17/09/2017
KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE ..Tato terapie je velice jemná, neinvazívní manipulativní technika. Je používána k nacházení a řešení problémů. Podporuje přirozený mechanismus člověka k vylepšení fungování mozku a míchy, k rozptýlení negativních důsledků stresu a k zlepšení celkového zdraví a zvýšení imunity.
Kraniosakrální terapie učí, že fyzickému projevu nemoci předchází již dlouhou dobu disharmonie na jemněhmotné úrovni.
Mezi pánví (os sacrum) a lebkou (cranium) existuje významná souvislost, která se projevuje v páteřním kanálu - spojení mezi os sacrum a os occipitale. Zde pulsuje energie ve formě tzv. mozkomíšní tekutiny. Odtud také pochází název pro Kraniosakrální terapii. Techniky této terapie jsou zaměřeny na nejvyšší možnou harmonizaci pulsující energie, a tím i na aktivizaci vlastních léčebných sil těla a jejich stimulaci.
Odkazy na Kraniosakrální terapii je možno nalézt již ve staroindických Upanišádách, kde je zmiňována práce s mozkomíšní tekutinou.
Základ kraniosakrální terapie vychází z toho, že jednotlivé kosti lebky nejsou pevně srostlé, jak se mnozí z nás domnívají, ale naopak celý život se pohybují a ovlivňují tak proudění mozkomíšní tekutiny.
"Lebeční kosti dospělého člověka do sebe zapadají jako složitá skládačka, která sestává ze stovky suturálních kloubních spojení. Jsou jako tektonické desky zemské kůry, které se posouvají po povrchu vlivem působení hlubinných sil zemského jádra."
/Úryvek z knihy Michaela Kerna Dech života/
Terapeut zřídka používá tlak, překračující váhu pěti gramů. Zkoušení je prováděno testováním pohybu mozkomíšní tekutiny v rozličných částech systému. Často, když je pohybové testování hotovo, omezení jsou odstraněna a systém je schopen samokorekce.
Kraniosakrální terapie pracuje hodně s uvolněním energie 2. a 4. čakry.
Kraniosakarální terapie klade důraz na vysokou pozornost a něhu v přístupu ke klientovi.
Velmi přitažlivé na této metodě je, že je možné ji kombinovat s mnoha jinými technikami, jako je např.Reiki, Kineziologie, používá se znalost akupunkturních bodů a čínská medicína vůbec (učení o jin a jang). Rovněž se využívá i poznatků jiných systémů, jako je např. teorie čaker, jóga, pranájáma a další.
Jedním z důležitých pilířů Kraniosakrální terapie je znalost vzájemné propojenosti jednotlivých částí lidského těla s orgány, energetickými centry, emocemi, mentální i duchovní rovinou. Jejich vzájemným ovlivňováním velmi jemnými technikami dotykového i bezkontaktního působení na člověka se tak spouštějí podvědomé samoléčící procesy v lidském těle.
Pozitivní efekt Kraniosakrální terapie závisí do značné míry na pacientových přirozených samokorigujících fyziologických aktivitách. Terapeutův lehký, dotekový přístup napomáhá silám mozkomíšní tekutiny, které jsou součástí kraniosakrálního systému, vylepšit vnitřní tělesné prostředí. Protože ovlivňuje mnoho tělesných funkcí, je dnes Kraniosakrální terapie široce používána mezi zdravotnickými profesionály včetně osteopatů, chiropraktiků, psychiatrů, psychologů, zubařů,