14/03/2025
Hlava ví, jak vás ochránit. Ale možná vám tím brání žít jinak.
Znáte ten moment, kdy se ocitnete ve stejné situaci jako už mockrát a i když víte, že byste to chtěli udělat jinak, nakonec zareagujete úplně stejně? Jako by vás něco uvnitř drželo zpátky.
To „něco“ se jmenuje mozkový kmen. Prastará část našeho mozku, která se nestará o to, jestli jste šťastní, jestli se vám daří ve vztazích nebo jestli žijete naplněný život. Jeho jediný úkol je přežití. A když jednou vyhodnotí, že nějaká situace je ohrožující, uloží si to.
A tak když jste jako dítě zažili, že když jste řekli svůj názor, přišel trest nebo odmítnutí, mozkový kmen to zaznamenal a zařadil: „Mluvit narovinu je nebezpečné.“
O pár (desítek) let později sedíte naproti partnerovi, kolegovi nebo příteli a chcete něco říct, ale… tělo ztuhne. Nejde to. Nebo naopak vybuchnete v emoční bouři. Nebo utečete. Bojuj, uteč, zamrzni – to jsou tři základní strategie, které tahle část mozku používá. A vy se v tom točíte pořád dokola.
Ne proto, že byste byli slabí, líní nebo neschopní se změnit. Ale prostě proto, že vaše tělo nemá jinou možnost. Nemá kapacitu to udělat jinak.
A jak z toho ven?
Myšlenkami to většinou nezměníme. Vysvětlovat mozkovému kmeni, že už je všechno v pohodě, moc nefunguje – on totiž nevnímá logiku, ale pocit bezpečí v těle. A právě tady přichází prostor pro kraniosakrální terapii.
Když se tělo dostane do hlubokého klidu, mozkový kmen začíná pouštět staré reakce. Jakmile se naučí, že může být uvolněné i v situacích, kde dřív reagovalo „bojuj – uteč – zamrzni“, začneme mít novou možnost.
A to je ten bod, kdy se něco začne měnit. Už nejste uvězněni ve starém vzorci. Najednou si můžete vybrat, jestli promluvíte, jestli se zachováte jinak, jestli uděláte ten krok, který jste předtím neuměli udělat.
Ne silou, ne tlakem. Ale proto, že vaše tělo už ví, že je to možné. A když to ví tělo, začne se měnit i celý váš život.
