Radostný život - Masáže Relaxace Cvičení Konstelace

19/09/2025

👏👏👏

14/09/2025

Přeruš vztahy s příbuznými, kteří ti nerozumějí a ubližují.........

Miluj je!!, ale pokud tě nechtějí nebo neumějí pochopit a přijmout takového, jaký jsi, odejdi…
Ne všechny matky a otcové milují a chrání.
Někteří bojují jen za své osobní ideály.
Existují rodiny tak zraňující a toxické, že vzdálenost se stává jediným lékem na uzdravení.
Jsou rodinní příslušníci, kteří zrazují, kradou, mluví o tobě zle, pomlouvají tě a závidí ti to, co je tvé.
Jsou příbuzní, kteří tě možná chtějí vidět „v dobrém světle“ ,
ale nikdy tě nebudou chtít vidět úspěšnějšího, než sebe.
Jsou rodiny, které tu pro tebe jsou jen tehdy, když se jim to hodí,
Přestaň si idealizovat rodinu, rodiče, sourozence.
Potřebuješ růst, vyvíjet se, uzdravovat.
Potřebuješ nastavovat hranice.

Je nutné vidět stín, temnou stranu našeho rodu a mít sílu odejít od toho, co nám ubližuje.
Buď pro sebe prioritou.
A přestaň trpět kvůli příbuzným, kteří ti jen kradou energii.

❗Uznej je.
❗Miluj je.
🙏Odpusť jim i sobě.
🧡Ale nebuď součástí jejich ran, jejich hněvu, jejich opuštěnosti, jejich pokrytectví, jejich vydírání, jejich manipulace…

Tím postupně můžeš uzdravit celý rod
D. Van

Studio Děkujiti - harmonie života

21/02/2025

Super cvičení...nejen pro děti...třeba při neuropatií, artróze, nebo preventivně pro lepší pohyblivost kloubů.😉👏🍀

26/11/2024

Fungování našeho těla můžeme podpořit vědomou stravou
🍇🤩🥔😇🍅🤗🥕🧅😉🌰❤️🍊

💚 MRKEV
- Plátky mrkve jsou jako lidská duhovka, jsou dobré pro oči.

💚 RAJČATA
- Vnitřek rajčete je jako 4 komory srdce, je dobrý pro srdce.

💚 HROZNY
- Tvar hroznů je podobný tvaru srdce, pro srdce a krev mají vitalizující účinek, snižují riziko cukrovky a srdečních chorob.

💚 OŘECHY
- Ořech má tvar mozku, dnes už víme, že dokáže vytvářet tři desítky neurotransmiterů, které pomáhají fungování mozku.

💚 FAZOLE
- Fazole vypadají jako ledviny a napomáhají jejich funkci.

💚 REBARBORA, CELER
- Rebarbora, čínské zelí a řapíkatý celer jsou jako lidské kosti: posilují kosti, obsahují také 23% sodíku stejně jako kosti.

💚 AVOKÁDO
- Lilek, avokádo a hrušky posilují dělohu a děložní čípek. Dnes víme, že 1 avokádo týdně vyrovnává hladinu hormonů, zabraňuje přibývání na váze během těhotenství a rakovině děložního čípku. Proč? Avokádo zraje přesně 9 měsíců od květu po zralý plod. V každém plodu je 14 000 rostlinných účinných látek.

💚 FÍKY
- Fíky jsou plné semínek, podobně jako varlata. Jsou známé svým účinkem na zvýšení počtu spermií.

💚 SLADKÉ BRAMBORY
- Tvar sladkých bramborů připomíná slinivku břišní, což pomáhá vyrovnávat glykemický index u diabetiků.

💚 OLIVY
- Olivy posilují činnost vaječníků.

💚 POMERANČ
- Prsům prospívají grapefruity, pomeranče, citrusové plody, jejichž konzumace je prospěšná pro lymfatický systém prsou.

