Terapie cestou duše

08/12/2025

22/03/2024

Holky a kluci, kteří se potýkáte s poruchou příjmu potravy, věřte, že na pocity nejste sami. První fáze je pokaždé odpírání si problému a nevěřícně koukáte na toho, kdo Vám sděluje, že se s Vámi něco divného děje.

Mým prvním impulsem ke změně jídelníčku byl rozhovor v pořadu pro dospívající o tom, jak lze zhubnout zdravou stravou. Protože jsem do té doby jedla vcelku špatně, tak si říkám, proč do změny nejít s příchodem nového roku. Je potřeba říct, že mi bylo 13 let a rozum dospívajícího jsem ještě opravdu neměla. Naopak je to bilanční věk z dětství do puberty. Proto nastavovat si diety v takovémhle brzkém věku je rizikové! Tím samým případem je i to, pokud někdo druhý nastaví dítěti / puberťákovi dietu nebo očistný / redukční režim (pokud na druhé straně nejde o obezitu).

Na samotné psychiatrii jsou často schopni odborníci nemocnému říct radu k nezaplacení: "Tak se už najez!". S touhle radou jakoby řekli člověku se zlomenou nohou: "Tak si prostě na tu nohu stoupni a jdi!". Říkám si v těhle případech, kam se to vzdělání podělo. Dostala jsem deníček, do kterého jsem si měla zapisovat, co jsem během dne snědla. S radostí jsem ovšem lhala a deníček hlavně nikoho nezajímal. Péče se dnes posunula (věřím) kupředu.

Hledejte primárně to, co Vás přivedlo ke změně vnímání sebe sama:
❓Kdo pokřivil obraz mě samotné/ho?
❓ Jak jsem se cítil/a, když padly narážky na mou postavu / váhu / vzhled?
❓Co nebo kdo snížil mé sebevědomí?
❓ Proč se mi smějí, že vypadám jako kluk/holka a jak se z toho cítím?

👇
POZOR na psychofarmaka!

Ty se dnes předepisují bohužel často a to i v případech, kdy to není vyloženě akutní. Zeptejte se sami sebe, zda daný odborník nebo terapeut je ten pravý člověk, který Vám poskytne plnou péči, kterou potřebujete a osobně Vám sedne. A zhodnoťte si sami v sobě, jestli jsou léky nevyhnutelné. Antidepresiva UTLUMUJÍ a zamezují plnému prožívání emocí. Proto je člověku líp, ale to není řešení. Útlum je další potlačení bublajících emocí a potřeb, které mají být vyslyšeny a je potřeba jim věnovat pozornost.

Taky mi byly doporučeny antidepresiva, ale už tenkrát jsem je nechtěla. Nepodlehni tomu a hledej toho správného člověka, který tě vyslyší a pochopí.❤

17/03/2024

Myslíte si, že tělo obelstíte, když pojede přes své kapacity a hle. Ono se nic neděje a můžete v režimu autopilota fungovat hezkých pár let. Jakoby "nic se neděje" a kasáte se, jak svůj hektický život bravurně zvládáte. Jenže po čase přijde sklizňové období a to, co jste si zaseli si taky sklidíte. Možnosti organismu nejsou nekonečné.

Na velkou emoční zátěž, nebo-li trauma reagujeme strategií, kterou máme po ruce právě v ten daný moment.

Můžeme:
👉utéct,
👉zamrznout ze šoku a nevíme co na to říct (nemáme vybudované dostatečné vnitřní hranice / vůli / sebehodnotu),
👉začít se hádat a urážet hlava nehlava / vypustit hněv a vztek až se z nás stane chrlič ohně.

Na úrovni fyzického těla přijímá informaci v první řadě mozek, který je přijímačem okolního dějství. Pokud nastane situace, při které si připadáte emočně jako uvězněni v kleci, může dojít k uložení neprojevené emoce do některé části těla. Tato emoce měla v tu danou chvíli vyjít na povrch, ale člověk je prozatím limitovaný veškerými předchozími zkušenostmi a informacemi. Zkrátka nevíte jak reagovat v poklidu nebo si situaci vykomunikovat. Emoci si zapíše sval jakožto příhodný zprostředkovatel.

V reakci na emoční nálož může nastat:
⛔brnění v nějaké části těla,
⛔ztuhnutí svalu / zablokování (např. v páteři),
⛔třes v rukách / nohách,
⛔oslabení některých svalů,
⛔tiky,
⛔šumění v uších / nedoslýchavost aj. poruchy sluchu,
⛔rozostřené vidění,
⛔stažená krční páteř / ohnutá páteř / stažená ramena.

Svaly reagují na emoční otřes rychleji, než my vědomě zaregistrujeme, co se vlastně stalo. Naopak si v mnoha případech NE-uvědomujeme, že jsme emoci POTLAČILI a skrze svalové blokády se nám tělo snaží říct:" Haló, tady je tvá neprojevená emoce. Otevři mi vrátka. ". Do jaké části těla se tato blokáda / ztuhnutí / oslabení nebo třes uložil není náhoda. Části těla jsou přesnými obraznými indiciemi, které nás mají naučit zorientovat se v problému.

