20/01/2026
Sdílím příběh klientky a moc děkuji za ochotu podělit se s osobní zkušeností!
🩵
Jsem vděčná, že tyto příběhy tato metoda umožňuje zažít nejen klientům, ale i mně 🤍
“Náš příběh je velmi dlouhý, ale ve zkratce bych chtěla napsat, jak moc nám paní Jitka pomohla.
Náš syn začal z ničeho nic trpět dvojitým viděním a celé jeho tělo se začalo stáčet na jednu stranu. V tu chvíli se nám rozpoutalo doslova peklo plné strachu a nejistoty. Následovala hospitalizace a šňůra vyšetření, kdy se řešilo, zda se nejedná o krvácení do mozku, otok nebo dokonce nádor. Pět šíleně dlouhých dní, které bych nikomu nepřála. Naštěstí se všechny tyto nejhorší varianty podařilo vyloučit.
Poté byl syn převezen do Fakultní nemocnice Hradec Králové na oční kliniku, kde lékaři zjistili poškozený nerv v oku. Vzhledem k původním prognózám to byla vlastně ta nejlepší možná varianta. Po měsíci jsme ale jeli na kontrolu a bohužel se stav oka nijak nezlepšil, začala se tedy řešit operace.
Po všech vyšetřeních, kterými si syn na začátku prošel, nechtěl o operaci ani slyšet. A upřímně – ani my rodiče jsme se s touto představou nedokázali smířit. Ještě musím zmínit jednu důležitou věc: ještě před tím, než se objevilo dvojité vidění, syn nechtěl chodit do školy. Každé ráno plakal, držel se mě a já cítila, že něco není v pořádku.
Když nám paní doktorka oznámila, že bude nutná operace, rozhodli jsme se udělat maximum pro to, aby k ní nemuselo dojít. Od kamarádky jsem dostala kontakt na paní Jitku. Upřímně – nevěřila jsem, že by kineziologie mohla pomoci, ale byla jsem zoufalá, a tak jsem to zkusila.
Paní Jitka velmi rychle poznala, že už jsem na hraně sil a že potřebujeme rychlou pomoc. Vzala nás během pár dní. Bylo to v pátek, kdy jsme jeli na první sezení. Paní Jitka byla od první chvíle milá, empatická a chápavá. Cestou domů jsem měla smíšené pocity a říkala si: „Uvidíme.“
V pondělí ráno jsme jeli do školy – a poprvé po dvou měsících bez pláče. Říkala jsem si, že to musí být náhoda. Druhý den znovu bez pláče. A tehdy mi došlo, že to náhoda není. Začala jsem tomu opravdu věřit.
S paní Jitkou jsme se postupně zaměřili i na synovo dvojité vidění. Měli jsme už stanovený termín operace a ještě jednu kontrolu před operací u paní primářky, o kterou jsme požádali a bylo nám vyhověno.
Po zhruba třech sezeních u paní Jitky jsme jeli znovu do Hradce na kontrolu. A tam nám paní primářka oznámila, že operace není nutná – že se synovo oko „nějakým zázrakem“ srovnalo.
Tímto bych chtěla paní Jitce z celého srdce poděkovat. Dokázala z našeho syna udělat opět veselého kluka, který se raduje z maličkostí a těší se do života. Kdybychom si tím vším sami neprošli, nikdy bych nevěřila, že je něco takového možné.
Děkujeme.”