💚 CIBULE
- Tvar cibule se podobá tvaru buněk. Dnešní věda prokázala, že cibule dokáže vyčistit všechny buňky od toxických látek a pročistit slzné kanálky.

💚 ZÁZVOR
- v případě střevních zánětů, střevních problémů, gingerol a sogaol (dvě ze sloučenin, které tvoří zázvor) snižují stahy střevního systému, potlačují záněty tlustého střeva a vznik rakoviny. Mohou také odstranit střevní křeče.

💚 KVĚTÁK
- díky účinkům složek obsahujících síru a bohatému obsahu vitaminu C neutralizuje toxický účinek cigaretového kouře a škodlivý vliv vdechovaného znečištěného vzduchu.

💚 PÓR
- čistí a dezinfikuje organismus, dýchací cesty a trávicí systém a také se postará o vaši potřebu vitaminu C.

Zdroj: fcb skupina Zdravěji s Kate v každém věku 🙏

19/07/2024

🍀🍀🍀

29/02/2024

Takhle bychom to prožívali v ideálním případě...s ideální matkou ..s ideálním sebepřijetím...
Někdo se tomuto ideálu blíží, někdo je velmi velmi vzdálen...
Podle atmosféry původní rodiny, přístupu rodičů, překážek v životě...
V méně ideálních, či vyloženě traumatických situacích vzniká velká emoční zátěž, trauma a pokřivené sebepřijetí a sebeúcta...
Potom, v těchto případech, je potřeba průvodce a terapeut, který může sdílet s člověkem vše to těžké...co nebylo, nebo bylo jinak, než jak potřeboval.🍀❤️

Je mi rok. Maminko, ty jsi můj celý svět. Tvoje dlaně, tvá náruč, tvůj úsměv jsou tím hlavním, co teď potřebuju. Chci s tebou být pořád, co nejblíž, cítit tvou vůni a slyšet tvůj hlas. Je mi s tebou tak dobře a jsem s tebou vždycky v bezpečí! Učím se chodit, mluvit a chovat se tak, jako ty. Chci se ti co nejvíc podobat, maminko!

Je mi pět. Jsi moje první učitelka, maminko. Učím se od tebe, co je dobře a co špatně, jak se skamarádit, jak namazat chleba, jak se vaří špagety, jak je to na světě zařízeno a z čeho je duha… Nejradši jsem s tebou a nejradši mám, když si spolu povídáme o tom všem. Jsi ta nejlepší maminka na světě! Ta nejhezčí a nejmilejší! A všechny obrázky, co maluju a taky figurky z plastelíny jsou pro tebe.

Je mi deset. Chodím už do školy. Mám spoustu kamarádek. Ale nejvíc chci za kamarádku tebe, maminko, abys mě naučila všechna tajemství holčičího světa, jak mám o sebe pečovat a vybírat si šaty, jak se malovat. Abychom měly svá „ženská“ tajemství, ty a já. Abych ti mohla říct, že po mě kouká Matěj z páté třídy. A díky, že mi umíš vysvětlit tu hroznou matiku!

Je mi patnáct. Jsem vzpurná „náctka“. Žádám, aby se nikdo nemíchal do mých věcí a přestaňte mě laskavě vychovávat! Jsem už dost dospělá, abych se uměla rozhodnout sama. Rady a naučení mi fakt lezou na nervy, mami. Snad sama vím, co potřebuju!? Ale i když říkám a dělám hlouposti a hrubosti, stejně potřebuju, abys byla na mojí straně, mami, abys mi věřila a důvěřovala. Jestli na férovku, tak musím říct, že je pro mě moc důležité, že tě zajímám a můj život vůbec. Doufám a věřím, že mě mají doma rádi a vždycky na mě s láskou čekají, i s piercingem, tetováním, černými vlasy, zrzavými vlasy, vyholenými vlasy, se zlomeným srdcem, s novou šílenou láskou. Hrozně teď potřebuju pochopit, kdo vůbec jsem, co mám ráda, čemu mám věřit. Potřebuju cítit, že umím stát na vlastních nohách, chápeš? Proto se tak hrozně bráním tvé podpoře. Ale neboj se o mě, maminko, povol mi trochu… a já se k tobě určitě vrátím dospělejší.

