami, a tak hledáme druhé, abychom se před sebou skryli. Ale vztah, který je jen únikem, není skutečným spojením.“

(Rainer Maria Rilke, z Dopisů mladému básníkovi)

20/09/2025

Četli jste včerejší příspěvek o mladém umělci Esym, který v sobě nese silnou vizi dělat svět lepším místem, kterého mi synchronicita přinesla do cesty? Kéž ta skutečnost vám dává naději, že i když možná nejste na místě, kde byste si přáli být, i když vaše představy neodpovídají skutečnosti, synchronicita si vás vždy najde. Ale najde si vás jen tehdy, pokud budete naladěni dovnitř. Pokud se nenecháte strhnout frustrací, rychlým tempem. Pokud se dokážete pravidelně nořit z hmotných záležitostí a nacházet klidný přístav uvnitř sebe. Pak vás synchronicita nemine, ať budete kdekoli 🙏

19/09/2025

SILNÝ VZKAZ PRO VÁS
Včerejšek byl dnem tří devítek. 18 = 1+8 =9, 9 jako číslo měsíce a číslo roku 9. Devítky symbolizují konec cyklu, přechod k novému začátku a důležitý životní milník. Trojité devítky v sobě nesou hluboký duchovní význam, moudrost, soucit a vedení, které připravují na další fázi života. Je to výzva k dokončení úkolů, opuštění toho, co již neslouží našemu růstu a k přijetí nových příležitostí s otevřeným srdcem.
Vnímali jste včerejší energii? Co vám přinesl včerejší den? Pro mě včerejšek začal jako docela běžný den. To, co ke mně přišlo později nebo spíše k čemu jsem byla přitažena, k čemu jsem měla být přitažena, neslo pro mě tak hlubokou duchovní energii, že se to slovy nedá vyjádřit. Alespoň se o to pokusím. Nese to vzkaz i pro vás všechny. Obvykle mívám hluboké vjemy, transcendentální prožitky nebo vize v meditaci nebo při některém z cvičení. V přírodě nebo v ústraní. Toto se přihodilo v realitě běžného žití. V centru Prahy, na místě, kde bych takový prožitek vůbec nečekala. A možná právě o to jde.
Ten den jsme s dcerkou jely do Prahy k zubaři. Když nepočítám tréninky v okrajové části Prahy nebo třeba návštěvu zubaře dvakrát do roka, do Prahy nejezdím. Centru se vyhnu velice ráda :-) Ale právě v centru jsem se včera pohybovala. Už jsme se vracely k parkovacímu místu a vcházela jsem dveřmi do budovy, když mě něco doslova zastavilo. Byly to zpěv a hudba jednoho muže. Před lety jsem v centru Prahy měla kancelář a slyšela jsem mnoho pouličních umělců. Někteří hráli a zpívali krásně. Tohle ale bylo jiné. Bylo to, jakoby mě zastavila silná energie. Otočila jsem se zpátky a přišly jsme blíž. A pak už jsme tam obě jen stály a byly. Ani jedna z nás nechtěla odejít. Cítila jsem, jak mi energie hudby, hlasu i vibrace toho muže působily na srdce a cítila jsem silný pohyb energie v páteřním kanálu. Bylo to, jakoby skrze něj a synchronicitu přišel vzkaz od těch, kteří mne podporují. Ten vzkaz by ve slovech zněl asi jako: "Má obrovský smysl, že děláš to, co děláš." Propsal se do každé buňky v těle a každé z nich vdechl jasné