Regresní terapie, Konstelace, Astrologie - Strakonice

24/10/2025

NEDOKÁŽU SE POSTAVIT SAMA ZA SEBE - SEBEVĚDOMÍ

Když se dostanu do situace například v práci, kdy se mám postavit sama za sebe, mám pocit ohrožení. Vnímám to jako svoji neschopnost a už mě to štve. Mám pocit, že s tím nemůžu nic dělat.

První událost:

Je to asi dva měsíce. Jsem v práci a z povzdálí na mne křičí Aleš. Neslyším ho, je vedle mne hučící lednice, jdu za ním, štve mě, cítím to na hrudi a ptám se ho, co se děje. Nic mi neřekl, jdu zpět. Dumám o tom a je mi divně. Zvedám se, jdu za ním znovu. Cítím že mu to nedokážu říct, je tam takovej šok po celém těle. Nebaví mě ustupovat.

Druhá událost:

Je to deset let zpět. Vidím babičku, jak mi říká, že se mám dobře učit a říká mi svoje představy o mně. Vadí mi to a v nitru vím, že to tak nebude, (brečí). Cítím lítost a nedokážu jí to říci. Nejde mi to, problém je v tom, že to prostě nedokážu říci. Mám jiný názor, cítím ohrožení, (brečí stále intezivněji). Jsem radši sama, odcházím a nechávám ji tam být. Nechci se dohadovat, nemá to cenu, nechci aby na mne byl někdo naštvanej, zvládnu to sama.

Třetí a zásadní událost:

Je rok 1680, jsem na procházce v lese. Jsem žena, nemám úplně nejhorší postavení, mám na sobě korzet. Jsem tu sama a někdo za mnou jde, nějaký chlap, pereme se. Chce můj přívěšek, sahá mi na prsa. Ne nechce přívěšek, už to vím, chce mne. Mám strach, spadnu, snažím se bránit, kopu, nejde mi to, mám pocit, že tohle nezvládnu. Vadí mi, že jsem slabá, vidím přicházet další muže, asi pět, jdou mi pomoct. Ne nejdou, patří k němu. Drží mě za ruce, posmívají se mi, cítím úlek – v podbřišku. Cítím strach o tělo, (brečí), po celém těle. Ponížení, oni se mi smějí, střídají se na mně, znásilňují mě, přijde mi to nefér, nemůžu utéct, nemůžu se bránit, nemám sílu vzdorovat. Teď tam ležím na zemi sama, mám vztek na hrudi, cítím to při chůzi, (brečí stále). Došla jsem domů, postupně se dávám do kupy, je mi líp, už to nebolí, ale je mi nevolno, mdlo, jsem těhotná, co budu dělat, nemůžu si to nechat, jsem na to sama. Jdu za nějakou babkou, pomůže mi v tajnosti, potvrzuje mi to. Dává mi nějaký lektvar, je mi…. jakoby, jsem trochu mimo, mám křeče v břiše. Nahmatává orgány, ohrožení ve stehnech. Už to zase bolí, bere nějakou jehlu, to nemyslí vážně, dává ji tam, cítím bolest až k pupku. Zabalila mě, mám přijít za týden, mám to nechat pořád zavřený, bolí to. Straním se lidí, nevim jak bych to vysvětlila. Mám chuť být na sebe hodná, to zvládnu sama, musím to zvládnout sama, chválím si tělo. Jdu na kontrolu. Ona to znovu celý poruší, no jo, ona musí, dělá opravdu to co má, pak žiji dál. Vyrovnala jsem se s tím v rámci možností. Umírám asi ve čtyřiceti, spadla jsem, nic necítím. Cítím nahoře únavu, bavím se s nimi o všem. Je mi líp.

Postupnými průchody se ukázalo více porozumění a pocitů, spojené s potížemi klientky a při jednotlivých průchodech viděla souvislost se svým současným životem. Nakonec všechny pocity pominuly, klientka cítila událost jako bezvýznamnou a usmívala se.

Závěr: Je mi dobře, jsem ráda, že jsem všechno vybrečela, necítím únavu a rozumím tomu.

Doporučujeme Konstelační celodenní seminář 23.11.2025 Napsat komentář Zažili byste rádi konstelace za účasti lidí a viděli svoje potíže z odstupu? Konstelace nabízí „nezúčastněný“ pohled na věc a přitom tolik umí změnit. Celý příspěvek → Příspěvek byl publikov....

17/10/2025

REGRESNÍ TERAPIE, KONSTELACE A DUCHOVNÍ VÝVOJ.