Je mi dvacet. Jsem studentka. Cítím se dospělá, mladá a silná. Mám život před sebou a jsem přesvědčená, že dosáhnu opravdu mnohého. Líbím se mužům. Někdy se mi zdá, že se v životě vyznám líp než ty, maminko. Máš docela zastaralé představy, jak se mi zdá. A tvé snahy plést se mi do života mi připadají dotěrné. Promiň, mami, ale nech mě prostě jít svou cestou. A dělat své chyby.

Hrozně bych chtěla, abys byla šťastná, abys měla taky svůj život, své zájmy, kamarádky. Tvoje štěstí mě osvobozuje. Můžu pak snadněji být šťastná taky. Jenom mi prosím tě věř, mami. Teď to moc potřebuju.

Je mi pětadvacet. Už s tebou nejsem, jsem vdaná a mám dítě. Mám svou rodinu. Někdy se mi zdá, že teď vidím spoustu chyb, které jsi dělala, když jsem byla malá. Snažím se je neopakovat. Snažím se vést svou rodinu po svém. Chtěla bych se tě na spoustu věcí zeptat, mami. Protože je nechápu a zlobí mě to. Je teď pro mě dost těžké přijímat tvoje rady. Ale i když se snažím dělat věci po svém, stejně jsem ti za všechno vděčná. Chtěla bych, abys mě brala jako kamarádku, abys chápala moje názory, i když jsou jiné, než ty tvoje, abys mi věřila.

Je mi třicet. Myslím, že ti začínám rozumět, maminko. Že začínám chápat, proč jsi jednala, jak jsi jednala. Proč jsi nemohla jinak. Teď si uvědomuju, jak ráda jsi mě vždycky měla, jak ses snažila. Myslela jsem, že dokážu být dokonalá a chtěla jsem, abys byla bývala dokonalá i ty. Ale teď vidím, že sama taky dělám chyby a ani to jinak nejde… Zlobila jsem se na tebe a teď poznávám, jak důležité jsou pro mě tvoje zkušenosti. Žes dokázala odpustit i sobě, i mě, přese všechen můj odpor. A vždycky jsi mi byla nablízku, i když já jsem si myslela, že tě nepotřebuju… Moc moc si přeju tvé přátelství, aby ses se mnou dělila o své zkušenosti. Abys mi pomohla s dětmi, s domácností. Abys mě povzbudila. Snažím se tvářit, jako že nic, mami, ale jsem strašně unavená…

Je mi čtyřicet. Složitá, přechodná doba. Děti dorůstají a já už nejsem úplně mladá. Bojím se, že něco nestihnu, že něco nestačím, nezvládnu. Jak jsi to měla ty, mami? Co sis našla, když já už byla velká? Umím si představit, jak bylo pro tebe těžké nechat mě vyletět z hnízda! Tolik teď potřebuju tvou radu a pomoc! Tys byla tenkrát tak moudrá a já jsem si toho ani nevšimla…

Je mi padesát. Tak už je mám z domu, už si moje ratolesti svůj život řídí samy. Věk už taky trochu cítím, přece jen padesátka. Ale mám dobrou práci, dotáhla jsem to daleko. Jsem nezávislá. Všechno je v pořádku. Ale JAK MOC tě teď potřebuju, maminko! Ty jsi můj nejbližší člověk, celý život jsi se mnou šla, všechno o mě víš, znáš moje silné i slabé stránky… Chtěla bych ti dát hlavu do klína a být zase maličká, v bezpečí, u maminky. Být dospělá a silná je někdy tak vyčerpávající! I když to skrývám, bojím se, víš. Bojím se stáří, nemohoucnosti, samoty. Jsem tak vděčná, že vidím, jak snášíš trampoty stáří ty, jak se pereš s nemocemi, jak miluješ každý den a vážíš si života!

