Regresní hlubinná terapie Uherský Brod i online

28/04/2025

Regrese klientky, co řeší svůj komplikovaný vztah s mužem
Klientka se na mě obrátila s žádostí o zpracování si svého vztahu s jejím mužem, otcem její dcery. On je muzikant, věčně někde pryč. Klientka od něj před třemi lety s dcerou odešla, a přesto stále cítí, že k sobě oba patří.
Klientka vidí jasnou událost z roku 1923, kdy je jako mladá a velmi krásná žena na nějakém statku. Žije tam s mnohem starším váženým mužem, kterého si vzala jen proto, že to tak bylo dohodnuto, že se to od ní čekalo. Byl to totiž velmi zámožný muž a sňatek s ním byl jasný krok, jak si zajistit budoucnost.
Vidí se, jak ze stavení odchází pryč a jde za svým milencem, kterého miluje hlubokou láskou. Hned v něm poznává současného otce své dcery. Cítí, jak ji to k němu táhne. Její milenecký vztah není jen chvilkovou záležitostí, ale jsou spolu snad od samého začátku, co žili v té vesnici. Má v sobě silný pocit, že v té době se svou situací nedokáže nic dělat. Její milenec je houslista a nemá moc peněz.
Cítí, jako by se jí tato situace nyní opakovala. V současnosti nouzí netrpí, slušně vydělává, má rodiče, kteří její rozhodnutí respektují. Má pocit, že si toho svého muže má v tomto životě obhájit. Že se může rozhodnout, zda si vybrat člověka, kterého skutečně miluje nebo jej ztratit.
Po pěti letech manželství jí její tehdejší manžel přijde na nevěru a okamžitě jí to zakáže. Její manžel je vysoce postavený muž, a kdyby se veřejně rozkřiklo, že jeho žena utíká za chudým hudebníkem, byla by z toho obrovská ostuda. Žena tedy chodí jako tělo bez duše a je strašně nešťastná. Prožívá ty stejné pocity, které měla v současném životě, když od otce své dcery odešla. Tak moc jí chyběl!
Nyní cítí strašnou prázdnotu a rezignaci, že to nemůže změnit. Životem tak nějak proplouvá, s manželem má i děti, které přes své usoužené pocity nevnímá. A najednou se vidí jako ta „babička“. Ta stará paní, která je nyní moudrá a dochází jí to uvědomění. Že ten její milenec za ni vlastně nikdy ani nebojoval, že se ani nepokusil nic udělat. A najednou chápe i toho milence, který ji vlastně celou tu dobu chránil už jen tím, že za ni nebojoval. Že chtěl, aby se v životě měla dobře. Že by vlastně v životě nikdy nic neměla, protože to byl jen chudý hudebník, který hudbu skutečně miloval a nehodlal se jí vzdát. Že by ji celá rodina i lidé ve vesnici odsoudili, kdyby opustila svého manžela. Neměl jí prakticky co nabídnout.
Klietka dala svému spřízněnému muži nálepku milence. Bojí se, že je „jen“ chudý hudebník a nebude se s ním mít dobře. Že se o ni nedokáže postarat a finančně ji zabezpečit. Že za ni vlastně opět nebude bojovat. Vnímala to vlastně jako takovou zradu, že s ní měl jen poměr, ale nejspíš to s ní nikdy ani nemyslel vážně. Jak pak má ten vztah po tom všem nyní vypadat!

30/10/2024

Regrese holčičky, 2 roky, s očistou nejen samotné holčičky, ale také domu, ve kterém bydlí