Všeobecně je regrese vnímaná jako činnost, která se zabývá minulostí, ale pojďme si říci, jaký to má vliv na budoucnost.
Jaký bude život po absolvování terapií?
Může být jiný právě proto, že už neneseme zátěž z minulosti.
Poznáváním a následně zpracováním traumat, která nás "formují" ve formě povahových vlastností, různých potíží a vhání nás do životních situací, které nechceme žít a cítit, nám dávají šanci prozřít, abychom pochopili, že život můžeme vést i jinak.
Samotnou prací, kterou odvedeme si dovolujeme rozšiřovat své vědomí "tady a teď". Schopnost věci vidět z vícero úhlů, nám dává možnost se svobodně rozhodovat.
Vždy jsme byli a vždy budeme ovlivněni minulostí. Je z ní složena celá naše současná inkarnace, ale je jen nás, zda se z toho vědomě poučíme, nebo se necháme vláčet okolnostmi, aniž bychom přidali ruku k dílu.
Máme SVOBODNOU VOLBU, proto je jen na nás, co uděláme s možnostmi, které máme.
Vzorec uvažování a následné chování OBĚŤ - TVŮRCE, je základní pilíř pro pochopení vývoje jako takového.
Člověk, který má dojem, že se vše děje bez jeho přičinění, je zatahován okolnostmi do spletitých dějů, pro něj s nepříjemnými důsledky - je v roli oběti. Na druhé straně stojí tvůrce. Tvůrce vnímá, že svůj život, postoj a rozhodnutí záleží na něm. Aktivně se zapojuje do řešení problémů a hledá cesty, jak efektivně využít svůj potenciál k tomu, aby dosáhl výsledků, které si představuje.
V pozici tvůrce jste si vědomi svojí podstaty, svých limitů a svých dovedností. V této pozici vnímáte svobodnou volbu, jako svoji zodpovědnost, protože víte, že konáním ovlivňujete budoucnost svojí i druhých.
Nacházíte se v roli oběti? Třeba přišel čas říci "chci si řídit život sám". Přes to, co vám vadí ve vašem životě dojdete k pochopení, jak se stát silnějšími a začněte si tvořit život sami.
Více informací na:

16/10/2025

ODVÁDĚNÍ DUŠÍ OD LIDÍ I PROSTORU
S výkladem o duších začnu slovy, samotného pana Andreje Dragomireckého.
„Myslíte si, že člověk je jen tělo, nebo taky nějaký duch či duše?“
„A co se stane s tou duší, když to tělo se opotřebuje a odejde? Duše když opustí tělo, může odejít do světla, to čemu se říká, nebe, nirvána. Má to mnoho různých názvů, podle kultůry a náboženství. Odtamtud se může znovu narodit do fyzického těla, ale z mnoha různých důvodů tu zůstávají a do světla nejdou.“
Důvodů může být mnoho a některé si uvedeme.
Když přijdeme o fyzické tělo, zůstaneme tedy my, naše duše, naše podstata. A i po smrti si zachováváme vědomí, které jsme měli za života. Myšlení které jsme měli před smrtí máme stejné a rovněž i problémy, které nás trápily. Není to bohužel tak, že bychom věděli najednou vše, jak se často prezentuje. Jestli nám zůstává u úmrtí trauma, neseme si ho dál. Toto všechno praxe ukazuje.
Pokud se se svými potížemi nedokážeme vypořádat, můžeme i odchod do světla odmítnout, nebo anděla, který by nás tam dovedl, ani nemusíme vidět. Je důležité si uvědomit, že máme neustále svobodnou volbu.
Bývá to právě třeba nemoc, náhlá úmrtí, vztahy s lidmi, či fixace na majetek.
A takové to duše mají v „hlavě“ jen jednu věc, své trápení a hledají další duši, člověka, místo, které je s jejich traumatem nějak spojuje. Mají tzv. zúžené vědomí, které jim brání vidět svojí situaci z více úhlů s nadhledem, aby odešli do světla.
Kolikrát si ani neuvědomují, díky svému traumatu, že už nemají fyzický tělo a jednají dál, jako by ho měli. Ze začátku jim přijde třeba divný, že s nimi nikdo nekomunikuje, ale to si nějak vysvětlí a na situaci se nic nemění. Čas v této jiné realitě běží jinak, dalo by se říci rychleji vůči vnímanému času ve hmotě.
Takže tedy, přivtělená duše je jako my, ale s tím rozdílem, že nemá fyzické tělo. Duše přitahujeme k sobě svými myšlenkami, či v situacích kdy prožíváme sami nějaký oslabení a nebo máme společný příběh.
Příklad 1:
Na první pohled se zdá, že v některých případech ani nevadí, když tu po smrti nadále je. Třeba, když vám ve čtyřech letech zemře babička, stýská se vám oběma. Tak si babička řekne, že tu ještě chvíli zůstane a bude vám pomáhat. Ze začátku může jít opravdu o pomoc, aby jste třeba neupadli a opravdu vám pomůže, když vás odradí od činnosti, kterou jste chtěli vykonávat.
Později postupem pár let se rozhodnete studovat právo, ale vaší babičce se bude zdát lepší medicína, jako obor, kterému by jste se měli věnovat. Na vás se to může projevovat tak, že nebudete vědět, který obor si vybrat. Zvolíte třeba medicínu a nakonec vás škola nebude ani naplňovat. A jak tak plyne čas, poznáte třeba budoucího partnera a vaší babičce se zase bude zdát lepší pro vás někdo jiný a takto to může pokračovat dále, až se budete opravdu ztrácet v tom co vlastně chcete. Všimněte si jedné věci, bere vám SVOBODNOU VOLBU, i když z lásky.
Příklad 2:
Častější případy duší, které se přivtělují bývají spojeny se zdravotními potížemi a člověk si nemusí uvědomit, že by mohlo jít o duši. Například vás pořád bolí hlava a při terapii zjistíme, že za bolestmi stojí duše, která třeba přišla o své tělo tak, že měla úraz hlavy. Někdy opravdu stačí regresí zpracovat její trauma, duši odvedeme do světla a hlava vás přestane bolet.
Příklad 3:
Nastěhujete se do nově koupeného bytu, nebo podnájmu a vám začne být nevolno, či se s partnerem začnete záhadně dohadovat. Jak se to může projevit je různé, ale víte, že takové problémy jste neměli. Třeba se i dozvíte, že v daném bytě někdo umřel a vás to napadne. Zpracujeme její důvod setrvání a vám se bude v novém bytě krásně žít.
Často se to stává, když jde o dědictví. Taková to duše, která lpí na majetku v kterém žila, může vám způsobovat pocity na odchod, nechce aby jste zrovna vy tam žili, nebo kdokoli jiný.
Příklad 4:
Jsou tu i duše, které jakoby nemají úzký vztah s vámi, ale putují si hmotným světem a najdou vás z nějakého důvodu. U odvádění se třeba ukáže, že v hluboké minulosti jste si spolu něco nevysvětlili a tak je u vás, aby vám to vysvětlila. Některé duše čekají velmi dlouho, aby se třeba i pomstili. Čas si neuvědomují a tak to může být z našeho pohledu i tisíc let a více. vám se najednou vyskytnou potíže a nevíte proč. Projevy duše můžou být opravdu různé. Například náladovost bez příčin, bolesti v těle, aniž byste prodělali nějaký úraz, nebo zvláštní maření vašeho záměru. Třeba vám začne neustále ujíždět spoj do práce a vám to dělá problémy až k výpovědi.
Důvodů a způsobů přivtělení duší je opravdu mnoho, ale pomoc jim je stejná.
Jak s vámi budu postupovat?
Vyzvu vás k zavření očí a prohlédnutí vnitřním zrakem vaše tělo, od hlavy systematicky dolů k patám.
Někdo jakoby ztočí zrak dovnitř a někdo si sebe představí jako v zrcadle. Hledáme jakékoliv změny v těle, fleky, čáry, čmouhy, vše co tam nemá být. Vy mi říkáte, co vidíte a jaké k tomu máte pocity. Pak se budeme koukat okolo vás v prostoru. Já si vše zapisuji.
Je možné, že duše budete spíš jen cítit, to nevadí i to k práci stačí. Budete mi popisovat pocity.
Po té co najdeme duše, zjistíme které vám nejvíce vadí a já přes vás s nimi navážu rozhovor.
Je důležité, aby jste jim říkali to, co vám říkám a nevkládali do toho svoje myšlenky. Je to tak proto, že nevíte jaký s nimi mám postup a mohlo by to narušovat vyvíjející se průběh. Pokud budete sami chtít duši něco říci, dám vám ve vhodnou dobu samozřejmě prostor, bývá to celkem časté a úplně logické.
Jak po „úvodním“ rozhovoru duše pochopí, že je v jejím zájmu si nechat od nás pomoci, začnu s regresí jí samotné. Vy to sledujete jako „film“ a říkáte mi vše co vám říká duše. Také se podíváme na vaše společné události, které vás svedly dohromady.
Až se jí uleví a její trauma nebude traumatem, pouze běžnou událostí, tak ji spolu s andělem odvedeme do světla.
Na závěr bych chtěla říci, že odvádění duší, není pomoc jenom vám od potíží, ale taky té duši, která se tu trápí a brzdí svůj vývoj. Pomáháme tedy i jim, aby měly zase fyzické tělo jako my a mohli se dále se vyvíjet.
I když se někdy duše snaží nahánět strach a dělají ze sebe strašidlo, aby vás děsily, pokaždé se objeví obyčejná duše, která potřebuje pouze pomoci s uvědoměním si svého stavu. Není vyjímkou, když se duše k závěru omlouvají a stanou se vašimi přateli. Duší se tedy bát nemusíme, měli bychom jim pomáhat „přijít k rozumu“ a úlevě.

14/10/2025

ŽENY SI MĚ NEVÁŽÍ
Otevírám dveře a vidím statného, narovnaného muže, klidné povahy s vřelým úsměvem. Poté co se dozvídám co budeme řešit, se mi těžko věří, že zrovna s tímto problémem zápasí. Je na něm vidět, že seberozvoj mu není cizí a ve vztazích jde do hloubky.