Je mi sedmdesát. Maminko, už tu nejsi. Ale stejně jsi pořád se mnou. Víš, mám ráda své stáří, protože jsem viděla, jak jsi je měla ráda ty. Nebojím se jít dál, protože jsem viděla, jak jsi tou cestou šla ty. Pamatuju si tvoje ruce, tvá objetí, tvůj laskavý hlas, úsměv. Pamatuju, jak ráda jsi mě měla, jak ses o mě bála. Milovala jsi mě, ať jsem byla jakákoli, hubatá, drzá, chladná a cizí, vyčítavá, naštvaná. Milovala jsi mě bez ohledu na cokoli a vždycky jsi ve mně věřila. Díky tomu, díky tobě teď tolik miluju svůj život. ❤️

27/06/2023

Psychologist says:

1. When a person sleeps for a long time, sometimes their sadness is deep. He thinks a lot. There's a lot of things bothering this person so he prefer to just put everything to sleep.

2. When he eats a lot of food, sometimes, it means he is stressed. Sometimes it's a lot of fun. You can see the way he eats But in his eyes he is stressed, sad or happy. When he invites you to join him on a food trip, go with him.

3. When he gets angry even for small things, it means he wants to be nurtured, give him attention, understand and he wants people to love him.

4. When he laughs loudly, sometimes it means that he is deeply sad. He just passes the sadness with laughter.

"Be observant of the people you talk to or socialize with. Always say hello to your loved ones."

How about you?
How are you?

15/02/2023

Když se podíváme na tuto fotku, něco nás upoutá na první pohled...
Něco to v nás, někdy hluboce v nás , vyvolá...emoci, pocit...
Naše tělo dostane impuls, který vyvolá nějakou reakci ...chlad, horkost...
To, co nás upoutalo zkoumáme delší dobu, možná i hlouběji a vyvolává to možná uvnitř nás i nějaké vzpomínky či vnitřní obrazy.
Možná proto nevidíme celý obraz jako celek, možná ulpíme na nějaké jedné maličkosti, možná sklopíme zrak, možná nejsme schopni pohled stočit k dalšímu bodu...

Někdy prostě, abychom viděli celek svého života a prožívání, abychom nelpěli stále na stejných obrazech, abychom nestagnovali, potřebujeme průvodce, který nám ukáže, že se můžeme pohnout, zvednout zrak a zkoumat celý obrázek z jiné perspektivy, že můžeme opustit stávající pohled a zkoumání maličkosti.
Takovým průvodcem jsou i konstelace...
Takže... vás ráda uvítám nad obrazem vašeho života, nemoci, vztahů... a ráda s vámi udělám změnu...podíváme se na to, co jste dosud neviděli a co může zásadně ovlivnit vaše další kroky.

15/02/2023

Geranium... aneb cesta k sobě a prožívání se jako vědomá žena.

