Terapeut

26/07/2025

05/07/2025

Čarovná příroda-balzám na nervy ♥️

16/06/2025

Když se probouzí den, ptáci svým zpěvem vykouzlí nádhernou melodii, která naplní srdce klidem a duši harmonií.

05/06/2025

Žít podle sebe- cesta k autentickému životu

V dnešní uspěchané době, kdy jsme neustále bombardováni informacami a očekáváními od ostatních, je snadné ztratit ze zřetele, co opravdu znamená žít podle sebe. Žít autenticky, podle svých vlastních hodnot, přání a potřeb, je však klíčem k naplněnému a spokojenému životu.

Žít podle sebe neznamená být sobecký nebo ignorovat potřeby ostatních. Naopak, jde o to být věrný sám sobě, svým hodnotám a cílům. Je to o tom, najít si svůj vlastní směr a ne se nechat vést očekáváními druhých. Když žijeme podle sebe, jsme schopni činit rozhodnutí, která jsou v souladu s našimi vnitřními přesvědčeními a touhami.

Žít podle sebe je důležité z několika důvodů. Především nám to umožňuje být šťastnější a spokojenější, protože žijeme život, který je v souladu s našimi skutečnými přáními a potřebami. Navíc to posiluje naše sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnosti. A konečně, žít autenticky nám pomáhá budovat hlubší a smysluplnější vztahy s ostatními, protože nejsme svázáni potřebou splňovat očekávání druhých.

Cesta k autentickému životu začíná sebereflexí. Je důležité věnovat čas tomu, abychom se zamysleli nad svými hodnotami, přáními a cíli. Co je pro nás důležité? Čeho chceme dosáhnout? Když si uvědomíme své vlastní potřeby a touhy, můžeme začít činit rozhodnutí, která jsou v souladu s našimi vnitřními přesvědčeními.

Důležitou součástí žití podle sebe je stanovení hranic. Je potřeba naučit se říkat "ne" věcem, které nejsou v souladu s našimi hodnotami nebo které nás vyčerpávají. To vyžaduje odvahu a sebevědomí, ale je to nezbytné pro udržení našeho duševního a fyzického zdraví.

Když se vydáme na cestu žití podle sebe, musíme být ochotni poslouchat svůj vnitřní hlas. Důvěřovat svým instinktům a intuici je klíčem k tomu, abychom činili rozhodnutí, která jsou pro nás správná. A konečně, musíme být odvážní a ochotni riskovat. Žít podle sebe často vyžaduje odvahu čelit výzvám a nejistotě, ale je to cesta, která vede k autentickému, naplněnému a spokojenému životu.

Žít podle sebe není vždy snadné, ale je to cesta, která stojí za to. Když se vydáme na tuto cestu, budeme schopni žít život, který je skutečně náš, a užívat si každý okamžik naplno ♥️

08/05/2025

Brána k rovnováze a zdraví

V ajurvédě je pupek považován za důležité centrum, které spojuje naše tělo a mysl. Podle starých znalostí je pupek spojen s více než 72 000 žilkami, nazývanými "nadí", které nás vyživovaly během těhotenství. Tato spojení zůstávají v našem těle i po narození a mohou být využita pro zlepšení našeho zdraví.

Léčivá síla oleje spočívá v nanesení oleje na pupek. Stačí nanést pár kapek oleje (kokosového, ricinového nebo sezamového) na pupek před spaním a rozetřít je kolem něj. To může pomoci při různých zdravotních problémech, jako jsou suché oči, špatný zrak, bolesti kloubů a svalů, suchá kůže a ekzémy, stres a únava.

Pupek je spojen s našimi žilami a kanály, a tak může pomocí oleje dodat živiny a hydrataci našemu tělu. Je to jednoduchý a přirozený způsob, jak zlepšit naše zdraví a udržet rovnováhu.

Pupek je citlivé místo, které vyžaduje péči a pozornost. Pravidelným nanesením oleje na pupek můžeme udržet naše tělo a mysl v rovnováze a zlepšit naše celkové zdraví.

Tento jednoduchý rituál může být součástí naší denní péče o zdraví a může nám pomoci udržet si vitalitu a rovnováhu.

18/04/2025

18/04/2025

Když hlava nechce přestat myslet.