Jaký je první krok? Dělejme krůčky všímavosti k vlastnímu tělu. Naciťovat se na danou část těla není o kouzle, ale o přítomnosti. Vypněte na chvíli mysl, udělejte si čas pro sebe, zavřete oči a prodlužujte výdech. Vnímejte problematickou část těla a zaměřujte se na pocity.

14/03/2024

Jak zdravě pohlížíš na své tělo? Při pohledu do zrcadla ti běží hlavou:"Tohle tělo nechci! / Tenhle obličej nejsem já. / Musím zhubnout na bocích, na zadku, na břiše ne-li na rameni!"?

😥
Víš, že jakékoliv začínající pochybnosti o ideální váze, mírách a vzhledu jsou prvním stupínkem k tomu propadnout se do kolotoče poruchy vnímání sebe sama a následně k poruše příjmu potravy?

První signální destruktivní myšlenky:
🚫musím zhubnout kvůli někomu, abych mu dokázal/a, že za něco stojím;
🚫přestávám vnímat své tělo jako vlastní;
🚫když nebudu jíst, tak se mu/jí pomstítm;
🚫když zhubnu, budou si mě víc vážit a budu konečně viděn/a;
🚫štítím se své intimity;
🚫tahle velikost je jako pro slona.

Propad od myšlenky k tomu, čemu věříš:
💭 jsem hnusná/ý;
💭 jsem tlustá/ý až hanba;
💭 nestojím za nic a nikdo mě nevnímá / nechtějí se mnou bavit / nejsem zajímavá / jsem jenom k smíchu;
💭 dělám to všechno se záměrem zdravého životního stylu;
💭 musím se potrestat a ještě víc zhubnout.

Jedna narážka na tvůj vzhled může otřást sebevědomím. Přijde další ponížení, poznámky na velikost oblečení nebo kritika k "nedokonalosti" a sebevědomí padá pod pódium. Snažíš se vyrovnat někomu, kdo tvé jistoty podkopal a být mu blíž ironicky tím, že odpíráš jídlo a tedy odpíráš přísun energie -> nemůžeš něco strávit -> odmítáš život -> vzdaluješ se od prožívání/ sexuality / intimity/ kontaktu s druhými. Odpírání jídla je odepřením lásky a prožívání citovosti.

🙅
Nejprve nastává fáze popření. Člověk je přesvědčený, že se nic závažného neděje, když začne hubnout během týdne a je v úzkosti, i když jeden den nejde váha dolů. Kontrola se stupňuje. Hlídáš úzkostně co jíš a pokud něco sníš, schováváš obaly od jídla, aby se nikdo nedozvěděl, že na tajno sem tam něco zbaštíš. Stydíš se před sebou. Hanbou se propadáš jedině sama před sebou a za trest si odepreš další porci jídla. Tahle cesta je nebezpečná. Nestyď se říct o pomoc, co se to začíná s tebou dít.

🫂
Myšlenky a pocity rozebíráme na mých terapiích. Pro nezávaznou konzultaci mě kontaktuj zde.

09/03/2024

To, co křížilo naší dosavadní cestu nebyla nikdy náhoda. Do života nám přicházejí výzvy, které nám nastavují zrcadlo. To abychom názorně viděli:
🫸 jaké emoce v sobě potlačujeme,
🫸 jaké emoce si nedovolujeme,
🫸 co si nedovolujeme a co si nakazujeme,
🫸 v čem sami sebe blokujeme,
🫸 kde jsme se zasekli ve vývoji,
🫸 čemu věříme.

🙅Tyto výzvy mohou za sebou nést velkou emoční nálož. Z výzvy se tak stává trauma, na které zůstaneme sami a nevíme, jak s tím naložit. Věta, která se opakuje u většiny lidí je:"Stalo se to jako blesk z čistého nebe.". Celé emoční dějství se propisuje se všemi smysly a symboly do podvědomí, kam na to dlouho (nebo nikdy) nesáhneme. Emoční nálož; intenzita a celý příběh s námi jde životem a ovlivňují nás v dalších situacích, ale vědomě o tom nevíme. To vše se děje na pozadí podvědomí.

🗃️
Představte si to jako šuplík se šanony, který jen tak neotevřete, protože je na kód.
Balík emočního traumatu se ale propisuje dál. Mozek zpracuje informaci skrze nervový-imunitní-hormonální systém. Jsou to zprostředkovatelé informací. A každá buňka v našem těle nasává tuto informaci jako houba. Podle konkrétního typu emočního traumatu; v souvislosti s kým a s jakou intenzitou stresu se tato informacemi propíše do příslušného orgánu a konkrétní části orgánu.

🌱
Umístění problému není náhoda. Zpracovaná informace má svůj řád a tělo má mechanismus daný biologií a přírodními a duchovními zákony. Jenom lidi mají potřebu oddělovat to, co dává smysl smysl jedině pohromadě. Proto se musíme dívat na nemoc v celistvém obrazu.