Dnešní konzultace a konstelace po telefonu se nesla v duchu podívání se z blízka a dopodrobna na některé příznaky a hrozící onemocnění ženy kolem čtyřicítky.
S touto klientkou se známe dlouho...kdysi jsme řešili tváří v tvář její vztahové a firemní záležitosti.
Poslední měsíc spolu pracujeme na vztahu k synům, na jejich vzájemném vztahu a nyní i na jejím zdravotním stavu.
Tématem byly játra a adenom. Nezhoubný nádor žláz. podle toho, kde se nádor nachází, můžeme vnímat dané trauma a vytěsněné emoce.
Zde jsme došly k obrazu naměstnané energie kolem uší a v čelisti.
Dnes jsme se podívaly na dva zdroje traumatu, na dvě období života této ženy.
První z nich je dětství ...dětství s matkou,, která se rozváděla a rozvedla s mužem, otcem této klientky, který jí soustavně podváděl. Klientka si dětství příliš nevybavuje, což je obraz vytěsnění reality, emocí a prožívání. Patrně tak moc pro ni bylo toto období složité. Matce byla k dispozici, hodně pomáhala, byla ta slušná a poslušná holčička.
Ze všeho v konstelaci vyplynulo, že matka asi hodně nadávala na otce, na život vůbec a toto poslouchat stále dokola bylo pro klientku jako dítě zaplavující. Emoce matky, vpíjející se do uší a její dětská bezmoc s tím cokoliv dělat, vytvořily stagnaci a zároveň odpor k matce, k sobě, k životu, k otci... A vše to musela držet za zuby, v čelisti vznikl velký tlak, tak jako v ní. Vysoký tlak je mimochodem další zdravotní komplikací v současném životě. Musela zatlačit do sebe vše, co by nejraději matce řekla, jak ráda by zařvala DOST. MLČ... ale to nešlo, protože jí zároveň bylo matky líto.
Takže trpěla,vnímala život jako obtíž, zapouzdřilo se v ní zranění, začala žít smutný a nedobrý život dospívající holky, posléze ženy.
Její matka jí stále kázala a dosud káže, co by měla a neměla dělat... Nulová empatie vše vyvozuje jen podle sebe. Sama má velké zdravotní potíže, ale psychosomatikou se zabývat nechce...tak trochu dobrovolně se stále nachází v poli oběti a tvrdí, že život musí být o utrpení.
Klientka mi dává podněty a vybavuje si pár letmých vzpomínek z dětství, spíše ale s prarodiči.
Jeden její podnět poodhrnuje oponu vytěsnění ještě dále... Zmiňuje se o vztahu otce a matky již za dob matčina těhotenství. Hádali se již tehdy, otec matce prý i nafackoval... a tím se dostáváme k zážitkům z dob prenatálu... jak se cítila duše, co očekávala od otce a jak jí zklamal...Pocity smutku, bezmoci, ale hlavně velké duševní bolesti. Opět negativní energie v uších, otisk zlosti otce, bezmoci a pocitu zrady matky. Vše z venku se do ní vpíjí, protože semknutí s matkou a jejím prožíváním je i její realita, tady neexistuje vědomí oddělenost. Nemožnost křičet Já jsem tady taky, berte na mne ohled...
Berte na mne ohled...tak přesně toto se jí v životě neděje... vždy přitáhne muže, který jí přesně zrcadlí to trauma. A trauma žen ze systému k tomu.
Protože i po telefonu se dá pracovat s tělem, děláme to a v konstelačních polích se jí nádherně uvolňuje tělo a začíná vše plynout a odplouvat do minulosti...do pole dětství a pole prenatálního života.
Učím jí jak se zakotvit, provádíme meditaci srdce a těšíme se obě na další setkání. Tato klientka ví co chce, ví kam a za čím jde, jen potřebuje pootevřít vždy vrátka a naučit se metody jak vše v těle uvolňovat.
Neboť každý šok v životě způsobí stagnaci...a šok v prenatálu, se zážitkem agrese, dvakrát.