„Uvědomil jsem si, že v mém životě se opakuje stejný vzorec. Poznám ženu, zamiluji se, dělám pro ni vše, aby byla šťastná a nakonec mě odkopne. Nerozumím tomu, co dělám špatně a vnímám to tak, že si mě naváží. Připadám si vlastně využitý. Přijde mi normální, že ženám pomáhám s jejich problémy, o tom je přeci taky vztah. U toho posledního vztahu mi to došlo. K tomu mám dojem, že z něj nejsem úplně venku. Občas jsme v kontaktu, a i když jsem to dal jasně najevo, že se ke mně takhle chovat nebude, tak se občas ozve.“

1.sezení
Přes události v současném životě, kde cítil na hrudi, že si ho ženy neváží, jsme se octli v události ke zpracování.

Je to rok 1820, jsem muž sedící v hospodě a vidím tam ženskou, líbí se mi. Jdeme si spolu zatancovat a smějeme se. Pak si jdu pro pivo a když se ohlédnu, tak už ji nevidím. Od té doby ji mám v hlavě. Všude se ji snažím najít. Chodím pracovat na pole a pak jdu do té hospody, docela chlastám. Tu opilost cítím. Přespávám někde na slámě. Jednoho dne tam je zase zábava a já už jsem trochu pod vlivem. Vidím jí tam přicházet s někým jiným. Cítím vztek a neovládnu se, žárlím. Vůbec tam nepřemýšlím. Pereme se, vezmu židli a mlátím ho, bohužel k smrti. Cítím tady ruce a hlavu. Utíkám pryč, schovávám se, protože mě hledají. Dochází mi to, je mi z toho hrozně a rozhodnu se oběsit. Dávám provaz na strom, visím. Cítím krk, hlavu, hruď pak to vidím ze shora. Odcházím někam nahoru, je tu příjemně. Uvědomuji si, že jsem si to způsobil sám. Poznávám partnerku, je to ona.
Nakonec po několika průchodech si to byl schopen i odpustit.

Závěr: Pochopil jsem tam spoustu věcí, cítím se svobodněji a tak nějak se cítím smířeně.

Nicméně jsme věděli, že bude potřeba pracovat dál.

2.sezení
Bývalá partnerka se zase ozvala a není mi z toho dobře. Chtěl bych se na to podívat. Myslím si, že to nemůže dopadnout jinak, než jako předtím a nebude si mě zase vážit. Chci jít v životě dál.

1592 - Stojím v podhradí a vidím krásnou ženu v bílých šatech, hodně se mi líbí, ona mě nevidí. Uvědomuji si, že je v jiném společenském postavení než já. Jdu do hospody (zase) a říkám to tam chlapům. Smějí se mi, ať na to zapomenu. Snažím se jí najít, ale nenacházím. Pracuji a pak chodím do hospody. (Uvědomuje si určité návyky, které se opakují.) Jednoho dne spatřím kočár a běžím za ním, vidím ji tam, ale nechtěj mě k ní pustit. Odhodí mě a já se cítím hrozně. Je to zase partnerka.

Tady jako terapeut jsem zaregistrovala to „lpění“ a on si to uvědomil taky. Jdeme tedy dál do minulosti, kde to vzniklo.

1300 - Jsem rytíř, jsme v bitvě a prohráváme. Bojuji bok po boku s přáteli, ale musíme ustoupit. Lezeme do nějakého kopce. Všímám si tam ženy, která utíká k nám. Mám potřebu jí zachránit. Dělí nás příkop a nezvládne ho přeskočit. Visí mi za ruku a já ji neudržím. Padá dolů a je mi strašně, zklamal jsem, nedokázal jsem to. Další dny, jsou chlapi v pohodě, prý si to nemám vyčítat, ale já to vnímám, že jsem selhal. Je mi z toho smutno, cítím hodně hruď, tohle si neodpustím. Je to zase ona.

Dalšími průchody se mu ulevilo a nakonec si to odpustil. Pak jsme se vrátili zpět k události, kterou jsme procházeli předtím a pocity „lpění“ tam nebyly. Říká: „ Je to hezká ženská, to jo, ale že bych ji musel mít, to ne. Ulevilo se mi hodně.“

Závěr: Cítím úlevu, je mi příjemně.

Co myslíte, jak to dopadlo v současném životě? Jak se to propsalo do současnosti? Výsledky to samozřejmě mělo... Napište do komentáře.

13/10/2025

ODVÁDĚNÍ DUŠÍ OD LIDÍ I PROSTORU
S výkladem o duších začnu slovy, samotného pana Andreje Dragomireckého.

„Myslíte si, že člověk je jen tělo, nebo taky nějaký duch či duše?“

„A co se stane s tou duší, když to tělo se opotřebuje a odejde? Duše když opustí tělo, může odejít do světla, to čemu se říká, nebe, nirvána. Má to mnoho různých názvů, podle kultůry a náboženství. Odtamtud se může znovu narodit do fyzického těla, ale z mnoha různých důvodů tu zůstávají a do světla nejdou.“

Důvodů může být mnoho a některé si uvedeme.

