Jmenuji se Šárka Kohoutková (roz. Licehammerová). Pracuji jako psycholožka a psychoterapeutka od roku 2011. Jestli Vás zajímá moje profesní zkušenosti a vzdělání, více najdete zde.
Psychoterapii vnímám jako příležitost ke změně a k seberozvoji. Jde o tvořivý proces, kdy hledáme různé pohledy na jeho situaci a možnost, jak cítit rozdíl ve svém životě. Vážím si toho, že mi klienti dávají důvěru a mohu s nimi jít chvíli společnou cestu.
Každý klient a jeho příběh mě velmi zajímá a obohacuje mě svojí jedinečností –přemýšlení o sobě, životě a světě, prožívání i jednání.
Jinak se ráda toulám po kopcích a lesích, utíkám do kouzelného světa příběhů – v knížkách, filmech a vyprávěních, a poslední dobou se docela ráda realizuju na zahradě.
Níže si můžete přečíst můj příběh.
Můj příběh aneb jak jsem neotěhotněla a našla sama sebe
Cítím se sama sebou. Mám skvělého muže, domov, a hlavně jsem našla domov sama v sobě. Pochopila jsem, že to hlavní nosím v sobě a nemusím to hledat ve všem a ve všech okolo. Najednou vidím to, co jsem nikdy neviděla, že jsem krásná, energická a prostě já - se vším, co ke mně patří.
Prokletí silné ženy
Byla období v životě, kdy jsem nevěděla, co to znamená být sama sebou. Vůbec jsem si nevěřila, myslela jsem, že nejsem krásná, nezajímám žádného muže, myslela jsem, že si lásku musím zasloužit, zasloužit tím, že budu dobrá, výkonná a úspěšná, nebudu dělat chyby a všichni mě budou mít rádi.
Moje dušička byla malinkatá. Moc se bála, že jí lidi ublíží a bude jí to bolet. A tak měla vystavěné veliké hradby silné ženy. Té co všechno zvládne a všechno přežije.
Bolest, která mě dovedla ke změně
Moje kamarádka říká, že lidí se mění kvůli dvěma věcem, buď mají velkou bolest, nebo velký sen. Mě se podařilo mít oboje v jednom. Moc jsem chtěla miminko, být mámou a moc bolelo, že to nejde.
Byl to pro mě velký impuls začít na sobě pracovat. Antikoncepci jsem vysadila v únoru 2011 a těhotná jsem ještě nebyla.
Nejdříve jsem samozřejmě zkoušela všemožné způsoby, jak to udělat fyziologicky a medicínsky, ale čím dál více mě to táhlo k tomu, že silou to neutáhnu.
V některých fázích jsem byla zoufalá a zkoušela jsem jednu věc za druhou, ale rychle končila, protože jsem to nedělala pro sebe - abych byla zdravá, aby mi bylo dobře. Šlo mi o jen jasný výsledek, o ty 2 čárky na testu.
Všechno bolelo, každý měsíc s menstruací, každé oznámení těhotenství druhých. Byla období, kdy každý pohled na těhotnou ženu nebo miminko mě rozplakalo. Vyčítala jsem si, že se tak cítím.
Vinila jsem sebe za to, že se dost nesnažím, že nejsem dost hubená, dost nesportuju, prostě nejsem dost dobrá. Ničilo mě, že tohle prostě nejde vybojovat silou.
Jakýkoli náznak zlepšení ve mě vyvolával až euforii a falešnou naději, že to bude dobré a každý náznak zhoršení, návratu, mě házel do hlubokého zoufalství, slz, beznaděje. Byla to nekonečná houpačka.
Jak jsem dala sebe na první místo
Zlom pro mě nastal v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že změny, které chci dělat, musím dělat hlavně pro sebe, bez ohledu na to, jestli mi to zaručí otěhotnění nebo ne. Dojít do toho bodu byl náročný a musela jsem se tam vracet opakovaně. Měnit věci, protože chci být zdravá, šťastná a spokojená. Chci svůj život žít, užívat a nejen přežívat.
To, že už jsem před tím vším měla absolvované studium psychologie a hotový psychoterapeutický výcvik mi hodně pomohlo. Hodně témat jsem už měla dost „předžvýkaných“ a tak jsem se do toho ponořila hodně rychle. Začala jsem pracovat na sobě, navštěvovala kurzy, semináře, používala jsem různé metody a postupně našla cestu k sobě, k svému tělu, ke svému unikátnímu ženství.
A dítě? To prostě přijde. Vím to, jen teď už nelpím na tom, jestli nám ho přinese čáp anebo sociální pracovnice.
Bylo to pořádné dobrodružství
Cesta k sobě a vyřešení vztahu se sebou mě vedlo k tomu objevit, jak zacházím se sebou a se svým tělem a jak se mi ho podařilo vypnout a ignorovat. Našla jsem způsob, jak se cítit svobodně ve svých vztazích – s partnerem, rodinou, přáteli, … Naučila jsem se dávat hranice sobě i druhým. Zjistila jsem, že jsem žena, a co to vlastně pro mě znamená.
Byla to dlouhá, dobrodružná, bolavá a krásná cesta.
A tak jsem si našla vlastní cestu
To hlavní, co jsem se naučila při práci se sebou, ale i se všemi svými klienty, kteří mi dovolili jít s nimi na jejich cestě za změnou, mě dovedlo k pokoře. Každý z nás má svoje vlastní tempo, svůj vlastní příběh a potřebuje si najít svou unikátní způsob. Každý máme různé zdroje a kapacity a hlavně jiné překážky a výzvy. Prostě vlastní jedinečný příběh.
To co jsem si naučila při své cestě i z příběhů těch druhých, předávám svým klientům. Dokážu být s vámi v i situacích, kdy nevidíte cesty ven. Vím, jak to může být těžké pobývat v těch černých jamách a neutopit se, nepropadnout panice. Můžu Vám pomoci vystavět v důvěru v sebe, v život a v to, že věci mají řešení a dá se z nich nějak vyjít.
Přemýšlíte, že byste se mnou chtěli jít cestou psychoterapie? Kontaktujte mě a něco vymyslíme :)