31/01/2023

Mé energetické obrazy na PRODEJ. Každý nese nějaké zásadní téma k propuštění staré energie a načerpání nové, k uskutečnění pozitivních změn v životě.
Velikost plátna je 31 x 41 cm.
1.Téma : Stát nohama na zemi s vlastním potenciálem, jdoucím skrze srdce. Schopnost zakořenit se ve svém srdci i na Zemi.
Barvy: červená, zelená, bronzová, trochu bílé
2.Téma: Otevření tyrkysové čakry. Svoboda a svobodné vyjadřování. Plynutí v těle i v životě.
Barvy: tyrkysová, zlatá, trochu bílé
3.Téma: Odpuštění otcových témat, přijmutí lásky otce takové, jaká byla. Přivinutí otce ke svému srdci.
Barvy: modrá ve více odstínech, zelená, trochu bílé
Více informací k obrazům najdete na fb stránce Radostný život.
Mé energetické obrazy na PRODEJ. Každý nese nějaké zásadní téma k propuštění staré energie a načerpání nové, k uskutečnění pozitivních změn v životě.
1.Téma : Stát nohama na zemi s vlastním potenciálem, jdoucím skrze srdce - červená, zelená, bronzová, trochu bílé
2.Téma: Svoboda a svobodné plynutí v těle i životě - tyrkysová, zlatá
3.Téma: Odpuštění otcových témat, přijmutí lásky otce a a přivinutí ho k sobě - modrá ve více odstínech, zelená, trochu bílé
Cena za obraz 1200 Kč. V případě zaslání poštou je potřeba k ceně obrazu přičíst ještě poštovné.

05/01/2023

Vše je v hlavě II.
A.Janov - Primární terapie
,,Přijímání lásky v raném věku a dokonce již v děloze nastavuje mozkové struktury a systémy a determinuje celoživotní duševní i tělesnou kondici. Pokud v raném věku trpíme nedostatkem lásky, bude mít náš mozek nižší počet klíčových neuronů zodpovídajících za přemýšlení, koncentraci, soustředění a propojování myšlenek s pocity. Připustíme-li, že většinu našeho chování motivují nevědomé pocity, pochopíme, jak je propojování myšlenek a pocitů důležité.
Neurochemický proces vtiskování trvale modifikuje nervové spoje , a zážitek tak zůstává v mozku zaznamenaný nadosmrti. Naštěstí se ukazuje, že znovuprožitím zážitku je možné otisk změnit. Pokud chceme otisk změnit nebo eliminovat, musíme se vrátit do doby jeho vzniku a znovuprožít si událost, která ho v nás zanechala. Jedině tak se může systém normalizovat. Žádným vědomým faktem nebo úsilím toho nedosáhneme. Cílem není léčit příznaky, ale uzdravit lidskou bytost.. Příznaky pak vymizí samy.
Trauma se do nás nemusí nutně otisknout v jednom zlomovém, dramatickém okamžiku. Může být i výsledkem mnoha let v raném věku. Když k traumatu dojde v raném věk, nervová soustava je nezralá a dokáže zpracovat jen omezené množství stresujících podnětů, než je zahlcena bolestí. Organismus nemůže toto přetížení ignorovat, neurochemicky je zaznamená a zakonzervuje v mozku v podobě paměťového otisku. Tento otisk může později motivovat chování. V nejhorším případě může vtištěná vzpomínka způsobovat depresi, úzkost, zvýšený krevní tlak, a řadu dalších fyzických i psychických potíží."