Když přijdeme o fyzické tělo, zůstaneme tedy my, naše duše, naše podstata. A i po smrti si zachováváme vědomí, které jsme měli za života. Myšlení které jsme měli před smrtí máme stejné a rovněž i problémy, které nás trápily. Není to bohužel tak, že bychom věděli najednou vše, jak se často prezentuje. Jestli nám zůstává u úmrtí trauma, neseme si ho dál. Toto všechno praxe ukazuje.

Pokud se se svými potížemi nedokážeme vypořádat, můžeme i odchod do světla odmítnout, nebo anděla, který by nás tam dovedl, ani nemusíme vidět. Je důležité si uvědomit, že máme neustále svobodnou volbu.

Bývá to právě třeba nemoc, náhlá úmrtí, vztahy s lidmi, či fixace na majetek.

A takové to duše mají v „hlavě“ jen jednu věc, své trápení a hledají další duši, člověka, místo, které je s jejich traumatem nějak spojuje. Mají tzv. zúžené vědomí, které jim brání vidět svojí situaci z více úhlů s nadhledem, aby odešli do světla.

Kolikrát si ani neuvědomují, díky svému traumatu, že už nemají fyzický tělo a jednají dál, jako by ho měli. Ze začátku jim přijde třeba divný, že s nimi nikdo nekomunikuje, ale to si nějak vysvětlí a na situaci se nic nemění. Čas v této jiné realitě běží jinak, dalo by se říci rychleji vůči vnímanému času ve hmotě.

Takže tedy, přivtělená duše je jako my, ale s tím rozdílem, že nemá fyzické tělo. Duše přitahujeme k sobě svými myšlenkami, či v situacích kdy prožíváme sami nějaký oslabení a nebo máme společný příběh.

Příklad 1:

Na první pohled se zdá, že v některých případech ani nevadí, když tu po smrti nadále je. Třeba, když vám ve čtyřech letech zemře babička, stýská se vám oběma. Tak si babička řekne, že tu ještě chvíli zůstane a bude vám pomáhat. Ze začátku může jít opravdu o pomoc, aby jste třeba neupadli a opravdu vám pomůže, když vás odradí od činnosti, kterou jste chtěli vykonávat.

Později postupem pár let se rozhodnete studovat právo, ale vaší babičce se bude zdát lepší medicína, jako obor, kterému by jste se měli věnovat. Na vás se to může projevovat tak, že nebudete vědět, který obor si vybrat. Zvolíte třeba medicínu a nakonec vás škola nebude ani naplňovat. A jak tak plyne čas, poznáte třeba budoucího partnera a vaší babičce se zase bude zdát lepší pro vás někdo jiný a takto to může pokračovat dále, až se budete opravdu ztrácet v tom co vlastně chcete. Všimněte si jedné věci, bere vám SVOBODNOU VOLBU, i když z lásky.

Příklad 2:

Častější případy duší, které se přivtělují bývají spojeny se zdravotními potížemi a člověk si nemusí uvědomit, že by mohlo jít o duši. Například vás pořád bolí hlava a při terapii zjistíme, že za bolestmi stojí duše, která třeba přišla o své tělo tak, že měla úraz hlavy. Někdy opravdu stačí regresí zpracovat její trauma, duši odvedeme do světla a hlava vás přestane bolet.

Příklad 3:

Nastěhujete se do nově koupeného bytu, nebo podnájmu a vám začne být nevolno, či se s partnerem začnete záhadně dohadovat. Jak se to může projevit je různé, ale víte, že takové problémy jste neměli. Třeba se i dozvíte, že v daném bytě někdo umřel a vás to napadne. Zpracujeme její důvod setrvání a vám se bude v novém bytě krásně žít.

Často se to stává, když jde o dědictví. Taková to duše, která lpí na majetku v kterém žila, může vám způsobovat pocity na odchod, nechce aby jste zrovna vy tam žili, nebo kdokoli jiný.

Příklad 4:

Jsou tu i duše, které jakoby nemají úzký vztah s vámi, ale putují si hmotným světem a najdou vás z nějakého důvodu. U odvádění se třeba ukáže, že v hluboké minulosti jste si spolu něco nevysvětlili a tak je u vás, aby vám to vysvětlila. Některé duše čekají velmi dlouho, aby se třeba i pomstili. Čas si neuvědomují a tak to může být z našeho pohledu i tisíc let a více. vám se najednou vyskytnou potíže a nevíte proč. Projevy duše můžou být opravdu různé. Například náladovost bez příčin, bolesti v těle, aniž byste prodělali nějaký úraz, nebo zvláštní maření vašeho záměru. Třeba vám začne neustále ujíždět spoj do práce a vám to dělá problémy až k výpovědi.

Důvodů a způsobů přivtělení duší je opravdu mnoho, ale pomoc jim je stejná.

Jak s vámi budu postupovat?

Vyzvu vás k zavření očí a prohlédnutí vnitřním zrakem vaše tělo, od hlavy systematicky dolů k patám.