Tentokrát to byla vážně velká jízda! Byla jsem požádána o médium malé holčičce a jako novinku pro mne jsme přidaly také očistu domu, co domu, rovnou obrovského hradu, ve kterém holčička bydlí. Maminka si stěžovala, že holčička nechce spávat ve svém pokoji, nechce tam chodit ani přes den a každý večer trpí hysterickým pláčem, jakmile se tam vzbudí nebo ji tam uspávají. Do hlavy tedy neputovala jen fotka malé holčičky, ale také neskutečné množství snímků a plánků místností domu.
A můžeme začít..
Kolegyně mě vede, abych šla do doby, kdy měla naposledy holčička strach z bytostí a energií, které ji navštěvují, a nestačím se divit. Neustále v hlavě slyším nějaký divný, temný hlas, který určitě není této holčičky. Pořád se mi to nezdá, sděluji tedy kolegyni, že se mi to nelíbí. Ta okamžitě reaguje a jdeme odvádět. Dozvídáme se, že ten hlas patří ženě, která žila v roce 1847 a je babičkou holčičky z té doby. Obě tehdy z nějakého důvody zemřely a ona ji celou dobu hledala. Nyní ji tedy nechtěla za žádnou cenu pustit. Nakonec se nechává přesvědčit a odchází.
Nyní se tedy můžeme konečně věnovat událostem, kdy měla holčička strach z bytostí a energií. Dostáváme se do období, kdy řádí nějaká smrtelná choroba, která lidem způsobuje obrovské boláky po celém těle. Holčička je zde osamocená mladá žena, která nemá vlastní rodinu. Pracuje v nemocnici, kde se o tyto lidi stará. Časem se ani ona sama necítí úplně dobře, nicméně starostem o nemocné věnuje veškerý svůj čas. Lidé ovšem umírají čím dál více, až je nutné to začít řešit. Mrtvé nakládají na velké vozy a odvážejí je do hromadných hrobů. Mladá sestřička pomáhá i u těchto činností a účastní se svrhávání mrtvých těl z vozu do hrobů. Když se zadívá dolů do hrobu, přiběhne k ní nějaký cizí muž a svrhne ji dolů k nim jen ze strachu, aby i ona pak dále někoho nenakazila, protože je na ní vidět, že je taky nemocná. Zde trpí šílenými stavy úzkosti, paniky, když vidí ta mrtvá těla všude kolem. Nejvíce ji děsí to, jak ti lidé vypadají a ta ztuhlá těla, jejich kosti, které ji všude tlačí. Snaží se s tím bojovat a vyškrábat se nahoru. Hlína se jí ale dostává až za nehty a nedaří se jí vylézt. Přijíždí další vůz s mrtvými těly. Jak začnou svrhávat těla do jámy, doslova ji těmi těly zasypou. Ta těžká masa těl ji dusí, doslova ji bolí plíce a za nějakou dobu umírá v těžkém psychickém stavu. Celou událost jsme pečlivě zpracovaly a při třetím průchodu zde dochází k uvědomění, že i ona byla vlastně jednou z nich a mohla by někoho nakazit, byla nebezpečná, proto musela zemřít tady a teď.
Chystáme se čistit dům. Jelikož je tento dům obrovský a je spíše jako hrad, začínáme odspodu, od kotelny. První, co mě zaujalo, vidím všude urny a svícny. Tak se ptáme těch uren, co tam dělají, kde se tam vzaly. Jedna z nich s velkým strachem povídá, že tam být nechtějí, ale nutí je k tomu ta paní, co tomu tady velí. Když chce po mně kolegyně, ať se zeptám té urny, kde tu paní najdeme, že si s ní chceme popovídat, první, co mi vytane na mysl, je fotka poklopu, který vede na půdu. Sama se toho zaleknu a fyzicky se otřesu. Kolegyně mě instruuje, ať jdu do ložnice, ze které ten poklop vede na půdu a až budu připravena, mám jít nahoru. Statečně s tím bojuji, udělám několik nádechů a výdechů a jdu na to. Uprostřed půdy sedí na nějakém křesle až nechutně tlustá „paní“, která sice nemá v podstatě žádnou hlavu, natož tak tvář, ale její obrysy těla mě silně zaujaly. Byla totiž oblečená, spíše nacpaná, v bílé zástěře s hromadou oranžových puntíků. Paní se moc komunikovat nechce, ale vzápětí zjišťujeme, že není zlá, jen strašně nešťastná. Za každou cenu chce pomoct všem těm zbloudilým duším, které se tam kolem potulují, aby nebyly samy. A že jich tam má prý tisíce. Nakonec i ji tedy přesvědčíme k odchodu a bere s sebou i všechny ty tisíce duší, které tam nashromáždila. Kolegyně mě žádá, ať otevřu kruh bílého světla jako vždy. Většinou stačí nějaký menší, který otevírám v místnosti. Něco mi ale říkalo, že bude výhodnější pro takové množství nešťastných dušiček vytvořit obrovský kužel světla rovnou přes celý tento dům, aby se tam všichni pěkně vešli. Odvod se nakonec zdárně povedl. Mimo jiné odešla pryč i konstrukce její dětské postýlky, kterou měla v pokoji. Tato milá konstrukce po regresi zmizela také i fyzicky z pokoje, odnesli ji rodiče holčičky, kteří ani netušili, že i tato konstrukce je jedna z toho, co holčičce v pokoji „vadilo“  Velkým uspokojením nad touto prací pro mne byla zpráva od maminky holčičky, že holčička ihned po regresi dokázala usnout ve svém dětském pokojíčku, do kterého by normálně ani nevešla a spala tam klidně celé 2 hodiny než se po odpoledním spánku vzbudila.
Ještě něco málo k historii domu.. ulice, ve které dům stojí, sloužila jako trasa pro válečná vojska. Bylo zde zabito spoustu lidí. Za domem je také železniční most, kde se často stávají nehody vlaků, a také tento most slouží i sebevrahům. Není divu, že zde bylo tisíce nešťastných dušiček..

