Fyzioterapie Mgr. Eva Havlíková

10/09/2025

Dnes je den prevence sebevražd. A nám připadá důležité, aby toto téma nebylo tabu.

Někdy život přináší situace, které jsou natolik tíživé, že se zdají být neřešitelné. Mnohé z nás může v určité fázi života napadnout myšlenka, že život už nemá smysl. U někoho jde o krátký záblesk, u jiného o pocit, který dlouhodobě přetrvává.

V každém případě je důležité vědět, že pomoc existuje. A je v pořádku ji vyhledat i tehdy, kdy si říkáme, že „to přece není tak hrozné“. Míra bolesti je totiž vždy subjektivní a žádná není „moc malá“ na to, aby si nezasloužila pozornost.

Pokud právě teď prožíváte náročné chvíle – nebo víte o někom ve vašem okolí, kdo je prožívá – vyhledejte podporu:

➡️ pro děti a dospívající: chat Dětství bez násilí nebo Linka bezpečí (116 111)
➡️ pro dospělé: Linka první psychické pomoci (116 123), anebo krizová centra v jednotlivých krajích
➡️ pro seniory: Linka seniorů (800 200 007) nebo Linka důvěry Senior telefon 800 157 157

Protože i když to tak někdy nevypadá, z každé situace existuje východisko a potřebujeme k tomu druhé, aby nám ho pomohli vidět. 💕

30/08/2025

🧠 Děti neřeknou: „Trápí mě úzkost.“ Řeknou to tím, že nemůžou usnout. Že „zlobí“. Že je bolí bříško.

🗣️ „Děti nemají slova pro svá trápení. Mluví tělem a chováním.“
– MUDr. Andrea Efremova Ph.D.

Mnoho dospělých čeká, až dítě samo řekne, co ho trápí.
Ale malé děti často ani nevědí, co se v nich děje. Neumí to pojmenovat. Neumí to vysvětlit.

📌 A tak mluví jinak:
– najednou se vzteká kvůli maličkostem
– má potíže se spaním, se soustředěním
– stěžuje si na bolest, kterou lékaři „nevidí“
– nebo se uzavírá, přestává mluvit, mizí

👂 Skutečná pozornost nezačíná u slov. Začíná u vnímání.

👉 Možná vaše dítě „nezlobí“. Možná vás volá.

29/07/2025

…Plačtivé děti…
Častěji a častěji mi přichází maminky s miminkem, které pořád a neustále pláče. Maminka je na hranici svých sil, vyčerpaná, zoufalá, že dělá něco špatně… Od svého okolí slyší, že má prostě “jen” více uplakané miminko..

Miminka neumí mluvit a pláč je komunikace s maminkou..To,že pláčou znamená,že něco potřebují říct,že je něco trápí, bolí,…
I kdyby to byly jen “prdíky”,na které se to nejčastěji svaluje,tak nikdo přeci nechce,aby ho bolelo břicho 3měsíce..To je strašně vysilující. Bolest unavuje a dítě nemá čas na motorický vývoj,protože jeho nervový systém řeší jen to,jak vyřešit bolest a zklidnit se… Jeho systém potřebuje neustále regulovat a protože to samo v tomto věku ještě neumí, je neodložitelné a maminka vyčerpaná..

Jestliže máte miminko,které celé dny pláče, jsou cesty, jak mu porozumět a pomoct…❤️

25/07/2025

Chcete zlepšit koordinaci pohybu vašeho dítěte??Moc doporučuji mladým dětem,nejen pro fotbalisty…

24/06/2025

05/06/2025

Období těhotenství není vždycky zrovna procházka po růžovém obláčku.
➡️Každá pátá těhotná žena prožívá úzkosti a každá osmá má depresivní příznaky - a polovina z nich zůstává bez potřebné podpory.
Přitom běžná kontrola v těhotenství vypadá pořád stejně jako za našich babiček: měření, vážení, odběry. "Všechno v pořádku, na shledanou." Na psychiku není čas.
Ale co když by to celé mohlo být jinak?
Co kdyby každá nastávající maminka měla přístup k psychologické podpoře?
Co kdyby každý lékař věděl, jak citlivě reagovat na psychické potřeby svých pacientek a dokázal je podpořit a v případě potřeby odkázat na další odborníky?
Proto ráda doporučuji právě vzniklou organizaci TěhoDuše, která nabízí:
➡️Individuální i skupinovou psychologickou podporu pro nastávající maminky
➡️Vzdělávání zdravotníků v oblasti psychického zdraví v těhotenství
➡️Poradenství pro páry procházející těhotenstvím
➡️Materiály, články, webináře, online kurzy zdarma
https://www.tehoduse.cz/

05/06/2025

Co je rané trauma???

Co je rané trauma?

Rané trauma lze popsat jako závažnou událost nebo zkušenost, která postihne dítě v nejútlejším věku. Jedná se o situace, které dítě vnímá jako ohrožující či bolestivé, přičemž z nich nemá možnost uniknout ani je zvládnout vlastními silami.

Je prokázáno, že trauma prožité v prvních letech života, nebo dokonce v prenatálním období, zásadně ovlivňuje vývoj mozku i chování dítěte. Jeho dopady si dítě může nést po celý život a často se projeví až s odstupem času.

Velká část traumat, se kterými se v praxi setkáváme, vzniká v době, kdy dítě ještě nedokáže mluvit nebo si později tyto zážitky vědomě vybavit. V podvědomí ale zůstávají. Takové děti jsou pak častěji ohrožené psychickými potížemi, závislostmi nebo nezdravými vztahy.

05/06/2025

🙏💞

👉Už tuto sobotu 7. června 2025 pořádáme v Praze svépomocné setkání pro rodiče, jejichž dítě zemřelo vlastní rukou.
👉 V bezpečném prostředí, vedeno naší zkušenou kolegyní Jitkou (maminkou se stejnou ztrátou), za odborného dohledu psycholožky.
👉 Jste-li rodič se ztrátou dítěte sebevraždou, přijďte se potkat s dalšími rodiči, posdílet svou bolest a načerpat sílu do dalších dní.
👉 Přihlaste se prosím předem: jit.novakova@seznam.cz

30/05/2025

Tento citát pochází z eseje „Vývoj osobnosti“ C. G. Junga z roku 1940. Jung v ní klade důraz na vliv nevědomí rodiče na psychický vývoj dítěte a nutnost sebeuvědomění při výchově. Zdůrazňuje, že snaha změnit chování dítěte často odráží nevědomé aspekty osobnosti rodiče nebo vychovatele. Dítě může svým chováním zrcadlit nevyřešené problémy dospělého, a proto je důležité nejprve prozkoumat vlastní motivace a reakce.

Zdroj: Jung, C. G. (1954). The development of personality (R. F. C. Hull, Trans.). In The collected works of C. G. Jung (Vol. 17). Princeton University Press. (Original work published 1940)

29/05/2025

Věděli jste, že když je žena těhotná, některé buňky jejího dítěte zůstávají v jejím těle – i desítky let po porodu?

Tento úžasný jev se jmenuje fetomaternální mikrochimerismus. Během těhotenství totiž přes placentu proudí buňky oběma směry – a některé fetální buňky se dostanou do krve, orgánů nebo dokonce do mozku matky. Byly prokázány i 18 let po porodu.

A nejsou to jen pasivní pozůstatky. Když je třeba matčino srdce poškozené, některé z těchto buněk migrují na místo poranění a pomáhají s hojením. Dítě tak v jistém smyslu chrání matku, stejně jako ona chránila jeho.

Tento výjimečný vztah funguje i v případě potratu nebo předčasného porodu – buňky zůstávají. A i když je vědecky těžké měřit „napojení“ mezi matkou a dítětem, možná právě tady začíná to hluboké pouto, které mnohé maminky cítí celý život.

Mateřství není jen o lásce – je i o propojení na buněčné úrovni.

08/05/2025

💓

🌞 A slunce svítí dál… 🌞

Chceme s vámi sdílet pozvání ke sledování dokumentu, který se dotýká hlubokých vrstev bolesti – i naděje.
Smrt dítěte je, zvlášť pro matku, vždy předčasná a těžká. Bolí i tehdy, když přichází ještě před porodem, nebo nedlouhý čas po něm.
Režisérka a scénáristka Iva Tereza Grosskopfová natočila film „A slunce svítí dál“, kde zkoumá téma perinatální ztráty a perinatální paliativní péče skrze příběhy rodin i pohled doprovázejících odborníků.

🎥 Premiéra 15. května ve 22:00 na ČT2.

Dokument přináší několik příběhů rodičů, kteří si prošli velmi ranou ztrátou dítěte.
Jak se proměnil přístup zdravotníků a jakou oporu dnes mohou rodiny hledat v etice, zákonech i obyčejném lidském vztahu?

Děkujeme všem, kteří se ve filmu otevřeli.
A těm, kteří vytvářejí podporující prostor, kde bolest ze ztráty nemusí být skrývána – ani prožívaná o samotě.

30/04/2025