Myšlení je úžasný nástroj. Umožňuje nám řešit problémy, plánovat, učit se a tvořit. Ale co když se tento nástroj obrátí proti nám? Co když se myšlenky točí v nekonečném kruhu, analyzují každý detail, přehrávají minulé chyby a malují katastrofické scénáře budoucnosti? Tomuto stavu se říká "overthinking" neboli přílišné přemítání a místo aby nám pomáhalo, může nám vážně škodit.

Proč je "přemýšlet moc" problém?

Paralýza místo akce: Nekonečné analyzování možností "co by kdyby" a strach z chybného rozhodnutí nás často vede k tomu, že neuděláme vůbec nic. Zůstáváme zaseknutí v nerozhodnosti, zatímco příležitosti nebo čas na řešení problému mizí.
Emoční vyčerpání: Neustálé přemítání, zejména o negativních věcech, je obrovskou zátěží pro naši psychiku. Živí úzkost, stres, pocity viny nebo lítosti. Místo klidu a nadhledu prožíváme vnitřní chaos a napětí.
Ztráta přítomného okamžiku: Když jsme plně ponořeni do víru myšlenek o minulosti nebo budoucnosti, uniká nám život tady a teď. Nedokážeme si vychutnat hezké chvíle, soustředit se na konverzaci nebo prostě jen vnímat svět kolem sebe. Jsme fyzicky přítomni, ale mentálně úplně jinde.
Narušené vztahy: Přílišná analýza chování druhých, hledání skrytých významů v každém slově nebo neustálé obavy z toho, co si o nás kdo myslí, mohou vést k nedorozuměním, nedůvěře a zbytečnému napětí ve vztazích.
Fyzické dopady: Chronický stres spojený s overthinkingem se může projevit i na těle – nespavostí, bolestmi hlavy, svalovým napětím, zažívacími problémy nebo celkovou únavou.

Co s tím? Cesta ven z myšlenkové smyčky.

Není snadné vypnout hlavu na povel, ale existují způsoby, jak se z pasti přílišného přemítání vymanit:

Uvědomění: Prvním krokem je všimnout si, kdy se to děje. Rozpoznat vzorec, kdy myšlenky začínají kroužit neproduktivně.
Návrat k tělu a smyslům: Když se přistihnete při overthinkingu, zkuste se zaměřit na své tělo. Co cítíte? Jak dýcháte? Zaměřte se na to, co vidíte, slyšíte, čeho se dotýkáte. To vás ukotví v přítomnosti.
Vymezení času na "starosti": Někdy pomůže vyhradit si krátký, pevně daný čas (např. 15 minut denně), kdy si dovolíte přemýšlet o problémech. Po uplynutí této doby se vědomě snažte myšlenky přesměrovat jinam.
Akce místo analýzy: Pokud je to možné, udělejte malý krok k řešení problému, místo abyste ho jen donekonečna analyzovali. I malá akce může prolomit pocit bezmoci.
Zpochybnění myšlenek: Zeptejte se sami sebe: Je tato myšlenka opravdu pravdivá? Je mi k něčemu užitečná? Pomáhá mi, nebo mě brzdí?
Mindfulness a meditace: Pravidelná praxe všímavosti učí pozorovat myšlenky bez toho, abychom se jimi nechali pohltit.
Mluvte o tom: Sdílení starostí s důvěryhodnou osobou nebo terapeutem může přinést úlevu a nový pohled.

Myšlení je dar, ale jako s každým darem je třeba se naučit s ním zacházet moudře. Rozpoznat, kdy nám slouží a kdy nás naopak brzdí, je klíčem k většímu klidu, radosti a schopnosti žít plněji v přítomném okamžiku.

16/04/2025

Vyplačte se z toho: Proč jsou slzy lékem, ne slabostí.

"Nebreč." "Vzmuž se." "Drž to v sobě." Kolikrát jsme slyšeli tyto věty, ať už adresované nám, nebo jsme je sami použili ve snaze někoho (nebo sebe) uklidnit? Společnost nás často učí vnímat pláč jako projev slabosti, ztráty kontroly nebo dokonce manipulace. Ale co když je to přesně naopak? Co když jsou slzy přirozenou a nezbytnou součástí našeho emočního zdraví a procesu léčení?

Pláč jako ventil a úleva.

Představte si své emoce jako vodu v nádobě. Když je toho příliš – ať už jde o smutek, frustraci, vztek, bezmoc, nebo dokonce přetékající radost či úlevu – potřebuje tlak někudy ven. Slzy fungují přesně jako takový emoční přetlakový ventil.