01/07/2024

Regrese 16 leté slečny, řešíme vztah s její maminkou

1. Událost byla z minulého týdne (z týdne před regresí). Byla s holkama někde venku a volala jí máma, že potřebuje něco pomoct, někde něco vyzvednout nebo přinést. Začne ji před kamarádkami zesměšňovat, že je to opruz ti dospělí, ale žádné špatné pocity vůči mámě samotné nemá. Dělá to jenom proto, že je líná a nechce se jí nic dělat, nikam jít. Přehazuje tím svou zodpovědnost na mámu. Zde má pocity, že by chtěla být více uznávaná. Ona sama ví, že to, jak se vůči mámě chová, je její chyba, ale dělá to pouze z pohodlnosti. Neumí se se zodpovědností vyrovnat. Nejde o to, že by to pro mámu nechtěla udělat, ale neudělá to kvůli sobě, kvůli své pohodlnosti.
2. Událost je z roku 1642. Zde je mužem, Indem, prodejcem nějakého exotického ovoce, které si sám nasbíral. Je hodně unavený, zašlý, znuděný a naštvaný. Cítí v sobě velký zmar. Najednou běží nějaký malý kluk okolo a ukradne mu jeden kus ovoce. On se jej snaží dohnat, ale marně. Je na to dítě strašně naštvaný a cítí tam zradu a pocit nedostatečnosti v sobě. Cítí nějaký vlastní neúspěch. Vůbec nic neprodal a ještě přišel o ovoce kvůli tomu klukovi.
Zde se neustále projevuje šílený vztek, deprese a úzkost. Taky se zde strašně podceňuje.
Za nějaký čas mu to dítě opět něco krade. V tom dítěti poznává svého současného bratra. Bojí se za ním tentokrát běžet, protože se bojí, že když odběhne, někdo mu ukradne něco dalšího. Nějaký čas spřádá plány na to dítě. A jakmile se znovu na tržišti objeví a něco mu ukradne, je na něj nachystaný. Vezme do ruky kámen a mrští jím na něj. Sice ho trefí, ale dítě pouze spadne, otřepe se, zvedne se a běží dál. O to víc je na celou situaci naštvaný. Cítí se zbytečný. Vrací se do své chatrče. V tom na něj vybíhá asi 6 lidí a všichni se překřikují. Je strašně zmatený. Najednou po něm začnou házet kameny. Praskne mu kost na čele a šíleně ho začne bolet hlava a za očima. Přestane se hýbat. Je mu jedno, zda umře, spíše si přeje raději zemřít. Nemá se vůbec rád. Cítí, že celý jeho život je nepotřebný, zbytečný. Jedním z útočníků je jeho (její) současná babička a jeden jeho (její) současná máma.
Je naštvaný na celý svůj marný život. Nemá zde ani nikoho, s kým by žil. Už dlouho si přeje zemřít a teď se mu to konečně povede díky někomu druhému. Začíná to brát jako odměnu. Nechali jej tam ležet a všichni odešli. Těší se, že konečně umře, ale smrt nepřichází. Vrací se další lidé z toho trhu, beze slova jej chytnou a zavlečou do jeho chatrče. Zde jej nechají ležet na podlaze a jdou pryč. Fyzicky jej bolí čelo, spodní část břicha a pánev. Leží na podlaze a nejvíce mu vadí, že se nemůže ani pohnout. Nějakou dobu takhle leží. Je hodně vyhublý, až vychrtlý a začne mít hlad. Po loktech se plazí blátivou cestou až na to tržiště. Má opět strašný vztek a je naštvaný. Chtěl by se zabít, ale brání mu v tom jeho víra. Dolní polovinu těla má ochrnutou. Připlazí se mezi trhovce a čeká, kdo mu co hodí. Všichni z něj mají atrakci a akorát se mu posmívají. Vymýšlí plán, jak to udělat, aby ho někdo zabil. Vadí mu, že nezemřel a vyloženě se nemá rád.
Trhovci mu sem tam něco hodí, a tak se konečně nají. Vadí mu, že je odkázaný na ostatní.
Najednou opět běží kolem ten kluk. Jen probíhá. On jej chytá za nohu a schválně ho podrazí. Kluk upadne, ale vzápětí se zvedá a utíká pryč. Všichni se tomu smějí a za odměnu mu hází další jídlo. Jakmile se nají, plazí se zase zpátky do své chatrče. Tam už na něj čekají opět ti stejní lidé. Jdou hájit čest svého rodu a toho malého kluka, který patří k nim. Všemožně ho kopou a mlátí. Cítí obrovské bolesti zubů a nosu. Nemůže se vůbec bránit a cítí strašnou bezmoc. Zároveň se těší, že teď už snad zemře. Nechají jej tam v blátě a odchází. Má celou hlavu úplně nateklou a má pocit, že mu ta lebka každou chvíli praskne. Posléze umírá. Najednou má radost, že se může zase hýbat a má pocit vysvobození.
Dále se zde objevovaly pocity a myšlenky jako:
- Nebude se mu po tomto životě stýskat
- Všude vidí jen samou bídu a špínu, ve které žil
- Nemá rád to, co dělá
- Nejradši by se na všechno vykašlal
- Často si říká, že už to nezvládá
- Cítí silnou nepříčetnost vůči tomu chlapci
- Dělá práci, která je marná a k ničemu
- Všechno mu pořád vadí, všechno je špatně
- Cítí se nevyužitý
- Myšlenky, že by nejraději nejedl
- Chtěl by mít rodinu, aby mu pomohla
- Silná nenávist vůči sobě a svému životu
- Má myšlenky o tom, že to dítě lhalo
Při rozhovoru s její maminkou vyplynulo, že vztah se svým bratrem a svou současnou babičkou má opravdu velmi špatný. Bratra nesnáší, nechce jej strpět a říká o něm, že neustále lže. Navíc je už delší dobu hodně často unavená a má nejen špatné stravovací návyky, ale také špatné zažívání a problémy s jídlem. Navíc je také hodně často protivná, nervózní a naštvaná. Doma se jí nechce nic dělat. Situace doma často řeší způsobem „buď všechno nebo nic“.
Nyní její maminka vypozorovala, že je dcera více kamarádštější a již není tolik nervózní.