Někdo jakoby ztočí zrak dovnitř a někdo si sebe představí jako v zrcadle. Hledáme jakékoliv změny v těle, fleky, čáry, čmouhy, vše co tam nemá být. Vy mi říkáte, co vidíte a jaké k tomu máte pocity. Pak se budeme koukat okolo vás v prostoru. Já si vše zapisuji.

Je možné, že duše budete spíš jen cítit, to nevadí i to k práci stačí. Budete mi popisovat pocity.

Po té co najdeme duše, zjistíme které vám nejvíce vadí a já přes vás s nimi navážu rozhovor.

Je důležité, aby jste jim říkali to, co vám říkám a nevkládali do toho svoje myšlenky. Je to tak proto, že nevíte jaký s nimi mám postup a mohlo by to narušovat vyvíjející se průběh. Pokud budete sami chtít duši něco říci, dám vám ve vhodnou dobu samozřejmě prostor, bývá to celkem časté a úplně logické.

Jak po „úvodním“ rozhovoru duše pochopí, že je v jejím zájmu si nechat od nás pomoci, začnu s regresí jí samotné. Vy to sledujete jako „film“ a říkáte mi vše co vám říká duše. Také se podíváme na vaše společné události, které vás svedly dohromady.

Až se jí uleví a její trauma nebude traumatem, pouze běžnou událostí, tak ji spolu s andělem odvedeme do světla.

Na závěr bych chtěla říci, že odvádění duší, není pomoc jenom vám od potíží, ale taky té duši, která se tu trápí a brzdí svůj vývoj. Pomáháme tedy i jim, aby měly zase fyzické tělo jako my a mohli se dále se vyvíjet.

I když se někdy duše snaží nahánět strach a dělají ze sebe strašidlo, aby vás děsily, pokaždé se objeví obyčejná duše, která potřebuje pouze pomoci s uvědoměním si svého stavu. Není vyjímkou, když se duše k závěru omlouvají a stanou se vašimi přateli. Duší se tedy bát nemusíme, měli bychom jim pomáhat „přijít k rozumu“ a úlevě.

Send a message to learn more

13/10/2025

KONSTELAČNÍ CELODENNÍ SEMINÁŘ
23.11.2025
Poslední v tomto roce.
Zažili byste rádi konstelace za účasti lidí a viděli svoje potíže z odstupu? Konstelace nabízí „nezúčastněný“ pohled na věc a přitom tolik umí změnit.
Jako konstelář kladu důraz na odeznění pocitů v konstelaci a pochopení souvislostí. Celá konstelace končí, až všichni členové zapojení do děje cítí mezi sebou soulad.
Pokud vaše problémy vznikly v minulých životech, vedu konstelaci i tam.
Každá konstelace je individuální, ale bývá zvykem, že ti co se sejdou v ten den na semináři, mívají něco společného. Tento jev pomáhá i vám, kteří nechcete stavět konstelaci pro sebe, ale jste účastni v nějaké roli pro někoho jiného.
Vzhledem k mojí důslednosti vedení je omezený počet účastníků a ne vždy si všichni konstelací postaví. Nelze nikdy odhadnout dopředu, jak konstelace bude dlouho trvat.
Sebou si vezmete podle potřeby jídlo a pití. Doporučuji pohodlné oblečení a přezuvky.
V čajovně je možné domluvit čaj i kávu.
Počítejte prosím s účastí na semináři celý den.
Objednání se na konstelace prosím u mně předem telefonicky, nebo tady FB.
Cena: Účast na konstelacích 800,- Kč.
Stavění vlastní konstelace + 900,- Kč. (dohromady 1700,- Kč.)
Konstelace se konají v čajovně „Pod Stolem“
adresa : Velké nám. 44, Strakonice I, 386 01 Strakonice.
Od 9:45 hod – 19:00 hod. – s pauzou na oběd.

05/10/2025

CO JE TO HAP?

Na jakém principu funguje?

Jak budeme pracovat?

Přesnější název je Hlubinná Abreaktivní Psychoterapie, kterou vymyslel pan Andrej Dragomirecký. Je to alternativní způsob léčení a můžeme s její pomocí uzdravit různé druhy potíží, od fyzických problémů po psychické. Vyléčení spočívá ve vyhledání a následném zpracování traumat, týkajících se vašich potíží, tak aby na vás už dále nepůsobily. Velmi často se ukáže, že taková traumata se stala v některém z minulých životů a působí na vás, až do teď.

HAP, tato terapie, není hypnóza a ponechává svobodu rozhodování a neztrácíte kontrolu sami nad sebou. Jste v bdělém stavu, jako když jste začteni do skvělé knihy a nemůžete se odtrhnout.