Nejde jen o pocit. Pláč má i biochemický rozměr. Emocionální slzy (na rozdíl od těch, které chrání oko před prachem) obsahují stresové hormony (např. kortizol) a další toxiny, které tělo tímto způsobem vyplavuje. Samotný akt pláče může také stimulovat produkci endorfinů, přirozených látek tlumících bolest a zlepšujících náladu. Fyzické uvolnění, které často po pláči cítíme – uvolněné svaly, klidnější dech – je reálné. Je to doslova úleva, kterou si tělo samo zařídí.

Pláč jako součást léčení.

Potlačovat slzy, když se derou na povrch, je jako snažit se zadržet kýchnutí nebo kašel – nepřirozené a často kontraproduktivní. Když si dovolíme plakat, dáváme průchod bolesti, smutku nebo zranění. Je to forma uznání a přijetí toho, co prožíváme. Bez tohoto uznání je těžké se posunout dál.

Pláč není známkou toho, že se hroutíme, ale spíše aktivním krokem v procesu emočního zpracování a hojení. Umožňuje nám "prožít" emoci naplno, místo abychom ji zatlačili někam hluboko, kde může tiše kvasit a později se projevit třeba psychosomatickými potížemi, úzkostí nebo podrážděností. Dovolit si plakat nad ztrátou, zklamáním nebo křivdou je nezbytné pro to, aby se rána mohla začít zacelovat.

Pláč jako důležité sdělení.

Slzy nejsou jen pro nás, jsou i silným neverbálním signálem pro naše okolí. Když vidíme někoho plakat, instinktivně cítíme jeho zranitelnost a často se v nás probouzí soucit a touha pomoci nebo poskytnout útěchu. Pláč komunikuje: "Není mi dobře," "Potřebuji podporu," "Něco důležitého se děje."

Samozřejmě, existuje i manipulativní pláč, ale ten je spíše výjimkou. Většinou jsou slzy autentickým projevem silných emocí. Ukazují naši lidskost a naši potřebu spojení.

Stejně tak je pláč důležitým sdělením pro nás samotné. Signalizuje, že jsme dosáhli určitého emočního limitu, že něco v našem životě vyžaduje pozornost, nebo že potřebujeme zpomalit a věnovat si péči. Ignorovat tento signál znamená ignorovat vlastní potřeby.

Dovolte si plakat.

Příště, až ucítíte knedlík v krku a pálení v očích, zkuste nebojovat. Najděte si bezpečný prostor – ať už o samotě, nebo s někým blízkým – a dovolte slzám téct. Není to prohra, je to akt sebelásky a odvahy. Je to přirozený způsob, jakým se naše tělo i duše očišťují, léčí a komunikují.

Takže ano, někdy je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, prostě se z toho vyplakat. Není to slabost, je to síla přiznat si své pocity a dovolit jim projít. Je to cesta k úlevě a uzdravení.

14/04/2025

,,Past nevyslyšených potřeb a nepřekročitelných hranic.''

Velmi často se stává, že žena po dlouhou dobu potlačuje své vlastní potřeby a překračuje své hranice, aby vyhověla muži nebo aby udržela zdánlivý klid.

Pokud žena léta překračovala své vlastní hranice, aby vyhověla muži, zatímco její volání po pochopení bylo přehlíženo, nevyhnutelně se vytvoří propast a její vnitřní vyčerpání.

Když se konečně stáhne a začne si chránit své hranice, muž často nechápe proč. Má problém spojit její současné stažení s léty přehlížení. Očekává rychlou nápravu a nerozumí, proč se nahromaděná bolest a nedůvěra nezahojí okamžitě. Její vysvětlení, že obnova důvěry vyžaduje trpělivost a viditelnou změnu v jeho přístupu, prokázanou časem naráží na jeho netrpělivost a tlak.

Právě zde často vzniká mužův pocit, že "ženy jsou komplikované". Ve skutečnosti ale nejde o její vrozenou složitost. Jde o jeho neschopnost nebo neochotu vidět kontinuitu mezi minulostí a přítomností. Zatímco ona vnímá své stažení jako logický důsledek dlouhodobého zranění a potřebuje čas a důkazy změny k léčení, on vidí jen současnou nepříjemnou situaci, kterou chce rychle vyřešit a vrátit k "normálu". Jeho "mužská jednoduchost" v tomto kontextu často znamená touhu po přímém, okamžitém řešení bez nutnosti zabývat se složitostí minulých zranění a emočních potřeb.

