Roman Velísek - mentální kouč, terapeut, lektor

31/08/2021

Práce s traumaty a jejich vliv na psychiku člověka.

Za posledních několik měsíců jsem pracoval s několika klienty, kteří byli v životě zasaženi hlubším psychickým traumatem, a tak bych rád věnoval tomuto tématu několik řádků. Od vlivu traumatu, až po jeho překonání.

Dnes se zaměřím na první případ, ve kterém se jednalo o úmrtí jednoho z rodičů v dětství dané klientky, ve druhém se pak rozepíšu o souvislém ponižování osoby ze strany rodičů, násilí apod.

Zatímco jedno malé dítě se se smrtí dokáže postupně vyrovnat, pro jiné může být daná událost velmi bolestivá a náročná. To, co jednoho člověka ovlivní, druhého absolutně nemusí a naopak, proto i traumata jako taková jsou individuální a záleží na dané osobě, jaké měla v minulosti předispozice se se životní událostí nějakým způsobem vyrovnat. Nezpracovaná bolestivá situace se stává traumatem, a to poté ovlivňuje fungování člověka. Ať už neustálým přemítáním nad situací a žití v ní namísto v realitě, anebo nepřirozenou změnou psychiky jedince skrze nevhodné vyhodnocení situace, častokrát sebedestruktivním způsobem vůči sobě samému či světu.

Tato událost smrti jednoho z rodičů měla na danou klientku celoživotní vliv, který se projevil skrze neustálé žití v pocitech a myšlenkách souvisejících s touto událostí, namísto žití a vnímání světa kolem sebe. Člověk je zde v podstatě uvězněn ve své minulosti, která mu nedovoluje jít dále. To se děje ve chvíli, kdy jsme byli zasažení silnými emocemi a pocity a náš mozek se nás skrze potlačení těchto pocitů snažil před událostí ochránit. Ve skutečnosti však tyto emoce co nejvíce schová do krabičky s nápisem „rozhodně neotevírat“, což nás začne postupem času vícea více ovlivňovat. Potlačené emoce nás postupně začnou naplno ovládat a nedovolí nám normálně fungovat, neboť se podvědomě zaměřujeme na jejich neustálé potláčení, což nás vede k neustálému přemítání nad situací.

Prvotní sezení byla zaměřena především na postupné vracení se k traumatické události po stránce emoční – znovuprožívání traumatu. Nijak jsme neřešili myšlenkovou rovinu, neboť v začátcích nebyla potřeba a bylo nejprve nutné prolomit obranu před bolestí a před návratem do situace. Postupné prožívání poté dovoluje člověku se krok po kroku se situací v sobě samém seznamovat, dochází k postupnému emočnímu uvolnění a emoční vliv traumatu na člověka se zmírňuje.

Po několika sezeních jsme začali také pracovat s myšlenkovou rovinou a dostali jsme se od prvotního problému (který si nedovolím zmiňovat), až k traumatickému zážitku smrti otce z dětství. Po postupném zpracování této události se vnímání klientky začalo měnit, až byla schopna trauma a s ním související pocity postupně opouštět a zaměřovat se na svět kolem sebe. To samozřejmě neznamená, že má člověk svůj životní boj vyřešen, neboť se začnou projevovat další životní témata, která předtím byla před traumatem více v pozadí. Každopádně je zpracování traumatu pro člověka v podstatě cestou do světa a jinému vnímáni reality, než byl v minulosti zvyklý.

Technika znovuprožití se však nepoužívá jen u traumat, ale v podstatě tímto způsobem pracuji u veškerých větších bolestí, kdy je nejprve nutné se s emocemi skrze prožitek seznámit. Při plném prožití dochází k emočnímu uvolnění a uvědomění zde častokrát přichází z podvědomí samo při plném prožití daného pocitu. V jiném případě se pak ještě zpracovává i myšlenková rovina po stránce nalezení příčiny problému či pochopení.

Nedávno jsem také někde viděl titulek – Bolest jako cesta z traumatu, se kterým souhlasím. Návrat do bolesti se zde postupně stává léčivým a pro zpracování události také klíčovým.

12/11/2020

Budeš trpět, nebo přijmeš fakt, že to bolí?

V současné společnosti jsou nepříjemné pocity a bolest brány jakožto něco nepatřičného a tak jsme povětšinou učeni je již od útlého dětství potlačovat anebo se jim vnitřně vyhýbat. Již od mala vyrůstáme v tom, že mít strach, cítit bolest, cítit se smutně nebo jakkoliv jinak nepříjemně je něco špatného a rozhodně bychom se takto cítit neměli. Tento názor se v nás postupně ukotvuje až během času začneme brát tento vzorec chování jakožto náš vlastní a zcela normální. Namísto prožívání pocitů se je naučíme potlačovat a vyhýbat se jim.

Pokud se bolesti vyhýbáme, trpíme. Pokud se ji snažíme obejít, trpíme. Pokud se snažíme vymyslet způsoby, jak to udělat nebo vymyslet tak, aby to nebolelo… Bohužel, trpíme.