HAP, pracuje na principu ASOCIACE. Celá naše paměť takto funguje.
"Půjdete s kamarádem okolo stolu a na něm stojí SKLENICE s vodou, vám se vybaví událost, jak jste v dětství u babičky pili vodu ze studánky, jak vás ta voda v té SKLENICI perfektně ochladila a jak byla chutná. Váš kamarád si vybaví u té samé sklenice, kterou vidí, jak měl žízeň a vypil jakousi vodu, po které měl průjem a nemusí mu být dobře." Ta asociace může být ta sklenice s vodou... Často si ale neuvědomujeme, že někde, někdy proběhla nějaká restimulace- připomenutí, jako je výše popsané a najednou máme neurčité potíže, které nevíme proč cítíme.

My terapeuti HAP, si nemyslíme, že paměť jako taková je uložená ve fyzickém mozku. Vycházíme z předpokladu, že máme ducha, který se reinkarnuje, do různých fyzických těl, aby se učil, vyvíjel a ten si pamatuje všechno. Pamatuje si vše od svého vzniku. Tohoto ducha máme všichni, i zvířata a fyzické tělo je jako skafandr, aby mohl v tomto světě hmoty fungovat. Ti co svůj skafandr odložili a neodešli do světla, těm dneska říkáme přivtělené duše.

Jakým způsobem terapie pomáhá

Pokud přijmeme zákon příčiny a následku, (karma), dá se říci, že se s její pomocí a principem dá léčit vše. Všude tam, kde cítíme fyzickou, či psychickou bolest, tam můžeme použít tuto terapii.
Pomáhá od různých fobií, bolestí, potíží psychických i fyzických, různých závislostí, vztahových záležitostí. A také traumat, jako je ztráta dítěte, včetně potratů, úmrtí blízkých. V podstatě cokoliv, co vás trápí.
Všechny naše současné potíže, ať už psychické či fyzické, vznikají tak, že v situaci, pro nás tehdy ohrožující, (třeba v minulém životě), jsme neměli dostatek informací, díky zůženému vědomí a vzniklo trauma. Stav zůženého vědomí vzniká při pocitu ohrožení, když naše pozornost se upírá pouze na přežití. Představte si to jako řidič auta, jedete velkou rychlostí a vaše soustředění je maximálně staženo jen na jízdu, tak aby jste "přežili". Aby se vám, ani autu nic nestalo. Při jízdě nebudete vnímat, jaký pták proletěl okolo vás, nebudete vědomě vnímat, že vedle, na louce, se prochází lidé na procházce. Přesto tyto informace tam jsou, i když jim nedáváte pozornost. Při terapii, se opakovanými průchody rozšiřuje vědomí a tím se dostávají informace do vědomí, (tady a teď), k pochopení. Při sezení je důležité, aby jste chápali souvislosti, mezi současnými potíži a událostí, na které pracujeme. Jde o to, aby jste z toho poučili, že některé záležitosti byli špatně vyřešeny a je lepší je dělat jinak. Regrese je vlastně takový nástroj, aby jste se mohli učit "kratší" dobu a vaše zádrhely v životě nebyly tak masivní.

Ať už věříte na věci mezi nebem a zemí, nebo ne, tato terapie nefunguje na základě VÍRY, pomáhá samotným opakováním procházení události, dokud není příběh emočně plochý. Pouze je potřeba připustit, že budete tedy dělat něco, očem si myslíte, že si to vymýšlíte... Po sezení si můžete udělat úsudek sami, jak to je.

Jak budeme pracovat?

Papír potíží - Možná po vás budu chtít už v telefonu, aby jste si na sezení připravili, (pouze v bodech) "papír potíží". Dělám to v případě a je to velmi častý, kdy těch problémů v životě máte vícero a je potřeba se rozhodnout, který problém budeme řešit. Na prvním sezení je dobré začít tím nejhlubším a nejcitelnějším problémem, ve vašem životě. Stává se někdy, že se problémy propojí, ale protože to nemohu zaručit, tak je dobré najít ten, kterým začneme.

Chvilku si o tom budeme povídat, tak abych se o vás něco dozvěděla. Tahle terapie není tak docela o povídání, tak se vyptávám na důležité momenty ve vašem životě, probereme i vaše případné obavy. Nejpodstatnější je pojmenovat svůj problém, tak aby jste vy cítili, že to je to ono. Nejlepší je, když si to pojmenujete právě VY. V tom vám může právě pomoci ten papír potíží. Když na to přijdeme, tak můžeme začít se samotnou regresí. Po celou dobu sezení budete mít zavřené oči a já vás povedu speciálními pokyny po událostech, kde se vaše potíže objevují, až se dostaneme do události, kde problémy vznikly a tuto událost budeme opakovaně procházet, dokud nevymizí všechny emoce a pocity, které vám tam vadí. Může to být i zdlouhavé a náročné, procházet opakovaně událost, ale pro vaši úlevu, je to nezbytné. Terapii ukončím, až když na vás uvidím spokojenost a že vás nic nebolí, netrápí.

Jak sezení bude dlouho trvat, nedokážu odhadnout dopředu, ze zkušeností je to asi 3 až 4 hod. Bylo by dobré, kdyby jste na sezení neměli "omezený" čas. Termín spolu telefonicky dohodneme tak, aby jste nebyli v žádném tlaku z jakékoliv povinnosti.