16/06/2024

Regrese holčičky, 4 roky, tématem je chronická nespavost

Pracuji jako médium pro holčičku. Vracíme se do roku 1840. Holčička je zde stará a zlá babizna, která má neskutečnou touhu se pomstít. Byla svým bratrem, nynějším hradním pánem, vyštvána do lesů, přestože je ona starší a má tak nárok na majetek. Bydlí v nějaké chýši, kde připravuje pomstu – vaří jed. Touha po pomstě jí doslova zatemnila mozek. Nevidí už nic jiného než to, že chce svého bratra otrávit a vzít si zpět, co jí patří. Jakmile dovaří lektvar, přijde k ní její komplic a odnáší s sebou lahvičky s jedem. Bohužel jim ale jejich plán nevyšel, hradní pán vše nějakým zázrakem prokoukl a nechal svou sestru uvěznit. Vzápětí pro ni vymýšlí trest – nechá ji ve sklepeních zazdít! Holčička je zde plná nenávisti, pomsty a zloby. Jakmile se dovídá svůj trest, je šíleně vyděšená, až paralyzovaná tím, že se to skutečně děje. Ani trochu nedomyslela svůj počin. Vedou ji do sklepení, přitisknou ke skále a doslova k ní přikovají. Má umírat co nejdéle, proto má ruce, nohy a dokonce i krk pod těmito železnými okovy. Nemůže se hýbat. Je z toho až šílená, vytřeštěná a má záchvaty paniky, hrůzu v očích. Jakmile je přikovaná ke skále, začnou kolem ní stavět z kamenů zeď. Tu zeď ale staví několik dní. Vždy přijdou, postaví kousek zdi a zase odchází. Je tam sama. Má strach ze smrti a začíná všechny kolem nenávidět, slibuje jim pomstu po smrti. Po několika dnech ji konečně zazdí, a aby neumřela zase tak moc rychle, nahoře nechají volný průduch, aby tudy proudil vzduch. Postupně její tělo slábne, tuhne každý milimetr jejího těla, až jej přestává cítit úplně. Po několika dalších dnech umírá dehydratací a vyčerpáním. Odchází z těla. Ale to nejhorší má teprve přijít. Další rok bloudí hradem, má v sobě šílený vztek, frustraci, nenávist a až chorobnou potřebu pomsty.
Její bratr nakonec také umírá na nějakou tehdejší nemoc. Celé dny jeho postupného chřadnutí a umírání chodí kolem jeho postele a přeje mu smrt. Jakmile umře a bude tam s ní také, pomstí se mu. Konečně bude mít příležitost to udělat. Jenomže po smrti tohoto pána se nic neděje. Je zmatená, že se tam s ní neocitl, nerozumí tomu. Další asi 3 roky bloudí hradem a postupně slábnou její emoce. Neskutečně moc si přeje, aby její ostatky byly nalezeny a ona tak mohla v klidu odejít a mít svůj klid. Nakonec jsou její ostatky skutečně nalezeny, uloženy v hrobě a ona spokojeně odchází.
Na závěr holčičku ještě čistíme. V oku vidím černý kámen jako uhel. Byl dříve carským důstojníkem a zahynul v nějakém boji. Postupně se nám ho podařilo přesvědčit, aby odešel a vzal s sebou i další duše, které se holčičky držely. Spolu s ním tedy odchází její tváře, obal jejího těla a opravdu hooodně jehliček.

Po terapii získávám od maminky holčičky informace, že má dokonce holčička velké problémy i se svým současným bratrem, vůči kterému má neustále návaly vzteku a hněvu. Již po první terapii maminka vnímá dost velké snížení intenzity hněvu holčičky vůči bratrovi. A co se týče nočního buzení, které holčičku trápilo každý den, od první terapie se jí výrazně snížilo.