Když jsem dnes narazila na tento odstavec, trochu jsem se pousmála. Vím již o tom teoreticky, ale i prakticky.
Před pár dny se mi otevřelo téma lásky matky k plodu, k budoucímu dítěti... pokud tam samozřejmě nějaká byla...protože potom je z toho jasné téma bolesti z prenatálního období, které čas od času vstoupí z nevědomí jako bolest v těle, zvýšené emoce, ale i pocit prázdnoty a nenaplněnosti... často pak i pocit únavy. Tento pocit únavy vzniká z vytěsňování pravdy prožitků a bolesti.
Jak jsem psala, před pár dny jsem zažívala a odžívala si pocity a prožitky traumatu z ne-lásky v lůně. Tato ne-láska, tedy ten pocit, vznikl z toho, že matka nevěděla do pátého měsíce, že je těhotná. Takže, nic necítila...necítila mne. Nebyla schopná se zklidnit, vnímat prožitky těla a tudíž nevnímala ani mne. Toto nevnímání je vnímáno jako ne-láska, jako přehlížení. Pocity plodu jsou děsivé. Napíná všechny síly, aby byl spatřen, aby si ho někdo všiml. Cítí obrovskou osamocenost a lítost nad svým zrozením. Spolu s děsivým porodem si dítě odnáší manuál, že musí bojovat, aby žilo, aby bylo bráno vážně a vůbec viděno. Musí se vnutit, jinak o něho nikdo nestojí. Vždy je dávána pozornost někomu jinému. Pokaždé ho někdo předběhne. Musí se až nadlidsky snažit...ale stejně nemůže být nikdy spokojené, přijímané tak, jak by potřebovalo. Vždy bude muset více investovat, než dostávat.
Teprve vstoupení do této prenatálně vzniklé bolesti, prožití nepříjemných pocitů a napětí vedlo k uvolnění. K vědomí toho, že se už toto nemusí opakovat. Mluvím o vědomí celého těla, nejen mysli. Pokud bych si to jen v mysli naprogramovala a neprožila to, nic se nezmění, k uvolnění nedojde.
Cítila jsem intenzivní potřebu lásky, tedy pozornosti. Od matky, která vnímá, že je těhotná a vnímá své budoucí dítě, cítí u srdce lásku a láskyplnost. Místo toho jsem vnímala chlad v těle, prázdnotu a osamocenost o které jsem se již zmínila.
Cítila jsem potřebu pohlazení myšlenkou, pohledem, energií. Místo toho jsem v sobě cítila, že jde energie ze mne ven, až tam, do světa , kde je otec a matka. Jak se na ně pořád napojuji, abych nebyla tak sama, jak se pořád snažím jim dát lásku a energii, když jí sama nedostávám.
Projití této části pocitů ne-lásky umožnilo také spojení si a uvědomění souvislostí z celého života. Dalo mi to celkový obraz toho všeho marného snažení, zviditelňování se a napínání sil zbytečně. Když nedostávám o to víc dávám a to mne vyčerpávalo a vytvářelo více a více v nevědomí nespokojenosti a emoce, které za čas bouchly a vše zbořily. Teď už je to jinak... stopka v přílišném dávání přijde hned při první nespokojenosti a vnímání nerovnováhy.
Spolu se čtením knih A. Janova a prožitkami z konstelací prenatálu a porodu, si stále potvrzuji správnou, účinnou cestu seberozvoje pro sebe i klienty. Cestu, na které se skrze pravdu o bolesti duše i těla můžeme dostat ke zdraví, svému potenciálu, spokojenosti a úspěchu.

05/01/2023

Vše je v hlavě I.
Dnes jsem otevřela a zalistovala další knihou A.Janova - Primární terapie.
Uvědomuji si, že A.Janov sice měl svojí vlastní terapii, ale můj koncept konstelací je ideově stejný jako jeho.
Mluví o prožitku, otisku, o neurózách vzniklých již v prenatálu.
To, co je pro mne ale velká zpráva je, že se potvrzují moje domněnky a zkušenosti z konstelací. Nejde až tak o příběh...náš nebo systémový. Ten je pouze nositelem všech těch prožitků, emocí, bolestí... ten nás odkazuje do toho pole tehdy, kde to vše vzniklo....kde se to odehrálo a kde se to také vytěsnilo do našeho nevědomí a tam to zůstalo zapouzdřené a dodnes to působí v našich životech. V konstelaci je potřeba být nejen v tom poli tehdy, ale hlavně vědomím v těle, v tom prožitku, ve chvilkové emoci... aby se to vše uvolnilo. V konstelaci je potřeba vidět, co z toho, co se nám děje teď, patří do minulosti, a také si uvědomit, že nyní to už může být jinak...v těle i v životě.
Teď si můžete přečíst pár odstavců z knih A.Janova Primární terapie.