světlo. Znovu jsem pocítila nepopsatelně hluboké spojení s posláním a vizí, které po tolika letech mé práce mezi lidmi místy zeslábly skrze kontakt s těmi spícími a utrpením světa. Vnímala jsem jasně, že ten mladý muž je také pracovníkem světla. Světlo z něj zářilo na všechny strany. Pozorovala jsem, jací lidé se okolo zastavují. Muž v obleku, do kterého byste to neřekli si nenápadně podupával nohou a neuměl se odtrhnout od místa. Jiná žena plakala. Další žena stála plně pohroužená do energie toho okamžiku. Také další muž s plnovousem se zastavil jakoby ani nevěděl proč, ale nemohl si pomoci. Netuším, zda skrze nahrávku ucítíte tu energii, možná tam byla přítomna jen pro některé z nás nebo se propojila s něčím uvnitř nás a skrze synchronicitu. Ale možná přece jen něco budete vnímat, i když nahrávka nedokázala zachytit tu čistotu hlasu, zvuku, vibrace...
Když jsme jely zpátky autem, protože už jsme musely, ačkoli bychom tam vydržely stát hodiny, dcerka mi četla o tomto umělci. A já cítila, jak dokonale to odpovídá tomu, co jsem tam cítila. Cítila jsem radost z toho, že na světě je mnoho pracovníků světla, kteří se různými způsoby pokoušejí udělat svět krásnějším, světlejším a lepším místem. Toto je můj záměr dnes pro vás - přenést na vás tu energii ujištění, že nejste sami na své snahy. Muž jménem Esy byl projevem té nádherné energie, která skrze něj ke mně promlouvala hlasem, který nelze zachytit žádným lidským smyslem. Cítila jsem potřebu vám říct, že vše, co děláte, vše, oč se snažíte na svých cestách, MÁ HLUBOKÝ SMYSL. Chtějí, abyste to věděli.
Esy má 24 let a je z Moldavska. Cestuje různě po světě, vždy se někde zastaví a hraje lidem na rušných ulicích s vizí přínést radost a světlo. Připadá mi úžasné, že šel za hlasem svého srdce a duše. Jako i já kdysi. Jako možná někteří z vás. Jako možná někteří z vás v této době slyší vnitřní volání a váhají... Esy na sobě stále pracuje. Toto je pár slov od něj: "Mým smyslem je přinášet lidem do života trochu více radosti, úsměvů a dojemných okamžiků. V rušném prostředí velkých měst chci vytvořit prostor, kde si lidé mohou odpočinout, nadechnout se a pocítit něco skutečného – i když jen na chvíli.
Miluji hraní a zpívání, zejména ráno, kdy jsou lidé na cestě do práce, unavení a mrzutí. Opravdu věřím, že všichni děláme svět lepším, bez ohledu na to, jakou práci děláme. Chci, aby tito stateční lidé, kteří se každý den probouzejí, aby svět fungoval, věděli, že dělají skvělou práci a že jsou důležitou součástí tohoto krásného světa, ve kterém žijeme.
Pro mě je největší odměnou vidět, jak se někomu rozjasní tvář, když uslyší moji hudbu. Hudba je můj způsob, jak se spojit s lidmi, šířit lásku a připomínat světu, aby zpomalil a vnímal. Děkuji, že věříte v můj sen a jste součástí této cesty. Společně můžeme udělat svět jasnějším a radostnějším místem!" Esy