Označení ženy za "komplikovanou" se tak stává obranným mechanismem, který muži umožňuje vyhnout se zodpovědnosti za minulost a nutnosti hlubší sebereflexe. Místo aby uznal hloubku problému a svůj podíl na něm, interpretuje její potřebu času a konzistentního úsilí jako nepochopitelnou složitost.

Cesta k nápravě přitom vyžaduje právě to, co muž odmítá vidět: uznání minulosti, respekt k jejím hranicím a pochopení, že hojení a obnova důvěry je pomalý proces. Bez jeho ochoty opustit zjednodušující pohled a přijmout komplexnost situace (kterou sám spoluvytvářel) se propast mezi nimi bude pravděpodobně jen prohlubovat.

13/04/2025

Dnes o tématu, se kterým se v poslední době setkávám ve své praxi velmi často. Jde o téma tlaku na intimitu, který ženy prožívají a některé z nich zejména v období přechodu. Mnoho žen řeší tuto náročnou situaci- nejste v tom samy.

Když intimita bolí: Nesoulad v ložnici a tíha nevyřčeného

Sexuální intimita je často považována za jeden z pilířů partnerského vztahu, prostor pro hluboké spojení a vzájemné potěšení. Co se ale stane, když se tato oblast stane zdrojem napětí, frustrace a bolesti? Nesoulad v s*xuálních potřebách a touhách může být pro vztah nesmírně destruktivní, zvláště pokud jeden z partnerů, v tomto případě muž, vyvíjí tlak na naplnění svých potřeb bez ohledu na emoční stav a pocity ženy.

Pro ženu, která se nachází uprostřed vztahových konfliktů, hádek a pocitu nepochopení, může být představa fyzické blízkosti a s*xuálního styku nepřirozená, ba přímo odpudivá. Emoční rozpoložení a pocit bezpečí jsou pro ni často klíčovými předpoklady pro to, aby se mohla fyzicky otevřít a prožít touhu. Pokud je vztah plný napětí, křivd a komunikačních propastí, její tělo a mysl se přirozeně brání. Chuť na s*x a něhu se vytrácí, protože chybí základní stavební kámen – emoční souznění a důvěra.

Když muž v takové situaci trvá na s*xuálním uspokojení, často bez snahy porozumět důvodům ženina nezájmu, může to být vnímáno nejen jako necitlivost, ale i jako forma nátlaku a ignorování jejích pocitů. Její "ne" nebo váhání není rozmarem, ale často tichým výkřikem signalizujícím, že něco hlubšího ve vztahu není v pořádku. Pocit, že její emoční potřeby a hranice nejsou respektovány, že je vnímána spíše jako objekt k uspokojení než jako partnerka s vlastními pocity, vytváří toxické prostředí. V takové atmosféře se žena nemůže cítit bezpečně ani uvolněně.

Tlak na vyhovění, i když může pramenit z mužovy frustrace nebo touhy po spojení (kterou však vyjadřuje nešťastným způsobem), vede paradoxně k pravému opaku. Prohlubuje propast mezi partnery, ničí zbytky důvěry a posiluje ženino stažení se do sebe. Intimita se mění z radostného spojení na povinnost, která zraňuje a odcizuje.

Pro mnoho žen se tlak na intimitu stává ještě náročnějším během perimenopauzy či menopauzy. Fyzické změny, jako bolestivost při styku či pokles libida, jsou v tomto období běžné a vyžadují pochopení. Pokud partner nadále vyvíjí tlak na s*x a ignoruje jak emoční potřebu bezpečí, tak tyto nové fyzické reality, žena čelí dvojí zátěži – bojuje s nepochopením ve vztahu i se změnami vlastního těla. Tento nedostatek citlivosti prohlubuje pocity vyčerpání a osamění. Pokud prožíváte něco podobného, nejste v tom samy; vaše pocity a potřeba respektu jsou zcela oprávněné.

Cesta ven z tohoto bolestivého kruhu nevede přes vynucenou blízkost, ale přes obnovení emočního bezpečí a vzájemného respektu. Vyžaduje čas, ochotu muže naslouchat, vnímat partnerčiny pocity a potřeby jako validní a upřednostnit řešení vztahových konfliktů a budování emočního spojení před fyzickým uspokojením. Skutečná intimita může znovu rozkvést pouze tam, kde se oba partneři cítí viděni, slyšeni a respektováni ve své celistvosti – emocionální i fyzické.

09/04/2025

Emoční zralost: Víc než jen číslo v občance.

