07/04/2025
Plně se s tímto textem ztotožňuji.
Jako máma tří dětí ho cítím celým tělem, dnem, i nocí.
Často, když jsem unavená, zahlcená, zavalená každodenností, vybaví se mi věta z mé úvodní fotky na profilu: “Největší duchovno na této planetě je žít obyčejný život v pravdě k sobě i k ostatním”.
Podobně jako píše Bára:
„Všechno vysoké a duchovní má mít vazbu k něčemu obyčejnému.“
Bez ní by to nebylo živé. Bylo by jen ideou, vzdálenou, nedosažitelnou, odpojenou.
Mateřství mě učí, že právě obyčejný den může být cestou.
Někdy je to pád do chaosu, jindy záblesk ticha mezi hračkami na zemi.
Je to živé učení, ne teorie, ale praxe.
A i když se někdy rozhlížím, kde že je ten smysl a kde se vlastně ztratila moje hloubka… nakonec ho nacházím právě tady.
V neustálém návratu k sobě.
V drobných okamžicích péče.
V odříkání, které není obětí, ale volbou.
Ve vnitřní práci, kterou nikdo nevidí, ale která mění všechno.
Mateřství není vnějším klidem. Je vnitřním růstem.
Je to každodenní meditace v pohybu, ve zvuku, v přítomnosti.
A taky disciplína, jemná i drsná zároveň.
Duchovno se neděje mimo život.
Děje se skrze něj.
často, když cítím frustraci ze zavalenosti všedním životem a jeho nároky, vzpomenu si na moudrá slova učitele,
že vše vysoké a duchovní, má vždy vazbu k něčemu běžnému a obyčejnému.
bez ní by bylo nehybné, zahleděné a propadlé samo do sebe.
~
mateřství, je pro mě osobně jízda po hraně brusle - na pomezí temné noci duše a světelné půdy bytí, jasně pociťovaného potenciálu moudrosti stvoření.
~
vnímám, jak zde jako společnost i jedinci trpíme tím, že jsme duchovní oddělili od běžného života a jeho prožívání.
domnívám se, že se proto často trápíme pocitem, že nám něco chybí, uniká a snažíme se to zuřivě dohonit mnoha náhražkami,
které vnitřní pocit nenaplnění dlouhodobě neřeší, někdy jej dokonce prohlubují.
vyšší smysl nelze dostat, koupit a zařídit.
věřím, že k jeho prožití a ukotvení v realitě, lze nazrát zkušeností.
není to snadné a není to hned.
~
v tantrických meditacích se na začátku obvykle pronáší záměr, spojený se sdílenou a dobrou podstatou.
říká se zde, v různých obměnách, že naše hledání a úsilí, vytváří prospěch pro všechny bytosti, které jsou vnímány jako naši rodiče.
vztahy s rodiči jsou nezřídkakdy náročné, ale pointa vzájemné vazby zůstává.
je víc než poučná, protože zobrazuje princip podmíněného vznikání (karma), jeho možností a limitů.
~
mateřství je hodně opomíjená a podceňovaná duchovní disciplína.
přínáší nejednu výzvu.
například paradox spojený s velkým odříkáním.
zřeknutím se mnoha rozměrů vlastních jistot, pohodlí, zájmů, energie, času, vztahů, snů. je to vlastně takový retreat. dlouhý.
já sama jsem typ, co zvládá lépe meditace v osamění, někde na kopřivách, než senzorický overload.
zároveň se zde, narozdíl od jógické askeze, musíte starat dobře o sebe, ne kvůli vlastní spáse, ale jaksi pro ostatní, pro vlastní udržitelnost.
v odpovědnosti za to, že za vámi někdo přišel, abyste mu pomohli růst.
~
duchovní se neděje mimo.
nevěřme tomu.
duchovní život není faradayova klec.
to náročné, není jen dostat něco vysokého dovnitř.
spíše to dobré, co tam je rozvinout a projevit vně.
nejen pro sebe.
🖤
