21/12/2025
🧨🎇🎉KRITIKA NESLOUŽÍ A NEMUSÍŠ JÍ NASLOUCHAT.
Na tento text se chystám už dlouho.
Vím, že se dotkne mnohých – těch, kteří v sobě nesou představu o sobě samých a o tom co je "normální".
Morgan Freeman kdysi řekl:
„Neber kritiku od někoho, ke komu bys nešel pro radu.“
A právě tohle je něco, co naše generace potřebuje slyšet.
Jsme vychovaní přijímat kritiku. Tady v České republice obzvlášť. Občas mám pocit, že se od nás čeká, že za tu kritiku ještě poděkujeme a pokloníme se. Jako bychom se tím omlouvali, že nejsme takoví jaké nás chtějí mít. Jako bychom se omlouvali za to kým jsme. Což pak posiluje to množství haterů na FB, učitelů kteří spíš kritizují než rozvíjejí, rodičů co trestají a nerespektují. Neustále dostáváme nevyžádaný feedback. Neustále nám někdo říká, co dělat lépe, jinak, správně. Dostáváme rady, jak by to mělo být a sekec za to, že to tak nemáme.
Já osobně říkám na rovinu, že jsem se pomocí kritiky nikdy nic nenaučila. Nemotivovala mě. Vytvářela ve mně pocit, že nejsem dost dobrá. Že mám být někým jiným, než cítím že skutečně jsem. Že se nemám řídit tím, co cítím.
Kritika je mocná – ale často ne proto, že učí, nýbrž proto, že manipuluje.
Ukáže na chybu, na odlišnost a my se zastavíme. Bojíme se odmítnutí. Chceme zapadnout. Přizpůsobíme se. A přitom ztrácíme sami sebe.
Jestli si můžeš být něčím jistý, pak tím, že názor na tebe má každý. Někdo obdivný, jiný odsuzující.
Ale proč bychom měli přijímat kritiku od lidí, kteří nenesou žádnou zodpovědnost za náš život? Nežijí ho. Sama jsem zažila kritiku lidí, kteří se však o pár let později dostali do situace podobné té mojí a teprve tehdy mě pochopili. Někteří se i za kritiku omluvili.
Je škoda, že často kritizujeme druhé jen proto, že se nechovají tak, jak bychom chtěli my. Protože nám to není pohodlné.
Ne každý nám sedne a ne každému musíme vyhovovat, tak proč se snažit zalíbit někomu komu nevyhovujeme, kdo nás kritizuje?
Je to zajímavé jak jsme byli vychovaní k tomu, abychom se líbili co nejvíce lidem, nejlépe každému. Kdo je oblíbený je úspěšný. Přesvědčení staré doby.
Každý člověk si potřebuje najít svou cestu. Neustálá kritika tomu ale brání. Jako by vám někdo pořád říkal, kudy máte jít – ale podle jeho mapy.
A kdo vlastně rozhoduje, která cesta je správná? A pro koho?
Lidé neznají sami sebe, ale mají dojem, že vás znají dostatečně na to, aby vám mohli mluvit do života.
Ano, někdo může říct, že ho kritika posunula.
Ale otázka zní: pokud jste díky kritice tam kde jste, jste skutečně tam kde chcete být? Líbí se vám vaše tady a teď?
Kolik z vašeho života je skutečně vaše – a kolik je výsledkem přizpůsobení se očekáváním druhých?
Od roku 2027 se autenticita stává zásadním tématem. Nadřazeným systému, pravidlům a škatulkám, na které jsme byli zvyklí. Jenže jak chceš být autentický tam, kde skáčeš jak jiní pískají a říkají ti kým bys měl a neměl být. Bude to velká výzva pro většinu lidí.
Kritika dlouho sloužila systému – nutila lidi zapadat, poslouchat, přizpůsobovat se.
Jenže dnes vidíme, že systém selhává. Instituce selhávají. Lidskost se vytrácí. Nerovnováha roste.
Lidé začínají hledat rovnováhu, svobodu a pravdivost. Nové způsoby žití, kde je prostor pro individualitu každého z nás.
Možná právě proto cítím toto téma tak aktuální – zvlášť před Vánoci. Když se rodiny setkávají, čas se zpomaluje a staré vzorce se vracejí. Kritika, napětí.
Skutečný posun nemůže přijít zvenčí. Musí vzniknout uvnitř nás.
Strach z kritiky nás často odvádí od sebe. Ti, kteří se nejvíc snažili přizpůsobit, být dokonalí, nezklamat – právě ti často ztratili kontakt se sebou nejvíc.
Lidé mají dojem, že potřebují kritiku tehdy, když nevěří, že jsou dost dobří.
Když pochybují, že dělají dost. Že jsou dost.
Pak jim kritika funguje jako berle.
Ale jakmile člověk ví, kým je a proč dělá to, co dělá, kritika ho nemotivuje. Jen ho od sebe vzdaluje.
Aby se člověk posunul, není potřeba ho kritizovat.
On sám cítí, co je v souladu a co ne.
A když chce, může si říct o radu – vědomě, svobodně. Tam kde to cítí, kde cítí rezonanci, klid a bezpečí.
Motivace ke změně musí vyrůstat zevnitř.
Proto trest nikoho skutečně nenapraví, výchova sama o sobě nezmění podstatu dítěte a manželství nezaručí šťastný vztah.
Vše podstatné musí vycházet z nás.
Ne z tlaku. Ne z očekávání. Ne z názorů okolí.
Skutečná síla spočívá v přijetí – sebe i druhých.
V důvěře v sebe.
V odvaze být tím, kým jsme, i když to z pohledu ostatních není „normální“.
Mějte to na paměti. Ne jen o svátcích, ale i v budoucích letech.
Předpovědi na rok 2026 pro RAKY, RYBY, ŠTÍRY, VODNÁŘE, BLÍŽENCE, BÝKY A LVY najdete na mém webu a brzy přibudou další www.barulimanova.com
Těm kteří souzní s mými slovy a hledají bezpečný prostor je k dispozici moje Členská sekce www.herohero.co/barulimanova
S úctou Baru
