13/04/2024
Krásný příspěvek o nošení dudlíku...🙂👍
Důvodů k omezení frekvence používání dudlíku je mnohem víc než mezera mezi zuby, kterou vidíš na obrázku. Škoda, že se o nich tolik neví a nemluví.
O tom, že dudlík v ústech v době, kdy je dítě bdělé, snižuje počet a omezuje pestrost zvuků, které dítě vydává, jsem už psala.
O tom, jak může dudlík zbrzdit integraci reflexů a citlivosti v dutině ústní, což je důležité pro přechod na tuhou stravu, jste si u mě také možná přečetli.
Psala jsem i o dětech, které si šlapou na jazyk a v anamnézách mají velmi často dudlík do dvou, tří let.
No, nedám těm dudlíkům pokoj ani dnes. Myslím, že je zásadní, aby se vědělo o tom, JAK OVLIVŇUJÍ DÝCHÁNÍ. Na způsobu jakým dýcháme, totiž stojí kvalita našich životů.
Od přírody jsme nastavení na to, abychom dýchali nosem. OD NAROZENÍ. K tomu nezbytně potřebujeme jazyk nahoře v kontaktu s patrem. VE DNE V NOCI, když zrovna nejíme a nemluvíme. To je optimální odpočinková poloha jazyka, která pomáhá zavřít pusu s udržet rty v kontaktu = optimální odpočinková poloha mluvidel - naše rovnátka od přírody. S DUDLÍKEM ALE NEFUNGUJÍ.
NO ALE PRSO MÁ TAKY V PUSE, TO JE STEJNÉ JAK DUDLÍK. Zklamu tě. Není to stejné. “Prso”klade narozdíl od dudlíku odpor a při saní z něj se realizuje jiný pohybový vzorec, než při saní ze savičky (dudlíku, láhve) a v neposlední radě bradavka jako jediná dokáže dokonale zkopírovat tvar patra. Málo se ví, že pohybový vzorce saní z prsu se s tím ze savičky nedá srovnávat.
JAZYK PŘISÁTÝ NA PATRO UZAVÍRÁ DUTINU ÚSTNÍ. Jako padací most, který je vstupní branou do pevnosti. Patro je střecha úst a zároveň spodina dutiny nosní. Tlak jazyka na patro zespodu nahoru a tlak vzduchu proudícího nosem zeshora dolů pomáhá patru růst do šířky, tím vytváří dostatek prostoru vedlejším dutinám nosním. Patro, na které netlačí jazyk je postupem času čím dál vyšší a užší, což bere prostor vedlejším dutinám nosním…o to těžší pak dýchání nosem je.
Nos je filtr, který zbavuje vzduch nečistot a choroboplodných zárodků. Filtr je mimo provoz, když dycháš ústy. Tělo tak musí aktivovat jiné filtry (krční a nosní mandle)…tady by se stálo zamyslet nad tím, co se říká - “má zvětšené mandle, začal dýchat pusou”…nebo je to někdy naopak?
Faktem zůstává, že dudlík vložený do úst tlačí jazyk dolů od patra. V tom, kolik toho napáchá, hraje důležitou (ale ne jedinou!) roli frekvence jeho užívání. Čím častěji a čím déle se to děje, tím více si tělo tuto polohu pamatuje a tím těžší je pro něj v době, kdy dudlík v ústech není dosáhnout polohy nahoře na patře, která má vysoké nároky na zúčastněné svaly. Jazyk proto často zůstává ležet dole po té, co je dudlík nadobro pryč.
Vychovat dítě bez dudlíku je výzva.
Dudlík ale není jediná příčina problémů dětí, které vyžadují logopedickou a ortodontickou péči. V očích každého z nás má svá pro a proti. Je jen na tobě, jestli ho mu ho (ne)dáš.
Některé okolnosti vývoje svého dítěte neovlivníš. Některé hendikepy nejsou vidět. Dítě si neurovývojovou poruchu (vývojová dysfázie, ADHD, autismus, porucha intelektu) nevydudá. Pro takové dítě může být sání (dudel, láhev, palec) dlouho jedinou cestou, kterou dokáže alespoň částečně zregulovat své přetížené smysly a poznámky na téma (ne)vhodnosti dudlíku mohou být pro jeho rodiče velice bolestné.
Děkuji za SDÍLENÍ ❤️.
Zuzana Blažková, máma & klinická logopedka