06/03/2024

Kdo nepotřebujeme pro přežití vnímat mateřskou energii? Nikdo takoví není. Ovšem, bez táty to nejde. Přesto ale mámy jsou poskytovatelky života, zázemí a prvního kontaktu, když se na tento svět narodíme. Matka je to první, díky čemuž jsme v prvním kontaktu i s vnějším světem a s emocemi, a to už v prenatálním období, tedy u mámy v bříšku.

🙍
Hledáme někoho, kdo bude splňovat ty pravé znaky archetypů matky, kterým se nám v životě nedostalo. Budeme je podvědomě hledat dokud nebudou naše potřeby uspokojeny. Hledáme je u partnerů / u přátel / u jiných blízkých lidí / možná někdy i u terapeuta.

🫸Potřeby, které chceme uspokojit:
🔹neopětovaná náklonnost;
🔹podpora;
🔹soucit;
🔹něha a zájem;
🔹sílu a pochopení;
🔹zázemí a bezpečí;
🔹dotek a náruč.

Naše podvědomí má vyloženě radar proto, aby si vyhledalo nedosycenou potravu ve formě mateřské energie. Muži si jí hledají u svých partnerek. Aneb nedělejme maminku našim mužům a naopak my mužům nenastavujme bryndák pod bradu. My ženy spíš vyhledáme v jisté formě nadřazenější ženu, od které se můžeme učit, i když v některých případech to může zprvu působit spíš jako rivalství než rovnocenné přátelství. Žena se ženou bývá lehce bojovném postavení, dokud nenastane určitá forma hierarchie v tom smyslu, že jedna od druhé se učí a inspiruje se.

👥
V mnoha případech se setkávám s tím, že v hlubší vrstvě problému je nedocenění / nedostatečná podpora nebo nedostatečné pochopení ze strany mámy. Pokud jdeme krok po kroku po skutečné příčině problému, pak musíme jít i do původního zázemí a k člověku, se kterým jsme zažili první kontakt (v tomto životě). A to je vždy matka. Pro každého z nás. I když je Vám 30 nebo 50 let, tak ve skrytu duše chcete být v ten špatný moment v náručí mámy nebo chcete slyšet konejšivá slova a útěchu z úst mámy.

🤱
Archetyp matky potřebujeme nejdřív správně prožít ve vztahu k sobě, abychom ho mohli my sami v sobě přijmout a vstoupit do této role. POZOR! Nepleťte si mateřskou roli se samaritánkou. Matka se stará a pouští v lásce. Samaritánka má potřebu stále někoho zachraňovat, protože se jí samotné nedostalo mateřské podpory.

25/02/2024

"Jaktože ve svém věku ještě nemáš rodinu?". S pokřiveným výrazem ve tváři klade otázku starší generace. "Ale já si chci užívat a nevázat se. Času je dost.". Odpovídá mladší generace (ehm, ta moje). Křehká generace otevřená všem možným typům síťování, ale to tradiční už není trendy. Vítejte ve světě individualistů, aneb zapiš si za uši: ghosting, stonewalling, breadcrumbing, benching, zobieing aj.
❤️‍🔥
Dnešní vztahový svět vyžaduje strukturovaný slovník, přičemž doslovný překlad do češtiny zde nenajdete. Proč všechny tyhle názvy potřebujeme, když ve shrnutí jde o jednu a tu samou příčinu? Psychologie stále objevuje nové výrazy, aby mluvila jazykem mladé generace. Není to ale všechno další nálepkování? Není to tak, že za těmito výrazy stojí jedna a ta samá příčina?
👩‍❤️‍👨
Současná společnost je nastavená na individuální životy. Staví se stále menší byty, protože už se systémově předpovídá život bez rodiny. Technologie a sociální sítě nás vedou k osamostatněnému životu v digitálním světě. Protlačujeme něco, co se tváří jako rovnoprávnost, i když jde o jinou formu utlačování. Zasazujeme se o práva žen, přestože nevíme, jaké má taková žena predispozice; talenty a jakou má cykličnost. Žijeme ve světě přebujelé hojností a přehršelem informací a možností a teď nevíme, co ochutnat dřív. Stejně je tomu tak ve vztazích. Můžeme všechno a nemusíme nic pořádně.
⚧️
Nechceme spolu komunikovat, ale protože máme dobu síťování, tak palčivá témata a otevřenou diskuzi můžeme obejít nebo ideálně úplně vyřadit. A právě od toho tu máme nálepky, kterými můžeme omluvit naše jednání a udělat z toho normu. Řeknu to jednoduše bez nálepky, když už máme takovou potřebu všechno důležité zaobalovat. Jsme vážně takoví poserové?!
👇
Položili jste si tyhle otázky?
🔹Proč by mi druhý narušoval mé výsostné teritorium?
🔹Proč mě děsí city a jejich projevování? Co by pro mě znamenalo ukázat svou zranitelnost?
🔹Bojím se konfliktů, a tak radši přímou komunikaci řeším útěkem?
🔹Víš, že výmluvy směrem ke druhému jsou jen výmluvy pro tebe samotného?
🔹Hledáš si záložní plány u vícero lidí, protože se bojíš opuštění?

Nebojíš se jít do hloubky kořene problému? I toto řešíme na terapii cestou duše.