Pokud berete nějaké léky, bylo by dobré, abych o tom věděla dopředu. Možná jste narazili na terapeuta, který vás z důvodu farmak nevzal na regresi. Já s obezřetností pracuji s lidmi, kteří léky berou, záleží vždy na situaci a okolnostech. Více si řekneme v telefonu.

Poměrně často se stává, že je potřeba více sezení, nebo-li, že tam je více událostí, které ovlivňují váš současný život. Je to individuální a lépe to odhadneme po prvním sezení.

Velmi často se lidé bojí, že to s nimi nepůjde, že se nikam nedostanou. Tímto se teď netrapte, protože to nevíte vy ani já a zbytečně se tím zatěžujete.

www.regresniterapiestrakonice.cz

24/09/2025

MIGRÉNA - VLASTNÍ NAROZENÍ

Přichází za mnou klient. Mladý muž, kterého obtěžují migrény.

„Co si pamatuju, mám je od dětství. Nejhorší to bylo okolo 17 až 19 let. Každý tři měsíce opravdu trpím.“

Události, které nás dovedly k té hlavní.

1) Jedu za kamarády, popíjím víno, bolí mě hlava, beru si prášek, nepomáhá to, volám taxi, jedu v něm, cítím nejistotu v žalůdku, je mi zle, jsem doma, zvracím, to je poprvé, hlava mi třeští, tlak, máma mi masíruje krk, jsem v posteli, jsem v nepřirozený poloze, krk mám zalomenej dozadu, mám pocit, že mám okolo sebe moc lidí, je ráno, jsem hrozně unavenej.

2) Třepu se v autobuse, sedím na gauči, třeští mi hlava, masíruju si spánky, mám zakloněnou hlavu v křeči, nezabírá to, bolí to, spím, je ráno, v hlavě mám jak kdyby se mnou někdo třásl, cítím se bezmocně, dezorientovaně.

3) Je mi asi 7 let, jsem v posteli, je noc, snažím se dostat hlavu pod polštář, pláču, jsem v nepřirozený poloze, máma přichází, něco mi dává, mamka mě utěšuje, hladí mě po hlavě, dělá mi to dobře.

Hlavní událost.

Mám deset dní, cítím se tu ve stresu a ve shonu, jako bych někam spěchal, vadí mi ten momentální stav, už to znám, dosahuju nějaký formy, jsem unavený, vnímám, že rostu, bolí to, „už, aby to bylo za mnou“, vím, že rostu, hlava mě třeští, říkám si proč, vím to, ale říkám si to.

Mám 3,4 týdny, vnímám, to jako samet, cítím vlhkost, jako bych se chtěl na sebe podívat, cítím tlak po těle.

Mám 5 měsíců, něco mě probudilo, něco se se mnou zhouplo, jsem zmatený, dezorientovaný, cítím tlak na hrudi, mám strach, že přijde další náraz, nepřišel. Vidím tmu, je mi těsno, teplo, jsem dezorientovaný, mám strach, pnutí v hlavě, jsem tu sám, asi to mamka vnímá, hladí bříško, je to příjemný, bolest odeznívá, tma je teď jiná, asi ležíme, hlavu mám jako po otřesu, mám potřebu to vyřešit, aby se to nevracelo, něco se stalo, nevim co, něco mě tlačí, šiju sebou, mám překřížený nohy, tlačí to, jako bych špatně dýchal, (oddychuje), nevim co se děje, mám strach, jsem dezorientovaný, cítím ruce na břiše, tlak na ramena, otáčím se, je to tu těsný, a zase to pnutí, na hlavu, na tělo, na všechno, hlavně ta hlava, vím, že se narodím, vím to. Jsem hlavou dolů, ten tlak na hlavu, bolí to, ten tlak neustává, bolí to, ale uvědomuju si, že mi to má pomoct, mám unavený nohy, jsem unavenej, „už aby to bylo za mnou“, cítím krk ramena, mačká mě to ze předu, ze zadu, sunu se, někdo mě drží, krk mě bolí, zima, vysím za nohy, je to nepříjemný, špatně se mi dýchá, teď je to lepší, pomohlo mi to, že jsem vysel, dýchám, cítím vlažnou vodu, jsem unavený, spím, jsem unavený, bolí mě ta hlava, jsem unavený, někoho cítím, mám mlíko, chutná mi to, jsem unavený,

Mám pár dní, jsem doma, vidím se v akvárku, rybičky, to jsem ja,,, trochu mě to zaleklo, jsem ještě unavený, vidím svoje nohy, je mi rok, fascinujou mě, jsem šťastný, směju se.

(Postupnými průchody se klient dostal do fáze euforie, že je na světě.)

Závěr: nebolí mě hlava, je to neuvěřitelný, něco ze mne spadlo, mám pocit, že mám prázdnou hlavu, je mi dobře.
(Já vidím klienta, jak se usmívá a mám radost s ním).