10/09/2025
Mozek a světlo: jak se mění naše vnitřní vidění
Vědci dnes dobře vědí, že náš mozek není jen „řídicí centrum těla“, ale také neuvěřitelně citlivý přijímač okolního světa. A tím vůbec nejdůležitějším signálem, který přijímáme, je světlo – tedy fotony. Jenže nové poznatky ukazují, že člověk možná zpracovává světlo dvěma různými způsoby.
1. Klasická cesta: vidíme, co nám mozek dovolí
První cesta je dobře známá. Světlo dopadá na sítnici v oku, kde ho zachytí světločivé buňky (tyčinky a čípky). Elektrické impulsy putují zrakovým nervem do mozku, konkrétně do zrakového centra. Tam se zpracují a promění na obraz, který „vidíme“.
Jenže není to tak jednoduché: mozek si obraz přetváří podle sebe. Z obrovského množství světelných informací nám ukáže jen zlomek – to, co považuje za důležité nebo co očekáváme. V jistém smyslu tedy nevidíme svět takový, jaký je, ale takový, jaký nám mozek předkládá.
2. Druhá cesta: vnitřní přijímač světla
Existuje ale i druhá, méně známá cesta. V oblasti temene, kde se setkávají obě mozkové hemisféry, leží útvar zvaný fornix. Je to obloukovitá struktura, která má zvláštní stavbu – obsahuje pavučinatou hmotu s nervovými uzlinami. Dá se přirovnat k parabolické anténě, která směřuje k šišince mozkové.
Šišinka mozková (pineální žláza) je malý orgán o velikosti hrášku uprostřed hlavy. Zajímavé je, že její buňky jsou podobné těm, které tvoří naši sítnici. I ona tedy reaguje na světlo – jen jinak než oko. Proto se jí někdy říká „vnitřní oko“ nebo „třetí oko“.
Na rozdíl od běžného zraku, který zpracovává světlo v rámci prostoru a času, šišinka je schopná reagovat i na jemnější formy světelné energie. Její úlohou je nejen regulace hormonů (melatonin, spánek a bdění), ale i zpracování signálů, které nám dávají hlubší smyslové i psychické vjemy – od vnímání rytmu dne až po prožitky při meditaci.
Co to znamená?
Pokud zrakové centrum převádí „světlo“ na obraz, pak fornix a šišinka mohou zpracovávat cosi, co bychom mohli poeticky nazvat „Světlem“ – tedy světelnou energii, která není jen prostým obrazem okolí, ale nese i jinou kvalitu informací.
Moderní výzkumy navíc ukazují, že elektromagnetické pole Země není statické. V čase se proměňuje, a tím může měnit i to, jak naše mozkové struktury fungují. Některé hypotézy tvrdí, že právě šišinka mozková se při těchto změnách aktivuje intenzivněji a otevírá cestu k novému typu vnímání.
Oko a „vnitřní oko“
Dá se tedy říci, že máme dva paralelní kanály příjmu světla:
Oči a zraková centra – dávají nám praktický obraz světa kolem.
Fornix a šišinka – poskytují hlubší vrstvy vnímání, propojené s rytmy těla i mysli.
Oba systémy nejsou soupeři, ale spíše partneři. Mozek je propojuje a vyvažuje, podobně jako by mezi nimi stála pomyslná váha.
Kam to směřuje?
Neznamená to, že bychom se najednou naučili vidět neviditelné. Ale ukazuje se, že lidský mozek je citlivější, než jsme si mysleli. Umí číst světlo nejen očima, ale i vnitřními mechanismy, které ovlivňují naši psychiku, intuici a možná i schopnost naladit se na jemnější signály světa.
Ať už to nazveme vědecky nebo poeticky, jedno je jisté: světlo není jen to, co vidíme. Je to i to, co cítíme, co nás spojuje se světem a se sebou samými.
Posilni svůj vnitřní zrak: https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato
