Oční klinika Zlín

23/12/2025

18/12/2025

Slyšeli jste již o pojmu „fúze obrazu“?
Každé oko zachytí svět kolem nás z trochu jiného úhlu. Mozek musí tyto dva odlišné obrazy sladit do jednoho výsledného vjemu – proces, kterému říkáme fúze.
Právě díky ní dokážeme vnímat hloubku, prostor, přesně odhadovat vzdálenosti a stabilně sledovat pohybující se objekty.

Kdy může fúze selhat?
• při skrytém či zjevném šilhání,
• při narušené rovnováze očních svalů,
• u oční únavy nebo nedostatečné konvergence,
• při poruchách zrakových drah nebo mozkového zpracování.

Pokud fúze není dostatečně stabilní, mozek má problém obrazy „slepit“. Výsledkem může být dvojité vidění, zamlžený obraz, pocit nestability, případně výrazná únava očí při čtení nebo práci na blízko.

Binokulární spolupráce obou očí je tak velmi jemný a komplexní mechanismus, který má zásadní vliv nejen na ostrost, ale i na celkový komfort vidění.

16/12/2025

Vidění není jen o tom přečíst nejmenší řádek na tabuli. Neméně důležitá je kontrastní citlivost – schopnost rozpoznat jemné rozdíly mezi světlými a tmavými oblastmi.

Právě kontrast určuje, jak dobře vnímáme obrysy, textury i jemné detaily v přirozeném prostředí.

Kdy kontrastní citlivost klesá? Například:
• při šedém zákalu, kdy zakalená čočka rozptyluje světlo,
• u suchého oka, kdy je slzný film nerovnoměrný,
• při onemocnění sítnice či zrakového nervu,
• s přirozeným stárnutím optických struktur.

Typickým příznakem je, že písmo nebo předměty působí „měkce“, méně výrazně – přestože zraková ostrost může zůstat téměř normální. Obtíže se nejčastěji objevují při jízdě za šera, v mlze nebo při čtení světlejšího textu na šedém či barevném pozadí.

Kontrastní citlivost je proto zásadní součástí komplexního vyšetření vidění – o kvalitě zraku vypovídá často víc než samotné dioptrie.

12/12/2025

🌫️ Jak se mění vnímání barev v zimním světle?

V zimních měsících si často všimneme, že barvy působí tlumeně a kontrasty jsou méně výrazné. Není to jen optický dojem – naše oči a mozek skutečně reagují jinak na světlo, které je v zimě chladnější a méně intenzivní.

Při nedostatku denního světla převažuje aktivita tyčinek, které jsou citlivé na jas a pohyb, ale nerozlišují barvy. Naopak čípky – zodpovědné za barevné vidění – potřebují dostatek světla, aby pracovaly naplno.

Mozek se snaží rozdíly korigovat, a proto vnímáme barvy odlišně podle zdroje světla. Umělé osvětlení (LED, zářivky, teplé či studené žárovky) má jiné spektrum než denní světlo, a to ovlivňuje kontrast, sytost i barevnou teplotu. Například bílý papír může večer vypadat lehce namodrale, zatímco za denního světla má teplejší odstín.

Dlouhodobé působení nevyváženého osvětlení může přispívat k únavě zraku a narušení cirkadiánního rytmu – zvlášť při práci v kancelářích s převahou umělého světla.

Barevné vidění je tak výsledkem precizní spolupráce oka a mozku, kteří se neustále snaží přizpůsobit světelným podmínkám, aby nám poskytli co nejvěrnější obraz reality.

09/12/2025

Děkujeme! 🙂

06/12/2025

🧠 Zraková pozornost – proč nevidíme všechno, na co se díváme?

Naše oči snímají tisíce vizuálních podnětů, ale mozek je nedokáže všechny zpracovat současně. Proto selektivně vybírá informace, které považuje za důležité, a ostatní potlačuje.

Tento mechanismus zajišťuje efektivní orientaci, ale zároveň znamená, že někdy „nevidíme“, i když se díváme. Typickým příkladem je situace, kdy při řízení nebo čtení přehlédneme zjevný detail – mozek ho jednoduše nezařadil mezi relevantní podněty.

Tomuto jevu se říká inattentional blindness, tedy nepozornostní slepota. Nejde o poruchu zraku, ale o způsob, jak mozek šetří pozornost a energii.

Zraková pozornost má zásadní význam při činnostech vyžadujících soustředění – například v práci s počítačem, v medicíně, dopravě nebo sportu. Její přetížení či narušení může vést k únavě očí, rozostřenému vidění nebo zpomaleným reakcím.
Vidění proto není jen funkce oka, ale komplexní souhra senzorických a kognitivních procesů, které dohromady vytvářejí náš vědomý obraz světa.

17/11/2025

👁️ Zorné pole je prostor, který vnímáme, aniž bychom si to uvědomovali.

Vidění není jen to, na co se přímo díváme. Díky perifernímu vidění mozek neustále sleduje pohyb a orientuje nás v prostoru, aniž bychom si to uvědomovali.
Periferní část sítnice reaguje na pohyb a kontrast, a pomáhá tak včas zachytit objekty mimo náš přímý pohled. Při řízení, chůzi nebo sportu je tato schopnost klíčová pro bezpečnost i koordinaci.

Pokud dojde ke zúžení zorného pole – například u glaukomu, po úrazech nebo při neurologických onemocněních – mozek ztrácí část prostorových informací. Pacient může narážet do předmětů, mít potíže s orientací nebo pociťovat únavu při čtení a práci.

Vyšetření zorného pole proto patří k základním metodám, které umožňují zachytit i nenápadné poruchy zraku v časné fázi.

16/11/2025

👁️ Zrak a rovnováha – jak oči pomáhají tělu udržet stabilitu

Zrak je pro náš pocit rovnováhy klíčový. Mozek neustále porovnává informace z očí, vnitřního ucha a pohybového aparátu. Pokud tyto vstupy nejsou v souladu, vzniká pocit nestability či závratě.

Oči poskytují mozku vizuální oporu o tom, kde se v prostoru nacházíme. Když se díváme na stabilní bod, mozek má jasnou referenci a dokáže přesněji vyhodnotit polohu těla. Proto při závrati často pomáhá fixovat pohled na jeden bod – stabilizuje to celý systém.

Při poruchách zraku, ale i při problémech s vestibulárním aparátem nebo krční páteří, může dojít k nesouladu těchto informací. Výsledkem je nejistota chůze, kolísání nebo rozmazané vidění při pohybu.

Zrak a rovnovážný systém tedy tvoří propojenou síť – když jeden z nich nefunguje správně, druhý se snaží kompenzovat.

27/10/2025

👁️Slyšely jste už o pojmu mikrosakády? Jsou to drobné ustaviční pohyby očí, které běžně nevnímáme. Naše oči se nikdy úplně nezastaví – i když se snažíme dívat na jedno místo, probíhají tyto malé, rychlé pohyby.

Jsou důležité pro udržení aktivní stimulaci sítnice, aby obraz nezmizel ani při dlouhodobém fixování jednoho bodu. Mikrosakády pomáhají mozku vytvářet stabilní a ostrý obraz, i když se pohybujeme. Kromě toho zajišťují i přesné sledování pohybujících se objektů a orientaci v prostoru.

Co se stane, když mikrosakády selhávají? Viděný obraz může působit „rozmazaně“ nebo „se rozplývat“. Dále může být přítomná snížená přesnost při čtení nebo při sledování pohybujících se předmětů. Mohou být také spojeny s některými neurologickými či očními poruchami.