Terapie jógou

Pro rezervaci prostoru se nám ozvěte: info@terapiejogou-zlin.cz S jógou jsem začala někdy před osmi lety, kdy jsem musela skončit s moderní gymnastikou kvůli zdravotním problémům. V té době jsem jógu ale brala spíš jako gymnastiku a šlo mi o to dostat se do co nejvíc pozic a v každé mít ten největší rozsah, byla jsem na to zvyklá a taky jsem byla dost ohebná, takže to pro mě nebyl žádný problém. Ale to samozřejmě s jógou nemělo vůbec nic společného, což mi došlo až zpětně, jak to tak už bývá, nu. Pamatuji si, že jsem v pozicích bývala napnutá, ale ne uvolněná, no o nějaké koncentraci ani nemluvím. Nedokázala jsem se zklidnit a byla v neustálém napětí. Když si na sebe vzpomenu, jak jsem kolikrát z lekce odcházela již před závěrečnou relaxací, musím se smát. Pár let jsem jógu praktikovala, ale kolikrát jsem šla do pozic i přes bolest, abych ji udělala co „nejlíp,“ samozřejmě. Až jsem zapomínala poslouchat své tělo a odpojila jsem se od něj. Do popředí se dostaly jiné zájmy a jóga šla stranou. Úplně. Minulý rok jsem se začala opět navracet na svou cestu, ke svému já. Začala jsem žít víc vědomě a život se mi najednou převrátil o sto osmdesát stupňů. Není divu, že mi do něj opět vstoupila jóga. Ale tentokrát to bylo naprosto jiné, rozdílné. Začala jsem nahlížením do svého nitra, každodenními relaxacemi a až potom jsem opět začala s praxí ásan. No má flexibilita už na tom není tak dobře, jak bývala, ale to vůbec nevadí, protože mi to dost pomohlo si uvědomit, že v těch jednotlivých pozicích nemusím chodit do extrému, můžu v nich být krásně uvolněná a vychutnávat si účinky, které přináší mému tělu. Poté mi vstoupil do života kurz jógy a já zrovna byla na cestě na letiště a řekla jsem si, proč ne, jo, bylo to velmi spontánní rozhodnutí, stejně jako můj výlet do Skotska, kam jsem brzy na to odletěla. Haha. No se mnou to tak už občas prostě je. Ale o tom zas jindy. Do kurzu jsem vstoupila s tím, že se tam přiučím něco pro svou vlastní praxi a vůbec by mě nenapadlo, že někdy budu chtít vést lekce i pro ostatní. No ale už po pár měsících po začátku kurzu mi začalo docházet, že bych nově načerpané zkušenosti, a i ty z předtím ráda předávala dál, protože jsem si uvědomila další věc a tou je, že skrze jógu můžu lidem pomáhat. A to bylo to největší uvědomění, protože jsem tak nějak vždy věděla, že bych jednou chtěla v životě dělat profesi, kterou budu pomáhat ostatním. Když jsem šla studovat španělskou filologii, tak jsem měla období, kdy jsem si dost vyčítala, že jsem místo toho nešla studovat radši psychologii. A ano, bylo to období, kdy jsem byla úplně odpojená. Ale minulý rok mi velmi otevřel oči a mně došlo, že na to, abych dělala psychoterapie, nemusím studovat psychologii na univerzitě a na to, abych pomáhala lidem, nemusím ani dělat klasické psychoterapie. Cestu si to ke mně našlo, a to momentálně skrze jógu, kdo ví, v budoucnu ke mně možná přijde ještě něco dalšího.