04/08/2024
Ke Světovému dni KOJENÍ 👶👨👩👦 Ať už máte miminko narozené v termínu nebo předčasně narozené, poslední odstavec platí pro všechny.
"Musíme si pamatovat jedno! Ať už byla naše cesta jakákoli, byla naše. Dělaly jsme, co jsme v daný čas mohly, zvládly a uměly. Jestli jsme si odvezly domů plně kojené miminko, zvládly jsme to skvěle! A pokud to nedopadlo tak, jak jsme chtěly?
Musíme si pamatovat, že v nejtěžší situaci jsme udělaly, co jsme mohly! Bez ohledu na to, jak bylo naše dítě krmeno, udělali jsme maximum a to naprosto stačí!!"
Amen.🙏♥️
🤱KOJENÍ.
Je světový týden kojení. O tom se tento týden hodně mluví. O čem se ale prakticky nemluví, je to všechno, co s krmením mateřským mlékem souvisí, co se děje za stěnami neonatologických jednotek intenzivní péče. O tom, co jsme prožívaly my. Ten každodenní boj o každý mililitr mateřského mléka... Vzpomínáte?
Pojďme si tedy dneska tady říci, co všechno to pro NÁS znamená...
Než se nám miminko narodilo, představovaly jsme si, jak si ho vezeme z porodnice domů, kojíme ho podle potřeby, všechno jde hladce, přirozeně, přeci kojení je normální a všechno jde tak nějak samo od sebe...
ALE...
Naše miminko se narodilo týdny nebo měsíce před termínem.
Řekli nám, že si máme koupit odsávačku domů, v nemocnici jsme pravidelně odsávali, vždyť je to dar, který svému miminku můžeme dát a je to pro něj esenciálně důležité...
Ještě ručně jsme odsávaly první kapky kolostra.
Šly jsme odsávat pokaždé, než jsme šly k miminku k velké nemocniční odsávačce. Dodnes si pamatujeme ten pravidelný zvuk...
Odsávaly jsme každé 3-4 hodiny i v noci, daleko od našeho miminka, ale přesvědčeny o tom, že děláme správnou věc.
Učily jsme se krmit sondou do žaludku, kapičku po kapičce.
Zažívaly jsme obrovskou radost z nepatrného množství mléka, které se dostává do křehkého tělíčka našeho miminka.
Krmily jsme ze stříkačky, z kádinky, z lahve.
Měly jsme mléka málo, nebo moc.
Naše mléko museli fortifikovat, aby miminko dostalo všechny potřebné živiny a energii.
To všudypřítomné sledování, vážení, monitorování, kontrolování, odběry, zákroky.
Naše vyčerpání, výčitky, pocity viny, smutek, nejistota, bolest...Uf!
Musíme si pamatovat jedno! Ať už byla naše cesta jakákoli, byla naše. Dělaly jsme, co jsme v daný čas mohly, zvládly a uměly. Jestli jsme si odvezly domů plně kojené miminko, zvládly jsme to skvěle! A pokud to nedopadlo tak, jak jsme chtěly?
Musíme si pamatovat, že v nejtěžší situaci jsme udělaly, co jsme mohly! Bez ohledu na to, jak bylo naše dítě krmeno, udělali jsme maximum a to naprosto stačí!!
Souhlasíte?
