17/03/2026
V poslední době si čím dál víc uvědomuju jednu tichou pravdu…
a jemně ji otevírám i se svými klienty.
Emoce, které neprožijeme, nezmizí.
Jen se uloží v těle.
Zůstávají v napětí, v únavě, v neklidu…
a někdy pak stačí malý podnět –
a vyjdou ven silněji, než bychom chtěly.
Ne proto, že bychom byly „moc“.
Ale proto, že jsme toho v sobě dlouho držely hodně.
Nikdo nás totiž neučil, jak emoce opravdu cítit.
Spíš jak je potlačit, zvládnout, být v pořádku pro ostatní.
A tak se teď učíme znovu… jinak.
Vnímat, co se děje v těle.
Dovolit emocím, aby měly svůj prostor.
A prožít je bezpečně – bez potlačení, ale i bez ubližování sobě nebo druhým.
A možná to nejdůležitější…
být k sobě upřímné.
Přiznat si, co opravdu cítíme.
Neopouštět samy sebe.
Nepřetvařovat se tam, kde už nemusíme.
Protože naším úkolem tady není všechno zvládnout a „ustát“.
Ale cítit. Prožívat život se vším, co k němu patří.
A nezavírat své srdce jen proto,
že některé emoce jsou nepříjemné nebo bolí.
I ty mají své místo.
Když emoci pustíme, aby byla prožitá,
přirozeně odejde.
A zůstane po ní víc klidu.
Víc prostoru.
A pomalu i návrat k sobě.
Pokud cítíš, že je toho v tobě hodně,
můžu tě tím jemně provést.
Ukázat ti, jak s emocemi pracovat bezpečně,
jak si je doprožít…
a jak se znovu opřít o svoji vnitřní sílu.
Je v pořádku cítit. 🤍