15/09/2025

Pro ještě více inspirace a celostní růst sledujte také můj instagram, kde najdete odlišný obsah 🏞️🪽💨

1,706 Followers, 66 Following, 94 Posts - See Instagram photos and videos from PhDr. Veronika Neumannová ()

15/09/2025

O UMĚNÍ PŘEVZÍT VLASTNÍ ZODPOVĚDNOST VE VZTAZÍCH

Pro harmonii a růst ve vztahu je důležité přijmout zodpovědnost za své:
 pocity a postoje
 chování a rozhodování
 touhy a myšlenky
 hranice a hodnoty
 lásku a obdarování

Pokud chybí zodpovědnost, vina se přesouvá na někoho jiného. Místo růstu se množí vzájemná obviňování nebo se od druhého neoprávněně požaduje náhrada. Například pokud jeden z páru nepřijme zodpovědnost za to, jak se cítí, obviňuje svého partnera, kdykoli si připadá nešťastný. Uvažuje takto: „Když je mi špatně, někde děláš chybu ty.“ Zralý a hotový člověk nejen přebírá zodpovědnost sám za sebe, ale požaduje totéž od těch, které miluje. Hotový člověk se chová dospěle. Je schopen lásku nejen brát, ale i dávat. Je nezávislý a soběstačný, je zodpovědný, schopen řešit problémy a vyrovnat se i s nezdary, žije podle zvolených hodnot. Pokud do partnerství a manželství vstupují lidé, kteří se nechovají dospěle, ale mají ještě dětské nároky, vztah se hroutí.
Mnozí lidé do parterských vztahů nevstupují na základě zralosti a síly, ale z nezralosti a slabosti. Přimykají se k někomu, aby získali, co sami nemají. Očekávají, že partnerstvím se jejich nedostatky zacelí a stanou se úplnými. Je v pořádku se doplňovat, to ano – ale pokud někomu chybí podstatný prvek dospělosti, partnerství to samo nespraví. Je jasné, že každý má jiné dary, schopnosti, sílu, zkušenosti atd., ale pokud je někdo nezralý v základní věci, v osobnosti – druhý to těžko nahradí. Nelze využívat druhého člověka k vyvažování nerovnováhy ve svém charakteru – to nefunguje. Každý člověk je sám zodpovědný za odstranění svých nedostatků.
Příklad: Byla na firemním večírku a tu se to stalo. Uviděla příjemného, silného a asertivního muže, z kterého sebejistota jen zářila. Vypadal, že přesně ví, co dělá. Byla jím okouzlena. Přiblížila se k okruhu jeho známých, byla mu představena a její prvotní okouzlení na konci večírku ještě narostlo. Začali spolu chodit. On byl pro ni stále příjemný, silný a asertivní, i když měla chvílemi pocit, že je silný až moc a neposlouchá, co mu ona říká. Ale zamilovanost tato varování přehlušila a to, jak ho potřebovala, bylo mocnější, než její rozum a schopnost vidět pravdu.
Brzy se vzali a to, co jí kdysi k němu tak mocně přitahovalo – se pro ni stalo nejhorší noční můrou. Ve skutečnosti byl víc než jen silný a asertivní, byl pokrytecký a panovačný. Stále byla od něho jenom „válcována“ – časem se dostali do hluboké krize.
Ona byla přitažlivá, společenská a oblíbená. Ale měla jednu slabost. Přespříliš se přizpůsobovala druhým, nebyla schopna obhájit samu sebe a obhájit to, co potřebovala a chtěla. V této oblasti byla nezralá, protože vyrostla pod nadvládou panovačného otce a nevypěstovala si schopnost čelit sobectví druhých. Místo toho, aby tuto vlastnost rozvíjela u sebe – našla ji u něho. Proto v sobě pocítila takovou plnost, když uviděla jeho sílu. Ale když ji on začal válcovat svými panovačnými sklony, pocítila k němu zlobu a odpor. Oba byli nedozrálí jedinci. Svou neúplnost se snažili vyřešit splynutím s někým, kdo měl to, co jim chybělo. A bojovali v druhém s tím, s čím se nedokázali vypořádat v sobě.
On musel vyrůst a čelit svému sobectví, své neschopnosti slyšet a respektovat její „ne“; ona se musela naučit být asertivnější, otevřeně vyjadřovat své názory a v klidu zvládat konflikty, k nimž docházelo, když se ozvala o svá práva. Musela vyrůst z malé holčičky, která potřebuje tatínkovo velení, v dospělou ženu, která umí rozhodovat sama.
K růstu žádné zkratky nevedou. Ani manželství či partnerství není takovou zkratkou růstu. Do zralosti nelze naskočit jako do vlaku, tím, že se člověk ožení nebo vdá. Je rozdíl v tom, když se partneři doplňují svými dary a schopnostmi – a v tom, když se jeden na druhého pověsí z důvodu, že mu něco podstatného v osobnosti chybí. Abyste se svým partnerem mohli být skutečně „jedno“, musíte být samostatnými hotovými jedinci.

DOVEDNOSTI, KTERÉ SI PARTNEŘI NEMOHOU „PŮJČOVAT“ OD DRUHÉHO:
 umění otevřeně vyjadřovat své pocity a názory;
 říkat svobodně „ne“ na situace, s kterými nesouhlasím nebo jsou škodlivé;
 mít přiměřené sebevědomí;
 být opravdovými, přesto, že nejsme dokonalí;
 přijímat své nedostatky a umět odpouštět druhému;
 být zodpovědný za své jednání a jeho důsledky;
 růst v duchovním životě;
 morální cítění;

(Upraveno podle: Dr. Henry Cloud, Dr. John Towsend: Hranice manželství)