
28/08/2025
Radost a utrpení: aneb o dvou perspektivách života
Ráda bych se s vámi podělila o jednu zajímavou myšlenku, na kterou jsem narazila v průběhu mého knihomolského léta. Je to myšlenka, která je sice velmi stará, ovšem jsem přesvědčená, že platí stále nejen v kontextu psychologie a koučování.
Radost roste z uvolnění a přijetí. Utrpení z připoutanosti a lpění.
Často hledáme radost ve vnějších věcech, ve výsledcích, uznání, vztazích, plánech. Přesto skutečný zdroj radosti nebývá „tam venku“. Vychází z uvolnění a přijetí. Když dovolíme životu plynout tak, jak je, bez nutnosti mít vše pod kontrolou, otevíráme prostor pro klid a lehkost. Přijetí neznamená rezignaci, ale schopnost vidět realitu takovou, jaká je a pak volit, jak na ni chceme reagovat.
Naopak utrpení často vyrůstá z připoutanosti. Když lpíme na představě, jak by něco mělo vypadat, když se držíme starých očekávání nebo se odmítáme pustit minulosti, svazujeme sami sebe. Připoutanost vytváří napětí a brání nám svobodně dýchat.
Jako psycholog vnímám, že zásadní změna nastává právě v posunu perspektivy. Stejná událost může být buď zdrojem frustrace, nebo pozvánkou k růstu. Záleží na tom, z jakého místa se na ni díváme. Radost tedy není výsledkem okolností, ale našeho postoje. A čím víc se učíme uvolnění a přijetí, tím víc se zmenšuje prostor pro utrpení.
Jak to vnímáte vy?
—--
Jsem psycholožka a koučka, která miluje, když může pomoci klientům změnit úhel pohledu a život najednou dostává jiný rozměr.
Chcete to taky zkusit?
www.majapsycholog.cz