11/06/2024

09/06/2024

Regrese holčičky, 5 let, vývojově jsou jí teprve tak 3 roky, nemluví, neumí se vyjadřovat

Pracuji jako médium pro holčičku. Vidím holčičku jako zvěda, který čeká na nějakou tajnou zprávu, kterou má přivézt do svého městečka. Nikdo za ním však nedorazí. Vůbec se mu nechce vrátit zpět do města, ví, že důsledky budou fatální. Selhal jako zvěd. Nakonec přijíždí do města, všichni se na něj vrhnou, vyzvídají, ale on žádnou zprávu neveze. Lidé se na něj šíleně naštvali, mají za to, že jim něco tají, a proto ho zajímají a odvádí před soud. Za stolem sedí velice ošklivá čarodějnice, docela jsem se jí i lekla a bála se pohledu na ni. Dívá se na tohoto zvěda a najednou otevře pusu… Ten pohled moc pěkný není. Nemá žádný jazyk! Nějaký další člověk z tohoto tribunálu čte rozsudek. Zvěd zklamal, nechce sdělit zprávu, kterou měl přivézt, a proto tedy nebude už mluvit nikdy. Chtějí mu vyříznout jazyk. Zde dochází k uvědomění zvěda, že toto celé byla pouze past na něj samotného od této ošklivé babizny. Kdysi se na ní on sám dopustil nějakého zločinu, kvůli kterému ona nyní nemá jazyk. Proto ona chce, aby trpěl i on a dostal stejný trest jako ona. Vyvádějí ho ven. Všichni lidé ho obestoupí a čekají na trest. Ten vzápětí přichází. Berou staré rezavé kleště, chytnou mu do nich jazyk a odřezávají nějakým tupým rezavým předmětem. V tu ránu i mně samotné z tohoto pohledu není dobře. Zvěd se začíná dusit krví, cítí obrovskou bolest. Lid ho vzápětí vyhání z města. Utíká do lesa. U lidí již skončil, už nikdy jej nepřijmou mezi sebe. V lese několik dlouhých dní živoří, nemá co jíst, pít, a taky ani nemůže, protože má celou pusu napuchlou od uříznutého jazyka. Všechno ho to nesmírně bolí a má hrozný hlad. Nakonec upadne vysílením na zem a velmi pomalu umírá.
Jakmile je zpracováno v několika průchodech, dostávám pokyn, ať mi holčička ukáže, zda existuje nějaká starší událost, ve které měla také problémy s vyjadřováním. Ocitáme se v roce 1715. Vidím krásnou, zdravou, copatou holčičku v červených šatičkách, jak klečí doma ve světnici na polínku. Pravděpodobně takto klekává velmi často, protože má silně rozdrásaná kolena až do krve a po těle znatelné modřiny. Nesmí se ani pohnout, sotva dýchá, protože ve světnici s ní u stolu sedí i její despotický otec. Nesnese z její strany jakýkoli pohyb, byť by byl způsoben dýcháním. Holčička jen strnule klečí. Tělo skoro necítí, má ho v jednom ohni, jak se nesmí ani hnout. Pociťuje silné bolesti v kolenou a taky zad. Má už i křeče. Je celá stažená, bojí se svého otce a úplně jej nenávidí. Přichází její máma celá vysmátá až do chvíle, kdy zjistí, že je chlap doma. Okamžitě celá ztuhne a cítí strach. Na holčičku se ani nepodívá, okamžitě odchází ke kamnům a jde připravovat jídlo.
Holčičce se nějakou nešťastnou náhodou podaří zavrávorat na polínku. Otec okamžitě vyskočí jako čert z krabičky, dceru surově chytne za ruku, mlátí do ní a třese s ní. V rychlosti ji zase položí zpátky na to polínko a řve po ní: „Ani se nehni a opovaž se pípnout!“. Matka dostává pokyn, aby dceru hlídala, že se ani nepohne a odchází pryč.
Za pár měsíců vidím, jak je holčička celá flekatá, upocená a evidentně jí není dobře. Opět ale musí klečet na polínku. Její otec sedí zase za stolem a neustále dceru psychopaticky hypnotizuje, aby se ani nehnula. Navíc se v tom dost vyžívá a rád lidem působí psychickou a i fyzickou bolest. Holčička chytla bohužel nějakou nemoc, na kterou se tehdy běžně umíralo. Tato nemoc v kombinaci s celkovým vysílením způsobila, že najednou holčička omdlí a upadne celou vahou na zem. Otec zaslepeně opět vyskočí, zase dceru chytne, surově s ní třese a mlátí ji. Najednou se ale zasekne a všimne si, že holčička nereaguje. V tom mu dochází, co způsobil. Holčička nakonec odchází z těla a už je jí dobře.
Na závěr holčičku čistíme. Vidím hořící oheň na půlce její hlavy. Oheň říká, že je z roku 1520. Nakonec smířeně odchází a spolu s sebou bere i další – vlasy, ruce a takový nějaký zvláštní obal holčičky, který je hrozně těžký sám o sobě. Jakmile z ní sleze, doslova cítím, jak je holčička lehoučká, že by mohla létat.
Velmi zajímavý je také závěrečný rozhovor s maminkou, která byla celou dobu přítomna terapii. Holčička má v celé polovině hlavy, kde se oheň nacházel, nesprávně vyvinutý mozek, má zde ložiska, která se postupně teprve vyvíjí, proto je momentálně asi o dva roky vývojově pozadu. Navíc také špatně slyší a to se také odráží do problému s mluvením.
Celkové stažení těla a odpojení se od něho v události z roku 1715 způsobily, že holčička trpěla navíc i při chození na velkou. Neustále to odkládala a klidně i déle než týden se tomu dobrovolně vyhýbala. Asi týden po terapii nám maminka píše, že začala holčička sama chodit na záchod, a dokonce bez řevu a křiku.
Pevně věřím, že se holčičce také podaří brzy odbourat i potíže s mluvením. Ono není divu, že zatím nemluvila, když jí byl vyříznut jazyk, a také po ní despotický otec řval, že nesmí ani pípnout!

