
12/10/2025
Co bys řekl(a) svému mladšímu já?
Možná nic.
Možná by bylo lepší se spíš zeptat, co by ono řeklo tobě.
Když se dívám na tuhle fotku, napadá mě přesně to.
Kdo jsem tehdy byla?
A líbila by se jí ta „velká holka“, kterou jsem se stala?
Vyrůstala jsem v době, kdy se moc nefotilo.
Fotek mám jako šafránu.
A i vzpomínky mají slepá místa.
Tahle ale zůstala, protože mě na ní štípla vosa do zadku 🐝
V županu jsem si na ni sedla… a i tak se směju, ale myslím že pak přišel pláč.
Ten úsměv mi připomíná, že tehdy jsem měla kolem sebe prarodiče –
moji kotvu, můj bezpečný svět.
A dnes vím, že přesně takovou kotvu si musí každý z nás najít v sobě.
Protože když se cítíme v bezpečí,
jsme laskaví, klidní, máme nadhled.
Ale když se cítíme ohrožení,
jednáme jako zvíře zahnané do kouta.
A tohle platí nejen v životě, ale i v práci, ve vztazích, v rodičovství.
Nejde o to být dokonalý.
Jde o to vrátit se k sobě, když to v nás začne bouřit. 🌊
✨ Zkus si dnes na chvíli zastavit a zeptat se sám sebe:
👉 „Cítím se teď v bezpečí?“