Vyhýbání se bolesti vytváří více bolesti – to je utrpení.

Prožívání bolesti bolest zmírňuje, nebo zcela uvolňuje. Je vyslyšena...

Proto je tolik důležité se při řešení hlubších životních problémů zaměřit na jejich podvědomou příčinu - na moment, kdy v nás tyto pocity, myšlenky a názory začaly vznikat. Tam je odpověď. Pokud jsme totiž již od mala zvyklí utíkat, potlačovat a neprožívat bolest a nepříjemné pocity, je v nás takto už od útlého dětství zaseknuta spousta nedoprožitých situací, které si sebou do života podvědomě neseme. Ty vytváří náš vnitřní svět, ten se odráží v našem chování, v našem charakteru a také v našem vnějším světě. To, co podvědomě máme a co jsme si nevyřešili, se nám v životě neustále opakuje a emočně nás ovlivňuje.

Snažit se vyřešit problém, který vznikl např. někdy v 6 letech, racionálním myšlením dospělého nefunguje. Ono totiž naše racionální stránka to samozřejmě chápe. Ví, jak to je. Ví, jak se na to dívat a ví, že je to přece blbost a nemusí ji to trápit. Mimo jiné taky ví, že to tam tehdy dost bolelo a rozhodně nemá v plánu se tam znovu vracet.

Jenže emoční stránka je pořád v oněch 6 letech, kde ji to bolí, je to nepříjemné,... něco se tam děje a ona neví, co s tím – je zvyklá to potlačit, necítit to, utéct, a i když ne tohle všechno, prostě neví, co s tím. A má na to plné právo, vždyť je jí 6 let, tak je zcela přirozené, že neví, co s tím. Variant a emocí, které tam naše emoční stránka (to malé dítě) prožívá, je nekonečné množství, každopádně je tam zaseknutá a čeká na to, až bude znovu plně vnímána. Aby to mohla plně prožít. Aby to tam mohla vidět i jinak. Aby to mohlo BÝT i jinak. Jakožto dospělý člověk vracející se do minulosti již tohle dokážeme. Již jsme schopni ony situace zpětně vnímat a prožívat.

Stačí se vrátit do situace a znovu ji prožít tak, jak jsme ji vnímali v oněch 6 letech... Jo, jít do té bolesti, lítosti, zrady, odporu, nepochopení, agrese nebo jiného pocitu. Konfrontovat se se sebou samým, se situací. Prožít ji naplno, nevyhýbat se, neutíkat, nepotlačovat, klidně jít postupně po malých krůčcích. Být tam a prožít to. Velmi brzy zjistíme, že tímto způsobem dokážeme velmi efektivně řešit své vnitřní bolesti a problémy. Také nám dochází, s čím vším tohle v našem životě souviselo nebo souvisí. Že žijeme stejný vztahový vzorec, jako naši rodiče, že si od dětství prožíváme stále znovu a znovu tu samou situaci, že si ve vnějším světě potvrzujeme názory, kterým vnitřně věříme. Že náš vnitřní svět vytváří náš vnější.

Každopádně je tento způsob o tom, naučit se přijímat a prožívat bolest, což je z počátku minimálně děsivé, divné a taky nám to bude připadat dost debilní. Ono totiž úmyslně se vracet do situací, které nám v minulosti nebyly příjemné, není příjemné – každopádně, kdo řekl, že by to mělo být příjemné?

Pokud se bolesti vyhýbáme, trpíme. Pokud se ji snažíme obejít, trpíme. Pokud se snažíme vymyslet způsoby, jak to udělat nebo vymyslet tak, aby to nebolelo… Bohužel, trpíme.

Vyhýbání se bolesti vytváří více bolesti – to je utrpení.

Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je volitelné. - Buddha

06/10/2020

Ahoj :)

Poslední měsíc a půl jsem aktivně pracoval na tom převést moje myšlenky do slov a dát mé práci aktuální podobu. Jelikož zde i skrze neaktivitu mám neustále novou a novou návštěvnost, chci, ať máte možnost se blíže podívat a přečíst si k mé práci aktuální informace. :)

Na webu je vše o možnosti terapií, metodice mé práce a také o mně :)
Nebudu to nijak dál zdržovat... www.romanvelisek.cz :)

Hledáte řešení na vaši současnou životní situaci? Trpíte psychickými nebo jinými problémy? Nabízím individuální terapii, díky které lépe porozumíte sami sobě.

26/04/2020

Moc hezky napsáno a popsáno, jakým způsobem nám dané trauma může ovlivnit naše chování a náš život.
A člověk pak žije v podobném programu a v zajetí vlastní hlavy a vlastně si to ani neuvědomuje. :)

"Rodiče mi občas naplácali přes kalhoty, a nemám z toho žádné trauma," řekl muž, od kterého se včera odstěhovala manželka kvůli domácímu násilí.

"Když jsem byl malý kluk, zavírali mě za dveře, když jsem plakal, až jsem tam někdy usnul, a dnes jsem v pohodě," řekl muž, jehož žena by si tolik přála, aby dokázal plakat místo práskání dveřmi.

