25/07/2024
Už dopředu víte, že to bude průšvih. Velký průšvih.
Je sobota. Sedím v nemocnici u lůžka 90leté babičky. Chvíli cvičíme, chvíli ji nechám oddechnout a tak dokola. Hlavu má jasnou, tělo hodně zanedbané.
"Můžu dojet v úterý, když toto zkrátím a toto posunu na později." navrhuju dvěma dětem babičky. Musím ale někoho mít k ruce, abychom babičku dostali do chodítka a ušli pár kroků. A také na přesuny na lůžku.
Její dcera sem jezdí 3x týdně, ostatní 3 děti méně. Výrazně méně.
"No já nemůžu, mám vnučky na starosti a dojedu zase v sobotu." rezolutně řekne syn. Tečka. Konec debaty. Takže to zase padá na nejaktivnější dceru.
Ona snad nemá vnuky na hlídání? A navíc jich má mnohem víc. Nechápu, vždyť jde o blbou hodinu a půl!
Někdy je mi smutno z toho, jak když přijde na krájení chleba, tak vyplavou charaktery na povrch. Jak se vlastní dítě postaví k ženě, která jej odnosila pod srdcem, porodila, vychovala a pustila do života. Kolik nocí prochodila a probděla nad dítětem, když bylo malinké, když bylo nemocné.
Další průšvih je, že zmíněné babičce jsem několikrát nabízela, že se na ni kouknu a trochu zlepšíme tohle a tamto.
Vždycky odmítla. No a teď se nemůže ani otočit na lůžku, kvůli bolavému pravému rameni, nemůže pořádně chodit kvůli bolavému levému koleni.
Celková slabost, ztráta svalstva, degenerace.
A jak myslíte, že to v nemocnici funguje?
První dostanete cévku skrz močovou trubici, pak dostanete pleny kvůli stolici.
Návštěvy rehabilitační sestry všeho všudy 2x za týden.
Ošetřovatelská péče jakž takž, ale ideální není. Personálu je málo.
Strava? No ta standardní nemocniční. Více nemocná než zdravá.
Jaká je tedy šance na návrat chodící babičky domů? Nic moc. Musí se semknout a zapojit rodina a zatraceně se snažit. Všichni. Včetně babičky, ale ta to sama nezvládne. Většinou to spadne na jediného pečujícího. Ostatní se zajdou do nemocnice "vyfotit".
Není zájem s babičkou cvičit, dostat ji co nejdřív a v co nejlepší kondici domů.
Tahle situace mě donutila pořádně se zamyslet. Nad přístupem ke starým lidem v naší rodině. Kdo se staral, kdo spíše situaci zhoršoval? Jak se budou v budoucnu starat naše děti?
A pro vás mám taky jedno zamyšlení. Staráte se o sebe? Víte, že budete mít silné ruce i nohy, aby vás po 14 dnech na lůžku dostaly na záchod? Nebo spějete k cévce a plenám?
Jste štíhlí nebo tlustí? Bude s vámi dobrá manipulace?
Tak vás prosím starejte se o sebe a také starejte se o své blízké. Díky nim jste na světě. Vy jste ta hranice mezi důstojným, krásným stářím a mezi studem či prosbami o brzký odchod z tohoto světa.
Je neděle. Měla jsem jít poséct kolem ordinace a posbírat padaná jablíčka pro ovce. Protože v týdnu na to nebyl čas. No nakonec jsem dala přednost odpočinku a zaměstnám děti. Protože v pondělí jsem s dětmi na výletě, v úterý jedu zase za tou babičkou, ve středu končím pozdě v práci, ve čtvrtek jedu zase za babičkou, v pátek jedu s dětmi na další výlet, v sobotu vezu syna na tábor a od něj zase za babičkou.
Neděle? Musím doma stihnout domácnost, už nám to trochu padá na hlavu.
Ještě že mám skvělého a tolerantního muže.
Když jste zdravotník, tak vždy bude někdo hodně potřebný a domácnost vám tak trochu padá na hlavu. Děkuju všem návštěvám za pochopení. 🙏