Často si pleteme dosažení dospělosti s emoční zralostí. Zatímco první je dáno věkem, druhé je dovednost – schopnost rozumět svým emocím, zvládat je a adekvátně reagovat na emoce své i druhých. Emoční zralost není vrozená; je to výsledek sebereflexe, učení a vědomého úsilí.

Co tedy charakterizuje emočně zralého člověka?

Sebeuvědomění: Rozumí svým pocitům, ví, co je spouští, a dokáže je pojmenovat. Uvědomuje si své silné i slabé stránky.

Sebe-regulace: Nenechá se zcela ovládnout momentálními emocemi. Dokáže zvládat impulzivní reakce, přemýšlí, než jedná nebo mluví, zejména v napjatých situacích.

Empatie: Je schopen vnímat a chápat pocity a perspektivy druhých lidí, i když s nimi nesouhlasí. Bere ohled na dopad svých slov a činů.

Přijetí zodpovědnosti: Přebírá zodpovědnost za své činy, slova a emoce. Neobviňuje neustále ostatní nebo okolnosti za své problémy či chyby.

Flexibilita a adaptabilita: Dokáže se přizpůsobit změnám a zvládat nečekané situace s klidem. Chápe, že ne všechno jde podle plánu.

Zdravé hranice: Umí nastavit a respektovat hranice ve vztazích – jak své vlastní, tak druhých. Dokáže říct "ne" bez pocitu viny.

Otevřenost zpětné vazbě: Je ochoten naslouchat konstruktivní kritice a učit se z ní, aniž by se okamžitě bránil nebo urazil.

Proč je emoční zralost důležitá?

Lidé s vyšší emoční zralostí mívají stabilnější a zdravější vztahy, lépe zvládají stres a konflikty, dělají promyšlenější rozhodnutí a celkově prožívají větší životní spokojenost. Není to o potlačování emocí, ale o jejich vědomém prožívání a zvládání.

Cesta k emoční zralosti je celoživotní proces. Vyžaduje ochotu podívat se upřímně na sebe sama a pracovat na sobě. Ale je to investice, která se bezpochyby vyplatí – pro nás i pro lidi kolem nás.

07/04/2025

Kam se poděl smysl, když je vše nejisté?

Máte pocit, že půda pod nohama neustále mění tvar? Že kompas, který kdysi spolehlivě ukazoval směr, ztratil svou střelku a jen se bezcílně protáčí? Nejste sami. V dnešním zrychleném světě, plném nečekaných zvratů, globálních nejistot a digitálního šumu, se mnozí z nás potýkají s hlubokým pocitem... nejistoty a ztráty smyslu. Jedno často živí druhé.

Když se budoucnost jeví jako mlhavá a nečitelná, je těžké držet se plánů nebo věřit v dlouhodobé cíle. Staré jistoty – kariérní postup, stabilní společnost, předvídatelný svět – se zdají být méně spolehlivé. A s tím přichází otázka: "Proč to vlastně dělám?" "Kam to všechno směřuje?"

Není to jen obyčejný stres z termínů nebo každodenních povinností. Je to hlubší, existenciální neklid. Může se objevit pocit prázdnoty i uprostřed zdánlivého úspěchu, apatie tam, kde dříve byl zápal, nebo paralyzující neschopnost udělat další krok, protože žádný směr nevypadá správně nebo trvale.

Co s tím?

Neexistuje jednoduchá odpověď ani rychlá záplata. Často je to spíše pozvánka ke zpomalení a sebereflexi. K upřímným otázkám: Co je pro mě skutečně důležité, když vnější jistoty slábnou? Kde nacházím drobné jiskry radosti, uspokojení nebo spojení, i když velký obraz nedává smysl?

Někdy smysl nenajdeme ve velkých, grandiózních plánech, ale v hodnotách, které žijeme každý den. V přítomném okamžiku, v malých laskavostech k sobě i druhým, v péči o své vztahy, v tvořivosti bez tlaku na výsledek, v autentickém spojení s lidmi, kteří nás chápou.

Tato cesta hledání může být náročná a někdy nepříjemná. Ale je také příležitostí k přehodnocení, co od života skutečně chceme, a k objevení hlubšího, odolnějšího smyslu, který není závislý jen na vnějších okolnostech. Možná právě v tichém přijetí nejistoty a zaměření se na to, co můžeme ovlivnit, například svůj vnitřní postoj a malé kroky, tam leží klíč k nalezení nového, osobnějšího směru.