24/11/2025
🧘♀️ Poslední víkend mindfulness výcviku. A ve mně to ještě zní…
Dva roky.
Dva roky vědomé práce, tisíců otázek, několika pádů, spousty ticha…
A hlavně dvou let, kdy jsem se učila být se sebou doopravdy.
Poslední víkend má pořád dozvuk.
Je to takový ten jemný, ale hluboký vnitřní pohyb, který člověk cítí ještě dlouho potom, co výcvik skončí.
A já v sobě mám jednu velkou emoci: vděčnost🙏🏼
Vděčnost za to, že jsem do toho šla.
Vděčnost za lidi, které jsem díky tomu potkala.
Vděčnost za všechny momenty, které mě posunuly i když některé bolely.
A úplně největší práce?
Ta nebyla o technikách, meditacích ani o tom „jak být víc v klidu“.
Moje největší práce byla:
Přestat bojovat se sebou.
Přestat ze sebe něco vyřezávat.
Přestat se snažit od sebe oddělit části, které se mi nehodily, nelíbily nebo jsem za ně měla stud.
Protože právě tohle dělá největší nepořádek.
Odmítání a odpor.
A snaha „zbavit se“ toho, co ke mně vlastně patří.
Učím se pracovat s tím, co je.
Ne s představou toho, jaká bych měla být, ale s tím, jaká doopravdy jsem.
Se všemi svými částmi i s těmi, které jsem dřív radši neviděla.
A za tenhle vnitřní klid jsem po dvou letech nejvíc vděčná.
Díky Kasia Korda za skvělý průvodcovství v tomhle experimentu😉