"Když jsem byla malá, trestali mě občas, když jsem udělala chybu, a jsem za to ráda," řekla žena, která pokaždé, když udělá chybu, řekne si: "Proč seš takový trdlo? Nikdy se to nenaučíš!"

"Když jsem byla malá, táta měl občas těžkou ruku, a jsem mu vděčná za to, že mě tím naučil respektovat autority," říká žena, která stále nechápe, proč má tendenci vybírat si partnery, kteří jí pak občas jednu plesknou.

"Když jsem byla malá, a zlobila jsem, otec mě někdy zavřel za dveře, abych se naučila chovat, a jsem mu za to vděčná," řekla žena, která nedokáže úplně vysvětlit svoje občasné úzkosti a strach ze stísněných prostor.

"Rodiče mi říkali, že mě nechají v lese nebo mě dají někomu cizímu, když jsem měla záchvaty vzteku a pláče, a nemám z toho trauma," řekla žena, která několikrát odpustila svému muži nevěru, jen aby nezůstala sama.

"Když jsem zlobila, stačilo, aby se na mě rodiče škaredě podívali, a už jsem věděla, co mám dělat," řekla žena, která nedokáže udržet oční kontakt s šéfem aniž by se při tom cítila nepříjemně.

"Jako dítě jsem dostával někdy opaskem a je ze mě slušný člověk," řekl muž, kterého sousedé nahlásili policii, že opilý rozbíjel venku předměty, a křičel na svou ženu.

"Rodiče mě donutili studovat a nastoupit praxi právníka, a koukejte, jak jsem na tom dobře," řekl muž před svou firmou, kde touží každý den, aby už byl pátek, a sní o práci, která by ho naplňovala.

"Když jsem byla malá, donutili mě rodiče sedět u stolu, dokud jsem nedojedla vše na talíři. Ne jako ti dnešní rodiče s volnou výchovou," řekla žena, která nechápe proč se u ní v dospívání rozvinula porucha příjmu potravy.

"Jako malá jsem dostávala od mámy vařečkou. Dnes už vím, že jsem si to vždycky zasloužila, a jsem jí za to vděčná," řekla žena, která kouří balíček cigaret denně, aby líp zvládala svoji úzkost.

"Děkuji své mámě a tátovi za každou ránu a každý trest, protože kdo ví, co by ze mě jinak vyrostlo," řekl muž, který má obtíže udržet trvalý vztah, a jehož syn mu neustále lže, protože se ho bojí.

A tak procházíme životem, posloucháme lidi, kteří tvrdí, že jsou slušnými lidmi bez traumat, ale paradoxně, ve společnosti plné násilí a zraněných lidí.

20/04/2020

Přeji vám krásný den,
dnes mám pro vás povídání o samotě a stavu samoty jako takovém. Skrze aktuální situaci můžeme zažívat nepříjemné pocity spojené se samotou v daleko intenzivnější míře, než-li kdykoliv předtím, a tento stav se tak pro nás může stávat více a více nepříjemným či jinak bolestivým.

Spousta lidí zde žije v domnění, že cítit se během samoty jakkoliv nepříjemně je zcela běžné a k samotě to patří, že právě onen stav je zdrojem nepříjemných pocitů či bolesti. Stav samoty a pocity s ním spojené však souvisí s naším podvědomím a za nepříjemnými pocity stojí jiné, daleko hlubší podvědomé příčiny a programy. Po jejich zpracování poté ony nepříjemné pocity mizí a my můžeme tento stav začít prožívat naprosto jiným, příjemným způsobem, a může nám začít přinášet své ovoce.

V dnešním videu se tedy budeme bavit o tom, jakým způsobem se s tímto stavem a pocity dá pracovat právě z hlediska lidského podvědomí a ukážeme si nejčastější podvědomé příčiny, programy či prožitá traumata, která bývají se stavem samoty spojeny a která nás poté emocionálně ovlivňují. Chtěl bych také ukázat, jak se dá samota pojmout úplně jiným způsobem, než je ve společnosti běžné, jak z ní můžeme začít těžit a co nám do života může přinést, ať už z osobního, partnerského či jiného hlediska.
.. V neposlední řadě nám vyřešení si tématu samoty může také velmi pomoci při hledání partnera.

Užijte si video, ahoj :)

Přeji vám krásný den, dnes mám pro vás povídání o samotě a vůbec stavu samoty jako takovém. Skrze aktuální situaci můžeme zažívat nepříjemné pocity spojené s...

19/03/2020

Od minulé středy až do neděle probíhal další z řady BeTrue kurzů, kterých se pravidelně účastním jakožto jeden z lektorů.

Z lektorské funkce jsem se ale protentokrát uvolnil a zažil jsem si kurz očima účastníka, což bylo od začátku pořádání kurzů mé velké přání. :)

A jak to tedy celé hodnotím? Stejně tak, jakožto i zbytek zúčastněných, dávám 11 bodů z 10ti a děkuji všem za skvělou atmosféru. 😁