19/05/2024

Regrese chlapečka 7 let, téma je strach z toho, že ho někdo zabije. Doba trvání 3:06 hodin

Chlapečkova maminka mne kontaktovala, že chlapec nechce spávat ve svém pokoji v patře domu, protože se mu neustále zdávají sny o tom, že ho chce někdo zabít.
S kamarádkou sloužící jako médium jsme se pustily do práce. Chlapeček dal svolení k auditu a my mohly začít. Chlapeček se ocitá mezi nějakými vojáky a on je jeden z nich. Je tam na nějaké misi nebo výjezdu, doma má čtyři děti, o které má strach, protože si uvědomil, že je tam nechal samotné a šel vydělat nějaké peníze. Jeden voják (nějaká jeho teta ze současnosti) ho obvinil, že mu ukradl hodinky. On sám ale věděl, že nikomu nic neukradl, bránil se, ale k tomu jednomu se přidali další 2 a prošacovali ho. Hodinky našli v jeho uniformě v kapse. Za trest ho svázali a měl do večera stát svázaný u stromu kousek od stanoviště vojáků. Měla to být spíše nějaká hra, ale chlapec to vzal dost vážně, hru nepochopil a vyvlékl se z toho svázání. Začal utíkat, když si vojáci všimli, že on tam není. Začali za ním ujíždět na koních a dělali si z něj srandu. Chvíli ho nechali běžet, chvíli ho honili. Dostali se k nějakému jezeru, kde slezli z koní a pošťuchovali do něj. Bohužel měl stále svázané ruce za zády, což si ti vojáci neuvědomili, a jakmile ho dostrkali až do jezera a on tam spadl, nasedli na koně a ujeli pryč. Tento náš voják se tam bohužel utopil. Objevovaly se zde pocity jako bezmoc, odpor k lidem, naštvanost, chuť se pomstít, pocit, že zklamal své děti a nemůže jim už nijak pomoct. Z fyzických projevů to byly plíce, šílené píchání v plicích, jak utíkal a posléze, jak se topil. Zpracováno v 5 průchodech.
Jdeme do další události. Ta proběhla v 18. století. Bojoval ve skalním městečku s nějakým mužem o Alenku (Alenka je to v současnosti). Chtěl jí strašně pomoct, aby nezůstala s tím jeho protivníkem, věděl, že by ji tím strašně pomohl. Nebyla v tom ale láska, jen ta pomoc. Zde měl pocity odhodlanosti, věřil si a absolutně ho nenapadlo, že by to nemusel vyhrát. Utrpěl šrám na pravé ruce, cítil během souboje silnou bolest. Bohužel ale nešťastnou náhodou mu meč vyklouzl z rukou a ten protivník ho píchl mezi žebra z boku. Rána nevypadala nijak vážně, ani by ho opět nenapadlo, že by to nepřežil. Odplazil se do svého obydlí, kde si lehl na postel. Vzápětí přichází jeho protivník a ta Alenka. Nikdo nemluví, jen mu to ona zaváže a oba posléze zase odchází. Chlapec tam zůstává sám, strašně ho bolí na plicích, špatně se mu dýchá, přesto, že je celý zpocení, je mu hrozná zima. Je mu strašně špatně od žaludku, cítí bolest břicha. Má zde pocity velkého zklamání, měl za to, že má mnohem více síly, než jeho protivník. Nakonec usíná a už se neprobere. Zpracováno ve 4 průchodech.
Jedeme dál. Vyzývám své médium, aby požádala chlapce, aby šel k další starší události, kdy měl strach, že ho někdo zabije. Kamarádka říká, že tam žádná událost není. Zkouším to tedy jinak. Najednou z ní vyjde, že chlapec vidí jen tmu. V tom si říkám, že nám možná právě ta tma brání v pokračování a že ji odvedeme. Dávám pokyn, aby se té tmy zeptal, co tam dělá. Chvíli čekám a nejednou médium říká. On nemůže mluvit, má pusu plnou hlíny. Ačkoliv to jen poslouchám a zapisuji, okamžitě mi proběhne mráz po zádech. To zase bude chuťovka.. Chlapec se ocitá v roce 1602, kde je ženou. Žena působila hrozně negativně a nebyla nejspíš psychicky v pořádku. Byla odsouzena za to, že utopila své 4 děti. Bohužel si to ani neuvědomuje, že něco udělala. Ví, že jsou utopené, ale neví, že to udělala ona. Po vynesení rozsudku se bojí smrti pohřbením zaživa, ale zároveň se těší za svými dětmi. Donutí ji, aby si lehla do vykopané jámy, a začnou na ni pokládat těžké kameny. Má pocity, že ji kameny rozmačkají, opět se jí špatně dýchá. Kameny položí od nohou až na krk a hlavu nechají volně. Má zde pocity a myšlenky, že ji ten kámen na krku škrtí, má šílenou bolest. Posléze ji zahrnou hlínou, která se jí dostane všude, má ji v nose, v puse a v podstatě se zde zadusí. Při odchodu z těla cítí strašné vysvobození. Zpracováno ve 4 průchodech.
Na závěr jsme ještě provedly skenování samotného chlapce. Lítal kolem něho ptáček. Ptáček byl z roku 2020 a zemřel při nějaké autonehodě. Měl modré auto a během řízení usnul, naboural do stromu a pak se stal ptáčkem. Údajně se s chlapcem neznal, jen se mu líbilo, jak se dívá, tak se chtěl dívat s ním. Tohoto ptáčka a i ostatní přivtělené entity jsme odvedly.
V podstatě už po týdnu od terapie jsem dostala od maminky krásnou zprávu, že chlapec začal zase spávat ve svém pokojíčku a zdá se být klidnější ❤️