,,Chceme-li dosáhnout reálné a trvalé změny, musí v nejhlubších vrstvách mozku dojít k fyziologickému posunu, který umožní hlavním mozkovým strukturám rekalibrovat se,, optimalizovat své funkce. Tato změna nemůže nastat, dokud se části mozku, kde jsou uloženy potlačené, vtištěné vzpomínky, neurochemicky nepropojí s racionálnějšími, myslícími oblastmi mozku, kde je šedá kůra mozková.
Terapie, jejíž hlavní metodou je rozhovor, takovéto propojení nemůže dosáhnout, protože při ní nedochází k vyšší aktivaci podkorových struktur, která umožňuje vyzdvižení hluboko vtištěných vzpomínek. Toto propojení je ovšem nezbytné, má-li mít psychoterapie reálný efekt. V tradiční psychoterapii převládá názor, že duševní zdraví je díle mysli, racionálně uvažující prefrontální mozkové kůry, tedy, že se ke zdraví můžeme promyslet.
Z toho logicky vyplývá, že i nemoc je jen problémem mysli, že si i duševní onemocnění prakticky vymýšlíme. Tradiční psychoterapie věří, že změnou stavu mysli můžeme změnit svůj zdravotní stav.
Ovšem neuróza, fyzická i psychická odchylka systému od normálu se do mozku neukládá jako myšlenka, nýbrž jako prožitek, který zanechá fyziologickou stopu. Proto žádná psychoterapie, která se opírá o jazyk, nemůže neurózu vyléčit.
Myšlením můžeme dosáhnout nanejvýš iluze zdraví, zatímco v podvědomí dál kypí bolest. Víra v uzdravení není pouhým rozmarem mysli, ale má pevný neurologický základ. Problém je v tom, že víra zůstane vždy jen vírou není to skutečně celostní fyziologický stav. Je to naopak jeden ze způsobů odpojení od těla, jímž se odcizujeme svému reálnému fyzickému stavu.
Neuróza je silná bolest ,neurochemicky vtištěná do systému v raném věku, která způsobuje vážné funkční odchylky- mentální, emoční i fyzické. Psychoterapie nesmí pracovat pouze s intelektem mozkové kůry a zcela opomíjet komplexní fyziologické účinky prožitků. Zní to jako samozřejmost, a přesto většina terapií ztroskotá na tom, že oddělují mysl od mozku a mozek od těla, a zabývají se tudíž jen částmi celku.
Představy, které máme sami o sobě, pocházejí z jiných mozkových struktur než fyziologické potřeby.
Úkolem terapie je, v jistém ohledu, propojovat nevědomí s vědomím., abychom mohli naslouchat řeči těla. Jen tak se můžeme učit řeči, jíž nepřetržitě promlouvají nejhlubší vrstvy mozku a jíž tak málo z nás rozumí. Musíme si osvojit jazyk mozku, řeč, která navíc nemá žádná slova. Proto jí nemůžeme rozumět intelektem, ale jedině cítěním. Dokud se nenaučíme komunikovat jazykem nevědomí , nemůžeme docílit radikálních změn.
Bolestivý aspekt vzpomínky se projevuje, když pocity narážejí na bariéru potlačovacího aparátu. Člověk, který své pocity prožívá, strádá mnohem méně. V průběhu sezení, když pocity vyplouvají na povrch, vyvěrá spolu s nimi i bolest. Jak se bolest přibližuje k vědomému uvědomění, stává se reálným utrpením. A pak náhle přijde úleva. Pocit je zpracován a prožit.
Jedinou další alternativou, kterou mají pacienti tradičních terapií, je potlačovat bolest léky. Nebo ji utápět v záplavě slov a myšlenek. My však víme, že člověk, který se otevře sám sobě, je mnohem svobodnější, upřímnější a láskyplnější.
V hloubi našeho mozku se skrývá celý vesmír zkušeností, o jejichž existenci většina z nás nemá ponětí. Tento vesmír motivuje naše chování a vyvolává duševní i tělesné symptomy. Onen vesmír nejen že existuje a je měřitelný mírou prožitků, ale má také rozhodující vliv na zdravotní stav. "