23/11/2025
Genialna metoda, którą w Wałbrzychu " zabiły" dwie pediatryczki i pewna neurolożka.
V roce 1968 se dětský neurolog Václav Vojta nevrátil z dovolené. Emigroval do Německa, kde zůstal až do své smrti v roce 2000.
Po Revoluci nějakou dobu trvalo, než se vrátil zpět do vlasti učit to, co mezitím v emigraci rozvíjel - diagnostiku a terapii dětí s hybnými poruchami, především dětskou mozkovou obrnou.
Jak bylo řečeno v dokumentu Sondy z roku 1990: "Snad už konečně někdo profesora Vojtu domů pozve."
https://www.ceskatelevize.cz/porady/896767-sondy/29043071331/
Pozval. A to jiný dětský neurolog, MUDr. Stanislav Severa, kterému se v osmdesátých letech, rok po atestaci, narodila dcera Klára. Tu totiž neminula diagnóza těžké DMO - a tak MUDr. Severa zasvětil celý svůj profesní život především dětem - i dospělým - s touto diagnózou.
Hned, jak to bylo po Revoluci možné, přesvědčil Vojtu o svém zájmu. Pět let se za ním jezdil ve včasné diagnostice DMO školit do věhlasného Centro Vojta v Římě, které založila jiná česká emigrantka, fyzioterapeutka Jaroslava Havlová - Boni.
Včasnou diagnostiku se naučil a za svůj život diagnózu DMO stanovil desítkám dětí v pravou chvíli - před půl rokem věku, u některých, v případě těch nejtěžších forem, už kolem šestinedělí.
Vojtu opakovaně zval do Čech na sympozia, která sám jako primář novoměstské dětské neurologie mnoho let pořádal. Tam se předváděla jak terapie, tak diagnostika.
Než profesor Vojta v roce 2000 zemřel, označoval za svou naději právě MUDr. Severu.
Dávno předtím, v osmdesátých letech, prokázali jeho němečtí, italští a japonští kolegové v rozsáhlém desetitisícovém screeningu, že
až polovina dětí, u kterých se riziko rozvoje DMO odhalí před půl rokem věku a zareaguje se na něj včasným cvičením,
může obrně zcela uniknout.
A u těch, které jí neuniknou, se alespoň nerozvine v těžkou - a dítě, které by jinak celý život sedělo na vozíku, může chodit ..
Naučit se diagnostiku přitom vůbec není jednoduché. Vyžaduje to stovky dětí, teorie nestačí..
-
Když jsem v roce 2010 zakládala tuto stránku, byl jedním z motivů právě tento - aby se povědomí o možnosti a důležitosti včasné diagnostiky dostalo mezi širokou veřejnost.
V roce 2023 jsem já sama poslala MUDr. Severovi k diagnostice tehdy desetiměsíční miminko, u kterého se těžká diagnóza předpokládala, ale stále nestanovila. Byla mu okamžitě jasná - spastická tetraparéza, nejtěžší forma, která bez včasného zásahu má jediný scénář - vozík...a nulovou samostatnost.
Začala nám dlouhá a náročná cesta - intenzivní cvičení, aplikace botulotoxinu do ručiček i nožiček, která urychluje vývoj a usnadňuje cvičení.
Je to dva a půl roku. Chlapečkovi jsou dnes tři. Má obrnu, ale protože to máma s tátou nevzdali, chodí s chodítkem. Včera poprvé stál, bez držení, úplně sám. A když za mnou přichází cvičit, někdy říká: "Ahoj, teto Petro. Já tě mám moc rád."
Jeho příběh vede k včasné diagnostice najednou další maminky. Jsem šťastná za každou, která MUDr. Severu vyhledá z vlastní iniciativy a nečeká, až se na ni v přehlceném systému dostane - protože po půl roce věku už je na výrazné změny stavu, natož pak na to dát rozvoji DMO stopku, pozdě.
Letos v červenci mi zazvonil telefon. Volala mi maminka těžce nedonošeného miminka, které na svět přišlo o sedmnáct týdnů dřív. Poškození mozku bylo jasné. Kontaktovat pana doktora Severu a mě (protože s dětmi s těžkým postižením pracuji ( www.terapiedmo.cz ) jí poradila pracovnice z Nedoklubka.💜
Příběh této rodiny je pro mne zástupný za všechny, pro které jsem před patnácti lety (kdy mně samotné bylo patnáct a vyrovnávala jsem se s tím, že u mě k včasné diagnostice DMO, natož pak k intenzivní včasné terapii, nedošlo) zakládala.
Protože maminka se neuzavřela do své bolesti, která byla jistě velká.
Protože chtěla znát pravdu a k diagnostice se dostavila hned, jak to stav dítěte dovolil.
"Já chci znát pravdu. Jsem máma, jsem tu od toho, abych ji unesla."
A tak už víc než dva měsíce intenzivně cvičíme.
Z uplakaného, uboleného miminka je veselé, spokojené dítě, které žvatlá. V korigovaném věku čtyř měsíců dělá s nedostatky v kvalitě to, co by ve čtyřech měsících dělat mělo.
A to i přesto, že má za sebou operaci mozku a i jeho se nakonec týká - a vždy už bude týkat - diagnóza DMO.
Jestli se mě na celém jeho příběhu něco hluboce dotýká, pak způsob, jak s ním maminka během náročných chvil při cvičení i jiných vyšetřeních komunikuje.
"To je v pořádku," utěšuje ho, "neplač, jsi v nejlepších rukou."
Byla jsem za svůj život svědkem mnoha scénářů, ale málokdy toho, aby máma potom, co jí lékař potvrdí u jejího malého miminka diagnózu DMO, řekla: "Za všechno děkuju, moc si toho vážím." 💜
Ví totiž, že její syn má velkou šanci, že jednou bude chodit. Že bude samostatně a kvalitně žít.
Kdyby ale přišla na neurologické vyšetření až v době, kdy by na ni v zahlceném systému přišla řada - a to mělo být na jiném pracovišti až v listopadu - je dost možné, že už by tak velkou šanci neměl.
https://www.detivaclavavojty.cz/diagnostika-dmo/
-
Je obrna a obrna.
Ta lehčí, ta těžší.
Ta, na kterou se reaguje, než se stihne plně manifestovat.
Ta, která se nerozpozná včas (do půl roku věku) a kterou je velmi těžké ovlivnit později.
Pravda je jen jedna.
Kdybych pro všechny děti měla mít jedno jediné přání, bylo by to okolí ochotné vidět a slyšet právě tu pravdu.
Protože možná, když přijde včas, za ni milující máma a táta dokážou poděkovat, jakkoli bolí.
A to stojí za to víc než cokoli 💜
Petra Fridrichová
P.S. Jestli Vás článek pohladil po duši nebo Vám posvítil na cestu dál, můžete jej ocenit libovolným honorářem na podporu naší pro rodiče dětí s DMO bezplatné poradny na náš transparentní účet https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2803282186
- QR kód najdete pod příspěvkem, děkujeme 💜