14/05/2024

Regrese holčičky, 2 roky, tématem je strach

Médium je její maminka. Holčička ukazuje událost z porodnice, kdy má silné pocity, jako by něco nebylo v pořádku. Její otec se k ní chová naprosto nerespektujícím způsobem, dloube do ní a absolutně přehlíží, že je to miminko teprve pár hodin na světě. Holčička má úzkost a strach a cítí hrůzu a děs. Ani trochu se v jeho náručí necítí dobře. Chtěla by od něj pryč, ale nemůže, nemá jak. Holčička neustále brečí, ale otec jako by ani nevnímal její pocity a dál ji různě houpe a natřásá v náručí. Mlátí kolem sebe ručičkama, jako by chtěla pryč. Vnitřně s tím svádí boj. Pak ji položí do postýlky a dál s ní neobratně zachází. Holčička cítí odpor, nejistotu a vyloženě psychickou bolest. Pak se dostane do náručí mamince. Místo toho, aby ale cítila bezpečí a klid, cítí nějakou úzkost a má z něčeho strach. Neví ale z čeho. Jakmile přichází babička a bere si holčičku do náručí, je najednou klidná, spokojená a usmívá se. Událost jsme zpracovaly v 5 průchodech, když tu najednou maminka říká, že holčička nemá už žádné negativní pocity, ale nad svým mužem vidí nějaký malý stín. Takže, nádech, výdech a jdeme odvádět. Stín je z roku 1960 a říká, že je strach té holčičky. Nemá nohy, jen pahýly, o které přišel v nějaké válce. Abych v terapii nezahálela, postupně si maminka médium prohlížela všechny tři postavy – holčičku, sebe samu a otce holčičky – a odváděly jsme vesele dál. Jenom celý proces odvádění trval neuvěřitelných 70 minut a už to vypadalo, že to nemá konce. Tolik tam toho na všech třech bylo. Nicméně i toto se podařilo, přivtělené duše jsme odvedly a terapii pro tentokrát z časových důvodů ukončily.
Maminka mi druhý den ráno píše, že otec holčičky se probudil v nezvykle dobré náladě, jakou snad nikdy za dobu jejich vztahu neměl. O terapii ani o tom, že jsme od něj hromadu přivtělených duší odváděly, neměl ani ponětí :) Co se týče holčičky, ta mamince neustále tvrdila, a ukazovala prstíkem ven z okna kuchyně, že venku stojí bílý koník a ona si s ním chce hrát. Koník už najednou není. A ani více než měsíc po terapii se již neobjevil. Se svým tatínkem má najednou o něco lepší vztah než před terapií, už jej normálně bere, neutíká před ním, hraje si s ním, a dokonce s ním i sama usíná. Holčička najednou nemá problém si jít hrát s podobně starými dětmi a chodit po dětském hřišti sama bez doprovodu maminky. Nějaké další strachy jí tam ale prozatím zůstaly. Toto všechno ale postupně na dalších sezeních zpracujeme. Důležitý je pokrok samotný už po první terapii.

13/05/2024

Regrese chlapečka, 5 let, řešíme špatný vztah k mamince

Chlapeček se ocitá v roce 1918. Leží na posteli a je celý posetý strupy. Všude na kůži má šílené boláky, všechno ho bolí. Kolem něj běhá jeho mladší sestra, která žádné zdravotní problémy nebo omezení nemá. Chlapeček je z toho dost nešťastný, a samozřejmě také na svoji sestru neskutečně žárlí, protože jí se jejich rodiče neustále věnují, hrají si s ní a on tam jen leží a nikdo si ho nevšímá. Cítí se hrozně sám. Jeho tehdejší tatínek je jeho současná maminka. Takhle se to s ním táhne půl roku. Po půl roce leží zabalený v nějakém prostěradle a je natřený něčím, co strašně páchne a navíc ho to štípe všude na kůži. Je hrozně naštvaný na rodiče, že ho ani nemohou vzít k lékaři kvůli jejich mizerné finanční situaci a léčí ho pouze takhle alternativně. Má zde myšlenku, že jeho sestra všechno zničila, cítí se nechtěný. Najednou mu zábal sundají a on sedí na židli. Všechno ho pálí a bolí. Do toho se připlazí jeho malá sestra a bez rozmyslu po něm hodí nějakou hračkou, která ho řízne do boku. Je to tak úporná bolest, že zařve na celý dům a okamžitě této malé sestře vrazí facku. Ta začne ihned plakat a přiběhne táta. Dívá se, co se stalo, a přestože vidí, co mu jeho sestra způsobila na boku, je šíleně naštvaný a okamžitě vykáže chlapce z domu, ať se jde projít ven. Chlapci je ihned trapně, že bouchl malé dítě. Cítí vůči svým rodičům obrovskou nenávist a je zklamaný i sám ze sebe, že se cítí být jako stvůra. Odchází z domu, jde do lesa a zastaví se až u nějaké hluboké propasti. Tam si sedá na kraj. Všechno ho bolí. Po chvíli sezení najednou zjistí, že si sedl do nějakého mraveniště a ti ho začali bolestivě kousat. Okamžitě vyskakuje na nohy, začne je ze sebe setřepávat, až najednou šlápne do prázdna a letí do propasti (zde začne plakat i má kolegyně, která celý tento pád vidí). Ten pád byl tak ošklivý, že vzápětí umírá a najednou se na své tělo dívá shora stejně jako moje kolegyně. Bohužel si ale zakusil tak silnou křivdu, že i po smrti cítí obrovskou zášť a křivdu vůči svým rodičům. Dává jim to celé za vinu, že se věnovali více jeho sestře, ho si nevšímali, neléčili ho a připadal si tam navíc. Teprve dva týdny po smrti ho tyto negativní pocity opouští a chce si najít jiné rodiče. Po 5 průchodech jsme celou událost zpracovaly.
Příběh byl opravdu velmi silný. Ihned po auditu jsme to probíraly s jeho maminkou. Přiznala, že má dost silný žárlivý vztah ke své současné sestře, jakmile se jí někdo z rodičů začne věnovat. Co se týče situace s kůží, je až neuvěřitelné, že nám maminka říká, že syn na sebe opravdu nenechá ani „sáhnout“. Nechce se nechat od maminky namazat krémem, učesat vlasy, nechat se obléct, vyčistit zuby, ostříhat nehty nebo třeba utřít po koupeli. Jeho kůže a tělo v kombinaci s jeho současnou maminkou, tehdejším otcem, reagovali po restimulaci této události odmítavě. V události trpěla rodina velmi špatnou finanční situací a maminka chlapečka nám sděluje, že je chlapeček až příliš opatrný na svoje peníze, co dostane od svých rodičů i prarodičů. Neustále si je schovává a nikdo jiný se jich nesmí ani dotknout. Maminka si také stěžovala na to, že ji absolutně neposlouchá, skoro ji až ignoruje. Po této události už také ví proč.. Když svého tehdejšího otce, a tedy svou současnou maminku, poslechl a šel ven, stálo ho to život.
S chlapečkovou maminkou jsem byla celou dobu v kontaktu, jak se chlapci daří. Od auditu uběhl skoro měsíc a chlapeček se nijak nezlepšoval. Ba dokonce psala maminka, že se snad i zhoršil. S kamarádkou terapeutkou nám to ale pořád nešlo z hlavy, neustále jsme přemýšlely, kde se stala chyba, proč nedošlo alespoň k drobnému zlepšení. Je totiž jasné, že se celý problém nemusí vyřešit ihned po první terapii, je to případ od případu. Až jsme si takhle řekly, že zkusíme ještě chlapečkovi odvést naše oblíbené přivtělené duše. Napojila se tedy opět na chlapečka. Chlapeček si stěžoval, že ho bolí koleno. Kolegyně si ho pak celého prohlédla a viděla, že má v ruce nějakou pružinku. A už to začalo. Pružinka tvrdí, že je z roku 500 a umřela někde po cestě vysílením. A teď chce chránit chlapcovi ruku, aby si ji nezlomil. Milou pružinku jsme tedy přesvědčily, aby odešla a vzala s sebou koleno i ty ostatní. Doslova cituji „je to celé hračkářství“ :D
Mamince chlapečka jsem napsala později po terapii zprávu s informacemi, co jsme pro chlapce udělaly a aby nám třeba s odstupem času dala vědět, zda to zabralo… No a nestačila jsem se divit. Druhý den dopoledne přišla od maminky zpráva, že chlapec se toho rána probudil ve velmi dobré náladě, s úsměvem na tváři a bylo samé „maminko sem, maminko tam“. Maminka samozřejmě absolutně nechápala, co se stalo, a byla v šoku. Teprve potom si přečetla mou zprávu. Další den jsem obdržela tu nejúžasnější zprávu dne. Chlapeček je jak vyměněný, poslouchá maminku, nedělá scény při mytí, stříhání, čištění zubů, česání a dalších věcí.
Už jenom pro toto stojí tato práce za to 💖 Má vděčnost opět nezná mezí.